RECENZE: Torchlight 2 vyzval na souboj titána Diablo 3. A uhrál remízu

Když se objevil první Torchlight, nabídl milovníkům pobíjení potvor ve velkých počtech pořádnou porci muziky jen za pár kaček a dokázal, že návyková hra ve stylu Diabla nemusí být ve vývoji deset let a nemusí mít rozpočet středoafrického státu. A pokračování se navíc zbavilo neduhů prvního dílu, takže chytne a nepustí.

Papírově by druhý Torchlight měl v poměřování s nedávno vydaným třetím Diablem skončit jako závod ferrari s trabantem.

Diablo

Diablo je akční řež, v níž nepřátelská monstra umírají ve velkých počtech. Chytlavost je založena na lovu předmětů, které hráčovu postavu vylepšují. Letos vyšel po dvanácti letech čekání třetí díl.

V tomto případě totiž příměr k biblickému souboji Davida s Goliášem není vůbec nadsazený.

V jednom rohu stojí Diablo 3: titul vymodlený miliony fanoušků, na který se čekalo déle než na výhru v loterii a jehož rozpočet musel být tak velký, že by se zamotala hlava i strýčkovi Skrblíkovi.

A jako vyzyvatel Torchlight 2, malý titul, který nemá ani velkou reklamu, ani obrovskou základnu fanoušků.

Tak, a snaž se! Sfinga právě zadává další úkol, který skončí masakrem stovek nepřátel.

A jak to dopadlo? Trabant kupodivu nezůstal vzadu, s ferrari drží krok. A navíc je nejen levnější, ale hlavně nenutí být on-line, i když si světem hry korzujete sólo.

Příběh? Nemáme

Než začneme chválit, je potřeba ukázat na největší nedostatek druhého Torchlightu. A tím je bohužel příběh.

Torchlight

První díl nabídl hráčům tři postavy: válečníka, lučišnici a alchymistu. 
- číst recenzi

Torchlight (PC)

On tu totiž v podstatě žádný není. Jen se na začátku v úvodní animaci ve stylu komiksového sešitu dozvíte, že zlo poražené na konci jedničky má tužší kořínek než Chuck Norris a vydalo se do světa.

A to je víceméně všechno. Pak už jen zbývá nazout bytelné boty a sprintovat za zlým Alchymistou dřív, než zničí svět. Jak je vidět, tak příběh je originální asi jako další díl Ordinace v růžové zahradě, díky bohu se to však dá překousnout.

Zbytek hry totiž šlape na jedničku a po pár hodinách vám bude úplně jedno, jestli chce hlavní záporák zavraždit vaši babičku, psa i fíkus.

Honba za výbavou pokračuje

To už totiž budete mít před očima jen vidinu lepšího a lepšího vybavení, které na vás při hraní prší obrovským tempem. Zatímco ve třetím Diablu je objevení unikátního nebo setového předmětu vzácnější než zatmění Slunce, tady jsou sety i unikátní sekyry, boty nebo helmy hrdinovým denním chlebem od začátku do konce.

Jeden z příběhových bossů je domácí kutil a pomáhá si různými střílnami. Stejně mu to nepomůže...

Vybavení vypadává samozřejmě z nepřátel, truhel nebo si ho můžete nasyslit jako odměny za úspěšné dokončení úkolů nebo po herním světě roztroušených výzev, které ti, kteří hrou rychle prolítnou, ani neobjeví. Navíc vás nikdo nenutí, abyste každých pět minut běželi do města a přetavili obsah hrdinova batohu na hromadu zlata.

Diablo 3

RECENZE
Trvalo to 12 let, ale zábava a návyk zaručeny

AUKCE
Vysoká obtížnost tlačí hráče do aukcí

NÁZOR

Je to nuda. Diablo III po necelých třech měsících

NOVÁ PRAVIDLA
Maximální úrovní hra ještě nekončí

Když se to vezme kolem a kolem, tak vlastně můžete nepřetržitě běžet kupředu a do města se vrátit jen v momentě, kdy je třeba odevzdat hotový úkol. To je dáno jednak tím, že inventář není jen jeden. Místo toho máte jeden batoh na předměty, další na léčivé lektvary a jiný na kouzla.

Hlavně je to ovšem zásluhou vašeho zvířecího průvodce, kterého si vybíráte už při tvorbě postavy.

Ten totiž, podobně jako v prvním díle, nejen okusuje nepřátele, ale zároveň kouzlí a supluje i nákladní mulu, kterou můžete s nepotřebným harampádím kdykoli odeslat do města a dál kosit monstra.

Nejdřív jste mu sháněli trojici kouzelných masek, nakonec bylo potřeba maškarádu zarazit.

Od minule se ovšem i váš věrný souputník naučil nové kousky a z města vám tak nově může přinést léčivé lahvičky nebo svitky nutné k identifikaci některých (především unikátních) předmětů. Prostě plný servis. A malé bezvýznamné plus pro autory.

Čtyři hrdinové

Mnohem větší plus ovšem hochům z Runic Games dáváme za variabilitu jednotlivých hrdinů. Celkem jsou na výběr čtyři třídy: mág, inženýr, berserk a nomád. Poslední jmenovaný je na první pohled prostě pistolníkem, který nepřátelům zatápí buď dvěma pistolemi, kanónem, nebo brokovnicí.

Druhý pohled na trojici stromů dovedností ovšem odhalí, že tenhle střelec ovládá i magii a dokáže si na pomoc vyvolat pomocníky, kteří spoustu špinavé práce oddřou za něj.

Záleží na hráči, jestli raději vyrábí z nepřátel cedník nebo jestli má větší potěšení z vrhání jedovatých dýk a vyvolávání stínových démonů. Na výběru schopností přitom opravdu záleží. Tohle totiž není třetí Diablo, kde se vám při postupu na maximální úroveň odemkne všechno.

Jeden z klidnějších momentů, kdy bojiště nepřipomíná laserovou šou na diskotéce.

Tady vám bodíky na vysoustružení všeználka ani zdaleka stačit nebudou, je proto nutné přemýšlet a plánovat dopředu. A to je jedině dobře. Experimentování je totiž jedním ze zásadních lákadel každé dobré diablovky a Torchlight 2 není výjimkou.

Obrovský skok udělal také design úrovní. Zatímco první díl se celý odehrával v jednom městě s rozsáhlým podzemním labyrintem, tentokrát hra nabízí rozsáhlé zelené pláně, sněhové závěje i rozpálenou poušť, takže nemáte po chvíli klaustrofobický pocit.

Mapy jsou mnohem větší a prozkoumávat je od kraji ke kraji je radost. Tím spíš, že tak často narazíte na nějaký vedlejší úkol, skrytou truhlu nebo minibosse, ze kterého skoro pokaždé vypadne nějaký pěkný kousek vybavení.

Nepřátelé jsou vůbec hodně rozdílní a pořád hráče nutí být v pozoru. A často spoléhají na počet spíš než na sílu. I v jiných diablovkách je běžné, že na hráče nabíhají skupinky nepřátel, tady jsou to místy hotové davy. A v určitých momentech je na obrazovce tolik potvor a všelijakých efektů kouzel, že si připadáte jak na diskotéce.

Nejmenší posun hra urazila co se týče grafiky. Tady jsou rozdíly opravdu minimální. To je na jednu stranu dobře, protože hru rozjedete i na starém křápu nebo notebooku, na druhou stranu může někomu vadit, že Torchlight pořád vypadá jako komiksové omalovánky. Nás to nicméně nijak neodradilo a vás by taky nemělo. Je to totiž jen maličkost v porovnání se všemi přednostmi.