RECENZE: The Artful Escape je galaktické dobrodružství v rockové extázi

Poměrně nenápadnou, avšak o to povedenější herní jednohubku nám naservírovalo studio Beethoven & Dinosaur. V The Artful Escape budete cestovat po nejpodivnějších koutech galaxie a vaší jedinou zbraní budou kytarové riffy. To, co hře chybí po stránce hratelnosti, vydatně vyvažuje svou originalitou a stylem.

Pokud vám stále na zdi visí plakát Davida Bowieho a k usínání si pustíte ty nejlepší pecky z osmdesátkového rocku, pak je The Arftul Escape zcela jistě vaší krevní skupinou. Projekt od studia Beethoven & Dinosaur spadající pod vydavatelství Annapurna Interactive cílí však nejenom na nostalgické rockery, ale i na všechny, kdo hledají nějaký zapadlejší herní klenot.

V této stylové plošinovce se ujmete role Francise Vendettiho, synovce lokální americké folkové celebrity, který také brnká na kytaru folkové melodie. Jeho přáním je stát se rockovou legendou. V tom mu pomůže nečekaný sled událostí, když je unesen na podivuhodný hvězdný koráb. Jedinou cestou domů je uskutečnit galaktickou rockovou tour po surreálných světech všech koutů vesmíru.

Pokud vám to zní šíleně, pak věřte, že tento popis zdaleka nedosahuje skutečné šílenosti vizuálů hry. Často jsem si u hry říkal, že grafik musel svou představivost popohánět pořádnou dávkou halucinogenních látek, které nejspíše sdílel i se scénáristou. Celá hra však zároveň působí i přes kupu výplodů čiré fantazie překvapivě srozumitelně a vypráví veskrze lidský příběh o hledání sebe sama.

Hra sama o sobě se skládá z drtivé většiny jen z držení šipky ve směru, kterým máte zrovna běžet, a sem tam nějakého skoku. Definici plošinovky to splňuje jen opravdu v nejobecnějších chápání, neboť se vám hra ani moc nesnaží házet klacky pod nohy. Zkrátka jen sem tam vám do cesty namíchá nějakou propast nebo objekt, který je třeba přeskočit. Ale žádnou velkou dovednost v reflexech a preciznosti opravdu nevyžaduje.

Když zrovna nebudete běhat a skákat, jsou tu konverzační pasáže s větvením dialogu ve stylu her, jako je Oxenfree nebo Night in the Woods: vybíráte vždy jednu ze tří „bublin“. The Artful Escape je poměrně upovídanou hrou a byť je prakticky jedno, jaké odpovědi vybíráte, některé se s vámi pak táhnou celou hru (např. vaše fiktivní jméno nebo planeta původu).

Jedno tlačítko má pak hra vyhrazené pro kytarové sólo, kterým buď prodlužujete délku svých skoků, nebo interagujete s okolím. S kytarou v ruce můžete třeba odpálit ohňostroje, zapnout reflektory ve sci-fi městě a roztančit mimozemská stvoření okolo vás. Prakticky veškerá prostředí na vašich dobrodružstvích můžete dynamicky měnit právě hraním svých rockových snů.

Nakonec tu jsou pak hudební minihry, kdy pomocí pěti tlačítek hrajete jednotlivé tóny. Nečekejte však žádné divoké trefování se do rytmu ve stylu Guitar Hero, zde jen musíte sem tam zopakovat pár sekvencí různých tónů. Můžete si dát klidně načas, měnit tempo a také máte tolik pokusů, kolik jen chcete. Občas můžete i na kytaru hrát, jak chcete. O nějaké obtížnosti hry zkrátka nemůže být ani řeč.

Ačkoliv je tak The Artful Escape poměrně plochá, co se samotné hratelnosti týče, bylo mi to jedno. Tady opravdu nejde o to nějak procvičit vaše reflexy a dovednosti, ale prožít si opravdu epický rockový příběh plný originálních bytostí, světů a nápadů. O to tu jde především.

Dohráno máte za zhruba tři hodiny a hra vyloženě svádí k tomu ji zvládnout jedním dechem. The Artful Escape mne neustále hnala kupředu prazvláštními krajinami dalekých světů, a já si ani vlastně pauzy dávat nechtěl, neboť by mi to jen pokazilo zážitek. Hra opravdu místy až hypnotizuje, skoro jako malá dávka halucinogenní drogy.

Jediné, co vás z extáze barev, tvarů a rocku umí vytrhnout, jsou bugy, kterých na PC verzi bylo poměrně dost. Hned několikrát se mi stalo, že vypadl dabing postav (mimochodem mezi dabéry najdete známá jména jako třeba Lena Headey nebo Mark Strong), hra se začala v některých místech i na velice silné sestavě zadrhávat a jednou mi postavička zapadla někam za texturu.

Výsledný dojem to však nekazí a je dost možné, že se část těchto chybek brzy opraví. The Artful Escape mi každopádně vychází jako indie překvapení roku, které by bylo škoda minout, pokud vám tedy jde více o zážitek než o samotnou hratelnost. Mně se titul každopádně vyryl do paměti mezi jména dalších indie pecek, jako bylo třeba Disco Eylsium nebo What Remains of Edith Finch.