The Elder Scrolls V: Skyrim překypuje možnostmi a velikostí

Milovníci dobrodružných fantasy titulů, zejména pak ságy The Elder Scrolls, mohou slavit. Skyrim je obří hrou, která zabaví aspoň do konce roku.

The Elder Scrolls V: Skyrim

Necháme-li stranou marketingově perfektně zvládnuté trháky Battlefield 3 a Modern Warfare 3, je jasně nejočekávanější hrou vánoční nadílky The Elder Scrolls V: Skyrim. Má to svůj důvod: hráči dobře vědí, že vývojářský dům Bethesda na nich nešetří.

A Skyrim znovu dokazuje, že co do bohatosti obsahu prostě nemá konkurenci. Jaké jiné dobrodružství pro jednoho hráče vám hravě vystačí na sto hodin, aniž byste se museli bát, že polovinu času strávíte na cestách?

Bethesda už mnohokrát dokázala, že pokud něco dokonale ovládá, je to imitace fungujícího a činnostmi naplněného světa. Sotva se stačíte vypravit na hlavní příběhovou cestu, už míjíte první odbočky, které nejsou jen drobnostmi pro zpestření ústředního děje. Ve skutečnosti jsou to právě ony, co tento fantasy kolos tvoří a dávají mu sílu. Zapomeňte na to, že byste si tu a tam odskočili za vedlejším úkolem a za pár desítek minut už zase zachraňovali svět.

Ne. Pokud se ve Skyrim rozhodnete si odskočit, musíte počítat s tím, že hlavnímu příběhu dáváte sbohem třeba na pět hodin. Tedy herní dobu průměrné střílečky. Vedlejší příběhové linky jsou ostatně často samostatnými, uzavřenými a dokonce mezi sebou provázanými příběhy. Pravděpodobně vám tyto menší zážitky ze vcelku běžného fantasy života utkvějí v paměti více než dějová osa.

Za množství a kvalitu vedlejších úkolů je však třeba zaplatit jistou daň. Bethesda totiž buď neumí nebo nechce vytvářet silný tažný příběh, který by hráče motivoval k rychlému plnění. Známe to z Morrowindu, Oblivionu, ale koneckonců také z Falloutu 3: hlavní příběh se dříve či později stane tou vedlejší činností, ke které se čas od času přimotáte, ale soustavně se jí nevěnujete. Ve Skyrimu to platí zcela očividně.

Hráč se vžije do role polapeného, jehož popravě na počátku zabrání útok draka. V rychlém sledu se dozvíte, že herní svět je těmito stvořeními zaplavován a sužován. A hrdina je pochopitelně tím vyvoleným, který jim musí zatnout tipec. Je totiž takzvaným "Dragonbornem", mýtickou postavou polykající duše draků se schopností naučit se jejich schopnostem.

Začátek příběhu je slibný a dobře plní svou funkci, dostat hráče rychle do hry. Před prvním drakem sice ještě utečete, ale už za hodinu s pomocí obyčejných vojáků jednoho zdoláte. Na draky budete narážet znovu a znovu, a to v rámci hlavní příběhové linky i při vlastních dobrodružstvích. Díky tomu máte neustále pocit ohrožení. Možná i proto, že souboje s draky patří k vrcholům hry.

Po slibném začátku se ale kvalita příběhu bohužel rychle propadá. Postavy, které potkáte, v drtivé většině případů nestojí za zmínku, protože ve skutečnosti jsou jen nezajímavými statisty, se kterými vedete nezáživné rozhovory. Ke konci příběhu sice můžete učinit jisté rozhodnutí, ale to je asi tak všechno. Po odpravení závěrečného nepřítele se nedostaví skutečné vyvrcholení. Jen pár slov, které vám rozhodně nedodají pocit hrdinství.

Nemá cenu to svádět na otevřenost světa, dalo se to v rámci možností udělat lépe. Ale tak to zkrátka je. Kdo si žádá silný příběh, nechť se vrhne na Dragon Age či Mass Effect. Kdo chce v herním světě spíše žít a psát svůj vlastní osud, nedá na Skyrim stejně dopustit.

Skyrim je totiž především o vlastním dobrodružství, o příjemném strachu z neznámého, o objevování, o prožívání. Jeho svět to všechno nabízí měrou vrchovatou a ve skvělé kvalitě. Je až nečekaně nabitý poklady, knihami, menšími příběhy a na první pohled především krásnými prostředími. Nejdůležitější přitom je, že až na výjimky nepůsobí genericky, ale tak, že si na něm dal někdo pořádně záležet.

Svět je zhruba tak velký jako ten z Oblivionu a může se pochlubit větší organičností. Většina míst má arktický charakter, narazíte ale také na idyličtější kousky světa jako zelené pláně a hluboké lesy.

Mnoho hodin ve Skyrim strávíte objevováním světa pěšmo. Ale ne proto, že byste museli, ale proto, že budete chtít. Nechcete-li, pěšky moc chodit nemusíte. Brzy si pořídíte koně, mezi hlavními městy jezdí kočáry a do již navštívených míst se teleportujete. Takže kdo nechce, moc se nenachodí, na druhou stranu přijde o řadu kouzelných zákoutí.

Jak už bylo řečeno, ze všeho nejvíc si budete užívat vedlejších úkolů, lépe řečeno provázaných sérií vedlejších úkolů, které vás nezřídka přivedou k dalším sériím atd. Tyto úkoly přitom do hry skvěle pasují a na rozdíl od hlavního příběhu jsou často překvapivé, takže vás dříve či později zcela pohltí.

Ale pokud zrovna nebudete mít náladu ani na tyto úkoly, můžete si Skyrim přesto spustit a věnovat se třeba investicím. Nakupovat lze drahé domy nebo se pustit do dřevorubectví. Tyto činnosti přinášejí pravidelný výnos. A co se tak nechat kousnout od vampýra a v noci řádit mezi počestnými lidmi? 

Někde mezi hlavní příběhovou linkou a vedlejšími úkoly stojí občanská válka mezi císařským impériem a rebely. Pochopitelně se do ní zapojíte a užijete si masivních bojů o města a pevnosti, nakonec i o hlavní město. V rámci hlavního děje potom budete vyjednávat příměří, za předpokladu, že se vám do té doby jednu z frakcí s tou druhou nepodařilo zničit.

Kromě frakcí občanské války se můžete připojit ale také k jiným spolkům. Například k magické akademii či klubu asasínů. Každá frakce má také příběhovou linku, která je obvykle kratší než v Oblivionu, ale přináší zajímavé odměny. Kromě hodnotných předmětů také spolubojovníka, kterému můžete zadávat jednoduché příkazy, a aby toho nebylo málo, třeba s ním uzavřít i manželský svazek.

Ve většině úkolů se nevyhnete bojům. Bojový systém ve Skyrim je opět velmi dynamický a poněkud přepracovaný. Tentokrát jsou v plné akci obě ruce. Můžete si do nich vložit dvě jednoruční zbraně, kouzlo a zbraň nebo třeba dvě kouzla.

S tímto systémem získávají na větší efektivitě bojovníci na blízko. Mágové se musí vyrovnat s přepínáním kouzel, ale rozhodně se nedá říct, že by byli slabí. Jakmile se dostanou na určitou úroveň, dokáží páchat pěkné kousky.

Pokud jde o sílu nepřátel a její často diskutované vyrovnávání se zkušenostmi hráče známé z Oblivionu, je třeba říct, že někteří protivníci se zkušenostem hrdiny přizpůsobují, jiní nikoliv. S nimi je pak ta potíž, že na ně v rámci otevřeného světa můžete narazit jako příliš slabí nebo příliš silní.

Vrcholem jsou pochopitelně souboje s draky, které můžete ostřelovat luky a kouzly a po jejich přisednutí k zemi mlátit mečem či sekyrou. Zpočátku jsou to opravdové bitvy na život a na smrt, ve kterých hraje velkou roli taktika a využívání všeho, co máte k dispozici.

Po splnění hlavního úkolu se ale boje s draky stanou jednoduššími. V rámci příběhu totiž obdržíte mocný meč a naučíte se bojový pokřik, který draka donutí přistát. Nakonec si to tak můžete rozdat i s více draky najednou.

Ve Skyrimu opět funguje pro The Elder Scrolls typický vývoj postavy, kdy se jednotlivým talentům učíte tak, že je praktikujete. Kdo tak neustále otevírá zámky, bude to umět stále lépe apod. Odpadly nicméně hlavní schopnosti a tak k postupu na další úrovně přispívají všechny talenty stejnou měrou.

Talentů je také menší množství. Namísto talentu pro každou zbraň na blízko najdete ve Skyrimu už jen obecné schopnosti boje s jednoruční a obouruční zbraní. Marně byste hledali také akrobatický a atletický talent, takže už vám nepomůže poskakování po světě. Odpadla také schopnost opravování, protože předměty už se neopotřebovávají.

V rámci jednotlivých talentů se můžete specializovat pomocí perků. Ty si aktivujete za body obdržené postupováním na další úrovně. V případě zbraňových talentů jde například o specializaci na meče apod. Systém vývoje postavy tak sice vypadá okleštěný, ale ve skutečnosti nabízí přinejmenším stejnou míru specializace jako Oblivion.

Skyrim je jednou z mála her, která stále nabízí možnost vyrábět si z různých materiálů vlastní předměty. Vzhledem k bohatým a kvalitním odměnám k tomu v zásadě není tolik důvodů, ale milovníci co možná nejvěrnějšího zážitku si rádi vyrobí vlastní zbroj, sekyru nebo sestaví kouzelný lektvar.

Hodí se schopnost odkouzlení, která spočívá v rozebrání zbraně a vyjmutí jejího kouzla. To následně můžete připojit k jiné, původně nekouzelné zbrani. Na rozdíl od Oblivionu ale není možné sestavovat vlastní kouzla a vytvořit si tak třeba ohnivou kouli s jedem.

Nejnovější díl série The Elder Scrolls vypadá krásně a technologicky vyspěle. Pouze rozmazané textury při bližším pohledu občas nemile udeří do očí, ale celkový pohled je opravdu povedený.

Největší slabinou technické stránky jsou tak překvapivě nezvládnutá menu. Tedy na počítačích, protože jsou evidentně ušitá na míru gamepadu. S klávesnicí a myší je pohyb po nich poněkud krkolomný. Menu navíc vypadají příliš moderně a konzolově a tak nějak se nehodí do fantasy světa a nepodporují fantasy atmosféru.

Na to, jak je Skyrim rozsáhlou hrou, se skutečné technické problémy objevují jen zřídkakdy. Kdo pamatuje první díly série s jejich pověstnými chybami, může si oddechnout. Toto je vyzrálý produkt, který vám maximálně párkrát spadne a ve kterém jen málokdy něco nefunguje tak, jak by mělo.

The Elder Scrolls: Skyrim jednoznačně dostál svým slibům. Je nádhernou, rozlehlou a poutavou hrou, která dokáže pohltit na mnoho hodin. Je opravdovou vzácností, když vám hra umožní se do jejího světa natolik ponořit. Jen škoda hlavního příběhu, který by mohl být přeci jen vyzrálejší, a krkolomných a nehezkých menu. Od nákupu by vás to ale odradit nemělo.