Tom Clancy's EndWar

Tom Clancy's EndWar

Tom Clancy's EndWar – nevstoupíš do řeky, v níž jsi

  • 2
Konečná válka dorazila na NDS. Spíše než u stejnojmenného titulu pro velké platformy se ale inspirovala někde jinde.
70

Tom Clancy's EndWar

Platforma: Xbox360
Výrobce: Ubisoft

  • Pár skvělých nápadů
  • Srozumitelný tutoriál
  • Nezanedbatelná obtížnost
  • Pěkný zvuk
  • Dlouhá životnost
  • Ve škole se opisování trestalo
  • Palivo a munice už netřeba?
  • Třetí světová po síti se nekoná

Zábavná, byť ne zrovna přelomová RTS, bodující dobře začleněným využitím headsetu. Repetitivnost singlu vynahrazuje multiplayer se zapojením hráče do skutečné „světové války“.

Herní karta

Tom Clancy's EndWarDnešní svět dobře ví, že se tvůrčí invence neválí po ulicích. Doby hudebních alb s tříminutovými skladbami, nacpanými svěžími nápady, jsou pryč. V herní oblasti je pak nedostatek originálních myšlenek o to citelnější, že by se mnohdy i projevily, ale obavy z komerčního nezdaru tlačí tvůrce k zemi. Daleko častěji tudíž máme co do činění s různě přetíranými kopiemi a klony už jednou dobře zavedeného.

Podobné myšlenky vytanou člověku při spuštění „Clancyho“ kapesní válečné strategie jaksi automaticky. „Hm, to vypadá jako Advance Wars,“ bručí si hráč pod fousy, ale vzápětí se opraví: „Ne, to nevypadá jako Advance Wars, to JSOU Advance Wars!“ Dlužno dodat, že jsem tuto žertovnou větičku ukradl Angry Nerdovi z jeho úžasného videa o biblických hrách a kosmeticky ji upravil. Dobré nápady se totiž neválí po ulicích.

Frakce zároveň znamená obtížnost.

Tom Clancy's EndWarJe tu ovšem pár ale. Zaprvé krádež je sice nečestná a nesportovní, ale jak mě pobavilo třeba do mrtě obšlehnuté Saint's Row nebo dokonce noční můra Sama Fishera jménem Vampire Rain. A zadruhé EndWar navzdory prvnímu dojmu není jen o prachsprostém kopírování, nýbrž přichází se svou vlastní a nikoli nezajímavou troškou do mlýna. A čím déle to hrajete, tím je zřetelnější, že ona malá troška důvěrně známými mechanismy slušně míchá.

Jak známo, Advance Wars (dále jen AW) vždy spojovaly realistické mechanismy se značnou infantilitou obrazu i děje. Ano, bylo to roztomilé, ale v posledním dílu handheldové řady atmosféra potemněla a hře to rozhodně prospělo. Má někdo jiný názor? No dobře, je to subjektivní – tedy v mnohých očích to hře prospělo.

Tom Clancy's EndWarKaždopádně EndWar jde ještě dál a snaží se předložit hráčům nejen realistická pravidla, ale i realističtější vizuální a příběhovou složku. A že i malá změna může znamenat hodně, je vidět už na mapě světa, jež je sice v jádru tatáž jako u AW, s vítanou možností volby misí, ale konečně už bojujeme v prostoru našich televizních zpráv.

Co se příběhu týče, ten navzdory snaze nestojí dvakrát za řeč, nicméně je fajn, že již postavy neříkají „heeee heeee heeee“, jak jsme z kapesního vzoru zvyklí. Přesto si mohli autoři dát záležet ještě o krapet víc, protože tvůrčí zkratka je místy třeskutá. Už v první misi za Američany pobijete v Paříži všechny útočící „teroristy“, až na jednoho, kterého podrobíte výslechu. A následně pak čtete tento úchvatný dialog: „Mluvíš anglicky? Španělsky? Francouzsky?“ – „Nět.“ – „NĚT? Spojte mě s Pentagonem! Okamžitě!“

Tom Clancy's EndWarVe světle podobných duchaplností nemá smysl řešit, kde se vzal na Seině bez povšimnutí oddíl šesti ruských hladinových plavidel, navíc s přidruženým pozemním doprovodem. Podobnou logikou ostatně oplývá i dospělejší bráška titulu na velkých platformách.

Víc nás asi bude zajímat, že na rozdíl od nich si na handheldu volíme frakci už před první misí kampaně, přičemž frakce zároveň znamená obtížnost: Evropané snadnou, Američané střední. K dispozici je i nejobtížnější hra za Rusy, ovšem až po dohrání celé kampaně za kteroukoli ze základních frakcí.

Velmi kladně lze hodnotit fakt, že už na střední obtížnost není zdolávání misí na první pokus nic samozřejmého. To je způsobeno jednak vpravdě neodfláknutou umělou inteligencí protivníka, jednak zmíněnými modifikacemi bojových zákonitostí AW, Tom Clancy's EndWark nimž se hned dostaneme – jsou na pohled malé, ale ve svém důsledku podstatné.

Když se déle nedaří, obdržíte posily.

Leckoho to opravdu zmate, protože spousta věcí je tak shodná s předlohou, až je to k smíchu. Zatímco AW měly čtverečkový rošt, zdejší je inovativně šestiúhelníkový, ale grafika vozidel, plavidel, pěchoty a vůbec celé mapy vypadá víc než zatraceně povědomě.

Když dojde na boj, ještě se v tom pocitu utvrdíte, protože principiální shoda bitky na horním displeji s AW si už zaslouží přímo označení „ostudná“. Ke všemu se názorně ukazuje, proč k AW tradičně patří karikatury. Realističtější grafika totiž zdaleka není tak stylová a ke všemu ne úplně dobře ladí s legračním schématem boje řady proti řadě.

Tom Clancy's EndWarPři bojovém střetu dvou jednotek začíná každý protivník se šesti členy jednotky. Lhostejno, zda jde o tanky, lodě, vrtulníky, pěšáky nebo něco jiného, obvykle to stojí na nedotykovém displeji ve vyrovnané lajně shora dolů, á la napoleonské války. Vlevo vy, vpravo soupeř. Mnohá bojová technika nevypadá špatně, ale třeba v případě pěšáků jsou díky perspektivnímu zmenšení postaviček ti více vzadu už jen z několika pixelů, což zrovna pastva pro oči není.

Naopak třeba animace, jak vojáčci slaňují z vrtulníku, dobývají základny granátem a střelbou, případně zasažení padají na záda, vypadají pěkně a přiučit by se mohly pro změnu AW. Pochválit je třeba rovněž zvuk, který opět udělal podstatný krok směrem k realismu. Že pěšáci dusají, střelba rachotí a kulky hvízdají, možná přehlédnete, ale že se ty projektily, které nenajdou svůj cíl, s patřičným zvukem zarývají do terénu nebo šplouchají do vody, není úplně běžné.

Tom Clancy's EndWarA teď si konečně povíme, co je na hře opravdu nového a překvapivého. Jak již bylo řečeno, na pohled ne mnoho. Zatímco u AW sestává útok ze spojitého přísunu k nepříteli a vlastního boje, EndWar tyto fáze rozdělil. Nicméně způsobem, který si žádá trochu času na adaptaci, tím spíš, že kromě oddělení pohybu a boje jsou dále rozděleny i fáze plánování a skutečného plnění rozkazů.

Standardní začátek mise tedy vypadá následovně. Na spodním displeji zadáte zvoleným jednotkám cíle přesunu a vojsko se k vaší radosti poslušně přemístí. Pak je na řadě nepřítel a ZAÚTOČÍ, má-li na co. Předpokládejme, že dosud není na dostřel, a že nám tudíž ještě nespadla brada údivem – proč by měla, se hned dozvíme. Dosud vzdálený protivník tedy tuto útočnou fázi tahu uzavře a na horním displeji, kde je identická, avšak zatemňovaná kopie spodní mapy, začne PLÁNOVAT pohyb svých jednotek, které se však zatím dole ani nehnou.

Tom Clancy's EndWarPlánovaný pohyb nepřátelských jednotek se vám na šerosvitem zalitém horním displeji ukáže v úplnosti jen na krátkou chvíli – je tedy třeba nespěchat a dávat na horní displej bedlivý pozor, ač v době, kdy nahoře soupeř taktizuje, vy už současně můžete dole vydávat vlastní rozkazy k útoku.

Po provedeném útoku hýbete opět na spodním displeji svými jednotkami, jenže je jen otázkou času, kdy vám svitne, že jimi ve skutečnosti nehýbete nikam! Začalo totiž nové kolo a vy jste si se soupeřem prohodili role: v době, kdy se vaše jednotky jasně pohybují, jde, jasnost nejasnost, o pouhé PLÁNOVÁNÍ pohybu a nikoli skutečný přesun.

Když byznys, tak od podlahy
EndWar Toma Clancyho vyšel na PC, Xbox 360, PS3, PSP a NDS. Na tom není celkem nic zvláštního – prostě multiformát, jak je v moderní herní branži zvykem. Tom je ale ročník 1947 a poslední údajně samostatně psanou knihu vydal někdy před šesti lety. Optimisticky předpokládám, že ví, že vůbec nějaký EndWar existuje, ale krk bych na to nevsadil. Že clancyovky ještě v době autorovy literární plodnosti psala spousta jiných lidí, je veřejným tajemstvím. Přesto praxe byznysu ve vyspělých zemích dokáže vždy překvapit.

Právě „Tom Clancy´s EndWar“ má svou stejnojmennou knižní podobu, pod níž je podepsán David Michaels, autor čtyř románů Splinter Cell. To je, jako kdyby třeba vyšel „Krakatit 2 Karla Čapka od Jana Novotného“. Vtip je ale v tom, že EndWar neviděl ani ruku Toma Clancyho, ani Davida Michaelse!

Ruku Davida Michaelse totiž ani nikdo vidět nemohl, protože jde nejen o pseudonym, ale dokonce o KOLEKTIVNÍ pseudonym, pod nímž už psali přinejmenším dva autoři, Raymond Benson a Grant Blackwood. Předpokládám brzké odhalení, že ve skutečnosti stejně všechno tvoří roboti a zmínění lidé jen prodávají byznysu své tváře. Protože to se VYPLATÍ.

Tom Clancy's EndWarPokud si tohoto pravidla nevšimnete, nebudete chápat, odkud následný rivalův útok přišel, když jste přece zrovna ujeli daleko z dosahu jeho palby! No právě, že neujeli. Vaše na displeji zdánlivě reálná pozice se stane skutečně reálnou až poté, co nepřítel dokončí svůj útok. A to z pozic, kde byste ho ani náhodou nečekali.

Tedy nečekali v případě, že jste předtím nevěnovali pozornost hornímu displeji, kde kompletně PLÁNOVAL svůj pohyb, jenž nyní již bez další animace přesunu uskutečnil a ihned zaútočil. Perličkou, jež dala vzniknout podtitulu této recenze, je pak přímo metafyzický fakt, že se mnohdy vůbec nedostanete živi na pozici, kde „už stojíte“ – zajisté všichni rozumí.

Vypadá to složitě, ale v principu to nijak zvlášť složité není. Kupodivu však, ač to není nadměrně komplikované, výsledkem je HODNĚ jiná hratelnost než u AW a Tom Clancy's EndWarpůsobivá iluze, že máte co do činění s daleko schopnější umělou inteligencí, než jakou EndWar doopravdy nabízí.

Už si nevystačíte s mechanickým počítáním čtverečků, protože pokud maximálně soustředěně nesledujete horní displej, nemáte vůbec ponětí, kam se nepřítel přesunul, dokud vás odtud nezačne masit. Ano, trochu to supluje válečnou mlhu, ale není to totéž a pro standardními mechanismy znuděného stratéga jde o skvělé osvěžení.

Za zmínku stojí i odměňování úspěšných jednotek zkušenostmi – ty se získávají nejen za zničení, ale i za poškození nepřítele a ve výsledku pak skutečně i početně slabší, avšak zkušenější jednotka může silnějšímu soupeři vysvětlit cenu pardubického perníku. Žel, některé báječné mechanismy AW byly zrušeny, takže už Tom Clancy's EndWarjednotky například nepotřebují ani tankovat, ani doplňovat munici. K přemýšlení je toho ale i tak dost, takže dlouho nehořekujete.

Kampaň obsahuje třicet misí, které můžete odkroutit postupně za všechny tři frakce, což znamená pokaždé trochu jiný zážitek. Plus je tu více než čtyřicet dalších misí k odemknutí. Dohromady vpravdě dlouhodobá záležitost. Každá mise má nějaký hlavní úkol a několik úkolů vedlejších, za jejichž úspěšné zdolání získáváte kromě zmíněných odemknutých misí i barvité medaile, jakousi obdobu konzolových achievementů.

Nezřídka je ovšem oříšek splnit i základní zadání, natož vedlejší úkoly, které mnohdy vypadají prostě nesplnitelně. Bohužel, když se vám déle nedaří, obdržíte nejprve malé a potom ještě větší posily, což výzvu obtížnosti nemálo degraduje. Naštěstí vás hra Tom Clancy's EndWarale nejdřív nechá pořádně vydusit, takže pak „cheat“ posil nevidíte tak negativně.

Pro hru více hráčů je tentokrát k dispozici jen wireless multiplayer, navíc maximálně pro dva. Navrch si musí každý opatřit svou cartridge. Nechybí ale tradiční editor úrovní s dvaatřiceti úložnými pozicemi, takže se pár kamarádů uspokojivě zabaví. Celkově jde tedy o další kousek z docela vítané rodiny her, jež jsou v základě klonem něčeho jiného, ale přesto dokáží přinést kus vlastní invence a výborně pobavit.


Hodnocení hry

Redakce

70 %

Čtenáři

37 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 45 čtenářů