The Chronicles of Riddick: Assault on Dark Athena PC. Dva za cenu jednoho.

The Chronicles of Riddick: Assault on Dark Athena
Platforma: PC
Výrobce:
Starbreeze Studios
- atmosféra
- dabing a zvuky excelují
- slabší než předchůdce
- AI má rezervy
Nové dobrodružství antihrdiny Riddicka sice mohlo dopadnout lépe, ale o propadák se rozhodně nejedná. Navíc musíme vzít v potaz, že s novou epizodou dostaneme i remake původní hry. Tím pádem nám z toho vychází jasná koupě.
The Chronicles of Riddick - Assault on Dark Athena (PC)
Akční střílečky rozhodně nepatří mezi žánry, o jejichž zástupce by byla nouze. O to více se setkáváme s rizikem špatných titulů a nemnoho z nich v nás zanechá pocit – tohle musím sjet ještě jednou. Mezi tuto skupinu patřil mimo jiné první Riddick, který nyní přichází s novým dobrodružstvím.
Rozhodně už se nejedná o tak strhující zážitek, jakým bylo právě původní dílo, ale pořád tu máme povedenou akci z pohledu první osoby, z velké části postavenou na stealth prvcích.
Ono sousloví Dark Athena ve hře reprezentuje název kosmické lodi, ze které se v kůži filmového antihrdiny Riddicka budete muset dostat. Cesta je to nesmírně zajímavá, a ač by se mohlo zdát, že se veškeré dění bude odehrávat právě na Dark Atheně, není tomu tak.
Příběh jako takový má obrovsky silnou oporu ve svém podání. Málokdy se ve hře setkáme s tak skvělým dabingem jako právě zde a už jen to, že hlavního „hrdinu“ ztvárnil a namluvil Vin Diesel, doslova mluví za své.
Trošku komplikovaná by se zápletka mohla zdát nováčkům, protože najdeme četné odkazy na předchůdce Escape From Butcher Bay. V praxi se však nejedná o vůbec žádný problém, protože před sebou máme titul, který lze označit za 2 v 1. Kromě nového dobrodružství zde totiž nalezneme i remake toho starého.
Nerad bych se zasekl u pouhého porovnávání Escape From Butcher Bay s jeho, dnes recenzovaným, pokračováním. Původní hra ale byla natolik kvalitním titulem, že se k tomuto úkonu budu muset čas od času uchýlit.
Stejně jako u předchůdce, i zde se setkáme s poměrně dobře vyváženou hratelností, která nás v roli sympatického antihrdiny provede celým titulem. Žel bohu před námi stojí o poznání akčnější, a ruku na srdce i tuctovější, dílo.
O první části se dá tvrdit (pochopitelně mluvím o první části Assault on Dark Athena), že jménu The Chronicles of Riddick nezůstává nic dlužno – skvělá hra světla a stínů, díky níž nacházíme četné úkryty ve tmě a nutnost uvažování, v jakém pořadí budeme neřády likvidovat. Dojde i na čistě akční pasáže, ale dost často máme na výběr, jestli protivníky skolit za pomoci střelných zbraní, nebo si s nimi pohrát v Riddickových šikovných rukou.
Dva za cenu jednoho |
V průběhu recenze jsem se pochopitelně věnoval novému dobrodružství Riddicka. Nemůžeme ale opomenout díl předchozí, Escape From Butcher Bay, jehož remake přímo v Assault on Dark Athena nalezneme. Obě hry lze hrát nezávisle na sobě. "Pokud se rozhodnete Riddicka si zahrát, budete odměněni hrou se skvělou grafikou, perfektním designem, výborným a drsným namluvením a spoustou dalších libůstek, které jsou popsané výše. Jednoznačně do toho jděte!" |
To druhou část můžeme označit za dosti akčnější, ne však horší, jen již není tolik využíváno předností původního titulu. Stealth prvky i adventurní pasáže jsou odsunuty stranou. Mnohým tento fakt půjde proti srsti, ale i tak má druhá půlka co nabídnout.
Naše snažení se v druhé půli přesune na zdevastovanou planetu kolonistů a její ztvárnění lze, dle mého názoru, označit za excelentní. Během hraní této části titulu mne prostupoval nádech zmaru (i díky skvěle pasujícím zvukům a hudbě), který výtečně vystihoval osud planety.
Platí to i díky tomu, že se bývalý domov kolonistů dočkal povedeného zpracování, které ve mně evokovalo některé světy z Mass Effectu zkombinované s Half-Life 2.
Dobrodružství v Butcher Bay se vyznačovalo tím, že kladlo velký důraz na stealth akci, stejně tak na četné „kecací“ pasáže. U pokračování můžeme pozorovat značný odklon od těchto prvků, a zatímco běžnému hráči to bude po chuti, fanoušek originálu radostí do stropu skákat nebude.
Celkově máme co dočinění s o poznání přímočařejším titulem, který sice úplně nepohřbil odkaz předchůdce, ale dokonale na něj také nenavázal.
Mně osobně vadilo zejména ustoupení od adventurních pasáží. Ve hře sice nebudeme o konverzaci úplně ošizeni, ale postav, se kterými se dáme do řeči, není mnoho. Titul daleko více sází na bezprostřední akci, jíž občas míchá s plíživými pasážemi.
Jejich vzájemné souznění působilo poměrně dobrým a vyrovnaným dojmem, přesto bych však ocenil častější tiché likvidování. Boj nablízko je stále tím nejzajímavějším, s čím se ve hře můžeme setkat a hráči se ho dostává méně, než by mělo.
![]() |
![]() |
![]() |
Střelba po protivnících není špatná a zbraní (počítaje i ty nablízko) ve hře nalezneme dostatek. Nechybí obligátní brokovnice nebo útočná puška, ale setkáme se i s neobvyklejšími kousky. Nejpříjemnějším (ve zvráceném smyslu slova) se mi jevil paralyzér, jenž byl k nalezení už v předchozím díle.
Není nad to potichu se plížit tmou a ve vhodném okamžiku omráčit protivníky dobře mířenou střelou. Zbývá pak chvilka času, než se neřád vzpamatuje. V případě, že se jedná o osamoceného jedince, můžeme ho v klidu dorazit, ale pokud má poblíž parťáky bude lepší se nejdříve postarat i o ně.
Jakým způsobem už zůstává na nás, a míváme na výběr, jestli to sfoukneme dobře mířenou kulkou, obratně zlomenou páteří či šikovně umístěnými řezy. S trochou zármutku ale musíme zkonstatovat, že častěji na výběr nemáme.
Opět se dočkáme pasáží, ve kterých se chopíme otěží bojového mecha a ujdeme s ním nějakou tu část hry. Stejně tak se zmocníme vlády nad jedním z dronů.
Nepřátelé se na nás pohrnou v dostatečném počtu. Naštěstí nemůžeme tvrdit, že by jejich kvalita byla nahrazována kvantitou, byť s onou jakostí na tom nejsou zrovna nejlépe. Nepatří sice mezi nejhloupější, ale už jsme měli možnost vidět i případy bystřejšího umělého myšlení.
Co do počtu variací nepřátel nelze mluvit o závratných číslech, ovšem alespoň já jsem se nesetkal s tím, že by mi to nějak vadilo.
Velmi hezké, zejména při boji nablízko, bylo zpracování zranění na tělech zlořádů, pokud se tedy jednalo o člověka. Důsledky rány pěstí, či jinou k tomu určenou zbraní, v obličeji byly ztvárněny velmi pěkně. O cákancích krve na našich dorozumívadlech a rukou nemluvě.
Obtížnost se autorům povedlo posadit příjemně vysoko, ale navíc přistoupili i k záchranným krokům. Zdraví zde není uváděno v podobě nějakého čísla, nýbrž čtverečků. Čas od času narazíme na uzdravovací stanici, žádné lékárničky nehledejte (pouze „náplně“ do stanic).
Boj nablízko |
Zcela zásadní činnost ve velké části titulu. V první řadě je nutné poznamenat, že hra umožňuje krýt se. Zároveň by mělo platit, že provádí útoky na základě toho, jakou směrovou klávesu zmáčkneme současně s tou pro útok. |
Technická stránka u každého titulu je velmi podstatná a u Riddicka to platí dvojnásob. Světlo a stín se zde dočkaly velmi povedeného kontrastu a zejména v první půlce najde jejich souhra i praktické využití.
Celkově se grafika povedla a statečně jí sekunduje zvukový podkres, který velmi vydatně podporuje i v jiných ohledech skvělou atmosféru. Slyšitelnou část titulu můžeme jedním slovem označit za vynikající.
Dnes recenzovaný titul se povedl, ale rozhodně zůstal ve stínu svého předchůdce. I tak nabídne solidní hratelnost a případně se můžeme uchýlit směrem k multiplayerovým kláním. Nemluvě o tom, že před sebou máme dva v jednom a bylo by hříchem nesjet si znova (či poprvé) Escape From Butcher Bay, který zde také nalezneme.
Hodnocení hry
Redakce
Čtenáři
Vaše hodnocení
Doposud hodnotilo 282 čtenářů
Zemřel český e-sportový šampion Twisten, bylo mu teprve 19 let
Ve věku pouhých devatenácti let zemřel český profesionální hráč počítačové střílečky Valorant Karel Ašenbrener, známý...
Reklama na Duke Nukema vyrobená umělou inteligencí vzbudila posměch i hněv
Vydání kolekce starých dílů série stříleček o Duke Nukemovi na kapesní konzoli Evercade vzbudilo větší ohlasy, než...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
RECENZE: Diablo 4 je temné, krvavé a zatraceně zábavné. Zatím
Akční hra na hrdiny Diablo 4 se v mnoha ohledech vrací ke kořenům. Namísto zbytečných experimentů sází na léta...
Šest nejočekávanějších her, které vycházejí v červnu
V červnu se utkáme se samotným peklem, postavíme si vlastní zábavní park, pokusíme se utéct ze zdánlivě opuštěného...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
Rekordman přišel po 80 hodinách o postavu z Diabla kvůli výpadku internetu
První hráč, kterému se v čerstvě vydaném Diablu 4 podařilo dosáhnout maximálního levelu postavy a jehož jméno bude...
RECENZE: Nový díl Syberie je překvapivě možná ten nejlepší vůbec
Po průměrném třetím dílu se série Syberia překvapivě vrací v plné síle. Jde o nejlepší poctu životu a dílu...
RECENZE: The Chant působí jako nedotažená vykrádačka Stranger Things
Prvotina studia Brass Token sice není vyloženě špatná hra, v mimořádně na horory bohatém závěru roku ovšem nemá žádné...
RECENZE: Tiny Tina’s Wonderlands ukazují špičkové spojení fantasy a sci-fi
Spin-off k sérii Borderlands nepřekvapí herními mechanismy, ale fantasy kabátek mu náramně sluší. A hlavně: je to...
RECENZE: Virtuální realita potřebuje více her, jako je Hubris
Není to každý den, aby pro virtuální realitu vyšla hra srovnatelná s vysokorozpočtovými mainstreamovými hity. Trh je...

Administrativní pracovník v Oddělení validace a administrativní podpory
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Praha