Je to vážně zapeklitá situace s touhletou kočkou. Už jen samotný pohled na přebal hry vyvolá u slabších nátur pochybnosti o duševním zdraví všech zúčastněných. No posuďte sami, vždyť kocour v červeně pruhovaném klóbrcu jako by vypadl z noční můry každého slušně vychovaného dítěte a pohled na věkovou hranici 3+ taky člověku na klidu nepřidá. Co se tedy skrývá pod tajemným příkrovem tohoto děsivého balení? Nový Silent Hill? Fredy Krueger? Nebo snad…tajemství Jana Tleskače?
Pravda je prostší, než by se na první pohled mohlo zdát. The Cat In The Hat je totiž zplozencem stříbrného plátna, přesněji řečeno, honosí se licencí nového dětského filmu, který právě přichází do kin. Českému divákovi asi název nic moc nepoví, nuže tedy vězte, že hlavní role (tedy kocoura) v tomto filmu se ujal sám velký a nesmírně oslizlý Mike Meyers, známý spíš jako milovník švédských vakuových pump, agent nešika Austin Powers…. Inu, není nad pozitivní působení na dětskou morálku. Nechme však stranou úvahy o pochybné podstatě tohoto podivného filmového počinu a zaměřme se na hru samotnou. Jak už to u her tohoto typu bývá, drží se své filmové předlohy s
obdivuhodnou přesností, a tak každý, kdo snímek (jakýmkoliv nedopatřením) zhlédl, bude rázem doma. Kocour v klobouku je prostě nehorázná vtěrka a kdoví z jakých důvodů se ocitá v domě chlapce (?) jménem Sally. Má s sebou i svou kouzelnou truhlu, která se ovšem nějakým nedopatřením otevře a vypustí do Sallyho klidného domku spoustu roztodivných kouzel. A jelikož to nejsou kouzla ledajaká, zprovozní skrze všechny možné domácí spotřebiče brány do bizarních paralelních světů a vám nezbude, než je dostat zpět dřív, než se to podaří zlotřilému sousedovi bažícímu po moci a než se Sallyho maminka vrátí domů. Jednoduché, leč zcela v rovině s celkovým pojetím hry.
The Cat In The Hat je totiž vcelku jednoznačně záležitost zaměřená na nejmladší hráčskou generaci a pokud snad její tvůrci počítali s něčím jiným, měli by neprodleně zanechat činnosti a odebrat se do Tibetu rozjímat nad svými skutky. Jednoduchá 2D plošinovka, která se s velkým, avšak jinak zcela marným úsilím snaží přesvědčit hráče o své trojrozměrnosti se ze všeho nejvíce podobá stařičkému Pandemoniu, bohužel však akutně postrádá jeho dynamickou hratelnost. Starší hráči se budou muset – obzvláště ze začátku – do hraní nutit a i o nadšení menších pařanů by se dalo s úspěchem
pochybovat. Oprostěme se však na chvíli od předsudků způsobených věkem a pohleďme na hru očima batolete sotva vyvinutého, protože jen to si může bez uzardění užít tuto vpravdě podivnou hru. Tak za prvé by nás dozajista potěšilo jednoduché ovládání, jehož taje nám během prvního levelu poodhalí roztomilá zlatá rybička jménem Conrad a kdybychom uměli číst, určitě se chutě zasmějeme jejím sarkastickým narážkám. Nad jednoduchými a nekonfliktně pojatými úrovněmi radostně odhalíme bezzubé dásně, zatleskáme rozkošným fialovým pudlíkům, kteří s fistulovitým poštěkáváním usilují o život naší poněkud hranatě vyvedené kočičce a oceníme nenásilnou metodu jejich anihilace, kterou vývojáři zvolili. Kocour se totiž může pochlubit multifunkční deštníkem, který nejen, že odstraňuje dorážející bestie pomocí mýdlových bublin, ale zároveň mu pomáhá přeplachtit mnohé, pro jeho kočičí hnáty příliš dlouhé propasti. Jak už bylo řečeno, tempo hry se - alespoň pro nás batolata - odvíjí přiměřeně a plynule. Sem tam se v souboji rychlých reflexů utkáme s robotickým bossem a load použijeme jen v případě opravdu nejvyšší nouze. Teprve v pozdějších úrovních začne trošku přituhovat. Místo slaďoučkých pudlíků se to tady hemží samou plechovou pakáží, strašidelní sněhulákové po nás házejí své hlavičky i s mrkvičkou a vůbec nám to tady nahání husí kůži. Kdybychom
z toho měli rozum, řekli bychom, že se kulisy podobají filmům Tima Burtona, ale jelikož naše obzory nesahají dále, než k večerníčku Bob a Bobek, raději se rozbrečíme, nabaštíme a … půjdeme na kutě.
Jó, je to vážně zapeklitá situace s touhle tou kočkou. Pokud jste přinejmenším tak staří, že si dokážete zavázat tkaničky bez asistence rodičů, jen ztěží vás na ní dokáže něco nadchnout. Zastaralá 2D koncepce jde ruku v ruce s jednoduchou grafikou, kterou dokáží oživit snad jen některé bizarní kreatury v pozdějších úrovních a která svou až hrůzostrašnou infantilitou odradí i ty nejodolnější jedince (přičemž dětem způsobí noční pomočování). Na trpělivé hráče čeká hratelnost plochá, jako sibiřská tundra, která postrádá jakýkoliv element napětí nebo překvapení. Stačí proskákat několik prvních úrovní a jednoduše víte, o čem bude následujících pár hodin. Žádná inovace, žádný nápad, jen spousta barevných plošinek a hafanů. The Cat In The Hat je prostě učebnicový příklad hry, která vznikla na zakázku filmovým studiím. Těžko ji můžeme hodnotit z hlediska originality, nebo invence, když jejím jediným cílem je nasytit nadšené diváky filmové předlohy – v tomto případě caparty sotva školou povinné. Je to smutné, ale musíme si na to zvyknout. Her bez ambicí přibývá stejnou měrou,
jako přibývá nových, věcí neznalých majitelů konzolí a svým tržním pojetím hratelnosti srážejí kvalitu všech konzolových titulů. Vznikají tak jakoby dvě oddělené množiny her. V té první jsou ty, které chtějí hráči zprostředkovat nějaký nevšední zážitek, druhou pak plní tituly, jejichž jedinou snahou je urvat alespoň kousíček z toho velkého koláče jménem prodejnost. Plošinovka The Cat In The Hat patří jednoznačně do skupiny druhé, nechce po vás, abyste se královsky bavili, stačí že si ji vůbec koupíte a o pár hodin prodloužíte svůj filmový zážitek. A v tomto směru plní svou úlohu vcelku dobře.
No prostě, nebudeme to dlouho natahovat, chcete-li si užít zábavnou plošinovku, která je technicky i hratelně na výši, kupte si raději Jaka II. Jestli máte zlobivé ratolesti a chcete je něčím pořádně vyděsit, kupte jim The Cat In The Hat.
| The Cat in The Hat | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
