Je tomu již nějaký ten pátek, co se na BonusWebu objevila recenze hry Amazons & Aliens (na moha místech vydaná pod názvem Alien Nations). Její dějová zápletka byla celkem originální – když prolétaly tři kosmické lodi převážející zárodky tří velmi rozdílných životních druhů ke svým cílovým hvězdám nad planetou Lukkat, narazily na vesmírný bar. Posádky se zakrátko zpily do němoty, a tak není divu, že jim v tu chvíli připadalo nejvhodnější vysypat nepohodlný náklad dolů na Lukkat. Tak se začala odvíjet historie kolonizace a vzájemných třenic tří ras – sličných Amazonek, dobráckých, leč neskutečně žravých Pimmonů a prapodivných hmyzích Sajikiů. Čas na planetě Lukkat však v nových Nations pokročil, a tak se jednotlivé národy ještě dále dělí na trojice kmenů. A právě o vzájemném soužití všech ras, které se od sebe liší snad vším kromě základních budov, je děj druhého dílu – z poklidné idylky se totiž pomalu stává noční můra.
Nations využívají podobný budovatelský systém jako ostatní klony Settlerů – i zde se tedy setkáme s dřevorubci, pilami, farmami, pekárnami, či sklady. Hlavní změna však spočívá v individuálním přístupu ke každému obyvateli, respektive v udržování jeho morálky. Stačí aby neměl kde bydlet, nemohl najít práci, popřípadě nedostal pořádně najíst a hned se naštve. Pokouše-li ho v lese vlk, naštve se ještě víc. Nedostatek zboží na trhu je poslední kapkou a milý človíček buďto odejde pryč, nebo se z něj stane kriminálník a vykrade vám třeba skladiště. Přírůstky nových obyvatel probíhají trochu ve stylu Cultures – jakmile postavička vyroste, začne si hledat životního partnera. Na začátku každého dne (ano, čas zde ubíhá po dnech – jedna mise vyjde na přibližně patnáct virtuálních dnů) se provdají nové páry a narodí se jim noví obyvatelé. Ti v průběhu dne dorůstají, vychodí školu, získají zaměstnání a na konci dne si najdou partnera. Po krátké noční přestávce jede vše opět nanovo. Musím se přiznat, že systém jednotlivých dní mi velmi rychle přešel pod kůži, ale na druhou stranu činí hru (i přes možnost akcelerace času) dost zdlouhavou – pokud se vám například nedostává pracovních sil, musíte si počkat až na další poledne, kdy se po obědě vrátí teenageři ze školy.
Z dalších originálních prvků je nutné pochválit systém božstev, která si nakláníte modlitbami (po nějaké době vám sešlou nějaký ten zázrak nebo naopak pohromu), a také výzkum. Bohužel ani zde není všechno zlato, co se třpytí.
Problém s výzkumem je totiž v tom, že trvá neskutečně dlouho. Hra vám dovolí postavit jenom jednu laboratoř, a tak musíte velmi dobře zvažovat přicházející nabídky vědců na spolupráci – ti nejlepší jsou velmi drazí, a tak mnohdy nezbývá než angažovat mladého učně, kterému jde práce od ruky jen velmi pomalu, a vy jen nervózně podupáváte, kdy už konečně budete moci postavit důl nad ložiskem rudy poblíž protivníkova území. Nakonec vám dojde trpělivost a „vypláznete“ nechutné množství zlata za kouzelnického mistra, ale co to – výzkum se nikterak podstatně nezrychlí a tak jsou kýžené stavby opět v nedohlednu (pokaždé je rovněž nutné zahájit výzkum od začátku, což hratelnosti rozhodně nepřidá). Je to velká škoda, protože podobný systém je využit i u najímání rytířů, jejichž počet je závislý na množství postavených pevností – není problém mít při dostatku surovin údernou sílu z několika ozbrojenců. K rytířům se váže další zajímavá vlastnost – každý z nich figuruje jako „vůdce“ a přivádí s sebou různé množství pomocníků, od jejichž síly se odvíjí požadovaná mzda.
Můžete si tak najmout pěšáka s pěti sekerníky za přijatelných 10 kusů zlata ihned a jeden kousek každý den, nebo třeba jezdce se čtyřmi šermíři a čtyřmi sekerníky, který si řekne o jednorázovou prémii čtyřiceti zlatých kousků a denní menáž deseti klobás a pěti džbánů muchomůrkového likéru. Formaci kolem každého vůdce lze samozřejmě přeskupovat do některého z předem definovaných tvarů.
Představte si situaci, kdy na začátku mise zjistíte, že jste se sice objevili uprostřed stromů osypaných šťavnatými ovocnými plody, ale zásoby dřeva vám nestačí ani na vybudování školy, ve který byste si mohli vycvičit další dřevorubce. Nezbývá než počkat, až vaši obyvatelé nanosí do skladu nějaké to ovoce a pak se jej pokusit vyměnit za dříví. K tomu slouží propracovaný obchodní systém, ve kterém se jednak objevují nabídky od okolních národů (vesměs požadující výměnu v řádu jednotek či desítek kusů), a do kterého můžete zadávat i vlastní požadavky na výměnu zboží. Abyste nebyli příliš limitovaní omezenou výrobní a skladovací kapacitou protivníků, existuje ve hře i takzvaný „flying merchant“ – létající obchodník, u nějž je možné (sice za horší ceny) nakoupit téměř vše v libovolném množství. Chcete tedy směnit sto kamenů za likér z muchomůrek? Žádný problém – stačí v menu „naklikat“ stovku kamení a vybrat likér. Počítač sám navrhne rozumné množství (to můžete samozřejmě změnit) a umístí vaši nabídku do seznamu.
Téměř ihned se vám ozvou ostatní národy i létající kupec, zda vaši nabídku přijímají, popřípadě zda navrhují obchod za jiných podmínek. Vy si vyberete, s kým obchod uzavřete a zanedlouho přiletí vzducholoď, která přiveze cizí zboží a odveze to vaše. Obchodování je často jediným způsobem, jak se dá získat zboží, které zatím neumíte vyrobit – proto je ve hře kriticky důležité a autorům patří pochvala za rychlý a jednoduchý interface. Ruku v ruce s obchodem jde i diplomacie. Vztahy s okolními národy můžete ovlivňovat několika způsoby – tím nejúčinnějším je rozhodně zasílání darů (v případě nedostatkového zboží je radost protivníka více než zřetelná). Pokud však přijde na řadu vojenská konfrontace, je vhodné vyhlásit pře samotným útokem válku, jinak jde reputace vašeho národa dolů a motivace obyvatel jakbysmet.
Je již téměř povinností všech „settleroidních“ her, že musí mít roztomilou ručně malovanou 2D grafiku plnou droboulinkých postaviček, které svými několikapixelovými ručkami mlátí miniaturními kladivečky a sekyrami do prken, kmenů, nebo hlav protivníků. Nejinak tomu je i v Nations – svěže zelená barva trávy a stromů se mísí s hnědožlutými odstíny dřevěných staveb, z komínů se kouří, výrobny pilně pracují, z kouzelnické věže létají blesky a nad tím vším bdí pravidelné střídání dne s nocí.
Podobně jako v minulém dílu, i tady se autoři snaží zabodovat zejména sexy postavičkami kmene Amazonek – veškeré odborné profese ovládají ženy a úlohou svalnatých blonďatých můžu je jen lelkování, popřípadě sběr ovoce a bobulí. Právě u Amazonek asi většina hráčů ocení možnost zoomování – pohled se dá oddálit skoro až do podoby „taktické mapy“ celého bojiště, nebo naopak přiblížit, takže roztomilá amazončí dřevorubkyně zabírá čtvrtinu celé obrazovky. Bohužel nároky na zobrazení stovek detailně vykreslených pohybujících se postaviček a desítek animovaných budov, spolu s nutností individuálních vlastností a chování každého obyvatele dokáží neúměrně zatížit počítač – při pokročilejších fázích hry (a při zrychleném času) se dalo trhání pozorovat i na Duronu 800 s 256 MB RAM, což je snad pořád ještě nadprůměrný počítač.
Podobně jako ostatní hry z kategorie „roztomilých“ budovatelských strategií, i Nations disponují celkem podařeným multiplayerem. V něm se proti sobě může střetnout na libovolné herní mapě až 8 hráčů najednou, kteří mají, podobně jako při hraní jednotlivých map proti počítači možnost výběru libovolného národa, vytvoření vlastního týmu a také volbu cíle dané hry – ať již totální vojenskou nadvládu (rozuměj zničení všech protivníkových hradů), co možná nejvyšší skóre za daný časový limit,
nebo dosažení určitého ekonomického cíle (například vyhraje ten, kdo jako první získá 350 kusů zlata). Bohužel i zde se projevuje asi největší neduh hry – při vojenském deathmatchi totiž s železnou pravidelností vyhrává ten národ, který jako první postaví pevnost pro rytíře, najme nějakého silného (i za cenu ekonomického zruinování) a zaútočí s ním na hrady ostatních. Slabé stráže nemají šanci útočící vojska zastavit a palisády moc dlouho nevydrží (nemluvě o situacích, kdy zaútočí rytíři dva – jeden ničí hrad a druhý se postará o stráže). Veškeré hraní tak degraduje doslova na „sprint“ za zakoupením prvního rytíře. O něco odlišná situace je v kampaních (pra každý národ dvacítka misí – dohromady tedy šedesát), kde převažují ekonomické prvky – zas s tolika bojovými misemi se nesetkáte.
Celkově vzato jsou Nations nadprůměrnou budovatelskou strategií, která se narozdíl od ostatních více či méně povedených klonů Settlerů snaží o inovativní přístup k celému žánru a která svým technickým zpracováním (zejména funkcí zoomování) potěší oko všech „kýčomilů“ z řad realtimových stratégů. Škoda jen některých nedomyšlených věcí v kampaních, zdlouhavého výzkumu a poměrně vysoké hardwarové náročnosti – naše hodnocení by mohlo být ještě o nějaký ten stupínek vyšší. Máte-li však rádi Settlery, budou se vám líbit i Nations...
| The Nations | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
