Na papíře před vydáním hry vypadal Test Drive Unlimited jako jasný závodní hit. Jelikož se ale poslední velké úspěchu série Test Drive datují již z poměrně dost vzdálených dob, určitě v každém pamětníkovi přesto hlodala nejedna pochybnost o tom, jak že to nakonec dopadne. Můžeme ovšem s úlevou konstatovat, že výsledek je více než slušný. To se samozřejmě dalo očekávat již po vydání kladně přijaté verze pro Xbox 360, ale dokud jsme zkrátka neměli v rukou i PS2 verzi, tak jsme nechtěli propadat předčasnému nadšení. Dobře totiž víme, jak to mnohdy dopadá s nejrůznějšími konverzemi, porty a podobnými čas od času doslova zhovadilostmi.
Ostrov je na herní poměry obrovský, a tím pádem se na něj vejde v nejen velké množství nejrůznějších závodů, ale i servisů, prodejců, či klubů.
S radostí tak můžeme konstatovat, že hlavní rozdíl mezi PS2 verzí TDU a její next-gen sestřičkou spočívá samozřejmě v první řadě v grafickém zpracování a to i přesto, že několik dalších, tu větších, onde menších odlišností se zde dá najít více. Jádro hry ale zůstává: přiletíte na Havaj, respektive na ostrov Oahu, a tam se snažíte stát se tím nejlepším závodníkem na celém ostrově. Pikantní na tom je zejména fakt, že podle slov autorů by měl být Oahu zpracován velmi věrně a
přesně jak po stránce rozlohy, tak samozřejmě i co se týče ztvárnění zdejší silniční sítě. To v případě verze pro X360 potvrzují i ohlasy hráčů, kteří některá skutečná místa poznávají i ve hře, ale zároveň dodávají, že dost je toho ve hře uděláno i jinak, čemuž rovněž věříme, a to zejména proto, že některá místa nebo úseky silnic jsou řešena tak pitomě, že by to ve skutečnosti takto divně nemohla naprojektovat ani ta poslední domorodá tanečnice.
Důležité ovšem v prvé řadě je, jak se to celé hraje. A zde je právě čas na první důrazné upozornění. Z několika důvodů se vám totiž velmi pravděpodobně
hra bude zpočátku hrát docela dost špatně. Začít můžeme třeba fyzikálním modelem. Ten je sice poměrně dost realistický, ale adaptace na něj vám chvíli potrvá.
Problém PS2 závodních her je totiž ten, že pokud se auta nechovají a neovládají jako v Gran
Turismu, tak je to prostě celé „nějaké divné“. A jelikož se považujeme za protřelé PS2 harcovníky, měli jsme tento problém s TDU i my. Adaptace ale není nijak okamžitá, ale chvíli to potrvá. Nám to zabralo odhadem tak asi deset, možná až někam ke dvacítce závodů, než jsme si na zdejší poměry dokonale zvykli. Vzhledem k rozsahu celé hry se ale i tak vlastně dá říci, že si zvyknete během „několika málo závodů“.
Vedle rozlehlosti a řady závodů chválíme i závodní dojem.
Ostrov je totiž na herní poměry obrovský, a tím pádem se na něj vejde nejen velké množství nejrůznějších závodů, ale i servisů, prodejců aut, tuningových center, automobilových klubů a kdo ví, čeho všeho ještě. Jsou toho opravdu mraky a orientace ve zdejším světě není vůbec jednoduchá. Koupíte si totiž
třeba nějaké auto a když ho chcete vylepšit , nemůžete zajet do prvního tuning centra, které potkáte, ale musíte si najít takové, v němž pracují na vozech vaší značky. To je zprvu navíc komplikováno tím, že pokud hodláte navštívit některou z destinací, kde jste ještě nebyli, musíte si tam poctivě dojet, což může být při
rozloze ostrova klidně záležitost i na desítky minut. Když už ale daný obchod, servis nebo třeba klub jednou navštívíte, dá se tam posléze již rovnou skočit prostřednictvím mapy, což rozhodně oceňujeme. Už tak je místy pěkná otrava tam poprvé dojet.
A to přinejmenším ze dvou důvodů. Vedle mnohdy docela dlouhé doby dojezdu totiž na scénu vstupuje i policie. Ta je nejen velmi otravná, ale zároveň i tradičně dost hloupá. Nejvíc asi naštve to, že vás policajti otravují za rychlou jízdu, což je zejména při oněch zmíněných dlouhých přejezdech místy o infarkt. Člověk
samozřejmě chce jet co nejrychleji, ale to nemůže, protože po něm jde policie. Naštěstí ale mnohdy postačí, když se chvíli chováte ukázněně, a policajti si vás přestanou všímat. Ukazatel, jenž vám říká, jak moc po vás strážci zákona jdou, ale naopak ukazuje vyšší hodnoty třeba i při kdejakém nevinném ťukanci například
při dobržďování na křižovatce a podobně. V konečném důsledku vás tak bude místní policie dost štvát a my jsme to nakonec dost často řešili tak, že jsme se nechali dobrovolně chytit, zaplatili jsme pokutu a jeli dál. V mnoha případech se totiž jedná o pohodlnější řešení, než kdybyste se pokoušeli policii ujet.
Abychom měli kompletně za sebou výčet záležitostí, které nám připadají ne úplně ideálně zvládnuty, musíme zmínit i zdejší nepřehlednost a dezorientaci. Zdejší svět je plně otevřený i při závodech, což ale neznamená, že byste mohli jet v závodě od startu do cíle, víceméně kudy chcete jako v kdysi docela oblíbeném Midnight Clubu, ale musíte se samozřejmě držet pevně dané trasy. Vytyčenou trať ale neobklopují žádné dočasné bariéry, a tak můžete v průběhu závodu z trasy naprosto pohodlně sjet, přičemž se ale pro úspěšné dokončení musíte na předepsanou trasu zase vrátit. Problém je ovšem v tom, že jsme na náš vkus z trasy sjížděli až příliš často, jelikož trefit správně odbočku není zase až tak triviální
záležitostí. Hra vás sice informuje prostřednictvím GPS navigace, kdy a kam máte zatočit, ale když je odbočka na horizontu nebo těsně za ním, reaguje se docela
špatně. Navíc nám práce GPS nepřišla úplně stoprocentní, a tak nedoporučujeme se spoléhat pouze na hlasovou navigaci, ale čas od času je nanejvýš vhodné zkontrolovat pohledem i mapku, na níž je trasa načrtnuta.
Vedle rozlehlosti ostrova a řady nejrůznějších podniků ale musíme pochválit i celkový závodní dojem. Jak již bylo řečeno výše, na zdejší jízdní a fyzikální model vyžaduje trochu toho tréninku, ale hned poté začnete oceňovat plno dalších věcí. Nám se nejvíce líbil poměrně hustý provoz, který vás nutí k opatrné, ale zároveň samozřejmě i co nejrychlejší jízdě. Vzhledem k realistickému přístupu s vozy nejde nijak divoce kličkovat ani zastavit na pětníku, a tak je potřeba se dívat a částečně i myslet trochu více dopředu než je v závodních hrách běžné, a TDU se tak daří vyvolat poměrně autentický pocit skutečné rychlé jízdy v provozu na skutečné silnici. Je tak možná i trochu škoda, že se v běžném provozu neodehrávají všechna zdejší klání. Vcelku osvědčenou metodou je jízda až za krajnicí, kde je relativně nejvíce místa, ale i zde je potřeba dávat dobrý pozor, abyste neťukli do některého z „civilních“ vozů nebo naopak na druhé straně do nějaké té cedule nebo sloupu, kterými jsou zdejší silnice poměrně hustě lemovány.
Velmi spokojeni jsme i s technickým zpracováním, jelikož grafika samozřejmě není kdovíjak oslnivá jako třeba právě v případě Gran Turisma, ale když vezmeme v úvahu rozlehlost celého ostrova, po němž je možné ze zcela volně projíždět, tak musíme před autory smeknout. Čas od času sice zaznamenáte lehčí zacuknutí obrazu, které značí, že přejíždíte do nové oblasti, kterou je potřeba nahrát, ale nejedná se o nic fatálního a při závodech se tento jev prakticky nevyskytuje. Oproti verzi pro Xbox 360 sice zdejší okolí nevypadá tak dobře a bohatě, ale i tak se člověk místy přistihne při pochybnostech, zdali to skutečně hraje ještě pořád na PS2. Výjimku tvoří snad jen domy a budovy, které vypadají poměrně dost krabicoidně, ale člověk holt nemůže chtít všechno. Možná že někoho naštve, že okolí zdejších silnic vypadá na celém ostrově stejně, ale přestože jsme na Oahu v životě nebyli, tak odhadujeme, že by tam člověk hutě, šachty nebo fabriky našel asi dost těžce. Takže si i v TDU budeme muset vystačit s palmami, trávníky a sem tam s nějakým městečkem či vesnicí.
|
|
Rozloha ostrova
Občas je něco hodně z ruky| Test Drive Unlimited | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
