Kmotr od Maria Puza je bez debat literární veledílo. To samé lze říci i o převedení na stříbrné plátno, jež má na svědomí uznávaný Francis Ford Coppola. Ten ze slavné knihy vytvořil dokonce filmovou trilogii, jejíž třetí díl sice fanoušky příliš nenadchnul, ale to je už jiný příběh. Byť herní Kmotr pro PS2, Xbox a PC vyšel již více jak před půl rokem, verzí pro PSP a X360 se dočkáváme až nyní. Berte tedy následující recenzi nejenom jako zhodnocení verze pro nevýkonnější systém současnosti, ale též i jako zhodnocení celé hry s odstupem, který o hře též mnohé napoví.
Kmotr je hra otevřená, tudíž kromě hlavní dějové linie můžete plnit řadu postranních úkolů.
Příběh začíná v okamžiku, kdy je otec vašeho hlavního hrdiny zabit při mafiánské bitce. Tehdy se teprve několikaletého chlapce ujímá samotný Don Corleone, aby jednoho dne přišla na řadu krvavá vendeta.
Poté se příběh herního Kmotra přesouvá o několik let dál, kdy již nejste malý kluk, ale celkem dospělá a neznámá nicka. V tuto chvíli přichází ke slovu editor hlavní postavy a s ním první zklamání. U her OD EA jsme si tak nějak již zvykli na editorský standard (viz Fight Night Round 3) a úpravy postavy
v Kmotrovi nás prostě jednoduše zklamaly. Byť je jich relativně hodně, tak i když jsme měnili a neustále upravovali, tak naše herní alter-ego vypadalo neustále stejně či, abychom nekřivdili, velmi podobně původní nabízené podobě. Ano, můžete si změnit typ obličeje, barvu kůže apod., ale pořád to byl ten samý chlápek co na začátku, akorát po nepříliš povedené plastické operaci. Ano, do jisté míry je to dané i tématem. Vaše postava prostě musí vypadat jako italský gangster, ale prostě jsme čekali více. Alespoň, že si můžete svůj vzhled ještě libovolně upravit v průběhu hry a dokoupit některé ty kosmetické věci typu brýle či nový oblek.
Jakmile budete s úpravou hotovi, tak vás hra pomocí příběhové linie postaví před nenásilně zakomponovaný tutoriál. Během následujících několika okamžiků vám hra vysvětlí základní principy hraní, které si pak můžete kdykoliv připomenout prostřednictvím krátkých videosekvencí. Jak se tak pomalu začínáte rozhlížet v Malé Itálii, tak věci na sebe nenechají dlouho čekat a přichází ke slovu první bitka. Ovládací systém Kmotra využívá obou triggerů a pravé analogové páčky. Zatímco pomocí levého triggeru zaměřujete a pravého střílíte, tak pravá analogová páčka slouží výhradně na boj zblízka. A ten se v případě mafiánů neprovádí pouze pěstmi, ale též baseballovými pálkami a dalšími pomůckami. Tento systém bychom mohli před pár lety nazvat originálním a s kapkou nadšenosti i revolučním. Dnes jen pouze příjemným a zábavným. Tedy až po chvilce osvojení. Občas si budete ovládání soubojů na blízko a na dálku přeci jenom plést.
S odstupem času je znatelné, že Kmotr díru do herního světa neudělal.
Dále přijdou na řadu automobily a s nimi širší prozkoumávání okolí. Jízdní model je naprosto arkádový a lehce stupidní. Vozidla se v Kmotrovi ovládají lehce humpolácky. Projíždět zatáčky chce tedy cvik, trpělivost a lehkou toleranci k nereálnosti celého řízení. Po chvilce jízdy se vaše pole působnosti rozroste tedy nejenom na území celé Malé Itálie, ale i do Brooklynu a dalších koutů New Yorku. Bohužel je celé město značně omezené a malé. Projet ho celé nezabere více, než pár minut, což po hraní rozlehlých městských akcí typu Saints Row je značné zklamání. A tady jsme u toho! Lze vůbec Kmotra považovat za klasickou městskou akci? Z části ano, ale především díky malému důrazu na jízdní mise jen částečně. Mafiáni prostě řeší věci osobně a po svých :-).
|
Herní principy bychom tedy měli za sebou, ale co samotná náplň? Kmotr je hra otevřená, tudíž kromě hlavní dějové linie můžete plnit řadu postranních úkolů. Tady dostala lehce opožděná verze pro X360 lehký revanš. Hra obsahuje nové mise i lehce upravený seznam kontraktů. Jde samozřejmě o kontrakty ohledně vražd, tak jak tomu u mafie chodí.
Pokus si ale myslíte, že úkoly v Kmotrovi spočívají v tom někam dojít, popřípadě dojet a někoho zabít, tak se z části mýlíte. Správný mafián musí udržovat svojí čtvrť spokojenou. Ano, řeč je o výpalném. K tomu, abyste od někoho výpalné dostával,i je však nejdříve nutné uzavřít dohodu. K tomu je zapotřebí si řádně promluvit s majitelem toho či onoho podniku. Dojde na výhrůžky, násilí, ale i protislužby. Na každou osobu s kterou budete „vyjednávat“, platí různé taktiky. Tady dostává herní zpracování herního Kmotra výrazné plus a to díky zábavnosti těchto úkolů. Jinak je náplň misí jako taková vcelku rozmanitá a to i
v přímém porovnání s GTA. Navíc jsou příběhové mise skvěle začleněny do časové osy celé filmové trilogie. Žádné hluché místo. To co se dělo ve filmech prostě vidíte jen z jiné perspektivy.
Co by byl Kmotr za hru, která se opírá o filmovou trilogii, kdyby neobsahoval virtuální podobizny herců z předlohy? Ničím, ale v tomto ohledu v žádném případě v EA nezklamali. Postavy vypadají jako skutečné a to i díky neuvěřitelné propracovanosti mimiky obličejů. Ta je jedním slovem famózní. Vidět Marlona Branda kráčet ulicemi s typickým doutníkem v ruce je neopakovatelný zážitek. Stejně tak jako pro něj „pracovat“. Jestli vás tedy bude Kmotr opravdu bavit, záleží do jisté míry na tom, jaký máte k předloze vztah.
|
Skvělé převedení filmových postav do hry včetně dabingu
GrafikaS odstupem času je znatelné, že Kmotr díru do herního světa neudělal a lehce vylepšená verze pro X360 také ne. Jde o solidní hru se solidními herními základy, ale nenabízí nic, co by spousta jiných her nenabízela v daleko lepší formě a to včetně hratelnosti. Pokud se však díváte na filmového Kmotra místo večerníčku před spaním a pod polštářem máte literární originál, tak jste na správném místě. My se začínáme díky ne úplně vysokému hodnocení pomalu těšit na vaši „obchodní návštěvu“ v redakci. Pro jistotu odjíždíme všichni z města :-).
| The Godfather | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
