The Sims 2: Pets

Sedni! Lehni! Štěkej! Neštěkej! Tohle nesmíš! Tamto musíš! ... Žasli jste někdy nad tím, kolik věcí se naučí malé chlupaté psisko, přestože je po něm chcete všecky najednou?

The Sims 2: Pets

Každý zná Sims. Pokud tvrdíte, že neznáte Sims, pak jsou jen dvě možnosti – za prvé, před týdnem vás rozmrazili po mnohaletém studijním pobytu v hibernaci, a vy si teď, v karanténě v přísně tajné laboratoři, krátíte dlouhou chvíli čtením BonusWebu,. anebo za druhé, nikdy jste nehráli žádné hry, ani vás tohle téma moc nezajímá, ale protože už v práci lezete nudou po zdi, klikli jste na poslední odkaz, který ještě neznáte zpaměti. V každém případě gratuluji k nově nabyté znalosti, která se už dnes počítá k základnímu vzdělání. Čili teď všichni víme, že každý zná Sims. Ale kdo je vlastně hraje?

Inu, to je problematická otázka. Určitě má ale spousty volného času. S časem tady totiž opravdu není žádná legrace. Když už vás ta hra (libovolná ze série) chytne, je až příliš snadné vytvořit si na ní nezdravou závislost. Virtuální postavičky mají nejrůznější potřeby, které je nutno dynamicky uspokojovat podle aktuální situace – nakrmit, umýt, vymočit, pobavit ... Mezitím je musíte učit novým dovednostem, aby získali lepší práci a mohli si vydělat na skvělé nové vybavení do bytu. A v neposlední řadě je nutno udržovat vztahy s ostatními virtuálními postavičkami, takže s nimi konverzujete a vytváříte přátelství. Ačkoliv se hra technicky vzato odehrává na malém prostoru, děje se zde tak velké množství různých věcí, že je docela problém všechno to sledovat, a tím pádem není moc příležitostí se nějak přehnaně nudit. Naopak, stále je co dalšího dělat a když má člověk náladu, klidně u toho probdí celou noc.

Je tu i speciální místo, kam se svým svěřencem (nebo svěřenci) můžete odejít z domu na procházku.

Problém je, že Simsové jako herní série jsou už delší dobu víceméně stejní. Sem tam se objeví nějaká ta modifikace, kterou je svým způsobem i tahle hra. V takové modifikaci je pak něco navíc a pár detailů funguje jinak, ale v podstatě jde stále o to samé a s každým dalším dílem to stále víc připomíná ždímání peněz. Proč o tom píšu, když to vlastně každý ví? Aby bylo jasné, že tohle je přesně ta věc, o níž se domnívám, že by se na ní dala postavit nějaká závažnější kritika Sims 2: Pets. Pokud vám ale zmíněná skutečnost nevadí, a ještě ke všemu jste třeba vášnivými fanoušky série, potěší vás, že jinak toho jako obvykle k vytýkání moc není.

Každý, kdo si přečetl název článku, asi tuší, že unikátnost této již bůhvíkolikáté inkarnace Sims tentokrát spočívá v tom, že jsou tu i domácí zvířata. Hra vyšla už před časem na spoustě ostatních konzolí a verze pro Wii je až na drobnosti (o kterých si něco povíme později) prakticky nezměněná. Můžete mít psy, kočky nebo křečky, a dokud jsou v domácnosti „volná místa“, je možné přibírat další zájemce o piplání. Je tu i speciální místo, kam se svým svěřencem (nebo svěřenci) můžete odejít z domu na procházku. Zde se nacházejí obchody s hračkami, pamlsky a jinými blbostmi, a rovněž je tady umístěno jediné zařízení, kde lze mazlíčka umýt – jakási myčka domácích zvířat. Lidská sprcha ve vašem vlastním domě se použít nedá. Ve všech zvířecích obchodech se platí nikoli penězi, ale speciálními body, za jejichž utrácení se vám odemykají různé tajné předměty. Když jste se svým čtyřnohým přítelem zrovna doma v baráku, je nutné se mu věnovat, učit ho různé kousky, trestat za špatné chování a v neposlední řadě ho krmit.

Tutorial je sice tradičně povedený, ale bohužel zůstala i tradice matoucího uvedení do „sousedství“.

V předchozím odstavci jsou stručně shrnuty odlišnosti této hry od jakékoli jiné hry se slovem Sims v názvu a skutečnost se má tak, že toho nového není právě hodně. Chyby, nebo chcete-li, specifické diskutabilní vlastnosti zůstaly rovněž zachovány. Stále obýváte pouze přízemní baráky. Výběr vybavení je pro kteréhokoli megalomana zoufale nedostačující a na rozdíl od PC není možné nahrávat si do hry gigabajty nových krámů. Rychlost vykonávání různých činností a hlavně svižnost, s jakou jsou simíci schopni ukončit jednu věc a začít se věnovat jiné, je vzhledem k rychlosti ubíhání herního času hrubě nedostačující. Tím se na hráče této oddychové hry vyvíjí zcela zbytečný tlak. Tutorial je sice tradičně povedený, ale bohužel zůstala i tradice matoucího uvedení do „sousedství“, kde si buď vyberete už postavený barák/rodinu, nebo začnete stavět na zelené louce a vytvoříte si rodinu vlastní. Ve chvíli, kdy se rozhodujete, kde vlastně budete bydlet, není nikde k dispozici nápověda, a tak se snadno stane, že se svým panákem zakotvíte v novém domově, kterým je – prázdný trávník. Trochu divné počínání od hry, která je určena lidem bez talentu na souboje s interfacem.

Speciální vlastnosti, zejména pikantní detaily ovládání, je nutné zmínit v každé recenzi na Wii, a tahle nesmí být výjimkou. Kromě zlehka opucované grafiky (širokoúhlý obraz a neprokládané rozlišení) je ovládací schéma skutečně asi jediným rozdílem oproti verzím na konzole minulé generace. Musím říci, že se Electronic Arts zase jednou něco povedlo, poněvadž všechny změny jsou hezky nenásilně vkomponované bez zbytečného důrazu na mávání rukama a s výjimkou nějakých detailů nemám, co bych vytknul. Ty detaily se týkají hlavně nutnosti neustále používat nějaké kombinace tlačítek. Naopak chválím pohodlné ovládání kurzoru a řešení menu, v němž se můžete dle gusta pohybovat směrovým křížem, analogem nebo prostým nakláněním wiimote.

Domácí zvířata a co se s nimi dá dělat

V Sims 2: Pets si vychováváte vlastní zvířátka. Musíte se o ně starat, dávat jim najíst, rozmazlovat je hračkami a pamlsky, hrát si s nimi a cvičit je. Nedostává-li se zvířátku pozornosti, zlobí – pes hrabe díry v zemi a trhá noviny, kočka rozdrápává nábytek. Pokud vaše zvíře nebude spokojené, může vám i frnknout, a to byste přece nechtěli. Ve vašem baráku je místo na větší množství různých mazlíčků a pozor – je možné je mezi sebou pářit. Prostě se sejdou dva členové stejného druhu, ale opačného pohlaví, zamilují se do sebe a... no, mají mladé. Další zajímavost, možná spíše pro ty úchylnější z nás, spočívá v možnosti navléknout domácího mazlíčka do nejrůznějších hadrů. Já osobně jsem svá zvířata nechával nahatá, ale pokud se vám to líbí, můžete nechat po baráku pobíhat třeba psího Elvise.

Tak co, koupíte si to? Dobře si to rozmyslete, zejména pokud už nějaké ty konzolové Sims máte. Není tu ani zdaleka tolik nového k vidění, aby to člověku dávalo důvod znovu vypláznout zaokrouhlenou sumičku, a vylepšené ovládání to nevytrhne. Pokud vám předchozí konstatování připadá rozumné, vyprdněte se na Sims 2: Pets a raději si počkejte, jak dopadnou My Sims, kteří snad mají podle posledních (v době psaní recenze) dostupných informací vyjít někdy v září. Kromě toho, že vyjdou exkluzivně pro Wii, bude celý koncept kompletně přepracován do jakési sofistikované komiksové parodie sebe sama. Na druhou stranu, pokud jste nikdy předtím žádnou hru ze série na konzoli nehráli a chcete to zkusit, je tohle pravděpodobně ta nejlepší příležitost. A co ti ostatní, ti fanatičtí vyznavači všeho, čehož název začíná na „S“ a končí na „ims“? K těm já přece ve skutečnosti vůbec nemluvím. Ti si to už dávno koupili a pokud tento text čtou, pak jenom proto, aby zkontrolovali názory potrhlých pisálků na jejich modlu. Nebojte se, milí fanatici. Mně se ta hra taky moc líbí.