RECENZE: Právo a pořádek. Ace Attorney se vrací

Situace je to zapeklitá jako některý ze zdejších případů. Na jednu stranu tu máme oblíbený koncept s několika vítanými oživeními, ale na druhou stranu je to vlastně pořád to samé. Tady se asi jednoznačný verdikt vynést nedá, lidová porota bude muset rozhodnout na základě zcela osobních preferencí.

Je jen málo větších titulkových klišé, než že se něco nebo někdo vrací. Ale v případě nového Právníka tomu zkrátka nešlo odolat. Jednak se totiž série Ace Attorney po dost dlouhé době vrací na naše (evropská) herní zařízení a jednak se i děj vrací do minulosti, do časů, kdy se celá dynastie právníků Wrightových teprve zrodila.

Příběh je zasazen plus minus někam na přelom 19. a 20. století a hlavním hrdinou se stává předek Phoenixe Wrighta, kterého známe z dřívějších her. Jmenuje se Ryunosuke Naruhodo, což pamětníky dřívějších her možná trochu zmate, protože se nejmenuje Wright. Pravdou však je, že v původní japonské verzi se i Phoenix jmenuje Ryuichi Naruhodo. Ale asi není třeba to kdovíjak rozebírat. Víme totiž, že Japonci obecně příběhy vyprávět umějí, tak asi vědí, co dělají.

Hra tedy samozřejmě nemůže začít jinak než velkou katastrofou, kdy je Ryunosuke obviněn z vraždy. U soudu ho má sice obhajovat jeho nejlepší kamarád, ale holt se to zvrtne tak, že se Ryu nakonec obhajuje sám, aniž by o nějaké právničině měl sebemenší tušení.

Události naberou rychlý spád, a tak se druhý případ vyšetřuje na lodi, která míří z Japonska do Londýna, kam se náš hrdina vydává studovat západní právo, protože v Japonsku je v té době moderní právní systém na téměř úplném začátku. A už to jde ráz na ráz.

Koncept hry je stejný jako ve všech předchozích případech, tedy máme tu v rámci dvou titulů dvakrát pět případů, které spolu zdánlivě nesouvisí, ale ve skutečnosti vlastně trochu i souvisí. Vedle trumfování důkazy u soudu je potřeba i prozkoumat nejen místa činu a najít tam potřebné indicie nebo „vyslechnout“ postavy, které se kolem případu motají.

A když už jsme u toho, tak postavy jsou opět výborně vymyšlené a nezřídka i pojmenované, takže ani v tomto ohledu hra na předchozí díly neztrácí zhola nic, přestože tedy můžeme pozorovat podobné schéma.

Začíná to například prokurátorem hned v prvním případu. Ten tedy vypadá vlastně úplně stejně jako v předchozích dílech, akorát na sobě má tradiční japonský oděv a jmenuje se Auchi, zatímco předtím se jmenoval Payne. Zároveň je to hned na úvod milý vtípek směrem k fanouškům série Ace Attorney, protože kdybychom to aspoň přibližně převedli do češtiny, tak by se jeden jmenoval Bol a druhý Jau.

The Great Ace Attorney Chronicles

The Great Ace Attorney Chronicles

Jasně, asi není úplně důležité se rozepisovat o jménech postav, ale v případě této série jsou ta jména zkrátka součástí celého zážitku. Poněkud živelný detektiv se tak jmenuje Herlock Sholmes (a leckdo se diví, že Herr Lock není Němec), ruská baletka se jmenuje Pavlova, nebo třeba hejsek, který svědčí u soudu se jmenuje Lay D. Furst. Takže i když je to třeba z herního hlediska naprosto nepodstatné, je skvělé, že si s tím autoři opět vyhráli, protože celkový zážitek to vylepšuje naprosto úžasně.

Z herního pohledu je to samozřejmě to samé, co v předcházejících dílech, akorát tedy v tom příslovečném bleděmodrém. Ale přesto je tu patrná snaha o jakési oživení. Hned v prvním případu se například nevyšetřuje na místě činu a ve druhém zase není soud, protože jste na lodi. Na první pohled by se sice mohlo zdát, že jsme tím pádem o něco okradeni, ale ve skutečnosti je fajn, že to není pořád podle stejné šablony.

Novinkou jsou dedukce. To si například Sherlock řekne, že je všechno jasné, protože on je přece živoucí legenda, takže se podívá a vidí, a přednese myšlenkovou linii, po které k výsledku dospěl. Pochopitelně to ovšem zase až tak smysl nedává a vy tak musíte najít v jeho argumentaci chyby a nahradit je správnými fakty. Na to, že je to v podstatě totálně statická hra, je to doprovázeno i docela pěknými animacemi a je to zkrátka další příjemné zpestření.

A pak tu máme ještě porotu. U soudu sedí několik lidí z lidu, kteří se v průběhu líčení rozhodují, zda je podle nich obviněný vinen, či nevinen. Když dojdou k nějakému přesvědčení, tak hodí fireball na příslušnou stranu velkých vah. A ne, není to autocorrect, opravdu to jsou jakési ohnivé koule. No a když všichni přihodí na temnou stranu vah, tak je to už tedy dost v háji, ale ani tehdy ještě není případ ztracený. Na základě jakési staré zapomenuté poznámky v anglickém právu tak Ryunosuke může porotce vyzvat, aby své rozhodnutí zdůvodnili. A když najde dva výroky, které si protiřečí, tak je podrobí námitce. Vlastně je to taky jen taková blbůstka, která z jistého úhlu pohledu jen natahuje herní dobu, ale zároveň je to další z těch věcí, které celý herní zážitek zpestřují.

Ale na druhou stranu tím inovace v podstatě končí. A teď otázka za milion: je to dobře, nebo špatně? Já se počítám mezi nadšené fanoušky série, takže jsem ve výsledku rád, že jsem dostal další porci toho, co mám tak rád. Pokud jste se značkou Ace Attorney v životě nepřišli do styku, tak vám to může být jedno, když stejně předchozí díly neznáte. Ale bude tady asi i nemalá skupina lidí „tak nějak mezi“ a těm to úplně vonět nemusí.

Mně ovšem nevoněla jiná věc, a sice zasazení do úplně jiné doby, do úplně jiného prostředí a mezi úplně nové postavy. Mám zkrátka pořád v paměti ty skvělé týpky z minulých dílů, třeba prokurátora Edgewortha, jeho kolegyni Franzisku von Karma, zmateného Larryho Butze nebo poněkud natvrdlého detektiva Gumáka. A teď se musím sžívat s úplně jinou sestavou. Samozřejmě se mi to povedlo, ale chvilku to trvalo.

Popravdě řečeno jsem si chvilku musel zvykat i na grafické zpracování. S vývojem technologií je tu samozřejmě prostor pro lepší efekty či animace, čehož autoři samozřejmě využili, ale jen velmi mírně, aby si hra zachovala styl svých předchůdců. Ale tady mám právě dojem, že ten styl právě mírně ztratila. U vložených filmečků jsem měl dokonce pocit, že to vypadá trochu jako „konkurenční“ značka Professor Layton.

The Great Ace Attorney Chronicles

The Great Ace Attorney Chronicles

Na závěr ještě jedno důležité upozornění. Ace Attorney původně vznikl pro GameBoy a poté se dostal i na (3)DS. Tím chci říct, že celý koncept byl vytvořen s ohledem na přenosné platformy. Na domácích konzolích tomu tedy chybí nějaké svižnější tempo. Asi bych to neměl říkat takto veřejně, ale na PS4 se mi párkrát stalo, že mě u toho přepadla dřímota. Na gauči s gamepadem v ruce je člověk zkrátka zvyklý, že se toho na té obrazovce docela dost hýbe, což se u Právníka ze samé podstaty té značky zkrátka nehýbe.

Úplně na konec ještě jedna úplně nejdůležitější věc: celým názvem se ta hra jmenuje The Great Ace Attorney Chronicles.