RECENZE: The Medium je jak z jiného vesmíru, baví i štve zároveň

Hororová adventura The Medium je jednou z prvních exkluzivit pro novou generaci konzolí, těžko ovšem předpokládat, že k jejich koupi někoho namotivuje. Je totiž po všech stránkách divná a rozporuplná.

Nové konzole jsou tu s námi několik měsíců, bohužel nepřinesly do herního průmyslu žádnou zásadní změnu. Jednak jich je na trhu nedostatek, a tak se na většinu hráčů ještě ani nedostalo, jednak pro ně nejsou prakticky žádné hry, které by jejich výkon dokázaly naplno ukázat. The Medium je jednou z prvních vlaštovek, která už nedělá ústupky pro minulou generaci a vyžaduje buď skutečně našlapané PC (viz hardwarové požadavky), nebo nový Xbox Series X/S, majitelé playstationů mají tentokrát smůlu.

Hlavním tahákem hry je možnost pohybovat se ve dvou světech najednou. Žádný extra zážitek to ale není.

Na rovinu, možnost konečně si osahat nový Xbox byl tím hlavním důvodem, proč jsem se do hry pustil. Předchozí tvorba Bloober Team totiž neoplývala výjimečnou kvalitou, horory Observer, Layers of Fear či Blair Witch totiž kromě povedené prezentace nenabízely nic zajímavého. A ani The Medium ze začátku neukazuje, že by to tentokrát mělo být lepší.

Hlavní hrdinkou je mladá Marianne, která hned v úvodu pohřbívá svého adoptivního otce. Její truchlení naruší tajemný telefonát, který ji vyzve k prozkoumání opuštěného prázdninového letoviska, jehož provoz před lety ukončil brutální masakr. 

Ne snad, že by originalita byla u hororového žánru něco zásadního, ale taková porce klišé hned v úvodních minutách se jen tak nevidí. The Medium se tváří smrtelně vážně, chce vás děsit od první sekundy, přitom nabízí jen depresivní hudbu a zdlouhavé bloudění temnými koridory.

Na rozdíl od všech předchozích her studia došlo tentokrát ke změně perspektivy. Na okolní svět už nenahlížíme z pohledu vlastních očí, ale pomocí fixních kamer, podobně jako v prvních dílech série Resident Evil. Tomu odpovídá i náplň, která je ryzí adventurou, spočívající v řešení hádanek. Sice nepříliš komplikovaných, ale nutnost přemýšlet nad dalším postupem je v dnešním hlavním proudu příjemnou změnou.

Klasické východoevropské reálie ve hrách moc často nevídáme.

Až zhruba po hodině  hra ukáže svoji nejlepší vlastnost, kterou je možnost pohybovat se ve dvou alternativních realitách najednou. „Zlá dimenze“ je po grafické stránce povedená, autoři se hlásí k odkazu „polského H.R. Gigera“, malíře Zdzisława Beksińskiho, a tak je alespoň na co koukat, jinak tento nápad bohužel není pořádně využit.

Oba světy jsou pevně provázané a vaše konání v jednom přímo ovlivňuje ten druhý, jenže po většinu času se autoři spokojili s tím, že si přeskakováním mezi světy otevíráte dveře či přepínáte páčky. Oproti tomu, co s tímto konceptem dokázali třeba autoři Dishonored 2 (viz náš článek), je to velká nuda.

Jenže čím déle je člověk ve hře a začne chápat zdejší svět, tím obtížněji se od ní odchází. Více než o horor jde o mysteriózní detektivku, s řádně zašmodrchaným příběhem. Jakmile se autoři přestanou snažit o  uvěřitelnost a dají průchod fantazii, je snadné nechat se jejich neortodoxním přístupem pohltit. 

Navzdory technickým kvalitám má hra až devadesátkovou atmosféru, kdy ještě nebyl herní vývoj tolik svázán konvencemi. Připomenula mi stařičké tituly jako Bioforge, Dark Seed, Dream Web nebo třeba Hell, což sice nebyly hry nijak výjimečně kvalitní a přelomové, ale spíše divné a trochu úchylné. Dnes už se takové prakticky nedělají, rozhodně ne s podobně ambiciózním rozpočtem, proto si umím představit, že The Medium dokáže někoho oslovit.

Více než hororem je The Medium mysteriózní detektivkou, bát se totiž moc nebudete.

Snaha věci dělat po svém je vykoupena tím, že celkový zážitek místy drhne. Nejvíce je to patrné na občasných akčních scénách, které jsou vyloženě příšerné. Čas od času na vás vyskočí monstrum, před nímž musíte utéct, nebo se schovat, obě tyto mechaniky jsou však bídně navržené, a tak jsem umíral víc, než by se na jinak klasickou adventuru asi slušelo. 

Chování monstra je nepředvídatelné, ovládání není na akci stavěné a v některých pasážích vás autoři pro větší efekt dokonce nechají běžet „do kamery“, takže prakticky nic nevidíte. Na druhou stranu tyto scény se dají spočítat na prstech jedné ruky a vědomí vlastní smrtelnosti hře dává potřebné napětí.

The Medium je nebývale rozporuplné dílo, které se jen těžko doporučuje. Vynikající technické zpracování a solidní atmosféra jen obtížně vyvažují nekonzistentní náplň a hromadění žánrových klišé. V dnešní době, kdy většina her sází na jistotu, jde o nebývalý úkaz, být jiný však automaticky neznamená být lepší. Za plnou cenu v obchodech bych nákup neriskoval, ale do předplatného Game Passu se kvůli své osobitosti hodí jako málokterá jiná.