Terminator 3: War of the Machines

Terminator 3 se stal jedním z největších filmových trháků na filmovém poli. Zda se mu něco podobného zdařilo i u počítačových her si povíme v dnešní recenzi této akční střílečky. Takže jak to dopadlo?

Letošní filmové léto se neslo ve znamení návratu jedné z největších legend filmového plátna, Terminátora. Poměrně očekávaně se stal velkým hitem a vedle Arnolda, kterého vlna zájmu vynesla až do guvernérského křesla, se na filmové licenci chce svézt i herní průmysl a to hnedle několikrát. Poměrně netradičně byly totiž vyvíjeny hned dvě hry- jedna pro všechny možné konzole se jménem Rise of the Machines a druhá pro naše domácí PC mazlíčky, War of Machines, na který se dnes podíváme. Atari zvolilo velice netradiční politiku, kdy sází na dva odlišné projekty, což se v poslední době, zvláště pak na poli filmových licencí moc nenosí. Jednoduše proto, že je jednodušší smést ze stolu jedním projektem všechny platformy a pak se jen dívat na utěšeně rostoucí bankovní konto. Hráči pak sice brblají nad nedostatečnou optimalizací pro tu kterou konzoli či PC, ale své peníze již odevzdali a to je hlavní. Právě proto můžeme strategii praktikovanou firmou Atari jen kvitovat, jelikož se nám do rukou dostává hra přímo vyvíjená na PC. Další otázkou však je, do jaké míry se povedla.

Prvně je třeba říci, že se jedná o post-apokalyptickou multiplayerovou akci z pohledu první osoby, která by se dala nejlépe popsat jako crossover mezi Battlefieldem 1942 a Unreal Tournamentem. Singleplayer, tak jak ho známe z jiných her, tedy v příběhové podobě, ve hře, navzdory slibům tvrdícím opak, chybí, což je velká škoda, tvůrci mohli předělat mód pro jednoho hráče z již zmíněné sesterské akce Rise of the Machines, která se sice dvakrát nepovedla, ale pořád lepší něco než nic. Osamocený hráč si i přesto může War of the Machines do jisté míry užít, jelikož zde existuje možnost hrát namísto živých spoluhráčů a protihráčů s boty. Jejich inteligence však není kdovíjaká, nemůžeme a ani jsme nečekali kdovíjaké génie, ale spíše jsme doufali, aby se s jejich pomocí dalo vůbec hrát, což se nakonec naštěstí z větší části splnilo. Uměle vytvoření vojáci jsou velice pomalí v rozhodování a často se jim nedaří zmerčit protivníka, ale když už se tak stane, celkem solidně se kryjí a kličkují, i když to zdaleka není pravidlem. Mnohdy jen čumí a nechají se zabíjet. Co se týče používání vozidel, spíše je ignorují, ale čas od času se zadaří i kooperace v tomto směru, ovšem zázraky nečekejte. Sami spoluhráči a už vůbec ne nepřátelé si do nějakého toho bojového prostředku nesednou, alespoň mě se to nestalo. Trošku aktivnějšími se stanou až ve chvíli, kdy uvidí za volantem vás. V takovém případě je jistá šance, že si přisednou na volná místa za kanónem či jen tak nastoupí. Pak se stanou celkem činnými a i když z přibližovadla vystoupíte, chopí se řízení někdo jiný a vy se o ně již nemusíte starat, bojují až do zničení.

Základem je samozřejmě hra více hráčů, kdy se, stejně jako v singlu, hráči rozdělí na dva týmy- Tech-com a Skynet, přičemž ani prvotní rozdělení nemusí být konečné, v průběhu bojů se, v případě smrti, můžete přidat ke druhé straně, ale samozřejmě je vhodné obě partaje vyvážit, aby hra byla dostatečně zábavnou a nejednalo se jen o exhibici jednoho z týmů. Na výběr máme z pouhých tří módů, z nichž nejklasičtějším je dozajista team deathmatch, kdy se hráči ve dvou týmech kosí až do zemdlení. Následuje již zajímavější možnost hraní úkolově laděného modu „mission“, kdy jeden z týmů brání a druhý útočí na danou oblast. Posledním a zřejmě hlavním je Termination, v němž je po mapě rozmístěno několik základen v podobě jednoduše označených bodů, kterých je nutno získat co nejvíce, jelikož vedle toho, že se jedná o respawn pointy, tedy body, kde se můžete vy a vaši spolubojovníci znovu oživit, tak přidávají každých deset sekund důležité bodíky, které se po časovém limitu sečtou a tým, jenž jich má nejvíce, vyhrál. Nutno říci, že v minulém odstavci zmiňovaném singleplayeru, si zahrajte pouze tuto poslední variantu a ani na internetu velkou obměnu očekávat nemůžete, jelikož se hraje výhradně tento mód.

Mapy jsou pro všechny herní varianty stejné a je jich dvanáct, což je dostatečné číslo. Jejich design bych označil za nadprůměrný, plusové body pak přidává ještě to, že jsou herní lokace vytvořeny podle filmové předlohy, takže se i na počítačích dostaneme na bojiště, kde sváděli boj roboti Skynetu a přeživší lidé. Podíváme se například do laboratoří, v současnosti i budoucnosti, na kultovní hřbitov i leteckou základnu. Prostředí se dá bezpečně poznat a hráč si tak připadá docela familiárně, což je pocit, který rozhodně není k zahození. Samotné mapy nejsou nikterak rozsáhlé, spíše naopak. Na druhé straně se jedná o poměrně vyvážené kousky s kompaktní kvalitou, která sice nesahá na vrchol žánru, na druhou stranu ale ani neurazí. Podíváme se jak do interiérů, tak, a to převážně, do exteriérů. Co se týče interaktivity, bohužel musím říci, že takřka neexistuje. Těšit se můžeme jen na pár ledabyle nahozených stacionárních kulometů, které jsou ale umístěny nepříliš chytře, takže využití se moc nedočkají.

Maximální množství hráčů na jednu hru je stanoveno na 32, což se sice nemůže rovnat dvojnásobku u konkurence, ale pro zmíněné mapy se jedná o přiměřený počet. Každý z hráčů si může, jak už jsme zmínili, vybrat ze dvou týmů- Skynetu a Tech-comu, které se od sebe diametrálně liší, což se zároveň řadí k největším kladům hry. Za stroje je na výběr hned z pěti kusů, konkrétně dvou variant T-900, jedné zásobovací (má na starost léčení a doplňování munice) a druhé, bojové. Dále je k dispozici Infiltrator, jenž má lidskou podobu a jako takový může nepozorovaně vklouznout mezi Tech-com a působit zde chaos. Létající FK a pásové T-1 jsou pak již jen třešničkou na dortu. Lidé jsou hratelní ve čtyřech variantách, zásobovač je shodný a k němu je tu ještě Scout (rychlý odstřelovač se slabým brněním), normální a těžký lovec(liší se rychlostí a výbavou). Hráč, který si, co do počtu fragů, vede nejlépe, má možnost se vžít do těla samotného Terminátora, tedy Arnolda, který do hry namluvil asi pět slov a dokonce propůjčil svůj drahý obličej.

Zbraní mnoho není a svou účinností se od sebe ani nijak diametrálně neodlišují. Platí, že Skynet má lepší kousky, i když je nemůže měnit, na druhé straně Tech-com disponuje vyšší rychlostí. Do rukou se nám dostanou jak klasické pistole a pušky, tak i plazmové zbraně, sniperka a raketomet. Mnohem vychytanější jsou pak vozidla, kterých je solidní množství a navíc se mohou pyšnit velice propracovaným fyzikálním modelem, jenž možná neodpovídá realitě, ale o to větší zábava s ním je. Roboti mají k ruce silný HK Tank a Transport, lidé spíše klasická přibližovadla s přimontovaným kanónem. Korbu či místo spolujezdce mohou zaujmout parťáci, čímž se požitek ještě znásobí.

Ve výčtů vlastností nám zbývá již jen audiovizuální zpracování, takže se do toho pusťme. Graficky mě War of Machines spíše zklamal, jelikož se nejedná o víc než obyčejný průměr. Především pak textury by zasloužily mnohem větší péči. Takhle vypadají, ve spojení s cílenými pochmurnými barvami, takřka nehezky a odnaučí vás přibližovat se k objektům na menší vzdálenosti, abyste z té škaredosti nebyli příliš frustrováni. Modely postav nejsou z nejhorších, ale to rozpohybování! Pohybují se neuvěřitelně prkenně, což přirozenosti moc na váze nepřidá. Naopak zvukové zpracování se povedlo takřka na jedničku. Zbraně zvučí pěkně, stejně tak i stroje Skynetu a vozidla. Hudba je pak spíše příjemná než kdovíjak výrazná.

A jak se to celé dohromady hraje? Zkrátka, špatně ne, ale kdovíjak skvěle rovněž ne. Je jisté, že se o žádnou bombu nejedná, na to je hra moc neslaná nemastná, což je škoda. Terminátorovi jednoduše chybí nějaká větší jiskra, díky níž by u něj hráči vydrželi. Na multiplayerovém poli je v současné velká konkurence, ať už je to UT 2003, Battlefield 1942 či Halo, všechno jsou to lepší tituly, které sice nemohou nabídnout filmovou licenci, ale zato disponují vysokou zábavností a vyvinutou hráčskou základnou. Ještě jsme se nezmínili ani o vyšší frekvenci nejrůznějších bugů jako zasekávání se do objektů či minimální anticheatovací ochraně(čehož různí vykukové náležitě využívají a hra se tak stává neúnosně frustrující). Navíc na té trošce serverů, co běží, nenajdete příliš mnoho hráčů. V případě, že se sejde více jak patnáct lidí, je pomalu důvod k oslavám. To však jde jen těžko připisovat na vrub samotné hře, v tomto případě můžeme jen doufat ve zlepšení. Doporučení Terminatora 3 je tak více než ošemetnou záležitostí, jelikož množství hráčů, především pak milovníků filmu, pořád může na několik dní pěkně zabavit. Ostatní, nechť tuto investici zváží a do hry své tvrdě vydělané peníze vloží až tehdy, když budou mít výše zmíněné tituly provařené skrz naskrz a budou hledat nové výzvy.

Terminator 3. War of the Machines

Minimum:	P-1000, 192 MB RAM
Optimum:	P-2GHz, 512 MB RAM
Multiplayer:	ano
Další informace:	screenshoty / trailer
Výrobce/distributor:	Clevers / Atari
Distributor v ČR:	SevenM
Oficiální stránka:	homepage
Verdikt:	Naprůměrná, avšak nijak výrazná, multiplayerová 3D akce
Hodnocení:	65%