The Sims: Příběhy trosečníků – Simokřováci jsou tu

Tentokrát ztroskotáme na téměř pustém ostrově a seznamovat se budeme s křováky a opičkami.

The Sims: Příběhy trosečníků

První díl „příběhových Sims“ vyšel zhruba před rokem s podtitulem Životní příběhy a sklidil rozhodně rozporuplné reakce. Jedni přivítali zpestření herního systému, jiní zase pod tímto titulem viděli pouze marketingový tah, jak ždímat z lidí peníze na základě osvědčené značky. Příběhy mazlíčků, které následovaly během letních časů, na tom byly obdobně. Nyní přichází poslední ohlášený díl série, zabývající se trosečnickou tématikou, která v dnešních časech také nepatří mezi kroky do neznáma. Nejspíše také není náhoda, že se hra dostává do obchodů v době uvedení čtvrté série Lost v USA. Již v úvodu si troufám tvrdit, že Příběhy trosečníku patří k tomu nejlepšímu, co tato příběhová odnož The Sims 2 přinesla a to zejména díky zasazení do v této sérii neokoukaného prostředí tropického ostrova.

VIDEO

Výběr herních módů je přesně takový, jaký by se dal očekávat. Kromě klasického tutoriálu, který hráče seznámí se základními ovládacími prvky, je zde „Ostrov Wanmami“, jež představuje klasický styl hraní, jako tomu je v sérii The Sims zvykem. Třetím do party a zcela tím stěžejním je „Svobodný a ztroskotaný“, pod kterým se ukrývá právě ona příběhová část. Na začátku máte na výběr ze dvou předvytvořených postav, ovšem můžete si vytvořit i vlastní. Jessica Kníková je novinářka, která se rozhodla napsat článek o plavbě na luxusní lodi Solomon Queen a následném pobytu v nejpopulárnějším rekreačním středisku pro samotáře na světě. David Bourec má úmysly trochu jednodušší, chce si prostě užít plavbu kolem světa na luxusní jachtě a ve zmíněném středisku potkat lásku svého života. Jenže věci se dají do pohybu nečekaným směrem, jachta ztroskotá a vy se o dva dny později probudíte na pláži neznámého a na první pohled neosídleného ostrova.

„Systém úkolů je tedy to, co táhne příběh dopředu a vede hráče za ručičku, ať se mu to líbí nebo ne.“

Teď nastává ona příležitost chopit události do vlastních rukou a pomoci svému simovi dostat se z tohoto ostrova. Kdo hrál byť jen jediný titul ze série The Sims (neberme v potaz divnosti typu Carnival Bumperblast a podobně), pochopil místní zákonitost a nezapomněl je, tak se v Příbězích trosečníků bude cítit jako ryba ve vodě. Základní principy série zde rozepisovat nebudu, ale přiblížím trochu tu onu odlišnost od klasických The Sims 2, ke kterým Příběhy zjevně patří. V „klasické hře“ máte systém přání a obav. Zde jsou pouze přání a dalším důležitým článkem jsou úkoly, které v herním panelu zabírají místo hned nad nimi. Jejich plněním získáváte aspirační body, za které si potom můžete pořizovat různé nano-zlepšováky. Systém úkolů je tedy to, co táhne příběh dopředu a vede hráče za ručičku, ať se mu to líbí nebo ne. Pokud úkol nesplníte, nedostanete další a tím pádem ani nepostoupíte ve hře, potažmo příběhu. Příliš velkou volnost tedy nemáte.

Někomu možná tento styl hraní bude vyhovovat více. Úkoly korespondují s tím, jak dlouho na ostrově jste, co jste již objevili a jak daleko jste se v příběhu posunuli. Zatímco na začátku máte za úkol sebrat sekyrku a sekat s ní následně dříví, tak později dojde i na úkoly, které sérii The Sims sedí daleko lépe. Ano, samozřejmě se také jedná o ty, které se týkají vzájemné komunikace simů. Obtížnost hry není nastavena nijak vysoko a po dobu hraní jsem neměl problém plnit úkoly a zároveň se starat o simovi potřeby. Navíc je ke každé přiřazena určitá klávesa, po jejímž stisknutí sim udělá to, co opět dostane „potřebometr“ do zelené části. Co je zajímavé, že váš svěřenec ze sebe vylučuje přebytečné tekutiny a nejspíše i tužší produkty trávicího traktu při plavání, kterým se ještě doplňuje metr hygieny a zábavy, což hru značně ulehčuje.

Příběh se protentokrát skládá z 24 kapitol, avšak je pro obě (resp. všechny) postavy stejný. Rozhodně se nejedná o něco, co by se dalo vydávat v samostatné knižní podobě, ale pro účely hry to bohatě stačí. V úvodu je vaším hlavním cílem dostat se z ostrova, to se ale změní po tom, co zjistíte, že ostrov vůbec není pustý a kromě dalších ztroskotanců z lodi Solomon Queen se na něm nachází i původní křovácké obyvatelstvo. Příběh se tedy nezasekne jen u uplácení opic banány, ale dojde i na navazování lidštějších vztahů. Avšak touha po odplutí za domovem stále přetrvává. Dobré také je, že se celý postup v příběhu zapisuje v podobě trosečníkova deníku. V reálném čase příběh probíhá pomocí komunikačních bublin v pravém horním rohu. To vše v české lokalizaci, která je velmi kvalitní.

Ve hře se bohužel vyskytuje i několik nepříjemných zádrhelů. Pochybnou barevnost pláží v noci bych ještě přehlídl, ale některé nelogičnosti jsou už trošku horší, uvedu příklad. Dostal jsem úkol pozvat na rande jednu osobu ze svého seznamu lidí, se kterými jsem již před tím komunikoval. Měl jsem to provést pomocí škeblo-telefonu. Pokud jsem nebyl v lokaci, kde mi byl úkol zadán, tak byli všichni mimo svůj domov a já jsem se jím tím pádem nedovolal. Pak jsem se ale přemístil na místo zadání. A hele, první člověk, kterému jsem zavolal, se najednou doma nalézal a mé pozvání přijal. Takových problému jsem ve hře zažil více. Jeden z dalších souvisí i s chozením do práce (ano, můžete být jedním z těchto tří povolání: sběrač, lovec, nebo řemeslník), protože na herním panelu nejsou přítomny hodiny. Výzva k odchodu do práce se vám totiž zobrazí pouze v místě současného bydliště a v Příbězích trosečníků máte místo hodin na herním panelu pouze tečky, takže se dost často stává, že prošvihnete tu správnou chvíli, kdy se vrátit do domovské lokace.

Když jsem poprvé spatřil grafiku, kterou se ve své době honosil druhý díl série The Sims, byl jsem unešen. To i přes to, že můj tehdejší počítač byl již dávno za dobovým zenitem a hra se cukala jak neposlušné dítě. V případě, že se zadívám na grafiku Příběhů trosečníků, již tak oslněn nejsem vzhledem k dnešní „next-gen době“. Hru pohání stejný engine a v některých pasážích se hra dokonce i stejně seká, jako tomu bylo u The Sims 2. Nejde sice o žádnou tragédii, ale v případě, že je lokace rozlehlejší, zasimovavější, či prostě jenom graficky vytříbenější se cukání chtě nechtě dostaví a jste nuceni jít s detaily dolů. Věc je to vcelku očekávatelná, ale to, že je hra optimalizovaná pro notebooky v tomto případě neznamená, že by byla hardwarově méně náročná.

„Grafika tedy není nijak revoluční, ale přesunutí dění na tropický ostrov rozhodně přidalo grafice na atraktivitě.“

Grafika tedy není nijak revoluční, ale přesunutí dění na tropický ostrov rozhodně přidalo grafice na atraktivitě (ale úplné novum v The Sims to také není). Tento fakt, považuji za velký klad. Co už není tak veselé, jsou velikosti jednotlivých lokací. Ona samotná velikost není překážkou, ale loadingy při přemisťování jsou vcelku otravné, leč nezbytné. Rozhodně bych se ale nezlobil, kdyby jejich doba byla o něco kratší.

Zvuky si zaslouží pochvalu jako vždy. Hudbou počínaje a atmosférickými ruchy konče. Jestliže jsem se zrovna nacházel ve vesnickém přístavu, tak mi přítomný šum vln navodil to potřebné podkreslení a pokud jsem byl třeba v pralese, tak se ozýval něžný zpěv nejspíše exotického ptactva. Audio stránce není příliš mnoho co vytknout, i když pedantnější audiofilové by si určitě něco našli.

Příběhy trosečníků rozhodně nejsou převratným titulem, ale jsou tím nejzajímavějším z The Sims: Příběhy. Dohrání nezabere příliš mnoho času a za dvě až tři odpoledne budete mít po všem. Pak je zde samozřejmě ještě možnost volného hraní. Na otázku, jestli můžu tento titul doporučit, odpovím jednoznačně. Takže tedy – doporučuji. Za cenu 799 Kč, která je stejná, jako za datadisk dostanete samostatný titul, jehož trvanlivost sice není nijak extrémně vysoká, ale hratelnost má rozhodně co nabídnout.