Pojmenovat novou hru The Next Big Thing (Příští velká věc) už chce hodně velkou dávku sebevědomí. Ale španělští Pendulo Studios na něj mají jistě nezpochybnitelné právo. Vždyť jejich trilogie Runaway patří k tomu vůbec nejlepšímu, co se na poli kreslených adventur v poslední dekádě vůbec objevilo.
The Next Big Thing
Hlavními důvody úspěchu byly především vyostřené vztahy mezi dvěma hlavními hrdiny a nádherná, poctivě ručně kreslená grafika. A jelikož se i tentokrát autoři rozhodli vsadit na stejnou kartu, úspěch je automaticky zaručen. Tedy alespoň teoreticky.
V praxi je to sice na první pohled stará dobrá Runaway, ale už po letmém nahlédnutí pod slupku je patrné, že toto je pouhopouhá napodobenina a derivát.
Next Big Thing je hra vtipná, tedy alespoň by hrozně ráda byla. Jenže humor v tomto případě pouze zastiňuje neschopnost vymyslet zajímavý příběh, smysluplné dialogy a bohužel i zábavné hádanky.
Děj se odehrává v prostředí filmových studií, které se však od těch běžných liší: všechna filmová monstra nejsou tvořena pomocí triků a převleků, ale jde o opravdové postavy. Všichni ti upíři, vlkodlaci a superhrdinové jsou skutečné bytosti a mají také svoje starosti, touhy a problémy.
Zápletka je to bezesporu originální a nabízí spoustu možností, ve skutečnosti je ale veškerý potenciál ubit do podoby druhořadé grotesky. Nabízející se paralela k problematice rasismu a integrace menšin je jen zbožným přáním, nikoli realitou.
Tradiční dvojici hlavních hrdinů tentokrát reprezentují dva bulvární novináři, sebejistý macho Dan a pološílená hysterka Liz, kteří se dostávají na stopu politického spiknutí epických rozměrů. Tam, kde ale Runaway excelovala vzájemným špičkováním dvou sympatických osobností, NBT přináší jen nebetyčnou dávku trapnosti. Obzvláště Liz je regulérní šílenec, což neznamená, že je roztomile potrhlá, ale že si koleduje o svěrací kazajku.
The Next Big Thing
Ostatní postavy, s nimiž se při svém pátrání setkáte, na tom nejsou o moc lépe. Jde o klasicky komiksově přehnané karikatury, které od vás potřebují něco přinést, opravit nebo ukrást. Tím nejoriginálnějším je bezesporu básník bolesti, jehož uspokojíte jedině tím, že ho podrobíte několika dosud nepoznaným druhům mučení.
Některé úkoly jsou opravdu originální a občas i vtipné, bez výjimky ale také nelogické a absurdní. Není divu, že hra disponuje propracovaným systémem nápovědy, který tentokrát není žádná ostuda využívat. Na druhou stranu hra obsahuje i volbu obtížnosti, která tyto berličky umožňuje vypnout.
To jistě ocení zkušenější hráči, kterým ani tak dokončení příběhu nezabere více než 8 hodin. I v tak krátké době se ale může ke konci dostavit pocit nudy, a to především kvůli posledním dvěma kapitolám. Ty se odehrávají v tripové scéně uvnitř hlavy Liz a už tak invalidní logika se definitivně odporoučí na onen svět.
The Next Big Thing
Jediné, co hru jakž takž drží nad hladinou průměru, je technické zpracování, které je opět úžasné. Je to veliká škoda, že k tak nádherným, poctivě ručně kresleným pozadím nedokázal nikdo vymyslet odpovídající koncept.
Ruku v ruce s luxusní grafikou jde i precizní namluvení všech postaviček. Vypíchnout musíme i české titulky, k nimž nelze mít ani nejmenších výhrad.
The Next Big Thing je tak nakonec velikým zklamáním a pouze průměrnou adventurou. Ne, že by se nedala hrát bez zatnutí zubů, to se tvrdit rozhodně nedá. Ale od talentovaných Španělů už jsme očekávali více než jen žánrový standard. Forma bohužel tentokrát zcela zvítězila and obsahem.
