The Movies - zase revolučně?

Po letech nepříčetného slintání nad novými obrázky a informacemi, se k nám konečně dostává nový Molyneauxův majstrštyk. Podepsaly se nějak porodní komplikace na výsledku, nebo jde o vybroušený diamant? Čtěte náš názor!

Léta toužebně vyhlížený titul z neustále se rozrůstající Molyneauxovy manufaktury konečně, nyní už tak trochu v tichosti, přichází. Mnozí už ani nedoufali, že by snad tento takřka revoluční počin mohl protáčet plotny našich harddisků, nakonec jsme se ale přeci jen dočkali. Jako správný vizionář se Molyneaux neunáhlil a než aby na trh vrhl sic dobrý, ovšem nikterak zapamatovatelný titul, raději se několikrát uchýlil ke změně konceptů, které byly prý až příliš složité a tradiční, než aby si zasloužily okupovat místo v jakémkoliv lionheadím dílku. Tenhle úkaz už jsme viděli ve dvou dílech Black and White a také RPG Fable, jež se sice dozajista zapíší čitelným písmem do herní kroniky, v srdcích hráčů však zanechaly vesměs rozporuplné pocity. Jedněm se bezmezně líbí, druzí se netají pohrdavým pohledem. Jen minimum lidí k nim přistupuje neutrálně, takže máme co do činění s velice kontroverzními záležitostmi, které máme my novináři moc rádi. A jak tedy dopadlo The Movies?

Prostě máte tycoon a nevíte zrovna přesně, co si počít. The Movies je totiž i na poměry žánru hra značně komplexní, která sice není složitá v pravém slova smyslu, ale nabízí velkou sadu možností a nutí vykonávat spousty činností.

Tentokrát Molyneaux nesáhl po žádném neotřelém základu, nýbrž uchopil na strategickém poli bázi v poslední době nejprotřelejší, a sice tycoon ve své nejryzejší podstatě. Povedlo se mu ho však skvěle tematicky zakotvit – filmový průmysl je dnes jedním z nejoblíbenějších a je jen opravdové minimum lidí, jichž se vůbec nedotýká. Lidé milují své hrdiny, herce, režiséry, efekty, rádoby chytré myšlenky a hlavně se chtějí nechat bavit. Snad každého, kdo filmy sleduje, někdy přepadla touha zjistit, jak celá ta mašinérie funguje. A když se nad tím tak zamyslel, určitě ho napadlo, že by vůbec nebylo od věci se jí přímo účastnit. Takový člověk má v zásadě několik možnosti: pilně docházet na konkurzy a vyčkat hvězdné role (což byl i případ autora článku, který debutoval a zároveň i ukončil svou filmovou kariéru sliněním z mostu), přihlásit se do reality show, párkrát se tam s někým vyspat, opít či pohádat se a doufat, že podobnou roli dostanete i na svobodě nebo se spokojit s virtuálním zpracováním, ovšem s tím, že budete mít pod palcem skutečně VŠECHNO. Co si vyberou čtenáři BonusWebu, je doufám všem jasné.

Jako u všech dosavadních her se vás po spuštění zmocní velká zvědavost a očekávání, čím nás tito novátorští vývojáři zase překvapí. Na první pohled ovšem ve hře nic zvláštního nenajdete. Prostě máte tycoon a nevíte zrovna přesně, co si počít. The Movies je totiž i na poměry žánru hra značně komplexní, která sice není složitá v pravém slova smyslu, ale nabízí velkou sadu možností a nutí vykonávat spousty činností. Tím se člověk dostane do hry skutečně v každém aspektu, přeci jenom by ale nějací ti pomocníci i do začátku nebyli vůbec od věci. Naštěstí nebylo pozapomenuto na všepodchycující tutorial, jenž v podstatě nikdy nekončí, jelikož do hry jsou přidávány hodně dlouhou dobu novinky, které jsou postupně zapracovávány do systému a vašich rutin. Zpočátku je informační nálož samozřejmě hodně intenzivní, naštěstí jsou veškeré body prezentovány i názorně a přestože si za chvíli začnete říkat, že je toho trochu příliš, nemusíte se bát – vzhledem k pomalu se rozjíždějícímu tempu se to dá zvládnout. Nehledě k tomu, že tohle mírné žehrání může být způsobeno jen mou vlastní omezeností. Tycoonoví mágové se jistě budou cítit jako ryba ve fotbale.

Jeden prvek je společný snad pro všechny Molyneauxovy hry – takzvaná boží ruka. S každou hrou je tato záležitost vyspělejší a i když je v tomto případě rigidním rámcem tycoonu z mnoha směrů omezována, pořád dokáže parádní věci a množství procesů se díky ní obejde bez nudných, otravných a komplikovaných tabulek. Její jasnou premisou je až primitivní intuitivnost – ve chvíli, kdy se dá něco, byť jen teoreticky, uchopit, přenést a zase někam položit, můžete se spolehnout, že to tak půjde i v The Movies. I dosud neposkvrnění si všemocnou ruku brzy zamilují a až se jí naučí využívat do morku kostí, stane se pro ně hraní zbytku tycoonového pole, jež této serepetičky trestuhodně nevyužívá, utrpením. Molyneaux si tak celkem nenápadně chystá půdu ryze pro své tituly, poněvadž než se ostatní stihnou přizpůsobit, on a jeho standardy budou sedět na hodně rychlém koni kilometry před šnečím tempem se vyvíjejícím pelotonem.

StarMaker

Stejně jako jste si v The Sims mohli vytvořit svého vlastního sima, můžete si v The Movies libovolně nadesignovat hereckou hvězdu. Starmaker, externí prográmek, který se vám nainstaluje spolu s hrou, přesně toto zvládá a je v tom velmi dobrý. Představivosti se meze nekladou, nejrůznějších serepetiček je tu nepočítaně a vytvořit se dá prakticky kdokoliv a to poměrně jednoduchým způsobem. K vlastnoručně vyproporcovaným hercům, které se do hry dají snadno naimportovat, má pak člověk speciální vztah a snaží se o ně co nejlépe starat, hra tak získává další rozměr.

Herní módy jsou v podstatě dva. Prvním je Sandbox, což je naprostá klasika známá z většiny podobných titulů – navolíte si počáteční podmínky a poté si už děláte, co se vám zachce. Mnohem poutavější je ale kariéra, v níž dostanete do ruky začínající filmové studio v rané filmové éře a máte za úkol z něj udělat jedničku, přičemž čas samozřejmě plyne až do blízké budoucnosti, čímž pádem neustále přicházejí nové vynálezy, ale v potaz je zapotřebí brát i hospodářskou, kulturní či politickou stránku aktuální epochy. Už jen proto, že právě podle toho se formuje lidská touha po tom kterém filmovém žánru, což správný businessman nemůže ponechat stranou.

Začínáte na zelené louce s jednou vrátnici a potřebujete vybudovat prosperující filmové studio. Žádný jednoduchý úkol. Najmete pár zaměstnanců na úklid a stavbu. Těm zadáte konstrukci elementárních staveb potřebných k natočení prvního snímku, jako je přijímací místnost pro režiséry, herce a štáb. Dále nesmí chybět produkce ani postprodukce a samozřejmě se neobejdete ani bez scény. Ta počáteční je úplně primitivní, s časem ale velmi rychle začnou přibývat další. Jmenujme kupříkladu vesmírnou loď, bitevní pole, westernový salón, poušť vězení a dalo by se ještě chvíli pokračovat. Když už jsme u budov, připravte se na to, že jich bude skutečně velká spousta (i těch administračních) a zanedlouho nastane problém – jak se v nich vyznat. Sice jsou popsané, ale zoom není ani zdaleka tak potřebně velkorysý, aby se mezi nimi bezproblémově hledalo. Přiblížit se ovšem dá až na opravdové detaily. Inu, i na to si zvyknete, ačkoliv vás to bude stát něco toho času.

Starat se o hvězdy může být zpočátku docela dobrá zábava, ale ve světle přibývajících povinností začne spíše zdržovat – o to více zamrzí, že je v některých případech velmi náročná.

Už jsme nakousnuli potřebu lidí na všech možných postech, přičemž ty nejdůležitější představují vámi budované hvězdy – herci a režiséři. Bez nich žádný film nenatočíte a pokud chcete, aby snímky byly dobré, musí být spokojení i vaši svěřenci. Tímto způsobem se do hry dostává z The Sims dobře známý prvek starání se o postavičky. Musíte je dostatečně zabavit, k čemuž nejlépe slouží práce, ovšem tu zase nesmíte tolik protežovat, aby vaše chudinky náhodou nebyli ve stresu a nemusely si vypomáhat alkoholem. Je třeba mezi nimi tvořit kladné vztahy, aby před kamerou nepůsobili křečovitě. Prostě jejich nálada vám musí být svatou. A její udržování je po několika natočených filmech mnohem těžší, protože si z bláta vytažení ničemové začnou připadat jako skutečné celebrity a získají nepříjemné manýry. Budou chtít peníze a komfort, který jim zajistíte vytrvalým pořizováním náladu zvyšujících předmětů. Starat se o hvězdy může být zpočátku docela dobrá zábava, ale ve světle přibývajících povinností začne spíše zdržovat – o to více zamrzí, že je v některých případech velmi náročná. Ještě, že se dají namyšlené primadony prodávat konkurenčním studiím.

Pojďme se však už konečně podívat na největší příslib celého projektu, jímž není nic jiného, než točení vlastních filmů. To je zpočátku hodně omezené, až jsem si začal říkat, že tohle přece nemůže korespondovat s Peterovými velkohubými sliby o mocném filmařském editoru. Scénáristovi prostě zadáte práci na scénáři, když je ten dokončen, přesunete ho do přípravny, kde mu přisoudíte adekvátní lidi, kteří si ho nastudují a může se jít na scénu. Počáteční scénáře mají asi tři partie a odehrávají se v jednom a tom samém prostředí, navíc se při jejich točení dá jen hodně omezeně ovlivňovat údernost momentu.

Naštěstí je tohle opravdu jen začátek. Nenechte se jím odradit. Netrvá to ani moc dlouho a už se vám do rukou dostává skutečně parádní „movie maker“, jehož podrobné tutorialy, jejichž shlédnutí vám zabere snad celou hodinu, vás nenechají na pochybách, že tady se vyřádí i ten největší detailista, perfekcionista a puntičkář. Navolit se tu dá naprosto všechno – od jmen herců, po výzdobu ateliérů, až po jednotlivé šablony. Nemá vůbec cenu se na tomto místě rozepisovat o tom, co všechno vás tu čeká, protože výpis všech by byl dlouhý a nudný, přestože v herní podobně nudný určitě není. Jen se obrňte dávkou trpělivosti – dobrý snímek totiž nevytvoříte za pár minut, na skutečně propracované kousky budete muset obětovat nějakou tu hodinu, což samo o sobě svědčí o enormní herní době. Tedy samozřejmě pouze v tom případě, že vás to bude bavit. Umím si představit dostatek lidí, kteří se filmování budou věnovat jen okrajově a upřednostní zvelebování studia.

Nemusíte se ale bát nedostatku peněz – i špatně hodnocené snímky vydělávají víc než dost, takže stačí, když jich budete produkovat dostatek.

Hlavním zdrojem příjmů vám samozřejmě budou zisky z filmů. Nemusíte se ale bát nedostatku peněz – i špatně hodnocené snímky vydělávají víc než dost, takže stačí, když jich budete produkovat dostatek. Lepší pak logicky vydělávají ještě více a zároveň zvyšují renomé studia oproti konkurentům i slávu a schopnosti herců s režiséry. Pokud se ptáte, jak se počítači daří vyhodnocovat vaší práci s filmovým materiálem, musíme odpovědět, že poměrně dobře, i když mnohdy rozporuplně. Na začátku je vlastně všechno v rámci zachování rovnováhy hodnoceno dost špatně, později se to zlepší. Umělá inteligence třeba nepozná přeplácaný film a dá mu dobrou známku. Jenže to už bychom chtěli asi příliš, buďme rádi za to, že si výtvory můžeme porovnávat s ostatními hráči a do budoucna jsou plánovány nejrůznější soutěže.

Klady a zápory

Neotřepané téma
Skutečně trvanlivé
Natáčení

Malé propojení filmařských a manažerských možností
Nutnost mít pod palcem velké množství funkcí

A jsme na konci. K technické stránce nemáme výtek – jde zřejmě o nejlépe vypadající a hrající tycoon, takže se vrhněme rovnou na hodnocení. Přestože se The Movies od počátku vývoje jevily jako mainstreamový titul, je tomu tak pouze z poloviny. Lionhead neudělal velké ústupky na úkor komplexnosti hry, jen maximálně zjednodušil ovládání, takže není těžké hru hrát, ale než se jí dostanete opravdu na kobylku, uplyne docela dlouhá doba. A to je podle nás dobře. Opět by se sice dalo množství věcí udělat jinak – hodili by se poradci, funkce budov se daly více koncentrovat a hratelnost mohla být svižnější. Nic však není dokonalé, o to více pak vynikají klady v podobě skvěle podchyceného filmařského prostředí, kde chybí jen opravdové minimum prvků či možnost nafilmovat si svůj vlastní biják a chlubit se s ním před ostatními. Konečně, díky návykové a trvanlivé hratelnosti musíme The Movies doporučit fanouškům tycoonů i těm, kdo si rádi zahrají dobrou, novátorskou hru a nebudou se rozčilovat nad blbostmi.