Původně konzolový titul se ve svém novém vydání dostává nejen na herní skříňky, ale konečně i na počítače. A rozhodně se nemusí krčit někde v rohu – jde totiž ve šlépějích subžánru nepříliš rozšířeného, o to však žádanějšího. Skutečně, je to další titul ze škatulky budovatelských strategií s tématem zábavního parku.
Ačkoliv strategie v tomto případě není to správné slovo, dokonce ani tycoon přesně nevystihuje podstatu Thrillville, a to přesto, že ho mají na svědomí Frontier Developments, tvůrci etalonu tohoto žánru – Rollercoaster Tycoon 3. Překvapivě ale sami sobě příliš nekonkurují, protože Thrillville sice je o zábavním parku, budete se tu zaobírat výstavbou atrakcí či najímáním personálu, přesto je ale herní styl a především vyznění titulu odlišné.
Máte na starost veškerý management parku, ale ve výsledku především umisťujete atrakce, stavíte horské dráhy a hrajete jednu minihru za druhou.
Hra vás postaví do absurdní situace, kdy v roli jednoho z mnoha teenagerů, kterého si po výběru ještě upravíte k obrazu svému, máte na starosti jeden z parků z rodiny Thrillville, a to pod patronátem bláznivého, vědou se obírajícího strýčka
Mortimera, jenž do hry často vstupuje formou vcelku vtipných video předělů (v instalaci si je nechte zaškrtnuté, jinak byste se o ně ochudili).
Perspektiva hry je poměrně zajímavá. Žádný pohled shora přehlížející lán země, na kterém budujete jednu atrakci za druhou – nic takového. Místo toho máte pod patronátem právě toho svého teenagera, kterého ovládáte přímým způsobem, tedy klávesnicí a myší, přičemž ho vidíte z pohledu třetí osoby. Možná i proto se zpočátku budete cítit maličko ztracení, protože Mortimer na vás v rámci tutorialu navalí najednou až příliš informací a pokynů, jejichž realizace a zapamatování se může zdát složité, ale brzy zjistíte, že cvičení tak pouze vypadá, což pro něj není příliš lichotivá vizitka, za omluvu však bereme jinak bezproblémový a jednoduchý interface.
VIDEO
Máte na starost veškerý management parku, ale ve výsledku především umisťujete atrakce, stavíte horské dráhy a hrajete jednu minihru za druhou. Kampaň vás provede pěti odlišnými parky, přičemž každý se dělí na tři tématicky zcela odlišné oblasti, 
jež obvykle spojuje jakýsi tunel. Podíváte se tak do westernové či technokratické stylizace a v těchto jednotlivých oblastech je vždy několik míst, na která lze umisťovat nové objekty. Vyhrajete si ale i s úpravou těch starých.
Pobíháte tedy parkem, občas se projedete na nějaké té dráze, komunikujete s návštěvníky o jejich názorech na park (probírat se dá skutečně neuvěřitelná škála témat, většina je ale banálních, lze ale třeba i flirtovat), najímáte techniky, uklízeče, baviče, rozhodujete, kde bude stát to či ono, iniciujete výzkum nebo objednáváte reklamní kampaně v médiích. Může se to zdát jako velký nápor, nicméně výhodou Thrillville je, že nikam nespěchá, hráče příliš netlačí a nechává mu dostatek času. Někdo to může chápat i jako svého druhu nevýhodu a hře vytýkat, že se do jisté míry hraje sama. Spoustu věcí řešíte přes menu, která jsou přehledná, v některých aspektech ale vykazují určitou konzolovitost, není však těžké jí uvyknout.
Většina hráčů jistě nepohrdne velkorysou možností postavit si vlastní horskou dráhu.
Jistě, škála funkcí a voleb není tak obšírná jako v posledním Rollercoaster Tycoonu, přesto lze spojováním dílků dosáhnout poměrně jednoduše solidních výsledků. A kdo by se na vlastním výtvoru nechtěl projet, že? I takovou příležitost tu máte, ačkoliv více než kdy jindy platí upozornění pro epileptiky a hráče se slabším žaludkem. Když se s vámi monitor párkrát ve vysoké rychlosti zatočí, možná budete mít problém. Jen škoda, že u počítače nepůsobí přetížení, pak by byla iluze jízdy dokonalá.
Nesmírně zajímavým prvkem jsou minihry. Thrillville je vlastně jakousi jejich velmi dobře zpracovanou koláží.
Nesmírně zajímavým prvkem jsou minihry. Thrillville je vlastně jakousi jejich velmi dobře zpracovanou koláží. Většinu z nich představují statičtější atrakce, na kterých by nebyla taková švanda se projíždět. Stačí k nim přijít, stisknout patřičné tlačítko a po krátkém loadingu už jste v odstřiženém světě minihry. A ty jsou překvapivě zábavné! Je to dáno samozřejmě tím, že se obrací k naprostým kořenům herního designu a instantně zábavným formulkám hratelnosti. Jsou tu různé bojovky nahlížené ze strany, rytmické tancovačky, jízda motorkou v hrbolatém 2D prostředí 
(ano, je to ta legenda) nebo třeba sympatický „simulátor“ mini-golfu.
Prakticky s každým z těchto kousků lze strávit desítky minut až hodiny a zapomenout přitom na čas. Samozřejmě můžete namítnout, že tyto koncepty lze v podobě stovek různých zpracování stáhnout zdarma z internetu, tady jsou ale dobře integrovány do fungujícího celku, byť samozřejmě představují určité vytržení z virtuality „menežování“.
Pohromadě to celé funguje poměrně dobře a několik prvních hodin se zdá, že variabilitě bylo učiněno zadost. Do jisté míry tomu tak je. Ve hře je opravdu celá řada nejrůznějších možností a vychytávej, povětšinou ústících v jediné – získávání tzv. „thrillů“, vylepšování alter ega i parků a postup do dalších. Zpočátku opravdu budete nadšeně pobíhat a zkoušet všechny možnosti. Jenže po čase zjistíte, že už většinu máte za sebou.
Vzhledem k tomu, že Thrillville nejde v žádné ze svých položek opravdu do hloubky, nelze se podivovat nad postupujícím elementem repetitivnosti. Tím se kvality hry sice nesnižují – pro spoustu hráčů může být zábavná opravdu dlouho, kouzlo z objevování však opadá. Je tu tak jasně patrný rozdíl s již několikrát zmíněným Rollercoaster Tycoonem – zatímco ten může na první pohled vypadat nezajímavě, Thrillvile přímo přetéká obsahem. Jenže první jmenovaný brzy ukáže své hloubkové hodnoty, hráče chytne a na desítky, ba stovky hodin nepustí. Thrillville tohle neumí a je tak záležitostí spíše na krátké herní úseky a samozřejmě také pro děti.
Grafická stylizace se vyvedla, vše vypadá komiksově, realistické prvky tu tedy rozhodně nečekejte. Technologicky už je na tom hra o něco hůře a více detailů by jí neškodilo. A to mluvíme o módu s nejvyšší kvalitou grafiky. Ten je třeba nastavit ještě před instalací. Jinak si hra vyžádá sice o 2 GB místa na disku méně, ale bude vypadat o poznání hůře. Postěžovat si musíme ještě na nepřesné ovládání postavičky klávesnicí. Je vidět, že hra byla navržena pro gamepady.
Pohromadě to celé funguje poměrně dobře a několik prvních hodin se zdá, že variabilitě bylo učiněno zadost.
Thrillville: Off the Rails určitě představuje příjemné osvěžení v záplavách stále stejných her. Dětské publikum prakticky jistě zabaví a velkou šanci má i mezi dospěláky. Nabízí toho hodně, většina z toho je i zábavná, bohužel ale také klouže po povrchu. Na druhou stranu přesně to může někomu vyhovovat. Zařiďte se podle svého naturelu.
