V roce 1996 způsobil první Tomb Raider v herním světě takový rozruch, jaký už se Eidosu a Core Designu nemůže podařit zopakovat, ani kdyby se rozhodli vydat díl, v němž by Lara měla tři ruce a v jedné z nich by permanentně držela hořící pochodeň. Tenkrát se totiž akční hry dělaly pouze z vlastního pohledu, a tak nová perspektiva (navíc doplněná šikovnou volbou hlavní hrdinky, na kterou bylo po celou dobu hraní vidět) představovala něco úplně nového, co si všichni chtěli vyzkoušet. Od té doby uplynuly už čtyři roky a ti, kdo měli zájem, mohli spatřit čtyři další tombraiderovské tituly, které se pravidelně vynořovaly každý rok v předvánočním období. Přestože loňský Tomb Raider: The Last Revelation svým názvem i závěrečným videem naznačoval, že s Larou je jednou provždy amen, nikdo soudný tomu nemohl věřit. Slípky snášející zlatá vajíčka se jen tak k vodě nepouštějí, a proto žádný Lařin obdivovatel nemusí truchlit - pátý díl série z názvem Tomb Raider: Chronicles se právě v těchto dnech dočkal svého zrození a cesty na pulty herních obchodů.
V nejnovější reinkarnaci TR se všechna dobrodružství odehrávají jakoby retrospektivně, neboť po Laře není ani vidu, ani slechu a na jednom útulném hřbitůvku dokonce stojí její pomník. Úvodní video nás seznámí s několika známými slečny Croftové, kterým se po jejich přítelkyni stýská tak moc, že se po večerech scházejí u krbu a vyprávějí si o ní příběhy. Tímto způsobem jsou nám předestřeny čtyři dosud neznámá dobrodružství 
odehrávající se ve čtyřech dosud nenavštívených lokalitách - Řím, vojenská základna, ostrov a mrakodrap, které dohromady dávají 14 úrovní. Až na poslední high-tech prostředí jsou všechny tři ostatní jen variacemi na něco, co už jsme v TR sérii viděli - Řím jako Londýn, ponorka jako potopený Titanic a jeden ostrov jako druhý (první irský, druhý tichomořský) - všude si budete připadat jako doma. V římských ulicích a náměstích je vaším úkolem najít kámen mudrců, uvnitř námořní základny a atomové ponorky zase musíte získat tajemný artefakt "Spear of Destiny", na strašidelném ostrově je třeba sehnat ukradené srdce nemrtvé bytosti a v posledním souboru úrovní vás čeká hledání předmětu nazvaného Iris.
Nejvíc kritiky si autoři zaslouží za sveřepé setrvávání ve stále stejných kolejích, ať už je řeč o těch slepých či o těch, které aspoň někam vedou. To, co je na TRCH nového, zabere asi tak dva řádky - pár nových pohybů, možnost kombinace předmětů a několik nových zbraní. Abychom ale byli objektivní a vyvážení, popíšeme si ty převratné novoty podrobněji. Nové pohyby obnášejí chůzi po laně, salto a prohledávání skříní (což není ani tak pohyb, jako spíš nová akce). V inventáři u některých předmětů přibyla možnost zkombinovat je s jinými, abychom se ale moc nepřetěžovali, rovnou se nabízí, s kterým předmětem je tato akce 
žádoucí. Pro ilustraci uvedu, že lze spojovat například laserový zaměřovač a revolver nebo chloroform a hadřík, čímž se zároveň dostáváme k těm novým zbraním. Revolver osazený zaměřovačem skýtá nové možnosti likvidace zpovzdálí, ale většinou je spíš potřeba v situacích, kdy je třeba trefit se do nějaké přesně ohraničené oblasti, kterou byste jinak nezaměřili (například do hlavy :-). Jak a k čemu používat chloroform, to je snad jasné, a zapomenout nesmím ani na vystřelovací hák, s jehož pomocí se ke konci hry párkrát dostanete přes jinak nepřekonatelné propasti. Mezi standardní Lařinu výbavu pak patří ještě pistole s nekonečnou municí, Desert Eagle, Uzi nebo páčidlo. S municí nemá cenu šetřit, blížíte-li se ke konci kapitoly, protože zbraně ani náboje se mezi jednotlivými kapitolami nepřenášejí.
Nepřátel je něco kolem pětadvaceti typů - od obyčejných krys a netopýrů (nejdou zabít, dá se před nimi pouze utéct), přes gladiátory, vojáky a kuchaře až po kostlivce a kyborgy. Kromě vzhledu se liší především množstvím munice, kterou je třeba do nich vystřílet, aby upadli a už nevstali. Nejuniverzálnější metodou, jak se co nejlépe vyhýbat jejich útokům, je nepřetržité střílení za stálého poskakování do stran nebo vpřed a vzad, z čehož plyne, že žádné vysoce inteligentní protivníky před sebou obvykle nemáte. Najdou se ale i takoví, u kterých byste s touto taktikou neuspěli a na ty pak většinou platí nějaká speciální metoda (rána páčidlem do hlavy, oslepení pomocí laserového zaměřovače nebo obluzení chloroformem).
Jak už jste nejspíš pochopili, základní koncept zůstal dočista stejný jako v předchozích dílech - probíháte 3D světem a snažíte se v rámci jedné kampaně splnit to, co se po vás na jejím začátku chtělo. Puzzly se ani tentokrát neodchýlily od tradičních "najdi klíč/kartu ke dveřím" nebo "najdi tři kousky jedné skládačky". Pro někoho by možná mohla být povyražením podmořská úroveň v potápěcím obleku, kdy se pohybujete na dně moře, ale mně to připadalo stejné jako pokaždé, když se s Larou potápíte. Fakt, že vydržíte déle s dechem, mě neohromil natolik, abych přehlédla, že prostor, po němž bylo možné se proplavat, byl velmi omezený a ze všech stran obehnaný neviditelnými bariérami (nemluvě o tom, že k vidění tam nebyla ani rybí ploutev, natož celá ryba). Zajímavější než jalové potápění je třetí a čtvrtá úroveň, kde v jedné z nich nemáte žádnou zbraň a v té druhé se musíte často plížit a schovávat.
O grafice TR se nikdy nedokážu vyjádřit jednoznačně - na jedné straně jsou úrovně povětšinou navržené tak, aby v nich nepřevládala jedna tmavá barva (i když koneckonců v Doomu převládala a nikomu to nevadilo), tedy s docela pestrým vybarvením a někdy až kýčovitými scenériemi. Na druhou stranu jsou tu ty letité potíže se správným postavením při sbírání předmětů, s kamerou a hlavně se zapadáním do zdí - například taková cesta v poškozeném skafandru, kdy se musíte ve 
vražedném časovém limitu dostat zpátky do ponorky, se vlivem zasekávání a zadrhávání o rohy stává zkouškou vašich nervů - desetkrát to nestihnete a pak se sami sebe začnete ptát - má vůbec cenu, abych to zkoušel pojedenácté? Ke kladům
enginu je třeba připočíst i to, že běhá plynule i ve vysokých rozlišeních, což si ale rovnou můžeme vyvážit dalším záporem - hnusnými navazujícími hranami mezi texturami.
Osobně se mi na TR vždycky víc než grafika líbily animace hlavní postavy. I tentokrát se Lara pohybuje na počítačovou postavu slušně ladně - například chůze po laně nebo lezení po zdech a žebříkách vypadá přirozeně, a dokonce když na žebřík naskočíte tak nešikovně, že se plazíte spíš po jeho okraji, než že byste ukázněně stoupali po příčkách, vypadá pohyb jinak než při lezení po prostředku žebříku. Rovněž hudba si zaslouží pozitivní hodnocení, vyřinuje se na vás v momentech, kdy se očekává nějaká závažná událost, a přispívá tak k výslednému filmovému dojmu, kterým se videa snaží působit (což jim zdatně kazí hranaté postavy účinkujících). Rušivým elementem je i absence synchronizace mluveného slova a pohybů rtů mluvící osoby - jde to dokonce tak daleko, že často otevírá ústa úplně někdo jiný, než kdo je slyšet.
Pro opravdové nadšence bude asi největším přínosem TRCH druhé CD, na kterém se s originální hrou dodává editor úrovní. Pro práci v něm je připraveno několik základních úrovní, které si pak můžete osázet, čím je libo. Vyberete typy a umístění protivníků, potáhnete místnosti různobarevnými texturami a tak dál, ale mějte na paměti, že práce s editorem je i přes podrobný tutorial dost komplexní a složitá záležitost.
Ve výsledku mi z toho vychází jediný závěr - kdyby to byl první díl a ne pátý, nebylo by to špatné. Jenže dneska už jsme všichni o čtyři roky starší a o čtyři roky náročnější. Eidos a Core Design by se konečně měli podívat pravdě do očí a srovnat Lařina repetitivní dobrodružství s takovými tituly jako Heavy Metal FAKK 2 nebo právě aktuální No One Lives Forever, i když tím riskují, že se do smrti nevzpamatují ze šoku nad tím, jaké další prostory kromě katakomb, jeskyní a ventilačních šachet jsou také na světě.
| Tomb Raider: Chronicles | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
