Abych řekl pravdu, závodění se mi na tomhle sympatickém handheldu zamlouvá mnohem více, než first person akce. Nejde o nějaké osobní preference, ale o celkovou prezentaci, jež je u prvně uvedeného žánru na o poznání vyšší úrovni. Nicméně proti gustu…
Třebaže se znovu opakuji s připomenutím slabšího výkonu GBA ve 3D aplikacích, v případě nejnovější rallye, jež vydává Kemco, musím smeknout onu pomyslnou kšiltovku. Když si vzpomenu, jakou zoufalost jménem Top Gear GT Championship
stejnojmenná společnost nabízela pro GBA zkraje jeho působení na trhu, je posun ve 3D rozměru opravdu značný.
Top Gear Rally je tak dalším kvalitním počinem navazujícím na již poměrně zavedenou tradici rallye titulů na GBA, kam patří třebas takový Colin McRae Rally 2.0 či V-Rally 3. A třebaže nedisponuje tak silným jménem co zmíněná konkurence, dovolím si tvrdit, že by bylo velkou chybou jej přehlédnout. Takže držte si klobouky, jedeme z kopce. Na výběr tu vedle hlavního herního režimu s vše říkajícím přízviskem Championship máme ještě Practice, Quick Race, Time Attack a v poslední řadě multiplayerové klání pro dva hráče.
Practice znamená seznámení se s jízdními mechanismy, k čemuž vám poslouží jedna kratší trať, na kterou si pro ztížení vašeho snažení můžete přidat slalomovou vložku.
Quick Race představuje projetí vybraného podniku z Championship, kde tento není rozdělen na etapy, alébrž na checkpointy, a pochopitelně se tu s vámi na trati plácá i několik málo snaživců, jež ovládá počítač.
Time Attack vás posléze pustí do souboje s časem, přičemž při opakování jízdy může vaši motivaci zvednout i přítomnost ghost caru, nemluvě o indikaci mezičasů naznačujících, o kolik jste lepší či horší než vaše předchozí jízda.
Multiplayer nemusím asi představovat, snad jen tolik, že k němu opět potřebujete druhou cartridge a bohužel jste na trati jenom se svým kamarádem, s nímž se tady však můžete velice snadno rozkmotřit…
Takže se plynule přesouváme ke stěžejnímu hernímu módu Championship. Tento je rozdělen na deset podniků, v každém musíte absolvovat tři jízdy a stanout pokaždé na bedně – a to tak šikovně, abyste splnili zkraje žádanou bodovou kvótu pro možné další pokračování. Vedle potřebných údajů, jako je celková délka závodu a typ povrchu, však trochu hloupě není vidět mapa trati, nicméně každý jednotlivý závod si můžete po jeho neúspěšném, či vámi nevyhovujícím projetí zkusit znovu, takže napodruhé či napotřetí už jistě budete vědět, co vás čeká a tomu uzpůsobit nastavení vozu, potažmo jeho výběr. Vedle takových věcí jako je volba obutí pro příslušný povrch můžete ještě upravit převodové poměry či brždění, ale zrovna ve druhém případě musím říci, že brzdové destičky jsem v průběhu celého šampionátu ani neškrábl – čímž se ovšem nenechte pomýlit, s cihlou na plynu byste se na bednu nedostali! Dalším dílčím atributem rozhodujícím o vašem úspěchu je výběr stroje z dostupného vozového parku, kde si své řeknou tři parametry – maximální rychlost, akcelerace a skutečnost, jak dobře vůz sedí.
Audiovizuální stránka je velice přitažlivá. A to díky skutečnosti, že tu máte velice rozmanité a hlavně ČLENITÉ tratě, přiměřeně interaktivní prostředí, 3D detailně vymodelované vozy a potom – vyjma obvyklého hlučení motoru – nápovědu ze strany spolujezdce. Tedy ne, že by byla až tak životně důležitá, své si odvedou charakteristické ikony v horní části displeje naznačující stupeň zalomení zákruty, ale i tak je příjemné slyšet teplé lidské slovo, zejména tehdy, když teploměr ukazuje pod nulou a vůkol dovádí sněhové vločky. Ano správně, dočkáte se i různého počasí.
Na každé trati na vás čeká řada nástrah a obecně lze říci, že čím dále v šampionátu postoupíte, tím obtížnějším se závodění stává, byť vám některé etapy sednou pochopitelně více než jiné. Vychytávky typu prudké zatáčky hned za výjezdem na kopec se s pozdějším časem stávají nepříjemně častou ingrediencí. Pokud k tomu připočtete skutečnost, že některé tratě jsou tedy kromobyčejně úzké, nebo že podklad hned vedle hlavní cesty, jež vás samolitr rád přibrzdí, není zrovna nějak diametrálně barevně odlišný, dostanete se do rovnice s jasným výsledkem – přijdou problémy. V úplném závěru si na nás tvůrci nachystali opravdovou lahůdku v podobě možného pádu ze srázu, což znamená jistou časovou penalizaci. A aby toho nebylo málo, vpustí vás tady na trať vždy až jako posledního z celkového počtu osmi zúčastněných, to znamená s nezanedbatelným časovým mankem. Třebaže platí, že býváte na rovinkách lepší celého konkurenčního pole, chleba se láme v častých zatáčkách, resp. ve způsobu, jak dobře je dokážete projet. Jízda smykem je alfou a omegou zdejšího závodění – soupeři chyby nedělají, ale zase jedou na jistotu (a když už, tak je hra nepenalizuje), takže jste to vy, kdo musí přidat do konzervativního jízdního projevu trochu té agresivity. Kolizní systém sice není zrovna nejpropracovanější, ale platí prima pravidlo, že se můžete od soupeřova auta odrazit, což se hodí zejména při adrenalinovém předjíždění v prudké zákrutě, kde konkurenční stroj lze využít jako odrazový můstek a přitom neubírat nic na rychlosti, která by vás jinak vynesla do zapomnění (čímž chci neobratně naznačit, že něco takového jako diváci se nekoná). Jízdní projev je sice arkádový, ale je zpracován hodně zdařile a máte tak docela autentický pocit – a to až do té míry, že tuhle hru nedoporučuji hrát v MHD, pakliže nechcete, aby se na vás dívali jako na blázna. Nevyhnete se totiž absolutnímu sžití se závodem, takže vás čeká občasné cukání nohama, rychlé pohyby těla do strany v momentě, kdy budete vyrovnávat vyjetí auta z nebezpečné šikany, potažmo nahlížení spolucestujícím za límec v marné snaze odhalit, co přesně přinese trať za tímhle nepříjemným kopcem. Vedle plynu, jejž je třeba velice citlivě ubírat s příchozí zatáčkou, tu je sice k dispozici ještě brzda a zpátečka, ale ani jedno není vcelku potřeba. Pokud si chcete vaši úlohu ztížit a nestačí vám po prvním absolvování kompletního šampionátu jeho o něco složitější reparát (čímž to ještě nekončí), lze si skrze menu změnit nastavení z automatické převodovky na manuální. A co tu ještě máme? Věru, málem bych zapomněl na alternativní pohled na dění, vedle standardní kamery umístěné za vaším plechovým miláčkem, kde oceníte pravidelné prskání výfuku, jakož i takové odlétávání sněhu zpod kol, tu je možnost first person, což se samozřejmě počítá. Stejně jako fakt, že si jakýkoliv dokončený podnik můžete zkusit v rámci šampionátu znovu a vylepšit si skóre. A stejně jako malá mapka v levém dolním rohu displeje indikující postavení konkurence a pokud nejste zrovna v čele, lze z ní dopředu odvodit, co vás asi čeká a nemine.
Top Gear Rally možná není úplně nejlepší rallye pod sluncem, fanoušci rychlých kol zde mohou argumentovat jistou nevyvážeností vozů, absencí licence, potažmo ne zcela komplexním infem během závodu (tradiční odstupy mezi vozy na mezičasech apod.) a někdy i ne úplně optimálnímu pocitu díky chybkám v enginu, kde zejména pravidelné prolínání objektů je jasným hitem večera, ale co byste do kapsy všechno nechtěli. Budete se příjemně bavit a to celkem dlouho, pozitiva jednoznačně předčí negativa. Takže resumé – doporučuji!
| Top Gear Rally | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|
