The Stalin Subway - čest práci!

Čistokrevná FPS se zajímavým námětem vzpoury proti Stalinovi v bolševickém Rusku roku 1952. Jaké to je, zahrát si za zapřísáhlého rudého důstojníka KGB a slyšet jeho hlas v plně lokalizované české verzi hry?

V roce 1952 oslavil Josif Vissarionovič Stalin, vlastním jménem Džugašvili, své 72. narozeniny. Jelikož na tom se zdravím nebyl už zrovna nejlépe, rozhodla se skupina vysoce postavených spiklenců postavit proti němu a vlastně i celému komunistickému režimu. A aby to všechno stálo za to, rozhodli se použít zbraně hromadného ničení.
Hráč se sžije s postavou Gleba Suvorova, nadšeného mladého důstojníka KGB. Co ten s tím má společného? Inu, jeho otec je zapleten do celé konspirace, avšak synáček se nepotatil a touží po ochraně vůdce hlava nehlava. To ho ale nezachrání ze situace, kdy mu bolševici stejně jdou po krku.
Takto vypadá úvodní zápletka nové hry z dílny G5 Software. Zajímavý námět by měl jít ruku v ruce s kvalitními dalšími aspekty hry. Zda-li to platí i v případě The Stalin Subway a že kvalitní scénárista není vše, to se dozvíte z dalších řádků této recenze...

"Ruští vývojáři se nezapřou nejen v námětu, ale i v dalších herních motivech."

Byla jednou jedna malá holčička...
Ruští vývojáři se nezapřou nejen v námětu, ale i v dalších herních motivech. Azbuku ve hře potkáme velice často, dá se říct, že v mnoha případech (ne)funguje na úkor angličtiny, která západním hráčům může chybět. Všudypřítomné propagandistické plakáty by teoreticky mohly podkreslovat atmosféru hry, ale neděje se tak právě kvůli jazykové bariéře. Češi ale přecijen mají navrch, díky distributorovi, společnosti US Action, se u nás hra prodává v kompletní české verzi včetně dabingu. Při něm vsadili na méně známé herce, výsledek se však dá považovat za více než dobrý.
Jediné, co zůstalo pouze u titulků a nenadabováno, jsou krátké animované filmečky, jež čas od času přeruší vaše hraní a zasvětí vás, jak pokračuje osa příběhu. Autentičnost "záznamu" má podtrhávat klasický žlutý filtr starého poškrábaného filmu. V kombinaci s enginem renderovaným prostředím a postavami to tedy moc autenticky nepůsobí. Výjimku tvoří občasné skutečné filmové záznamy se Stalinem.

"The Stalin Subway je čistokrevná střílečka a na nic jiného si ani nehraje."

...a té všichni říkali Červená Karkulka...
Teď už ale k samotné hratelnosti. The Stalin Subway je čistokrevná střílečka a na nic jiného si ani nehraje. Na kosení nepřátel po bůrách a naprosto lineárním postupu vpřed snad ani nejde vymyslet něco nového. Mírné osvěžení nabízí jakýsi základ fyzikálního enginu. Se spoustou prvků v herních levelech lze totiž hýbat. Kromě povalování barelů, kopání do krabic, lopat a flašek a shazování míchaček na maltu do vyhloubených jam na staveništi nic jiného nenabízí. Žádné využívání předmětů denní potřeby proti oponentům, žádné fyzikální orgie alá HL2, nebo alespoň D3: RoE Stalinova podzemka nenabízí.

"Mírné osvěžení nabízí jakýsi základ fyzikálního enginu."

Něčím ale soupeře potřeba likvidovat je - legendární kousky ruské výroby, jako např. známý Kalashnikov, Simonov, Mosin nebo Špagin. Jejich zpracování je na překvapivě dobré úrovni. Přebíjení probíhá naprosto klasicky, pokud při něm máte ještě nějaké náboje v zásobníku, nepřicházíte o ně. Pouze se zásobník doplní na plný počet a rozdíl se odečte z počtu nábojů, které ještě máte u sebe.
Některé kousky ze zbraňového arzenálu nabízejí ještě sekundární střelbu. Mírný zoom při pohledu přes mušku občas pomůže. Daleko praktičtější je ale snížení kadence, při které nedochází k tak velkému rozptylu a soupeř na střední a velké vzdálenosti se lépe trefuje.

Myslivec se ujal párání vlkova břicha.
Likvidace oponentů - jejich tělo se dělí na dvě zásahové zóny, hlavu a zbytek. Při trefě do kebule efektně odletí uniformní pokrývka hlavy, vylétne pár kapek kečupu a soupeř se skácí k zemi. Při zásazích do těla je kulek potřeba očividně víc. Druhů komunistických pohlavárů je několik, veskrze se ale dělí dva typy. Ten druhý má větší výdrž a po jednom oddělání dokáže ještě vstát a počkat si na druhou smršť olova.
Z každého nebožtíka vypadne vždy jeho zbraň, kterou lze zužitkovat jejím sebráním, pokud jí nevlastníte a v opačném případě pouhým získáním nábojů, a mírný medikament, který přímočarou akci ještě více usnadní.

Karkulka při cestě lesem narazila na vlka.
Prostředí, jež si v The Stalin Subway projdeme, svou kvalitou velice kolísají. Podzemní bunkry, ve kterých strávíme bohužel většinu času, se za povedené považovat nedají. Stereotyp nás praští do čela již za chvilku po klepnutí na Novou hru. Probírat se stále stejnými chodbami je zkrátka nuda. Těch světlejších částí, kdy se podíváme na povrch a také do moskevského metra, ze kterého si hra vzala název, si ale příliš neužijeme. Exkurzi po podzemní dráze ale doporučuji, už kvůli tomu, že starší stanice toho pražského se jím notně inspirovaly.

"Podzemní bunkry, ve kterých strávíme bohužel většinu času, se za povedené považovat nedají."

Babička byla už stará a nemocná.
Co tento počin však snižuje nízko ještě víc, než cokoli jiného, jsou bugy. Dá se říct, že trpí "dětskými nemocemi", ale dospělosti se nedočká. Klasické nešvary FPS žánru se zde projevují naplno. Nepřátelé se dokážou zaseknout a vůbec si vás nevšimnout. Myslím, že to má trochu na svědomí vysoká koncentrace naskriptovaných událostí, kdy k proběhnutí nějaké akce se musí nejdříve nechat dojet dialog či překročit neviditelný práh položený autory.
Hře se nevyhly ani grafické bugy. Kromě kosmetických detailů, kdy kbelík na podlaze dostává střídavě červený nádech, ale nikde na dosah žádné puštěné poplašné světlo není, se hráči dostává i poněkud zvýhodňující prolínání textur, přes které lehce určíme polohu vojáků.

"Klasické nešvary FPS žánru se zde projevují naplno."

Babi, proč máš tak velké oči a uši?
Co si přecijen zaslouží pochvalu, vzhledem ke zbytku hry, je grafické zpracování. Detailní textury prostředí dělají pěkný dojem. Odlesky na zbraních a některých předmětech taktéž. Jediné, co zas tak úplně báječné nevypadá, je pohled na soupeře. Z dálky jakžtakž OK, z blízka však vypluje na povrch kostrbatost modelů. Všichni mi připadají, že prodělali na obličeji popáleniny III. stupně.
O kvalitě dabingu jsem již mluvil, o hudebním doprovodu to teď napravím - podivný soundtrack,

Klady a zápory

Česká lokalizace s dobrým dabingem
Neotřelý příběhový námět

Spousta nesmyslných bugů
Pouhá stereotypní střílečka

který se snad ani nedá žánrově zařadit, jde šíleně na nervy. Proč tvůrci nepoužili více skladeb, jako je ta úvodní v menu? Příjemný ruský pop-rock pak střídá něco šíleného amorfního midi nic, jež se navíc k takovéto střílečce absolutně nehodí.

Verdikt:
Hra kvůli chybkám, až na výjimky nudnému leveldesignu a nesnesitelné hudební složce spadá do šedočerného průměru. Vyzdvihuje ji kvalitní zápletka, které by se třeba nějaké zkušenější studio ujalo daleko lépe. Na vizuální zpracování se dá docela dobře koukat a... ta cena není také nejvyšší. Když k tomu přičteme poměrně dobrý český dabing, vyjde nám 55%. Pokud hledáte jakékoli východisko z nejhorší nudy, The Stalin Subway dokáže posloužit ještě celkem dobře.