Je tomu již řádka let, ještě v prvopočátku PC her, kdy patřila k nejznámějším a nejvychvalovanějším společnostem v této branži společnost Accolade. Její letní a zimní olympiády, první reálnější závody formulí, závody cestovních motorek (do kterých přidali v té době nevídané stoupání či klesání tratě) – to vše se stalo mezi příznivci počítačových her legendou. Mezi tyto skvosty lze zařadit i jejich sérii Test Drive, ve které se snažili o první alespoň trochu reálný simulátor automobilu.
Donedávna poslední šestý díl této série (který poprvé nevyšel pod hlavičkou Accolade, ale pod Infogrames) se dokonce na klasických pultech téměř vůbec neohřál a rovnou mířil do budgetu - případně jako covermounting k počítačovému časopisu. S nejnovějším pokračováním této série přichází Pitbull Syndicate, distributorem jsou opět Infogrames. Z názvu je překvapivě vynechána číslice 7. Důvodů může být několik. Tím asi nejpravděpodobnějším je to, že se tato hra začala primárně vyvíjet pro konzole Playstation 2 a Xbox, na kterých má arkádové ježdění větší šanci na úspěch. A sedmička za názvem by mohla řadu hráčů zmást. Dalším důvodem může být zájem nepřipomínat nevalné úspěchy posledních tří dílů této série.
Ale přejděme ke hře samotné. Jedná se o běžné arkádové závodění za plného provozu. Pokud se vám zdá námět povědomý, máte pravdu. Na podobném námětu je postavena i série Need for Speed, jejíž poslední díl Hot Pursuit 2 nedopadl, i přes nečekaný a vpravdě nezasloužený úspěch v akci Hra roku, zrovna nejlépe. Tvůrci se pokusili do automobilového simulátoru vložit příběh. Jmenujete se Dennis Black a jste požádáni jedním z nejlepších ilegálních undergroundových závodníků té doby, Donaldem Clarkem, abyste jej zastoupil v místním šampionátu po dobu, než se zotaví ze zranění ruky, které utrpěl na jednom z předchozích závodů. Vy samozřejmě přijímáte…
Tím se dostáváme k herním módům, které hra nabízí. Výše popsaný příběh se vztahuje k modu underground, ve kterém jedete sami proti času po městské trati a vaším úkolem je dosáhnout cíle v časovém limitu. K dispozici je celkem 45 misí, ale hodně by mě zajímalo, jestli se na celém světě objeví alespoň jeden člověk, který by je všechny dohrál. Kromě klasického quick race se objevuje i single race, který už nabízí více možností. Je možné jet klasický závod na trati či okruhu, drag race, navigate či cop chase (zde si vyměníte pozici s policajty a pokusíte se chytit závodníky). Ve všech modech je účelem dojet alespoň do třetího místa 
(nejlépe však vyhrát) ve stanoveném časovém limitu, který se „dobíjí“ v průběhu závodu průjezdem přes checkpointy.
Další a poslední nabídkou je hra dvou hráčů. Ano, slyšíte dobře, pouze dvou hráčů. V krátké době je to již druhá závodní hra, která se mi dostává pod ruce a nepodporuje žádnou formu multiplayeru (pokud nepočítám hru dvou hráčů v předpotopním split-screenu). Je to obrovské mínus, i když pochybuji, že by se našli dva hráči, kteří by u této hry, notabene ještě po síti, dokázali vydržet déle jak patnáct minut (sám jsem zkoušel k této hře posadit patnáctku různých hráčů a nejdéle u ní jeden člověk vydržel sedmnáct minut, zbytek byl pod patnáct).
U automobilové hry je důležitým faktorem výběr vozového parku. V tomto ohledu se manažeři činili velice slušně, podařilo se jim sehnat šestadvacet licencovaných strojů z období posledních téměř padesáti let. Namátkou vyberme třeba současné Subaru Impreza, Toyota Supra, či naopak už historické Chevrolet Corvette či Shelby Cobra 427 SC. V tomto bodě tedy hra výjimečně nemá žádné významnější mínus.
Dalším v pořadí je výběr a design tratí. Zde je k dispozici čtveřice světových metropolí – San Francisco, Londýn, Tokyo a Monte Carlo. A je nutno přiznat, že i v tomto bodě si dali designeři záležet a vytvořili velmi reálné kopie (samozřejmě v rámci možností, soustředili se hlavně na celosvětově známé objekty či ulice) cestiček a uliček v těchto městech. Design tratí je různorodý, ve valné většině případů vede ulicemi těchto měst a kde se má odbočit ukazují nad cestou se virtuálně vznášející žluté šipky ne nepodobné těm, které bývají v reálu umístěné v nepřehledných a nečekaně prudkých zatáčkách.
Jízdní vlastnosti, alfa a omega každých automobilových závodů: Bohužel, v tomto případě je nutné podotknout, že samotné chování aut je velmi špatné, snad by se i dalo říct, že neodpovídá pojmu arcade. Ať už začneme nesmyslně dlouhým prokluzem kol při rozjezdu, pokračujeme přes naprosto shodné vlastnosti všech zúčastněných vozů a končeme modelem poškození, kterému budu věnovat celý odstaveček. Říkáte si, že by se vlastnosti aut mohly alespoň odlišit nastavováním převodů či alespoň výběrem pneumatik? Možná … pokud by tu taková možnost byla k dispozici. Pokud pominu celkem logický 
výběr mezi automatickou a manuální převodovkou, jediné, co lze na autech změnit, je jeho barva. A přiznejme si, změna barvy nemá na jízdní vlastnosti zase až tak výrazný vliv.
Teď se konečně dostávám ke slíbenému modelu poškození. Tedy modelu poškození, spíše je lepší napsat modelu kolizí, protože žádného poškození na autech se tu nedočkáte. Po čelním nárazu do kterékoliv budovy se auto jen lehce odmrští zpět na trať a po chvilce rozjíždění zase může jízda vesele pokračovat dál. A když narazíte, třeba čelně, do nějakého civilisty? Vám se téměř nic nestane, jenom se zastavíte, maximálně vás to na chvíli vychýlí z přímého směru. To protivník je na tom hůře, protože ho náraz katapultuje, jakoby ho někdo vystřelil z praku (nebo najel na nášlapnou minu). Naopak i sebemenší kontakt s jedním ze soupeřů posílá hráče okamžitě do hodin, zatímco počítačový pilot ujíždí v klidu dál. Je zajímavé, že průjezd ve veliké rychlosti semaforem neznamená sebemenší zpomalení jízdy (naopak semafor letí po vzoru civilistů hodně daleko od původního místa); náraz do některých patníků s nimi nepohne ani za nic. A to se ani nebavím o nárazu do tramvaje, kterou lze tímto způsobem jednoduše vyřadit z provozu a nerušeně pokračovat dál v jízdě.
Ještě jsem se nezmínil o umělé inteligenci jak jednoho ze soupeřů, tak hlavně policie. Je vidět, že počítač si vše přizpůsobuje tomu, aby se pořád něco dělo. I při velmi dobrém výkonu a téměř bezchybné jízdě se soupeři stále drží na dostřel, naopak v případě jízdy špatné, se spoustou chyb, ujíždějí jen kousek a není tak obtížné je dohonit. A to, že často nejsou schopni rozpoznat, co je cesta a co ne (což se projevuje jejich občasným zasekáváním se o hrany budov či o nepojízdnou tramvaj), už přecházím jen s kyselým úsměvem. Samotnou kapitolou jsou policajti, kteří dbají na dodržování předpisů a v případě jejich porušení se snaží za každou cenu (v rámci své nízké inteligence) závodníka zastavit. Zajímavé je, že jdou pouze po živém jezdci, těch počítačových si vůbec nevšímají, jako kdyby vůbec neexistovali.
Technická stránka věci už tento titul určitě zachránit nemůže. Grafický vzhled určitě není špatný, současným trendům však v žádném případě nestačí. O poznání lépe dopadla hudba, která využívá řady známých skupin a jejich skladeb. Přeci jen, ne v každé hře se v jedné společnosti sejdou takové osobnosti jako Alice Deejay, Moby či Ja Rule. Naopak zvukové efekty již takhle dobře nedopadly. Pokud se vám vůbec podaří hru nastavit tak, aby kvalitní soundtrack nepřehlušoval zvuk motorů a jiné efekty, zjistíte, že není oč stát. Jejich kvalita i 
reálnost se blíží k bodu mrazu, což v porovnání s hudebním doprovodem vyznívá v obrovský neprospěch zvukařů.
Závěrem je nutné zmínit další velký problém, a tím je jeho bugovost. Přestože hra vychází s více než půlročním zpožděním za svými konzolovými bratříčky, bugů je zde jako máku. Pokud pominu časté zamrzání i neočekávané padání zpět do systému, neschopnost spustit se na některých strojích a místy lajdácké nanesení textur na polygony (navíc za přispění technických problémů s nimi na grafických kartách s čipsetem od nVidie) už je na pováženou.
Jak by asi bylo nejlepší hru stručně shrnout? Přestože tvůrci na krabici ke hře tvrdí, že se jedná o arkádové závodění automobilů ve městech, výsledek je ještě žalostnější. Tvůrcům se podařilo vytvořit ještě horší kousek z celé série Test Drive, než ten předchozí, a to už je co říct. Klobouk dolů, tohle se každému nepovede :o). Investovali určitě nemalé finanční prostředky do zakoupení licencí a kvalitní hudby na soundtrack a tak jim nezbyl dostatek peněz na zbývající nepodstatné faktory (grafici, programátoři..). Možná kdyby to vydávali jako hudební CDčko s tím, že tam bude jako přídavek závodní hra, možná by to mělo šanci na úspěch.
Saliva – Lackluster (Dance Mix) * Saliva – Click, Click, Boom * Ja Rule – Furious * Ja Rule – Livi’n it Up * Moby – Bodyrock * Moby – Oil 1 * Junkie XL – Future in Computer Hell 2 * Junkie XL – Dance USA * Junkie XL – Synathesia * Alice Deejay – Got to Get Away * Aurora Borealis – The Milky Way * Crud – All Used Up * Crud – This Is Not Reality * Bubba Sparxxx – Ugly * DMX – We Right Here * Young MC – Know How * |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
