A je to tu znova. Akční adventure - název, při jehož zaslechnutí dostávám středně těžký břichabol. Podrobněji jsem svoje výhrady ohledně třídění akčního a adventurního žánru rozebrala už v recenzi na poslední díl Indiana Jonese, takže si teď uspořím čas, místo i nervy a omezím se na stručné konstatování, že The Last Revelation je akční hra s logickými prvky v third person perspektivě. Úvodní odstavec na titulní stránce vám sice již naznačil, za co asi tak nová Lara stojí, ale vsadím se, že jste zvědaví i na vysvětlivky k té nevydařené dražbě.
Vzhledem k tomu, že tohle pokračování Tomb Raidera je už čtvrté, rozdělila bych článek nejradši na dvě části: jedna by byla pro osoby, kterým se TLR dostává do ruky jako první titul ze série Tomb Raidera, a druhá pro zřejmě početnější skupinu těch, kteří měli tu čest s některým z předchozích dílů případně rovnou se všemi třemi. On je totiž značný rozdíl v tom, jestli vidíte Laru poprvé, nebo jestli jste prošli aspoň jedním jejím minulým dobrodružstvím. Ačkoliv nejsem nakloněná tomu způsobu hodnocení her, kdy recenzent uzná, že se u hry výborně bavil, ale za neoriginalitu či malý posun od prvního dílu srazí výslednou známku kamsi do nízkých čísel, v tomhle případě si nemůžu odpustit srovnávání s předchozími tombraiderovkami. Čtvrtý díl už přece jen není druhý, u kterého bych se nějakých hloubkových srovnávacích studií asi vyvarovala. Takže to uděláme tak: těch, co už jsou s Lařinou historií obeznámeni,
bude asi víc, tudíž se většina článku ponese v duchu "pro ty, co už o tom ví své" a kurzívou budu psát občasné poznámky pro tombraiderovské začátečníky, pokud budu mít pocit, že by se jejich náhled mohl nějak lišit.
Nad příběhem celkem nemá význam nějak filozofovat - poutavý nebo nudný, originální nebo bůhví odkud opsaný - pokud vás dokáže přimět, abyste se pustili do hraní, a pokud se nebudete při intru propadat studem podlahou, splnil svůj účel. Naše hrdinka se právě nachází ve věku šestnácti let a už nějakou dobu tráví svůj život mezi stěnami dívčí střední školy. Není proto divu, že ji vyhlídka na archeologickou výpravu po Asii nadchne natolik, že přemluví své aristokratické rodiče, aby nabídli vedoucímu výpravy finanční výpomoc výměnou za jedno místo ve výpravě. Profesor Werner von Croy coby vedoucí archeologického výletu se tak nakrátko stane Lařiným učitelem, aby se později změnil na jejího úhlavního nepřítele. K této metamorfóze dojde souhrou událostí, které začínají tím, že se při průzkumu jakési hrobky von Croy chytí do pasti, a končí Lařiným útěkem, jímž si dívka jen tak tak zachrání holý život považujíc jakékoliv záchranné akce za rizikové plýtvání časem. Pohled na von Croye uvězněného uvnitř zavírajícího se kulovitého útvaru ostatně nepřipouštěl žádné pochybnosti o jeho blížícím se konci. Houževnatý archeolog však nehodu přežil a Lařino neposkytnutí pomoci si zatraceně dobře pamatuje.
První úrovní koncipovanou jako tutorial procházíte spolu s von Croyem a ocitáte se tak v časovém údobí těsně před profesorovou fatální nehodou. Po absolvování výuky nových i starých pohybových kreací následuje videosekvence s výše uvedeným příběhem zakončeným archeologovým polapením. Videí si ještě během hraní užijete do sytosti (a mimochodem jsou velmi dobrá včetně hudby), příběh je totiž mnohem komplexnější než v předchozích dílech a často je předkládán v podobě docela atmosférických animací. K sympatické celistvosti hry také přispívá fakt, že se tentokrát nehnete z Egypta, a není proto třeba vymýšlet krkolomné důvody pro přesun na druhý konec zeměkoule. Vy, kdož jste se nějakým způsobem vyhnuli prvním třem dílům, ten jednotící design misí asi tak neoceníte, ale vězte, že na neustálém střídání atraktivních lokací není ve skutečnosti nic úchvatného. Je to sice oživující prvek, ale příběh tím utrpí značné šrámy, neboť jen těžko se dá sestavit kompaktní a věrohodný děj, v němž se jedna úroveň odehrává v potopeném Titaniku, druhá na Antarktidě a třetí v Londýně. Navíc autoři upustili od olbřímích úrovní neblaze proslulých z TR3, kde jste často byli nuceni bezcílně bloumat rozlehlými prostorami bez jediného vodítka, co by se teď asi tak mělo dít. Design úrovní TLR se mi líbil, navíc mě egyptské lokace zaujaly víc než tropické ostrovy nebo sněhové pláně, i když stejně jako u většiny 3D akcí se po určitém čase ani tady nevyhnete stereotypu.
A teď k tomu, co se od posledně změnilo. Dlužno říct, že něco ano, a to většinou k lepšímu. Tak třeba zaměřování: od teď se vám nabízí dva zaměřovací režimy - automatický a ruční, přičemž v obou dvou je možné se přepínat mezi zaměřovanými objekty. Po celou dobu hraní jsem nepocítila potřebu použít režim ručního míření, automatika fungovala lépe než v konkurenčním titulu Indiana Jones and the Infernal Machine,
kde se mi stávalo, že při přílišném přiblížení protivníků automatické zaměřování vypadávalo a Indy tak uprostřed zuřivé přestřelky chvílemi klopil své zbraně do země. Revitalizací prošel i inventorář, ve kterém je nyní možné kombinovat sebrané předměty mezi sebou. Žádné hlavolamy ohledně toho ale nečekejte - předměty, které patří k sobě, se vám ke zkompletování nabízejí samy, takže tu není žádný prostor pro (ne)oblíbenou metodu pokusů a omylů. Repertoár Lařiných pohybových možností se zase o něco rozrostl - kromě přehršle skoků a úskoků do všech stran dokáže mrštná dívka například šplhat po lanech a sloupech, plížit se, sprintovat, používat páčidlo, přetahovat objekty nebo si osvětlovat tmavá místa pochodněmi. Módním trendem v third personových 3D akcích je jízda v nejrůznějších dopravních prostředcích, tady je vám k dispozici džíp a motocykl.
A co se naopak nezměnilo? Přestože autoři slibovali vylepšený systém kamer, narazíte opět na staré známé zírání na kus zdi, zatímco kdesi mimo obrazovku probíhá boj o váš život. Naštve to o to víc, že je to už počtvrté. To samé platí i pro prolínání objektů. Prakticky v kterémkoliv místě se vám podaří Laru zanořit do zdi nebo jiného pevného objektu. Podobné efekty jsou k vidění téměř ve všech hrách tohoto typu, ale ne v tak hojné míře, v jaké se to děje tady.
Další nepřehlédnutelnou vadou na kráse TLR jsou spojnice mezi texturami, které při troše snahy najdete všude, kam oko dohlédne. Ještě než si řeknete, že takové chyby se najdou všude a že to není nic tak enormně odpuzujícího, pomyslete na to, že tohle není žádná demoverze nového enginu, ale čtvrtý díl komerčně úspěšné hry, kde měli autoři dostatek času i motivace k tomu, aby podobné nedodělky odstranili, nebo aspoň zmírnili.
Grafika se pochopitelně zase o něco vylepšila, a i když si s patřičným vybavením užijete všech těch light sourcingů, bump mappingů a environmental mappingů, rozdíl mezi TR3 a TLR není zas až tak patrný. Lara je sice o něco méně hranatá, ale ostatní postavy jí to svým hranolovým výzorem kazí. Novinkou je zprůhlednění postavy v situacích, kdy kamera zarejduje do úzkého prostoru a vy byste tak místo před sebe civěli Laře na záda. Docela pěkný je efekt mokrého vzhledu Lary, která za sebou po výstupu z vody trousí spršky kapek. Animace hlavní hrdinky jsou téměř bezchybné, nevšimla jsem si žádných do očí bijících nedokonalostí, naopak jsem často zaujatě sledovala, jak se Lara ladně souká na nějakou římsu nebo rozhoupává lano, aby doskočila co nejdál. Jedinou podivností se mi zdála být její poloha po smrti, kdy se Lara pokaždé složí na takovou úhlednou hromádku a obrátí všechny končetiny do prazvláštních úhlů.
| ||||||||||||||||||||||||
Obecně se dá říct, že ze srovnání s předchozími díly vychází TLR vcelku dobře. Když to vezmeme odzadu, tak třetí díl trpěl určitou rozvleklostí zapříčiněnou hlavně příliš rozlehlými levely, druhý díl byl zase přemrštěně akční a nepřátelé se na vás hrnuli zpoza každého rohu, což z Tomb Raidera málem učinilo bezduchou mlátičku. The Last Revelation je tak trochu návratem k jedničce, protože úrovně jsou koncipované tak akorát co do rozlehlosti i obtížnosti, a množství nepřátel je spíš menší než větší, vlastně přesně takové, jaké mi vyhovuje - sem tam nějaký ten ozbrojený beduín, tuhle škorpión, tamhle kostlivec ... ale žádné davové scény ve stylu "sama proti zbytku světa". Přesto se nemohu zbavit dojmu, že po třetím dílu už skoro nazrál čas k poněkud zásadnějším změnám a vylepšením, než jsou ty, které v TLR můžeme potkat. Nicméně pokud jste doteď žádného Tomb Raidera nehráli, přeskočte ty předchozí a začněte rovnou s TLR, protože ze všech čtyř dílů je tenhle ten nejlepší.
