RECENZE: V Total War: Pharaoh můžete zabránit kolapsu civilizace

Zhruba 1200 př. n. l. až 1150 př. n. l. celý civilizovaný svět skončil v prachu a plamenech. Kultury, které vzkvétaly po celá tisíciletí, téměř přestaly existovat. Lidé zapomněli mnohá řemesla, přestali dálkově obchodovat, dokonce i psát. Říká se, že následovala nejtemnější doba v dochované lidské historii. V novém dílu strategické série Total War se kolapsu můžete pokusit zabránit.

Už od dětství mě fascinoval Egypt. Tak moc, že jsem si ve 12 letech vyprosil cestu v té době do mé země vytoužené. V Egyptě jsem zažil mnohé a musím říct, že jsem si odnesl dost ambivalentní pocity – viděl jsem, jak někdo zkolaboval v kobce v Údolí králů a poté jsem sám málem pošel horkem. Mou matku u chrámu Hatšepsut zkoušeli vyměnit za několik velbloudů a na konci cesty nás chtěla zastřelit naše ochranka. To vše se událo v rozmezí jednoho dobrodružstvím prosyceného dne. Na Egypt jsem nezanevřel a pořád mě toto úchvatné místo mumií a faraonů fascinuje. Stejně jako celý starověk.

Nevím, co za trauma postihlo v Egyptě vývojáře z Creative Assembly, protože starověkému Egyptu se úspěšně vyhýbají už dvě dekády. Pro ty, kteří sérii neznají, jde o kombinaci komplexní tahové strategie na mapě světa s propracovanými real-time střety velkých armád. Součástí je i vydařený multiplayer. Série se těší obrovské popularitě a studio Creative Assembly přesně ví, co dělá.

Dalo by se očekávat, že Total War: Pharaoh přijde na řadu jako jeden z prvních dílů dnes tak košaté série. Atraktivní zasazení a mraky historických podkladů k tomu jen nahrávají. Z Egypta máme dochovaný první záznam válečného konfliktu a to riskantní, ale triumfální nájezd Thutmose III. na kanaánské město Megido. Pokud si něco vyloženě o adaptaci říká, je to Egypt a okolí. Proč jsme tedy čekali tak dlouho? A proč dostalo na starost vývoj méně ostřílené studio Creative Assembly Sofia, autoři Total War Saga: Troy? Total War: Pharaoh působí na první pohled jako menší titul a proti promakanému třetímu dílu Total War: Warhammer i trochu zpátečnicky.

Na začátku konce

Nový přírůstek do série Total War mapuje zhroucení doby bronzové. Jde o událost kolem roku 1200 př. n. l. Celosvětově šla civilizace do kytek. Důvod tak masivní změny pořádku není úplně jasný, nejspíš šlo o kombinaci přírodních katastrof a velkoplošné invaze mořských národů. Chatušaš, hlavní město Chetitů, lehl popelem a s ním i tato dřív majestátní civilizace. Krize však postihla i Egypt, velkou oblast Mezopotámie a v obrovské míře Řecko. A právě v tomto nesnadném období budete bojovat o přežití. V případě Chetitů se pokusíte doslova přepsat dějiny.

Chápu, že autoři se snaží zaměřit v titulu hlavně na Egypt, ale tato šlamastika byla opravdu velká. Na zpracování významného období starověku jsme čekali věky, snad právě proto je pro mě návštěva do okolí delty Nilu trochu zklamání. Kromě Egypťanů si můžete zahrát pouze za Baalovy přívržence, Kanaánce a vojensky vyspělé Chetity. Chybí velcí hráči na geopolitickém poli své doby, jako Babylon, Asýrie a hlavně Mykéňané, pro které to byl kardinální průšvih. Omezeni jste jen na tři národy a několik jejich hrdinů. Typická rozmanitost frakcí pokulhává. Absentuje i možnost hrát za mořské národy – hordu a pustošit jedno město za druhým jako v Total War: Attila za Huny.

Total War: Pharaoh

Total War: Pharaoh

Zprvu jsem rozehrál kampaň za Egypt. Lze si vybrat například Ramsese III. nebo Setiho II. A pod jejich praporem sjednotit celý Horní a Dolní Egypt a zachránit ho před přicházející pohromou tak, že ho uzurpujete. To mi moc nesedlo, tak jsem přešel ke Kanaáncům – byli známí z Bible jako stavitelé estetických mohyl z ohořelých lebek. Hra za Egypťany se ovšem od té za Kanaánce moc neliší. V mém případě šlo spíš o roleplaying. Drsní, Starým zákonem démonizovaní milovníci lidských obětin mi sedli k totální dominanci lépe než Egypťané. A tak má cesta za slávou a obsazením trůnu jejich vůdcem, Irsu, začala.

Jak jsem napsal, hra za všechny tři národy se příliš neliší. Mechanismy jsou skoro stejné. Jde hlavně o území a míru počáteční výzvy. Za krále Chatušaše Šuppiluliumu II. jste v extrémně nevýhodné pozici, ohrožováni nejen ostatními národy, ale i vnitřními politickými sváry. Kanaánci rozhodně nejsou pekelný národ, hroziví uctívači Molocha, vrhající své prvorozené do pekelného ohně. To by bylo skoro jako frakce a mechanismus z Total War: Warhammer, rozhodně by to však opepřilo hratelnost.

Skutečnost je prostší – podceňovaná nárazová zóna Egypťanů a Chetitů. Nejsou velký trn v patě, dokud jim nepomůžete postavit se na vlastní nohy. Protože plenění a obsazování je u nich nutnost, je větší důraz kladen na udržování pořádku a stability podmaněných oblastí. Zahálející poddaní rádi vymýšlí blbosti a plánují rebelie. Naštěstí jim můžete představit hned několik božstev, která vhání revoltujícím klid do duší.

Nový díl klade na náboženství a božstva velký důraz. Nijak se nemanifestují, nemusíte se tedy bát fantasy prvků. Vše je ukotvené v realitě, ale přitom to odráží smýšlení starověkých kultur, které věřily, že Apop pojídá při zatmění slunce a když je bouřka, bohové zuří. Novinkou jsou i stanoviště, místa, kde lze postavit specializované stavby ovlivňující celý region i procházející armádu. Například může jít o stanoviště náboženské. Podle uctívaného božstva získá oblast a armáda nějaké výhody. Stanoviště může být i ekonomické, nebo třeba vojenské. Zvýší se produkce v oblasti nebo obdaruje na pár tahů imunitou vojsko proti přirozeným ztrátám v těžkém terénu. Poušť je smrtící místo, ale po návštěvě stanoviště může jít o poklidnou procházku.

Total War: Pharaoh

Další inovací je boj o královský dvůr. Váš vůdce si může zvolit, o který trůn se bude ucházet. Z pohledu realismu to nedává moc smysl, lze si vyšlapat cestičku na cizí dvůr buď penězi, nebo obsazením jedné z provincií daného národa. Pak máte možnost v rámci sněmu Šemšu Hor ukořistit jedno křeslo na zvoleném dvoře. V případě Kanaánců lze takto infikovat egyptský nebo chetitský. Proč nemůžu nejdřív sjednotit vlastní národ a stát se legitimním vůdcem celého Kanaánu, mi je záhadou, stejně tak proč se sněm jmenuje v překladu Následovníci Hora i v případě Chetitů se zcela jiným polyteistickým systémem.

Zvolil jsem si chetitský trůn, chtěl jsem zvrátit průběh dějin. Zabral jsem pozici nejvyššího soudce a začal závod na vrchol žebříčku popularity – sbírání bodů legitimity. Systém je trochu podobný volbě vládce světa z Knights of Honor II: Sovereign. Když máte dostatek bodů, můžete se pokusit svrhnout dosavadního krále a vyvolat občanskou válku. Mechanismus nedává úplně smysl. Body legitimity získáváte různě, i stavbou chetitských pomníků, což je vrchol podlézání a sebeponížení hrdých Kanaánců. Také nedává smysl, že vám hra ubírá a zároveň přidává body legitimity při úspěšném dobývání i bránění, záporné přetrvávají i několik tahů.

Každý cyklus trvá šest tahů a za těch šest tahů lze na dvoře provést v průměru šest akcí. V šestém tahu nadejde nový Šemšu Hor a vyhodnotí se úspěšnost vašich akcí a akcí ostatních na dvoře. Jde o špinavou hru, intriky, manipulace, vyhrožování i pokusy o vraždu. Pokud vám vaše intriky vyjdou, připíšete si nějaké body k dobru, ale můžete o ně i přijít, pokud vás vyhmátnou. Irsu na pozici nejvyššího soudce musel každý cyklus vyřešit i jeden ze zapeklitých soudních případů. Například komu náleží právo na odplatu. Podle rozhodnutí celý následující cyklus došlo k ovlivnění říše zvolenými bonusy a postihy.

S králem Šuppiluliumu II. jsem se na bojišti utkal hned několikrát, a tak získal dostatek věhlasu. Jít cestou nejsnadnější, zbavit se krále mečem, nelze. I když rozmetáte i jeho osobní gardu na bojišti, vrátí se. Boj o trůn vyhrajete pouze politicky.

Klasické souboje

Souboje jsou klasické, jak je ze série známe. Pořád je nutné taktizovat, správně volit typy jednotek, skrývat se a útočit do boku. Novinkami jsou dynamické počasí a ukazatel brnění. I v rámci bitvy se může sluncem rozpálené bojiště zahalit mlhou nebo hustým deštěm. Což lze využít. Ve fujavici se hůř střílí lučištníkům, v horku se všichni rychleji vyčerpají a takovou bouřku mnozí interpretují jako boží hněv a mají nutkání utéct dřív, než boj vůbec začne.

Svým bojovníkům můžete i dávat specifičtější rozkazy, jako bránit pozici za každou cenu, nebo naopak pokusit se agresivním postupem prolomit obranu i za cenu větších ztrát – tohle měla mít série už dávno. Novinky rozhodně přidávají potyčkám další strategickou úroveň. Co když jste v nevýhodě? Nepřítel má silnou převahu lučištníků a navíc vás dělí údolí? Přímý útok určitě nedopadne dobře, ale dle předpovědi má za chvíli pršet. To oslabí lučištníky a zvýší vaše šance. Brnění je spíš statistika, pořád jde hlavně o správné použití jednotky proti jednotce.

Total War: Pharaoh

Total War: Pharaoh

Šance zvyšujete také levelováním hrdinů. I vladař je hrdina. Máte ho k dispozici na mapě i v boji. Systém hrdinů také prošel menší změnou. Hrdinové vylepšují tři atributy, a kombinací vložených bodů odemykají nové schopnosti. Hrdinové mohou získávat i pomocníky a vybavení. Další novinkou je zasvěcení vojevůdců některému z božstev, vztah s božstvy také vylepšujete. Hodně se mi líbí, že se lze zaslíbit i božstvům jiných kultur. Z pragmatického důvodu jsem provedl náboženskou reformu jako Achnaton sám, a konvertoval celý Kanaán na jiné božstvo kvůli jeho bonusům do spokojenosti obyvatelstva a vyšší produkce potravin. Armáda je placena hlavně jídlem, takže plné sýpky znamenají i vojenskou převahu.

Přilepšit si jde i plněním ambicí, malých úkolů, které si při tažení vybíráte. Nejde o nic světoborného, většinou obsadit do jistého počtu tahů specifický cíl, místo s produkcí potravin, či zlatým dolem atd. Za splnění dostanete nějaké suroviny navíc. Směnnému obchodu s jinými frakcemi se ovšem nevyhnete.

Váš vladař může také přijmout tradici, která ovlivní zbytek hry a poskytuje v případě jejích dodržování obrovské výhody. Rozhodl jsem se jít cestou stability, a tak za každý spokojený region či vazalský stát dostávat dary. Ty lze vyměnit například za zručné kameníky, kteří zadarmo dostaví instantně jakoukoliv budovu, nemusíte čekat několik tahů.

Hroutící se pilíře civilizace

S postupem kampaní bude přibývat herních mechanismů. Tím nejdůležitějším jsou Pilíře civilizace. Měřák, který demonstruje, jak stabilní je civilizace jako celek. Počítá se globálně, nejen z vašeho území. V Total War: Pharaoh by vlastně stačilo, kdyby všichni táhli za jeden provaz a podpořili se a vše by bylo v pohodě. Jenže diplomacie trvá moc dlouho a ne každého ke spolupráci přesvědčíte. Nejlepší tedy je pro dobro a přežití celého vám známého světa osobně zabrat co nejvíc kulturních center a ta stabilizovat a rozvinout. I tak ovšem nebudete mít vyhráno.

KVÍZ: Poznáte hru jen podle mapy jejího světa? Pozor, vysoká obtížnost

Svět stále víc sužují přírodní katastrofy, hladomory, války a nájezdy mořských národů. Čím blíž je civilizace ke kolapsu, tím drtivější jsou nájezdy hord. Sledovat, jak se stále blíž přibližuje známý svět zhoubě, i když děláte, co můžete, je velice intenzivní. Svět kolem vás upadá a vám přijde, že jen oddalujete nevyhnutelné. Když už konečně dojde ke zlepšení a troše té prosperity, nadejde další tah a nastane období sucha a hladomor. I za klidu slyšíte příslovečné polnice posledního soudu a čekáte, co dalšího za pohromu budete řešit.

Příliš málo rozmanitosti

Egypťané, Chetité a Kanaánci byli zcela odlišné kultury. Měli jedinečný umělecký styl, náboženství i mentalitu. Je tedy velká škoda, že nový díl Total War tento fakt nereflektuje. Pestrost, kterou nabídl poslední Total War: Warhammer rozhodně neočekávejte ani po vizuální stránce. Největší změnu najdete mezi jednotkami, budovami a božstvy. Egyptská estetika hraje prim i v uživatelském rozhraní. To je, jak je už u Total War zvykem, komplikované a často nepřehledné. Podobně jako v budovatelské strategii Pharaoh, ikonky mají málo vypovídající hodnotu. Po audiovizuální stránce vypadá hra pořád dobře, ale víc než kdy jindy měla problém s vyššími počty jednotek na bojišti. Nejspíš to má co dělat se zase o něco detailnější grafikou i animací.

Total War: Pharaoh

Vývojáři přišli s pár vizuálními šperky. Kromě dynamického počasí je i dynamické prostředí. Města i území odráží, v jakém stádiu rozkladu jsou. Při soubojích o města můžete bojovat v pestrých uličkách metropole nebo v polorozbořených ruinách, kde už ani hradby pořádně nestojí. Protože mám rád autenticitu, tak mě mrzí, že neuslyšíme žádný ze starověkých jazyků. Národy hovoří anglicky. Česká lokalizace textů se povedla a zase přispěje k pořádné imerzi a lepšímu pochopení základů hry ve slušném tutoriálu.

Solidní pokračování s malými ambicemi

Total War: Pharaoh je titul, kterému chybí vyšší cíle. Creative Assembly Sofia odvádí slušnou řemeslnou práci, postrádá však vyšší ambice. Když už to vypadalo, že dostaneme plnohodnotný nášup starověku, dostali jsme jen ochutnávku.