Je to logický krok. Vývojářům z Maxisu bylo více než jasné, že obrovské množství variant a kombinací položek, postav, animací, grafických prvků a komunikačních možností, tedy srdce verzí pro PC a „velké“ konzole, jednoduše do cartridge GBA nenacpou. V případě hanheldů tak zaměřili svou pozornost na prožitek jedné postavy, kterou si od „základů“ vypipláváte. A protože je Nintendo DS již nějaký ten měsíc na trhu, měli k dispozici dostatečné množství času, aby majitelům této dvojdisplejové konzole dali, co si zaslouží. Neopakoval se tak již případ The Urbz: Sims in the City, jejichž převod z GBA na DS byl takřka klonem technologickými výhodami DSka skoro netknutým.
Hrdina se plněním úkolů zdokonaluje v kreativitě, obchodu, zlepšuje se mu fyzická forma, charisma a nebo technická zdatnost.

V případě The Sims 2 pro GBA hrajete roli agenta-provokatéra v reality show, Nintendo DS hráčům nabízí péči o hotel v zapadlém městečku kdesi v poušti. Opět se jmenuje Stragetown, to je ale jedna z mála paralel s ostatními verzemi. Octli jste se zde víceméně náhodou, když ale zjistíte, že manažer zdejšího hotelu záhadně zmizel a bez řádně fungujícího hotelu by město postihly problémy (dle lehce hysterického starosty:„Ekonomika by zkolabovala, lidé začali hladově a vypukly by války.“), berete nabízející se šanci za pačesy.
Kdyby existovalo evangelium podle Maxise, stálo by v něm, že na začátku bylo generování postavy. To je v Sim hrách totiž naprosto nevyhnutelné, jím vše začíná. I zde si lze vybrat pohlaví, barvu kůže, barvu a typ účesu a vousů a mnoho variant ošacení. Nejpodstatnějším je ovšem výběr vlastnosti, která vás hrou bude provázet. Takže můžete buď vydělávat o něco více
peněz, snadněji si získávat přízeň ostatních, rychleji se regenerovat nebo vynikat ve svádění. Máte-li smysl pro alternativu
hraničící s bizarností, můžete si vymodelovat hrdinu se stříbrným čírem a plnovousem v saku s kravatou a kraťasech, který je
schopen fungovat takřka non-stop jen s občasným sledováním televize, a nikdo ve hře neřekne ani popel. Tomu říkám liberální společnost. Je však otázka, co by na to řekl estét :-).
Pak konečně začíná samotné dobrodružství. První dojmy ze hry jsou velmi pozitivní. Trojrozměrné prostředí je přehledné, orientace v něm jednoduchá, ovládání takřka intuitivní. Jednotlivé možnosti interakce se vždy ohlásí příslušnou ikonkou a stojí za pochválení, že se autoři neomezili jen na činnosti nezbytně nutné a že si vyhráli i s méně podstatnými detaily.
The Sims 2 pro NDS jsou určitě krokem vpřed.
Hrozba ChocholouškemHrdinu nyní není nutné opečovávat ve všech jeho potřebách. Jediné, o co se zde staráte, je jeho příčetnost. Skutečně! Jak se

|

Zajímavým prvkem je reálný čas, který si hra „bere“ od konzole samotné a jehož rychlost je ... ehm ... reálná (ještě že je Einstein padesát let mrtvý). Neměla by vás tak překvapit reálná změna dne a noci, stejně jako doba, kterou zabere například přístavba dalších místností vašeho hotelu. Autoři se zde zřetelně snažili dostat hráčům „pod kůži“ tím,
|
The Sims 2 pro NDS jsou určitě krokem vpřed. PC verzi vzdáleně připomínají díky velkému množství přizpůsobitelných prvků, stále si ale udržují RPG/adventurní nádech. Byť je trojrozměrná grafika chudší než jsme zvyklí na jiných systémech a třeba minihry (samozřejmě, také tu jsou) činí o něco obtížnějšími, určitě hernímu zážitku dává více než dřívější „placka“. Tato hra také nekompromisně vyžaduje dotykové pero, bez něhož nejde ovládat většinu menu a hlavně „citově“ komunikovat. Nedovoluje sice multiplayer, s wi-fi připojením k internetu je ale možné obchodovat s nábytkem a dalším položkami.
The Sims 2 | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|