Tiger Woods PGA Tour 12 přináší pár novinek, ale dojem je rozpačitý

Tiger Woods PGA Tour 12: The Masters sází na puristické videoherní zpracování golfu. Na legrácky zapomeňte, tohle je seriózní sport. Golfová novinka od giganta Electronic Arts navíc nejspíš naposled věří upadající hvězdě Tigera Woodse.

Tiger Woods PGA Tour 12: The Masters

Kdo často ponocuje, ten ví, že tou dobou začíná televize nadělovat. Buď můžete konečně shlédnout inteligentní filmy, nebo takové sportovní lahůdky jako poker nebo golf. Pokud jste to ještě ani v reálu, ani v televizi nezkusili a při pohledu na pány, postávající na zeleném trávníku, ladíte jiný kanál, doporučujeme dát jamkám šanci.

Tiger Woods PGA Tour 12: The Masters

Možná vás nakonec to střídání holí a nervy drásající puttování chytne. Pokud ne, pak dnešní recenze není nic pro vás. Neboť golf, podobně jako třeba rybaření, prostě vyžaduje, abyste pro obor zahořeli. Jinak vás čeká jen nekonečná nuda.

Jak už z názvu hry plyne, tentokrát se můžeme zúčastnit i nejprestižnějšího podniku sezóny, turnaje Masters v Augustě. Tomu je podřízena celá kvalifikační struktura titulu a současně jde o jednu z mála "inovací" ve srovnání s povedeným předchozím dílem.

Hra samozřejmě není jen o jedné, jakkoli atraktivní akci. Titulní turnaj je jen jakousi třešničkou na dortu a zajímavost jiných podniků, přes něž se k němu musíte prokousat, počínaje amatérskou ligou, nemusí být o nic nižší. 

Tiger Woods PGA Tour 12: The Masters

Též to, že se v názvu opět, a s největší pravděpodobností naposled, vyskytuje hříšník Tiger, nic zvláštního neznamená. Kromě toho, že s ním absolvujete nenásilnou a příkladně krátkou výukovou část, vás nikdo nenutí, abyste za něj hráli. Svého skutečného avatara si můžete vyrobit podle potřeby a nálady.

Bohužel, autoři to trochu odbyli zařazením možnosti vytvořit si obličej s pomocí vlastních fotografií. Bez fotek to proto s úpravami vzhledu není žádná sláva a pokud nemáte úplně konfekční obličej, asi si moc podobní nebudete. To ale nijak zvlášť nevadí, stejně se uvidíte hlavně zezadu.

Vzhled postavy lze dále upravit pomocí hromady doplňků k zakoupení, ale už tady začíná vysvítat charakter titulu. Doporučujeme zabrousit do záložky Speciální předměty. Tam úplně na konci najdete pár drobností zdarma: brýle a podobné maličkosti. Netušili jsme, že brýle jsou až tak speciální předmět.

Tiger Woods PGA Tour 12: The Masters

A hrajeme. Samozřejmostí je rychlá hra s navolením požadovaných parametrů. Jádrem je ovšem režim kariéry. Pokud ale čekáte nějaký rámující příběh o tom, jak Honza ze Zlámané Lhoty díru do světa udělal, budete opět zklamáni. Ač tvůrci vědí, že golf není vysloveně na špici videoherního zájmu, pro jeho popularizaci dělají jedním slovem nic.

Najdete tu jen turnaje, turnaje a zase turnaje. Když se jimi prokoušete, získáte možnost hrát lepší turnaje, turnaje a zase turnaje. K dispozici jsou čtyři úrovně obtížnosti, jejichž stupně se liší množstvím dostupných pomocných vychytávek i množstvím faktorů, které vám naopak hru ztěžují.

Na nejnižší úrovni se tak například nemusíte starat o vítr; prostě jen levým analogem více či méně silně mlátíte do míčku. Jestliže je na krabici označení, že se titul dá hrát od tří let věku, rozhodně tomu věřte. I když je otázka, zda by tříletého prcka něco tak vážně se tvářícího bavilo. Pardon, výjimka: trefení diváci se chytají v rozkroku. To je ale veselé.

Tiger Woods PGA Tour 12: The Masters

Z toho plyne asi nejpodstatnější informace: hratelnost je instantní. Z toho ale zase automaticky neplyne, že byste oblékli slavné zelené sako bez námahy. Už z toho důvodu pak těžiště hry spočívá v multiplayeru, protože jinak můžete mít občas pocit jako u on-line rulety: že vám to tam program sází, jak se jemu hodí. V multiplayeru je to ale vážně paráda. On-line i off-line si zahrají až čtyři hráči.

A teď ty horší zprávy. Na obrázcích to možná nevypadá tak špatně, ale grafika je beznadějně zastaralá. Postavy připomínají akční figurky z obchoďáku a zhruba stejně toporně se hýbou. Diváci: nejdřív jsme se smáli, že hráč kyne publiku, které tam ani není, ale když se ten papírový kompars dostavil, stýskalo se nám po jeho nepřítomnosti.

Zelené sako

Zelené sako pro vítěze turnaje Masters je nejspíš nejslavnější golfovou trofejí současnosti. A vítěz musí předstírat, že ho těší víc než ten šesticiferný šek. Jen tak mimochodem dostane ještě zlatou medaili. Sako ovšem může zůstat mimo Augustu National jen rok, poté se musí vrátit zpět a jeho šťastný majitel ho smí nosit jen v klubu. Pár sáček se však v průběhu historie "zatoulalo". Gary Player si "omylem" odvezl svůj kousek do Jižní Afriky, Seve Ballesteros do Španělska a sako Henryho Picarda je vystaveno v jednom golfovém klubu v Ohiu. A ještě něco. Při prvním oblékání saka asistuje vítězi vítěz předchozího ročníku. Takže když vyhrajete alespoň dvakrát po sobě, za trest by vám neměl pomáhat nikdo. Poprvé se to přihodilo Jackovi Nicklausovi v roce 1966, ale protože tu na první pohled něco skřípe, pomáhá od té doby v takovém vzácném případě vítězi do saka předseda klubu.

Tiger Woods PGA Tour 12: The Masters

A co se týče prostředí, ve hrách obecně platívalo, že čím menší máte svobodu pohybu, tím je grafika lepší. Ne u golfu od Electronic Arts: svoboda pohybu je nulová a přesto má oko k radosti daleko.

Filozofie takového přístupu je bohužel celkem jasná. Tvůrci to asi berou jako u šachu: hlavně, že tam jsou figurky a políčka, ne? A do značné míry mají pravdu. Přesto bychom uvítali, kdyby bylo i v golfových hrách znát, že čas herního průmyslu plyne. 

Z novinek si zaslouží pozornost váš caddie, který při hře radí, co a jak. Ne že by výběr rozumně použitelných holí byl tak velký, nebo obecně rady tak užitečné, ale potěší to. S tím, jak se zlepšujete a postupujete hrou, možnosti tohoto vašeho pomocníka navíc rostou a komentáře získávají na zajímavosti.

Tiger Woods PGA Tour 12: The Masters

Singleplayer kromě honby za vítězstvím v Masters turnaji nabízí dále i databázi památných momentů této akce. Hráč má možnost do nich sám vstoupit a třeba změnit průběh historie. A nutno je i zmínit podporu ovladače Move.

Popravdě řečeno, nejsme si jisti, kolik hráčů si zvolí tuto "realističtější" cestu, protože zvládnutí hry s Movem chce cvik. Na rozdíl od běžného ovladače není zpočátku samozřejmostí ani trefit míček. Ať už si ale vyberete jakýkoli ovladač, čeká vás nakonec rozhodně solidní zábava s povedeným ztvárněním golfového sportu.