| Jak vypadá obal hry? |
 |
"Jmenuji se Cameron. Alan Parker Cameron“. Tak nad touhle větou dokáže užasnout snad jen neskutečně vlezlý recepční hotelu Mokteos v Káhiře, kde začíná další dobrodružství zmíněného amerického detektiva. Tohle na první pohled tuctové soukromé očko se od ostatních čmuchálků odlišuje snad jen nápadně zrzavými vlasy a vyjma intimnějších chvil mnohem méně nápadnější pleší, kterou účelně skrývá pod kloboukem. I tak málo mu však postačilo k tomu, aby se jeho jméno rozkřiklo mezi adventure-pozitivními uživateli PC a po roční odmlce mu tak umožnilo návrat na scénu, který patrně nebude návratem posledním. Pokud vám však jeho jméno nic neříká, dovolím si připomenout francouzskou adventuru Loch Ness, kterou její americký distributor vydal s podtitulem The Cameron Files s jasným úmyslem vytvořit další díl. Jeho příběh se opět odehrává v roce 1936, avšak na rozdíl od svého předchůdce v mnohem méně originálním prostředí Egypta.
Úvodní animace je převelice strohá a spoléhá na to, že už pana Camerona dobře známe a víme, co je zač. Hra začíná výše zmíněným rozhovorem s hotelovým recepčním, z nějž se dozvídáme o Alanově staré známé (ale jinak mladé a fešné) Moiře McFarleyové, která ho požádala o pomoc a rezervovala pro něj v hotelu pokoj. Teprve až z dopisu, nalezeném na nočním stolku v pokoji, zjistíme, kvůli čemu se Cameron plahočil přes půl zeměkoule. Moira je totiž archeoložka. Se svým týmem prováděla vykopávky v Údolí králů, kde objevila dvě zvláštní sošky, o něž se vehementně zajímají dva podivíni s německým přízvukem. Ano, jsou to náckové. Jak vidíte, ani po stránce příběhu hra příliš originality nepobrala a námět si vypůjčuje jak z kultovního snímku Dobyvatelé ztracené archy, tak z novějšího velkofilmu Mumie. Vlastní příběh je rozdělen do čtyř kapitol. Každá z nich se odehrává v jiném prostředí, což je vítaná změna oproti Loch Nessu, kde jsme se z hradu McFarleyů nehnuli ani na krok. V první kapitole budete pendlovat mezi hotelem a muzeem, kde měl mít Cameron s Moirou schůzku, leč dáma se za vydatného přičinění svých pronásledovatelů nedostavila. Proto se taky Cameron vypraví na místo vykopávky plavbou po Nilu luxusním parníkem, na jehož palubě se odehrává druhá kapitola. No a celá druhá polovina hry je již situována do blízkosti a vnitřku archeologické vykopávky v Údolí králů.
I přes prakticky nulovou originalitu je však průběh vyšetřování překvapivě zajímavý, zábavný a především napínavý. Ve hře totiž lze zemřít. Krušné chvilky zažijete v potemnělém sklepení muzea nebo v podpalubí lodi, kdy je nutné vytáhnou svítilnu a tou si osvětlovat alespoň malou část prostoru před sebou. V takových okamžicích atmosféra houstne a vrcholu dosáhne ve chvíli, kdy uslyšíte za dveřmi kroky a v horní části obrazovky se objeví ukazatel času, který vám dává jen několik vteřin na to, abyste se rychle někam schovali nebo podnikli cokoliv pro svou záchranu. Překvapivě tyto časově omezené puzzly nesnižují hratelnost, jak bývá často zvykem. Narazíte na ně jen občas a to v situacích, kdy je jejich použití vhodné a především pochopitelné.
Hratelnost je svým stylem naprosto totožná s předchozím dílem, je tedy i stejně pohodová a příjemná. Ve hře je tradičně minimum interaktivních postav (pouhých deset), takže nejvíce se zapotí Cameronův inventář. Klasický warp interface (rozhlížení o 360 stupňů) je velice intuitivní – kdykoliv v lokaci narazíte na interaktivní místo, je jasné, že dříve nebo později zde bude nutné něco provést. Předměty se hledají poměrně snadno (až na pár výjimek) a ještě snadněji se používají, neboť vše je přísně logické a v podstatě i předvídatelné. Navíc s některými typy puzzlů jsme se již mohli v minulosti setkat snad miliónkrát; příkladem budiž klasický způsob vystrkování klíče zasunutého z opačné strany zámku, které bylo použito snad v každé druhé adventuře, 
včetně nedávno recenzovaných novinek Post Mortem a Tony Tough. Tak se mi zdá, že designérům pomalu ale jistě začíná docházet fantazie.
Alespoň u adventur bývá zvykem, že další díly sérií jsou obvykle alespoň o chlup rozsáhlejší, než jejich předchůdci. V případě Cameron Files je tomu bohužel přesně naopak, což je její vůbec největší nedostatek a pro mě osobně velké zklamání. Vzhledem k jednoduchosti herních úkolů a jejich naprosto lineární posloupnosti je opravdové umění zatuhnout déle než na pár (desítek) minut, protože obvykle stačí oběhnout těch několik málo dostupných lokací a poohlédnout se po nějaké změně nebo novém interaktivním předmětu. Takže i díky tomu, že má příběh spád a dění je docela zajímavé, hrou proletíte jako střela a za nějakých 7 nebo 8 hodin je vymalováno.
Kromě krátké hrací doby je dalším zklamáním grafika. Pharaoh’s Curse běží stejně jako Loch Ness a řada dalších adventur na stařičkém enginu PhoenixVR, na nějž už minimálně dva roky ustavičně nadávám a jak to tak vypadá, nějakou dobu ještě nadávat budu. Nízké rozlišení 640x480 dává vzniknout velkým pixelům, které degradují kvalitu předrenderovaných lokací. 
Vůbec největší nevýhodou tohoto enginu je neschopnost zobrazovat in-game animace, takže až na pár výjimek se na lokacích vůbec nic nehýbe, což je do očí bijící během plavby na parníku, který i přes hukot strojů a šplouchání vln stojí na naprosto mrtvé a nehybné vodní hladině. Jediným světlým bodem tedy jsou pouze animované sekvence, které naštěstí protkávají hru poměrně často a děj příjemně oživují. Naproti tomu k ozvučení mohu jen těžko mít nějaké závažnější výtky. Zvukové efekty jsou na standardní úrovni stejně jako dabing, o nějž se postarali titíž lidé, jako v Loch Nessu. Co si však zaslouží mou hlubokou poklonu, je hudba. Sice ji neuslyšíte příliš často, avšak působivé egyptské motivy doplněné o příjemný ženský zpěv jsou jednoduše nezapomenutelné. Na tomto místě tvůrci vskutku zabodovali.
Zabodovali však i jinde. Konečně alespoň částečně vyslyšeli kritiku nás hráčů a zbavili hru několika otravných nešvarů. Za prvé je hru možno kompletně nainstalovat na harddisk, takže běží rychleji a nepřivádí k šílenství CD-ROM mechaniku. Za druhé rozšířili počet pozic k uložení hry z osmi na šestnáct, což je vzhledem ke krátkosti hry dostačující. A za třetí, vůbec nejdůležitější novinka a v případě enginu PhoenixVR i malý zázrak: program konečně podporuje 3D akceleraci na vyhlazování grafiky pozadí. Hurá! Radovat se ale mohou jen majitelé vybraných typů 3D karet, kupříkladu na mém PC se sice archaickou, ale doposud 100% spolehlivou kartou s 
čipem S3 jsem hru v akcelerovaném módu nerozchodil, nicméně na v současnosti nejrozšířenějších GeForce se žádné problémy nevyskytly.
Abych tedy celou recenzi nějak shrnul, musím přiznat, že mě i přes řadu výtek druhý Cameronův příběh docela potěšil. Ano, příliš originality tato hra nepobrala. Ano, běží na přestárlém enginu. A ano, je jednoduchá a příliš krátká. Ale moc dobře jsem se u ní pobavil. Rozhodnutí je jako vždy na vás.
Další názor - Petr "Pluto" Linhart
Kdo hrál kteroukoliv předchozí hru postavenou na tomto enginu (ať jeden z dílů Draculy nebo Loch Ness), dovede si živě představit, o čem Pharaoh's Curse je. Předrenderovaná adventura spíše předmětového typu, s výtečnou grafikou, zastaralým enginem, kvalitními animovanými sekvencemi a tradičně slušnou a přesně se hodící hudbou. 
Zatímco si tvůrci pohráli trochu s enginem (osobně v možnosti kompletní instalace zase až takový přínos nevidím, přece jen mám méně archaičtější počítač než BigPeter :o)) a přidali i téměř nepoznatelnou hardwarovou 3D akceleraci, největší jeho nedostatek - absentující ingame animace a z toho vyplývající "mrtvost" celého prostředí (pěkně je to vidět právě na parníku, obzvláště v porovnání s takovou Mafií) - zůstal. Na rozdíl od výše zmíněných her je Pharaoh’s Curse více jednodušší a také jednoznačně nejkratší. Sám jsem měl problémy přiblížit se alespoň k výše uváděné době hraní, mé výsledné čtyři a půl hodiny opravdu neodpovídají nárokům hráčů (i když je nutno přiznat i trochu štěstí, protože jsem se nikde nezasekl a projel jsem celou hrou jako nůž máslem).
Celkově tedy vzato, 65 % si hra určitě zaslouží. Zastaralý engine a extrémní herní doba jsou vykoupeny výtečnou atmosférou, hudbou i profesionálně zpracovaným dabingem.
| The Cameron Files II: Pharaoh’s Curse | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
