The Godfather II – vítejte do rodiny

Stát se mafiánem je v Česku už věc docela lehká. Ve videohře je to ale přece jenom lehčí a bez rizik.

The Godfather II

Získat licenci na nejuznávanější filmovou trilogii s mafiánskou tématikou, se nemohlo poštěstilo Electronic Arts. K neštěstí hráčů se však první pokus o převedení Coppolova klasického díla od tohoto herního giganta příliš nepovedl, nemluvě o věrnosti Puzově knižním originálu. S druhým Godfatherem toho EA naslibovali hory doly. Prý bude lepší, větší, hezčí a s výraznými prvky strategie. Ale skutek jaksi utek.

The Godfather II si pro své příběhové pozadí lehce vypůjčuje příběh druhého filmu. Slovem lehce je však myšleno opravdu lehce. Ono to ale ve finále není na škodu, protože alespoň filmu tolik nekazí pověst. Ani sám Coppola totiž není existencí Godfather videoher od EA bůhví jak nadšen.

Exploze, bitky, otevírání sejfů, léčení, všechny tyto schopnosti se vám budou hodit.

Ve hře se ujmete role nováčka Dominica, který má v mafiánské rodině Corleonů obrovská privilegia, protože padl Michaelovi do oka. Herní verze Ala Pacina vám bude dokonce natolik věřit, že vás postaví do role Dona. Je tedy čas vzít osud a veškerou špínu do vlastních rukou, zamíchat jí a stát se tím nejmocnějším.

Druhý Kmotr se odehrává ve třech lokacích – v amerických státech Florida, New York a na komunistické Kubě. Atmosféra gangsterské éry přelomu padesátých a šedesátých let minulého století na vás bude doléhat ze všech směrů. Inu, projet se v pořádném bouráku po městě, ve kterém se vás každý bojí a všichni před vámi uskakují, je stylové.

Bohužel to ale není ani tak respektem, jako spíš nedoladěným vývojem. Stačí kolem někoho projet a většinou hned bere nohy na ramena. Horší však je, že ať pojedete kamkoliv, tak brzy dorazíte tam, kam už se jet prostě nedá. Všechna tři prostředí jsou totiž na poměry žánru městských akcí neuvěřitelně malé a dohromady nevydají svým rozměrem skoro ani na Liberty City z Grand Theft Auto: Liberty City Stories.

Města vypadají na první pohled jako města, ale vše v nich funguje až příliš uměle a celkově jsem při hraní neměl pocit příliš žijícího světa.

Hra vás po efektním úvodu vrhne do role absolutního mafiánského začátečníka, který si musí zjednat pořádek. Začnete tedy tvobou vlastního vzhledu. Editor je naštěstí mnohem obsáhlejší, než ten z prvního dílu, takže si můžete vytvořit opravdového řízka a s ním získat první nesmyslný Achievment za tvrďácký obličej.

Každý Don ale potřebuje svou rodinu, a tak brzy začnete nabírat její nové členy. Tohle je jedna z nejlepších částí hry. Každý váš budoucí příbuzný se totiž specializuje na něco jiného – exploze, bitky, otevírání sejfů, léčení atd. Všechny tyto schopnosti se vám budou v průběhu hry hodit. Respektive každou chvíli. Proto si je dobré rozmyslet, koho do svého klanu vezmete.

Každého adepta si můžete nejdříve slovně proklepnout. Dozvědět se něco o něm a usoudit tak, jestli to bude tvrďák nebo padavka. Tento prvek však nebyl dotažen, protože členové vaší rodiny nakonec stejně odvedou zadanou práci tak jako tak. Alespoň se ale dočkáte vtipných hlášek od již stávajících členů, že „je ten novej týpek nějakej divnej“.

Za vyzdvihnutí ale stojí dabing, který je na profesionální úrovni..

S přidáváním nových členů začnete čím dál tím víc využívat rodinný strom. Každý člen famílie totiž bude zastávat jednu funkci, ať už to bude voják, boss, kápo nebo dokonce parťák. Svou vlastní interní hierarchii si sestavíte sami.

Jakmile si začnete tvořit partu, tak přijde ten správný čas ukázat, kdo je ve městě pánem. Základní výrobní jednotkou mafiánského podnikání jsou ilegální podniky. Hampejzy, obchody s kradenými vozy a pašování zbraní. Každý takovýto podnik má svého majitele, kterého si musíte získat na svou stranu. K dispozici na to budete mít kopy, pěsti, zbraně a spoustu dalších přesvědčovacích metod.

Tento prvek hratelnosti představil již první díl, ale The Godfather II jde ještě dál. Každý majitel má svou slabou stránku. Některý nemá rád, když mu máváte před obličejem bouchačkou, zatímco druhý si nadělá do kalhot po tom, co mu nastíníte pád z několika metrů. Každý člověk má bod zlomu, po kterém vám vyhoví a „dobrovolně“ bude platit za vaši ochranu.

Trapně však působí přesvědčování majitelů, kteří nesnesou pohled na své rozbité vybavení. Míra interaktivity ve hře je totiž úděsná. Zatím co televize rozbít lze, tak stolní lampy už ne. Ach jo.

Na všechny podniky si ale budou dělat zálusk i konkurenční rodiny, takže si je musíte nechat pořádně ochránit. Ochránce si ovšem budete muset hezky platit. Na ochranu podniku lze sice poslat i vlastního člena rodiny, ten ale pak bude chybět při akcích.

Pokud získáte na svou stranu pár podniků, vytvoříte tak kombo, za které budete odměněni boxerem, neprůstřelnou vestou nebo obrněným autem. Stačí pak ale jeden podnik ztratit a vše je rázem fuč.

Kondice k zabíjení

V mafiánském životě se nevyhnete likvidování konkurenčních rodin. V druhém herním Kmotrovi však potřebujete zlikvidovat členy konkurenční rodiny určitým způsobem, například shozením do vody. Pokud ho jen tak ledabyle zastřelíte, tak se na stejném místě objeví zase znovu. Mafiáni mají holt tuhý kořínek. Se členy ostatních rodin pak můžete i krátkodobě spolupracovat. Ale brzy je stejně zlikvidujete. Chcete být přece pánem města, ne?

Všechna města jsou plná zlých individuí, kterým můžete vypomoci se špinavou prací, a přijít si tak k nějakým financím nebo ke kontaktům na členy konkurenčních rodin. Obvykle jde o ženu, která by viděla ráda vyhořelý obchod svého bývalého manžela apod. Tyto mise však mají jeden problém. Když budete ve městě vlastnit všechny podniky, tak si budete kadit do vlastního zelí. Tohle tedy „trošku“ nebylo dořešeno.

EA neuvěřitelným způsobem vychvalovali „Donův Pohled“, nový strategický prvek druhého dílu. Je to jakási strategická mapa, ze které můžete řídit některé menší taktické operace, přidávat stráže k podnikům nebo si označit cíl, který se pak zobrazí i na minimapě přímo ve hře. Celkově je zde pár, ale opravdu pár, strategických prvků, jinak se jedná spíše o takové rozsáhlejší statistiky v interaktivnější formě. Ale je to příjemný prvek, který celkem osvěžuje jinak stereotypní hratelnost.

Právě ona hratelnost je totiž stereotyp ve své krystalické podobě. Na první pohled se to nemusí zdát, ale již po několika hodinách zjistíte, že variabilita misí je nulová. Jedinou změnou jsou příběhové mise, které trochu vybočují z jinak jednolitého herního schématu.

Bojový systém je přístupnější, než minule. Chyty jsou tak nějak schůdnější a co se týče střelby, tak přibyla možnost krytí za překážky. Nejchvályhodnější je ale zlepšený jízdní model. Auta se totiž už nechovají jako velryby s hákem v zadnici na japonské rybářské lodi. Z automobilu mohou vaši kumpáni i střílet, což přijde vhod při honičkách. S policisty si však nedělejte starost. Lze jim vždy utéct do úkrytu a nebo je podplatit.

The Godfather II toho neobsahuje málo. Herního obsahu tu je relativně dost, ale je nejdříve předkládán dosti nepřístupně, a pak velmi stereotypně. Ani dost věcí mimo hlavní příběh nedokáže zamaskovat, že Kmotr číslo dvě je jednou z nejjednotvárnějších městských akcí vůbec. Korunu tomu pak občas zasazují bugy typu zásek ve dveřích, zásek v autě nebo zásek kdekoliv jinde.

Stejně jako většina současných her na Xbox 360, i The Godfather II obsahuje multiplayer. Jedná se ale jen o variace na známý Deathmatch v podání té či oné profese. Expert na výbušniny odpaluje baráky, zámečník otevírá sejfy atd. Hra více hráčů po Xbox Live není špatná, ale není ničím výjimečná.

Vizuální stránka hry je dost mdlá. Upřímně, The Godfather II vypadá jak jakýkoliv průměrný titul z minulé generace konzolí. Na druhou stranu, obličeje jsou povedené, stejně jako některé efekty jako výbuchy nebo ohňostroj na počátku hry.

Za vyzdvihnutí ale stojí dabing, který je na profesionální úrovni. Dokonce se namlouvání zúčastnil i legendární napalmový Robert Duvall, který si zopakoval roli Toma Hagena. Dobrou práci odvedli v EA i s hudbou a zvuky. Z rádií by se ale mohlo linout více songů.

The Godfather II není po zkušenostech s prvním dílem žádné zklamání. Je ve všech ohledech lepší než jednička, ale k dokonalosti mu toho chybí ještě mnoho. Skvělá atmosféra konce padesátých let je ale stylová a někdo prostě odmalička toužil být mafiánem. A pokud se nechcete kvůli tomu stěhovat na všemožné tropické ostrovy a nevadí vám stereotyp a pár dalších negativ, tak se můžete s Kmotrem 2 dobře pobavit.