Frogwares, proslulí detektivní sérií o Sherlockovi, jsou známí nejen tím, že mají koule ze železa (vyvíjí hry ze soustavně bombardovaného Kyjeva), ale i láskou k dílu H. P. Lovecrafta.
 |
Kosmických hrůz nebyl ušetřen ani sám Sherlock, když už v roce 2006 musel čelit mýtu Cthulhu v Sherlock Holmes: The Awakened. Ale to autorům nestačilo a v roce 2019 přidali i plnohodnotnou lovecraftovskou detektivku The Sinking City. Šlo o zajímavý, ale trochu nedotažený mix detektivní akční adventury s trochou hororu. The Sinking City 2 odvypráví jiný příběh, a dokonce mění i žánr. Jak se autorům povedl přesun do žánru čistokrevného lineárního survival hororu?
Arkham padl
Arkham, mýty opředený Arkham. Město s líně se vinoucí řekou Miskatonic a univerzitou, jejíž knihovnu by měl rád k dispozici každý student tajných nauk. Kdysi byl Arkham šperk Nové Anglie. Středobod nejen pro učence, ale i obchodníky, kteří sem přijížděli z nedalekého Kingsportu, Innsmouthu nebo Dunwiche. Jenže dny prosperity Akrhamu jsou pryč. Snad za to může příroda, či prokletí, těžko říct. Město se celé potápí, a jak se potápí, na povrch vyplouvá jeho starobylá a děsivá historie.
Calvin Rafferty je typický novoanglický gentleman a dobrodruh. Je ve formě, umí se prát, střílet, ale není mu cizí ani okultismus. Není divu, že okouzlí šarmantní učenkyni Faye. Vše je jako z pohádky, dokud při jednom z rituálů Faye neusne a už se neprobudí. Je jisté, že jde o něco mimo tento svět. Na její tváři se totiž objeví podivná stříbrná maska. Calvin musí jednat rychle.
Ulicemi města burácí výstražné sirény, město pohlcuje temná voda a jediná vodítka, která vedou k záchraně Faye, jsou v Miskatonické univerzitě. Tam má být svazek, který snad dovede Faye probudit. Ale voda není jediné nebezpečí. Po městě se začnou objevovat monstra, a tak je cesta za záchranou o to obtížnější.
Nejlepší obrana je útěk
The Sinking City 2 se nevyrovná preciznosti a vybroušenosti Mikamiho Resident Evil či Evil Within, přesto je to podařený survival horor se vším, co k tomu patří. Nábojů nikdy není dost a každý nepřítel je smrtelná hrozba. Nejdřív po vás půjdou jen červíky nakažení obyvatelé Arkhamu, ale postupně budete čelit čím dál větším monstrozitám s až nezdravým počtem končetin a úponků.
Každý z nepřátel má nějakou slabinu. Například červíkovité zombie mají ohavné vředy, které když zasáhnete, tak způsobíte masivní zranění. Trefit ale takové místo není jen tak. Nepřátelé sebou křečovitě šijí a snaží se, abyste minuli. Pocit ze střelby je slušný a celkově je akce obrovský skok kupředu proti prvnímu dílu.
Pět různých konců. Nový Silent Hill: Townfall zohlední vaše rozhodnutí |
Kde autoři stále mají co pilovat, je souboj nablízko. Chybí mu surovost Dead Space nebo Callisto Protocol. Místo tvrdé, sebejisté rány to vypadá, jako by Calvin máchal koštětem a odháněl mouchy. Zhruba podobný efekt to má i na obludy, a to se nezmění ani poté, co ukořistíte vylepšení na zbraň, které má sloužit přímo pro boj zblízka. Vlastně pořádně ani nevíte, zda má to máchání před vámi nějaký znatelný účinek.
Hra trochu pracuje s formou „komb“. Teoreticky lze řetězit útoky střelnou zbraní, pak zaútočit nablízko a jako dokončovák přihodit starý dobrý dupanec. Ne vždy to ale funguje. I po výstřelu, který potvoru omráčí, při dorážecím útoku zblízka monstrum jen decentně pohladíte. To se vám pak bez rozmyslu jako poděkování zahryzne do ksichtu. Útěk je vždy nejlepší volba a tam je ovladatelnost hlavního hrdiny na vaší straně.
Dřív byla součástí survival her těžkopádnost hrdiny. Ten byl pomalý a neohrabaný. Calvin takový není. Rychle běhá a dovede i mrštně uhýbat. S trochou štěstí a šikovnosti prokličkuje i davem hladových zombie bez úhony. Škoda jen, že si nějak neoblíbil i plížení. Stealth ve hře vůbec není, ačkoli by to atmosféře napětí a strachu přidalo.
Co atmosféře naopak pomáhá, je old school způsob práce s inventářem a ukládání jen ve speciálních bezpečných místnostech. Inventář funguje přesně jako v Resident Evil. Sice se postupně plněním vedlejších úkolů rozšiřuje, ale i tak bude jeho správa nutná. Mnohokrát za hru budete běhat k bedně v ukládací místnosti a prohazovat úkolové předměty. Nostalgické vzpomínky na první návštěvu Spencer Mansion zaručeny.
Zapomeňte na to, že všechno naházíte do batohu a nazdar. V bezpečných útočištích budete moct později i aktivovat speciální vylepšení, která si odemknete za „zkušenostní body“. Není to nic převratného, jen věci jako vyšší šance na kritický zásah nebo víc munice při craftingu. Ano, je tu i crafting. Z několika různých surovin co najdete, můžete vyrábět z menu náboje i lékárničky. Hra trochu zbytečně ztrácí hororové body. Při prohrabování inventářem i vyrábění předmětů se čas zastaví a vám nic nehrozí.
Město mnoha příběhů
Frogwares naštěstí úplně neupustily od svých detektivních kořenů. Kromě hlavního příběhu můžete řešit i vedlejší úkoly, která vám zajistí nějakou tu odměnu navíc – zkušeností body, rozšíření inventáře nebo vylepšení pro zbraň.
Nepovinné úkoly jsou na řešení nejobtížnější a vyžadují od vás i trochu toho pátrání a logického myšlení. K vyřešení jak hlavních, tak vedlejších úkolů vám pomáhá opět „Paměťový palác“, kde jednotlivé indicie propojujete. Za správné propojení všech stop dostanete zkušenostní bod a navíc i všechna vodítka pro záludné hádanky. Ty nejsou nějak převratně těžké, ale triviální také ne. Vítanou pomocí jsou i bezpečnostní bedny. Otevírají se speciálním perem. I v nich naleznete různá vylepšení. Cesta za odměnou je nebezpečná a rádo se stává, že při honbě za nějakým pokladem bídně zhynete. Důkladná explorace tedy odměňuje, zároveň ale tvoří další hrozby. Pořádně prolézt každou lokaci se ale vyplatí nejen kvůli hmotným odměnám, ale i kvůli příběhovému pozadí. Různé textové útržky, dopisy, ale i rádia, kde vysílají povedené makabrózní rozhlasové hry, to vše je chytře ukryté a stojí za objevení.
Level design se povedl, nejslabší je samotný úvod hry. Frogwares jde většinou v The Sinking City 2 lépe designování interiérů než otevřenějších exteriérů. Celý první akt je zbytečně monotónní a skládá se hlavně z popojíždění lodí zaplavenými ulicemi sem, tam a občasného průzkumu nějakých menších interiérů. Protože někomu přišlo jako dobrý nápad zavřít při finální evakuaci všechny brány, budete mnohokrát řešit, jak otevřít bránu, abyste mohli na člunu plout dál. To by stačilo bohatě dvakrát, ale vás tohle martyrium čeká víckrát.
Naštěstí druhý akt je po stránce level designu mnohem promyšlenější. Po cestě navštívíte i nemocnici nebo rybí trh. Pozdější interiéry jsou obří budovy s labyrinty chodeb, chytře postupně odemykatelnými zkratkami a neustálou hrozbou nepřátel – ti nemají ve zvyku zůstat mrtví moc dlouho, a tak nikdy nevíte, který z koridorů bude tentokrát bezpečný. Navíc někteří zombíci projdou druhotnou mutací a jsou pak ještě nebezpečnější prevíti. Jedinou výhradu mám k množství typů nepřátel. Krom zombie je to jen pár dalších monster. Chtělo by to větší rozmanitost.
Tajemná sídla i nevídaná brutalita. Tyto retro hororové hry nám nedaly spát |
Herní doba je slušná, čistého času kolem šestnácti hodin. Po dohrání se vám otevře sekundární průchod hrou s nějakými těmi novými texty navíc a také máte možnost za takzvané Body Prastarých odemknout nové oblečky, koncept arty a hlavně speciality pro další průchod – nové extra schopnosti, které lze osadit do masky, nekonečný zásobník do jedné ze zbraní nebo výhodu v podobě lepší startovní zbraně.
Body Prastarých sbíráte plněním výzev v průběhu hry. Hra vám ale nijak nesdělí, že jste výzvu splnili. Musíte čas od času zkontrolovat postup v hlavním menu. Výzvy jsou různé, od zapni si fotorežim přes dokonči hru pod určitý časový limit po nepoužij za celou hru lékárničku nebo úložný prostor v bezpečné místnosti. Samotné extra schopnosti, které můžete odemknout, slouží spíš než k ulehčení ve většině případů k další výzvě. Například jedno vylepšení vám vrátí kus zdraví za každého poraženého nepřítele, ale vás bude každá utržená rána o to víc bolet.
Vizuálně jednou nahoře, jednou dole
Pokud bych měl srovnávat The Sinking City 2 s podobnou hrou nedávné minulosti Alone in the Dark 2024, tak The Sinking City 2 vyhrává skoro na všech frontách. Lepší level design, zábavnější souboják, potyčky s nepřáteli, kde musíte prioritizovat cíle a upravovat bojovou strategii podle situace, a i ty puzzle jsou často promyšlenější a zábavnější. Kde ale Frogwares trochu kulhají, je vizuální prezentace. Hudba a dabing jsou skvělé a někdy hra vypadá úchvatně. Hlavně při abstraktních, surrealistických výjevech cizích světů byste spíš hádali, že koukáte na další hru od FromSoftware.
Narazíte ale i na místa, kdy by hra mohla vypadat lépe, hlavně v koridorových exteriérech se grafika moc nepředvede. Nepříliš dobře je zvládnutá i mimika postav, působí nepřirozeně a strnule. Pokud je ale vizuál hlavní výhrada na hru, která vznikala za soustavného bombardování, tak je to pořád sakra dobrá práce.
Je vidět, že autoři trochu té reality chtěli vetknout do hry a Arkham je alegorií na to, co se děje kolem nich. Jen ta monstra, kterým musí dennodenně čelit, nejsou nadpřirozené povahy. O to je to horší. I přes takové podmínky, ve kterých hra vznikala, jsem ve hře nenarazil snad na jediný bug. Trochu jsem si musel jen pohrát s nastavením, ale když jsem vše vyladil, hra běžela jako hodinky na ultra. Co zaslouží obrovskou pochvalu, je česká lokalizace. Ta je perfektní a dokáže podchytit nuance akademických textů, uvolněnější mluvy Calvina i argot méně kultivovaných obyvatel města.
Survival horor po lovecraftovsku
The Sinking City 2 se povedl. Ač Frogwares změnily žánr, jejich rukopis nezmizel. Hra je pořád trochu neotesaná, ale to jí neubírá na kvalitách. Oproti první dílu je vše výrazně lepší. Pokud lačníte po dalším survival hororu, tak neprohloupíte. Jen nesmíte čekat něco výpravou na úrovni Resident Evil 9. Pokud chcete nějakou kvalitní hru inspirovanou mýtem Cthulhu, pak už vůbec není o čem hovořit. Doufám, že se dočkáme i třetího, ještě vypilovanějšího dílu. Autoři mají našlápnuto správným směrem.
RECENZE: Hororová legenda The 7th Guest znovu zve do strašidelného domu |
