Transformers: The Game

Zda bude film Michaela Baye tak úspěšný, jak se od něj očekává, vám zatím říci nemůžeme. Co však prozradit můžeme, to je verdikt k jeho herní adaptaci. Čekejte spoustu šrotu, výbuchů a vůbec hry na efekt!

Letošní jaro a léto jsou naplněny filmovými blockbustery – ať už jsou to všechna ta třetí pokračování, nebo projekty zcela nové. Přitom stoprocentně platí pravidlo, že každý větší snímek, kde se jen nemluví a je tam trocha akce, se dočká své videoherní adaptace. Stejně dopadli i Transformers Michaela Baye. Ti přijdou do našich kin až v srpnu, některé z trumfů v jejich rukávu však můžete vyzkoušet již nyní na vlastní kůži.

Hra sice hýří takřka filmovými animacemi, ale že by se v nich dělo něco důležitého, to se říci nedá.

Transformers by se mohli tvářit jako jeden z těch v úvodu zmíněných originálních titulů. Ale skutečnost je jiná. Původně jsme se s tímto názvem setkali před nějakými patnácti lety v podobě celkem oblíbených animáků. V nich, stejně jako v novém filmu a samozřejmě i hře, vystupují dvě podivné mimozemské rasy. Píšeme podivné, protože to vypadá, jako kdyby je sestrojil nějaký šikovný vědec. Jde totiž o robotické mašiny s širokými možnostmi přetváření. Na oko jsou si Autobots a Deceptions podobní, ale brzy zjistíte, že ve vesmíru snad ani neexistují znepřátelenější frakce. Nové vyprávění jejich věkovitého konfliktu se točí kolem tajemného artefaktu AllSpark, který se nachází kdesi na zemi, pročež transformeři provedou na naši modrou planetu invazi, aby se tu po zdroji své energie poohlédli. Kdo totiž získá AllSpark, má velkou šanci na definitivní vítězství v táhnoucí se válce. Pomyslný klíč k artefaktu však v rukou třímá obyčejný puberťák Sam Witwicky. Nejen kolem něj se tak strhne galaktický konflikt.

Film by měl být podle prvních ohlasů samozřejmě promyšlenější, ze hry vám v hlavě ovšem uvízne jen výše nastíněné, což značí hodně klišovitý děj. Tvůrci ho sem evidentně implementovali, jen aby se neřeklo. Hra sice hýří takřka filmovými animacemi, ale že by se v nich dělo něco důležitého, to se říci nedá. Jistě si tak vystačíte s informacemi centrály o nových úkolech. Ještě předtím, na samém začátku, se však budete muset rozhodnout pro jednu ze dvou kampaní. Pochopitelně jde o tu za „hodné“ Autoboty a tu za „zlé“ Deceptions. Podle základního vyznání se mírně liší možnosti, jaké v obou taženích máte. Dobráci se především snaží ochránit lidstvo, které nedobrovolně statuje v obřím konfliktu, což hra mimochodem skvěle znázorňuje, přičemž se pochopitelně snaží ochránit Sama a tím si jaksi až v druhém plánu vysloužit onen artefakt. Deceptions na to jdou o poznání přímočařeji. Na zkázu se neohlížejí, likvidují vše, co jim přijde pod ruku a AllSpark si chtějí vzít násilím.

Problém je často v tom, že vám hra vymezí tzv. bojovou zónu, jejíž hranice nesmíte překročit na delší dobu než dvacet sekund.

VIDEO

Každá z kampaní nabízí jak své vlastní mise, tak i ty, které sdílí s druhou frakcí. V těchto se pak plní protichůdné cíle. Ale ani s faktem, že jsou některé z úrovní originální, se nedá říci, že by zážitek z hraní obou byl nějak výrazně odlišný. Hra je zkrátka stále o tom samém. Ocitáte se v nějakém prostředí, například na stavbě, v centru města či na armádní základně, kde plníte své úkoly. Ty jsou však naprosto nevariabilní a vždy spočívají ve zničení nepřátelských robotů v oblasti. Valí se na vás několik vln, občas tu je časový limit, ale v zásadě nemusíte dělat nic jiného než civět na mapu a pobíhat za protivníky. Otrava nastává ve chvíli, kdy je takto musíte honit několik minut. Někdy se totiž před vámi rozhodnou utíkat, takže je třeba započít s naháněcími pracemi. Problém je často v tom, že vám hra vymezí tzv. bojovou zónu, jejíž hranice nesmíte překročit na delší dobu než dvacet sekund. Nepřátelé ovšem toto pravidlo s klidem porušují, a nic se neděje. Na vás tak je, čekat ve vyhraněné zóně, dokud se tu nepřítel, kterého pro splnění mise bezpodmínečně musíte zničit, neobjeví.

Způsobů destrukce je na první pohled dostatek, po několika misích se však přeci jen ohrají a vzali byste zavděk jinými. V první řadě to jsou palné zbraně – kulomet a jakési rakety. Je tu i klávesa pro boj na blízko, který je na rozdíl od střelby účinný prakticky vždy. Větší roboti totiž, jakmile do nich začnete umisťovat olovo, aktivují ochranný a prakticky nepropustný štít. Pak se k nim buď musíte přiblížit a pořádně jim vyčinit mechanickými končetinami, nebo si vyzkoušíte povedenou interaktivitu prostředí. Stačí zvednout nad hlavu nejbližší auto – a že jich hra za tímto účelem posílá dost a dost –, vrhnout ho směrem na kontrahenta, a pokud tento neuhne, sledovat, jak ho několikatunová hmotnost poslala do kolen. Zbývá doplnit, že v lítém boji, časem až s desítkami robotů, se jistě hodí zdraví doplňující krystaly, které vypadávají z každého zničeného stroje.

Jenže transformeři nejsou tak úplně obyčejnými roboty. Oni mají totiž schopnost, jíž indikuje už jejich název: transformovat se. Podle typu robota, který samozřejmě určí design mise, můžete svůj kolos změnit buď ve vozidlo nebo vrtulník. I oni mají zbraně, takže nejsou úplně neškodní, především se pak hodí pro rychlé překonávání větších vzdáleností, obzvlášť když cíl mise předpokládá, že musíte chytit někoho unikajícího. Bohužel, jak sporťák, tak helikoptéra se ovládají těžkopádně a krkolomně. Vůz je sice strašlivě rychlý, pocit z jízdy je však dost špatný, což pramení z podivné citlivosti a natáčení celé karoserie, nikoliv jen kol. Podobně podivné je ovládání vrtulníku. Sice to všechno jde, ale nic moc z toho mít nebudete. Co nejčastěji se budete snažit být „obyčejným“ robotem, protože za něj je hra nejzábavnější.

Klady a zápory

Třeskutá akce
Povedená grafika

Špatně ovladatelná transformace auta a vrtulníku
Příliš krátké

899 Kč
Anglicky

Některé dobře navržené mise vás vskutku ohromí svou velkolepostí. Nejenže se na vás vrhají stále nové a nové salvy nepřátel, do toho přijíždějí policajti, všude kolem v chaosu bourají vozidla civilistů, z nichž můžete čerpat materiál na „hod do dálky“, prostředí je částečně zničitelné (stačí se jen se svým kolosem projít a uvidíte tu zkázu). Jde o záležitost hodně na efekt, čemuž odpovídá i třesoucí se kamera, přestřelené výbuchy a další grafické efekty, které se až překvapivě dobře hýbou, aniž by klesal framerate. Přitom roboti jsou věru detailní, ačkoliv se s nimi příliš nesžijete, protože se v misích často střídají a jsou si možná až příliš podobní. To už je ale spíše věc filmu než hry.

Podle typu robota, který samozřejmě určí design mise, můžete svůj kolos změnit buď ve vozidlo nebo vrtulník.

Transformers se rozhodně nedají označit za propadák. Rozhodně ale nejde ani o hit, který byste museli mít, pokud tedy nejste zarytými fanoušky mimozemských robotů. V takovém případě vás hra nadmíru uspokojí. I ostatní by se nakonec s přimhouřením očí mohli pobavit, na jasné doporučení to ale není. Už proto, že vám hra vydrží pouze okolo sedmi hodin.