The Suffering - mrazivé překvapení

Zavřeli jej neprávem za vraždu jeho ženy a odsoudili k smrti. Navíc se proti němu postavila i samotná Země a nechala jej na hrůzném ostrově čelit armádám pekla. To vše v nejlepší hororové hře tohoto léta!

Když se řekne hororová hra, většina lidí si vedle hraní Far Cry na 486-ce jistě vybaví vynikající japonské série Resident Evil nebo ještě lépe Silent Hill. Zajímavé je, že obě hry mají svůj domov na konzolích, až by se zdálo, že na PC se horory příliš nenosí. Americká firma Surreal, jež se uvedla zejména povedeným simulátorem draka a sličné hrdinky Drakan: Order of the Flame nebo méně povedenou adaptací Tolkienovy Středozemě Fellowship of the Ring, se rozhodla netrhat partu a po kladném přijetí The Suffering na konzolích míří čerstvá konverze i k nám. Není však třeba obav, portace dopadla na výbornou a The Suffering tak přichází v letním suchu jako blesk z čistého nebe, stejně nečekaně jako pohroma na ostrov Carnate.

The Suffering přichází v letním suchu jako blesk z čistého nebe, stejně nečekaně jako pohroma na ostrov Carnate, místo s nejčernější historií na Zemi.

Carnate, místo s nejčernější historií na Zemi, jež sahá daleko za hranice nejzvrhlejší lidské představivosti. Tajné experimenty a válečná zvěrstva vyvrcholily vybudováním vysokých zdí pochmurného vězení, kde na smrt odsouzení kriminálníci prožívají své poslední minuty, často v nelidských mukách. Zvrhlé praktiky místních dozorců a popravčích zašly tak daleko, že si sám ostrov řekl „Tak a dost!“ a jal se ze svých útrob vyvrhnout pravé peklo. The Suffering je jednak smutným příběhem ostrova Carnate,

Slayer

Obskurní stvoření s hlavou přibitou k dlahám čnícím z krku a se smrtelně ostrými břity místo končetin. Kromě toho, že nesnáší světlo dokáže také za nechutného klapání chodit po stropech a útočit i v momentě, kdy doslova ztratí hlavu.

zadruhé pak také vyprávěním zničené existence jménem Torque, jenž je odsouzen na smrt za vraždu své ženy. Jen Bůh ví, že vrahem není on, ovšem co ty neustále našeptávající hlasy? A proč jej ostrov nepošle do horoucích pekel stejně jako ostatní nebo jej alespoň nenechá prohnat si mozkem kulku, což by při hrůzách, které Torque viděl, udělal každý soudný člověk? A jak to skutečně bylo s jeho ženou? Dá se věřit vlastním vzpomínkám?

Autoři se nebáli inspirace z množství jiných zdrojů a celá akce tak silně připomíná noční můry Maxe Payna.

Navzdory načrtnutému apokalyptickému příběhu začíná The Suffering poměrně nevinně. Torque přichází na svůj blok ne nepodobný Kingově Zelené míli a hned je přivítán místním osazenstvem. Idylka však netrvá dlouho, hlasy spolučekatelů na smrt náhle utichají a Torque se ocitá v dezolátní cele vyzbrojen kovovým šrapnelem. Stačí pár kroků a už „něco“ ve stínu presuje dozorce do větrací šachty a jinému zase stíná hlavu. Ze strany skriptovaných sekvencí připomíná The Suffering až nezdravě Half Life, ba co víc, nalezneme zde i variaci (nutno podotknout, že dosti vypečenou) na hladové jazyky visící ze stropu, přesně jako

Mainliner

Představuje personifikaci utrpení těch, jež byli popraveni smrtící injekcí. Dokáže se nečekaně vynořit z každé větší kaluže krve a jed kolující v jeho žilách spolu s injekcemi nabodanými do zad mu rozhodně na náladě nepřidá.

v Half Life. Autoři se nebáli ani inspirace z mnoha jiných zdrojů a celá akce viděná z pohledu třetí osoby (s možností, ale opravdu jen možností přepnout do pohledu osoby první, hrát se tak moc nedá) tak silně připomíná noční můry Maxe Payna a kreatury temnot jako by vyhřezly ze střev jistého „rezidentního zla na tichém kopci“. Ve výsledku však takový mix působí překvapivě dobře a co je hlavní – dobře se hraje.

The Suffering vsází na napětí, které šponuje naše nervy až do stavu těsně před tím, než udělají „břink!“. Ačkoliv zde jde primárně o akci a hlavně zbraní jen tak nevystydnou, prvních několik desítek minut nám budou protivníky zejména děsivé zvuky líhnoucí se z všudypřítomné temnoty a neurčité obrysy mizející dřív, než stačíme vystřelit. Autoři umně využívají zvukové složky a zejména střídání pasáží, ve kterých se zdánlivě nic neděje nebo se jen posunuje děj pomocí filmečků či rozhovorů kupředu, s náhlými akčními částmi. Jediným Torquovým světlem ve tmě (doslova) jsou pouze velmi užitečné světlice a slabá baterka, jejíž světlo nepřátelé tak nesnášejí. Ovšem i ta má své slabiny a vedle krátkého dosahu je často nutné doplňovat omezenou zásobu baterek. Jelikož je velká část hry ponořena do tmy (rozuměj absolutní, nastavením gamy

Noseman

Z kůže stažené monstrum houpající se na oprátce jako by se nechalo inspirovat “hladovými jazyky“ z Half Life. V ten pravý okamžik se spustí ze stropu, aby se neopatrnému kolemjdoucímu chutě zakousl do krku. Nechte ho chvíli na pokoji a vlastníma rukama se opět vytáhne ke stropu.

neproniknutelné tmy), je právě ona nepřehlednost a očekávání neznámého tou hlavní esencí hry. Je tak trochu škoda, že s přibývajícími zářezy na pažbě celá hororovost tak nějak přejde do krve, tmavé interiéry vystřídají o něco přehlednější exteriéry a na obdiv zůstane „pouhá“ akce.

Aby se nám ze vší té stříkající krve neudělalo špatně, je tu a tam nutné na chvíli se zastavit a zapřemýšlet. Ne, dlouze bloudit zde rozhodně nebudeme, přestože jsou ve hře k nalezení velmi podrobné mapy lokací, které jako by z oka vypadly těm ze Silent Hill. Ve většině případů stačí odtáhnout bednu na správné místo a pomocí ní vyskočit do jinak nepřístupné části nebo s ní ucpat odtok vody, která uhasí oheň blokující cestu. To je také asi největším, ovšem vzhledem k přiměřené délce hry nikterak fatálním, nedostatkem – asi od poloviny nemá hra takřka čím překvapit. Soubojů s bossy je zde poskrovnu a tak jsou jediným lákadlem přeživší nešťastníci, na něž Torque občas narazí. Nebo do nich něco zarazí, jak mu vždy našeptává jeho vnitřní hlas. Podle toho, zda se budeme o NPC starat nebo je sprovodíme ze světa, či ponecháme vlastnímu osudu, se odvíjí každé ze tří zcela rozdílných zakončení.

Autorům zjevně přebývala nemocná žlutohnědá barva a oběšená torza strážných oděných do vlastních vnitřností.

Právě Torquovy vnitřní hlasy a opravdu velmi hustá koncentrace flashbacků plných bizarních výjevů dodávají hře tu pravou psychedelickou atmosféru, při které má člověk chuť vlastním tělem vyzkoušet pevnost okenní tabule a nutkání se při pádu dolů natřikrát upálit. K tomu napomáhá i povedená stavba úrovní, kdy autorům zjevně přebývala nemocná žlutohnědá barva a oběšená torza strážných oděných do vlastních vnitřností. Speciální vypíchnutí si zaslouží úroveň odehrávající se v blázinci šíleného doktora Killjoye (čím to, že blázince bývají ve hrách vždy tím nejlepším, viz aktuální skvost level designu, Shalebridge Cradle z Thief). Naneštěstí autorům došly nápady v ten nesprávný čas a tak se těsně před koncem dočkáme nepochopitelného a blíže nevysvětleného zrecyklování několika prvních úrovní. Škoda přeškoda.

Pikantním kořením hry jsou bezesporu zbraně, z nichž lze některé při spěšném procházení zcela minout. Největší škoda by to byla v případě svérázného plamenometu smontovaného z kanystru benzínu a pumpičky na kolo, kdy Torque s dynamitem u pasu evokuje legendárního Ashe z Evil Dead. Nábojů je tak akorát, takže se arzenál čítající revolvery, samopal nebo brokovnici skvěle doplňuje a občas přijde řada i na poctivou požárnickou sekyru.

Torque s dynamitem u pasu a plamenometem v ruce evokuje legendárního Ashe z Evil Dead.

The Suffering rozhodně nevypadá mezi dnešními 3D akcemi nejlépe, ovšem kvalitu zobrazení beze zbytku nahrazuje svižným chodem i na mírně obstarožních mašinách a absencí vážnějších bugů. Výhradu lze mít jen k chování NPC, kteří se v kritických situacích dokáží nepříjemně plést do rány nebo se jednoduše zaseknou na místě, cyklicky omílaje stále jednu a tu samou hlášku. Druhou stranou mince je perfektní nadabování oněch hlášek, stejně jako mluveného komentáře k deníku mapujícímu historii ostrova Carnate a k Torquovu podrobnému bestiáři.

Verdikt: The Suffering je mistrovské dílo pokřivené mysli a vedle toho také výborná hra, jež nenechá hladinu adrenalinu poklesnout ani na minutu. Vydejme se odhalit hrůzná tajemství ostrova Carnate v nejlepší hororové akci tohoto léta se skvělou atmosférou a designem úrovní, jenž kazí jen přílišná přímočarost v závěru. The Suffering je žhavý tip pro vlahé a přesto mrazivé letní noci.