The Regiment

Pod pojmem ""celosvětový problém"" si jedna polovina z nás představí globální oteplování a tání ledovců, druhá arabsky mluvící teroristy. Při vyslovení SAS se sice třesou i ledovce, ale na pořadu dne bude tentokrát terorismus.

Zejména jako reakce na teroristický útok na olympijských hrách roku 1972 začaly všude po světě vznikat speciální útvary, nejčastěji s určením právě pro boj proti terorismu nebo pouličnímu zločinu. Mnoha takovým útvarům, zejména těm americkým, se již dostalo i herního zpracování. Britská SAS byla neprávem opomíjena i přes své, s těmi západnějšími často nesrovnatelné zásluhy.

Tvůrci ve studiích Konami si půjčili engine z Unrealu a jali se tvořit obdobnou hru jako SWAT 4 (který je na něm mimo jiné postaven také). Zplodili titul The Regiment, podle svých slov neuvěřitelně realistické zpracování misí jednoho z nejúspěšnějších útvarů na světě.

Bohužel hned od začátku bylo jasné, že trend, který započal již u SWATu 4, pokročil i zde. Obě hry se na úkor strategičnosti a realističnosti posouvají ve směru akce a střelby (oproti starším titulům, držících se policejních reálií co možná nejvíce). Na Regimentu je tento posun patrný už z agresivního, „olovnatého“ intra. Ve hře se sice vyskytují určité taktické prvky, svým způsobem je to ale stále jen střílečka.

"Jejich předchůdci, Commandos, vykazovali příliš velké ztráty a bylo nutné je nahradit speciálně cvičenými muži."

Co se onoho intra týče, je zajímavé nejen svoji možná zbytečnou agresivitou, ale také obsahem. Velmi působivé je vyjadřování komentátora v první osobě množného čísla. Věty začínající na „My...“ přidávají na autentičnosti a vytváří iluzi záštity opravdovou SAS, tak jak to uvádí reklama. Intro začíná v obsazené íránské ambasádě, což je zásah, kterým se tato jednotka dostala do povědomí občanů. Nevím, v jaké době video vznikalo, ale na konci je zobrazen Big Ben, který na dvou místech vybuchne. Váhám, zda již může jít o reakci na teroristické útoky v Londýně.

Začnu mým oblíbeným nastavením. V tomto směru není co vytknout, nastavení grafiky, audia i kláves hra podporuje a to v docela slušné míře. Tvorbě hráčských profilů a ani pěkně animovanému menu se nedá nic vytýkat.

Na začátku hry máte možnost vybrat si mezi cvičením, sestávajícím ze čtyř bodů nebo již rovnou první misí, pokud si myslíte, že ji zvládnete. Rozhodl jsem se pro trénink - i když mi Angličan (s nepochopitelně ruským přízvukem) vysvětlil dopodrobna co dělat, nějak se mi nevedlo a tak jsem výcvik přeskočil. Ve hře jsem si klávesy zmapoval sám a onu taktiku, na které „trenér“ tak lpěl, jsem ani moc nepotřeboval. Před misí si vždy vyslechnete komentář opravdového člena SAS.

Fakt, že hra stojí na enginu z Unrealu, jí dává po grafické stránce úžasnou podobu. Dokonce je slibován i reálný fyzikální engine, ale ve hře se s ním moc nesetkáte. Efekty jsou propracované a samozřejmostí je rozlišení materiálů u všech textur ve hře. Grafiku má Regiment na jedničku.

Jako první mě při hraní zajímalo, jakým způsobem se vydávají rozkazy vašemu dohromady čtyřčlennému týmu. Zde si hra vzala za vzor opět SWAT4 a rozkazy se vydávají myší. Bohužel ale nedokázala takový nápad naplno vyžít a ovládání týmu je nepřehledné a hlavně velmi nepohodlné. V Regimentu se také objevuje akční tlačítko (odkud jen ho znám) a prakticky všechny jiné aktivity než střílení se odehrávají přes něj.

Ovládání postavičky se nijak neliší od normálu, a až na zmíněné vydávání rozkazů se mu toho nedá moc vytknout. Snad jen chůze – zbraň můžete nosit u boku nebo zacílenou. Chtělo by to něco mezi tím, jako ve skutečnosti. Od boku nemůžete mířit a se zaměřeným samopalem se zase pohybujete pomalu. Skutečné zásahovky nosí zbraně někde u klíční kosti aby mohly rychle mířit a přitom se pohybovat třeba i během.

Co se výbavy týče, máte k dispozici všechny známé věci – nůž, samopal, brokovnici, slzný plyn, dokonce i ostré granáty a mnoho dalších vychytávek. A samozřejmě zbraně, které seberete.

Special Air Service

Britská S.A.S se v mnoha ohledech liší od standardních „zásahových jednotek“ tak, jak je známe povětšinou z filmů. Zatímco většina ostatních skupin vznikala za účelem ochrany před terorismem a vnitřním organizovaným i pouličním zločinem a tudíž spadala pod Policii daného státu a pravomoce ministerstva vnitra, jednotky S.A.S vznikly již za druhé světové války nikoli jako obranné, ale naopak útočné skupiny a tudíž spadaly a stále spadají pod ministerstvo obrany. Jejich cílem bylo nepozorované vniknutí do týla nepřítele a ničení jeho strategických pozic. Snášely se většinou ze vzdcuhu, proto název Special Air Service. Jejich předchůdci, Commandos (neříká Vám ten název něco?) vykazovali příliš velké ztráty a bylo nutné je nahradit speciálně cvičenými muži. Dodnes jsou proto v popisu jejich práce spolupráce s tajnými službami, získávání informací na územích cizích států, podpora „klasické“ armády a další podobné militární operace, i když samozřejmě vykonávají i takovou práci jako náš ÚRN. V dnešní době má SAS takové jméno, že se v mnoha případech teroristé vzdali jen když viděli útvar připravovat se. Všechny dnešní jednotky sází zejména na psychologický efekt, často proto není nutné použít zbraň – SAS dovedla tuto část k dokonalosti svými typickými strašidelnými plynovými maskami, které v dnešní době jiný efekt prakticky nemají. Do povědomí veřejnosti se SAS dostala zásahem v budově obsazené iránské ambasády, který skončil neočekávaně úspěšně.

HUD je řešen klasickým způsobem. Zbraň, stav aktuálního a počet náhradních zásobníků se zobrazuje vpravo dole, v horní části obrazovky jsou umístěny doplňující informace o Vaší postavě. Při změně zbraně se na několik sekund objeví její název. Sice průměrně neoriginální, ale přehledné a funkční.

Klady a zápory

Grafické zpracování

Umělá inteligence
Vydávání rozkazů

Zabitým a zpacifikovaným nepřátelům můžete nejen zbraně sbírat, ale můžete je (narozdíl od velkého vzoru Regimentu) i užívat. K dispozici je jich celá řádka, muniční inventář čítá od samopalů přes kulomety a brokovnice až po takové speciální kousky jako raketomet.

Při zásazích se stávalo, že si teroristé nakonec oblékli šaty civilistů a nenápadně se vytratili, proto je nutné pozatýkat všechny zúčastněné. Ve hrách tohoto typu se podle skutečnosti objevují i tací lidé, kteří, protože nic neprovedli, mají pocit že jim pouta nasazujete neprávem. Proto je potřeba mít nějaký přesvědčovací prostředek – každá hra se s tímto vypořádá jinak, ve Swatu 3 byl pouze gumový projektil, případně CS plyn. Swat 4 má na toto taktických prostředků mnoho, od nesmrtící brokovnice, přes pepřový sprej až po tázer a Regiment, snad proto, že je to složka armádní a tudíž se s civilisty nijak nemazlí, má prostě ránu pěstí – ovšem, funguje to skvěle.

Týmu v Regimentu se nevyhnul jeden ze strašáků už ze Swat 3. Trápilo mě, jak se hoši pletli při střelbě před zbraň a v Regimentu to není o mnoho lepší, v každé misi si alespoň jednoho člena zastřelím. V tomto ohledu je jejich AI mizivá a ani nepřátelé moc umělé inteligence nepobrali, kam je automat postaví tam zůstanou a automat je bohužel staví stále na stejné místo. Mise tak po několika projitích ztrácí na napínavosti protože předem víte, který zločinec kde stojí.

Jako vždy, je tu verdikt. Ačkoliv hra v některých ohledech pokulhává a na hratelnosti utržila několik nepěkných ran, pořád stojíme před poměrně kvalitním titulem.