Pokud jste náhodou neviděli žádnou animovanou grotesku ze série Looney Tunes, ve které se tasmánský čert Taz vyskytuje, pak mi asi nezbude, abych vám tuto příšeru představil. Taz vznikl v roce 1954 při jednom z brainstormingů scénáristy Sidneyho Marcuse s ředitelem Robertem McKimsonem. Po dlouhém přemýšlení o novém protivníku pro vlajkovou postavu looney tunes, králíka Bugse, prohlásil Marcus, že jediným zvířetem, které se ještě v animovaných groteskách neobjevilo, je tasmánský čert (Sarcophilus harrisii). Tento ironický povzdech se stal impulsem k vyvoření Taze, karikatury tasmánského čerta, jehož postava je tvořena hlavně žaludkem a všežravými ústy. Tyto propriety vyniknou pouze, pokud Taz stojí na místě. V případě opačném se Taz jeví pouze jako rychle se pohybující deltoid připomínající tornádo. Hlavním poznávacím znamení tasmánského čerta je pak naprostá všežravost a neustálý hlad. Hned v roce vzniku následovala první groteska, ve které nakonec Bugs Bunny přelstí Taze dřevěným jelenem, kuřetem ze žvýkačky nebo nafukovacím kajakem přetransformovaným do tvaru prasete. Opravdové slávy se však Taz dočkal až v devadesátých letech, kdy si vysloužil vlastní sérii nazvanou Taz-mania, který byla uvedena i na obrazovkách jedné z českých televizních stanic. No a teď máme Taze i na PC, X-Boxu a PS2.
Hra začíná krátkou animovanou groteskou, ve které Taz v honbě za bůhvíčím naštve snad všechny obyvatele světa Looney Tunes, od Bugse až po Yosemite Sama, který kvůli Tazovi přijde o jackpot na forbesu. Nerudného skrčka Sama to přimělo k akci: unesl Tazovu přítelkyni, Taze zavřel do malé klece v podivné zoo a po světě rozvěsil plakáty s Tazovou podobiznou a nápisem "Wanted" pro případ, že by Taz utekl. A on samozřejmě uteče a bude se snažit zachránit svou přítelkyni Čertici. O čem jiném by asi tak byla hra.
O důležitosti příběhu v arkádových hrách už byly popsány celé statě s jednoznačným výsledkem: "příběh je na houby, hlavní je akce!" Princip skákaček je poměrně jednoduchý. Stačí skákat, občas odrovnat nějakého toho nepřítele. Občas dostanete nějaký bonus a občas se taky zabijete. V Tazovi tato základní pravidla fungují také, žádné překvápko. Prvním úkolem Taze je dostat se z klece, do které ho zamkl Yosemite Sam. Tento úkol není těžký, stačí se roztočit. Několik desítek minut pak budete zkoumat možnosti, kterými vaše chlupaté alter ego disponuje v několika levelech k tomu určených. V zoo, do které jste byli zavřeni najdete bedny které můžete rozbít, bedny, které nemůže rozbít. Sendviče, které můžete sežrat a věci, které sežrat nemůžete. Najdete budky, ve kterých získáte cosi jako zbraně na jedno použití proti hlídačům, budete ničit plakáty s vypsanou odměnou na vaši maličkost. Samozřejmě nechybí ani systém bonusů. Za rozbité předměty a zničené plakáty dostává Taz peníze, za sežrání sta sendvičů dostanete možnost zahrát si skrytou minihru. Zní to báječně?
Bohužel, funkce základních pravidel ještě neznamená, že hra bude zábavná. Hra Taz: Wanted je totiž zasazena to plně trojrozměrného prostředí, což je velké riziko i u her s mnohem větším výrobním rozpočtem. Aby i ve 3D zůstala hra zábavná, je nutné zařídit jednoduché ovládání a hlavně inteligentní pohyb kamery. Kdyby tímhle vším Taz disponoval, neobtěžoval bych vás tímto úvodem, ale říct rovnou, že tak špatně udělanou 3D plošinovou jsem ještě neviděl by bylo příliš snadné. Ale bohužel je to pravda.
Už samotný pohyb Taze je poměrně komplikovaný. Vinu na tom nese i nestandardnost samotné animované postavičky, která většinou nechodí, ale likviduje krajinu v podobě malého tornáda. Ani to ale neomlouvá kameru, jejíž pohyb řídí pravděpodobně naprosto zdrogovaná počítačová demence. Dalším hřebíčkem do rakve je ovládání. Taz byl původně vyvinut pro konzole, a převod takových her na PC je vždy problém. V tomto případě šli ale autoři snad až za hranici dobrého vkusu. Ovládání na konzolách bývá velice intuitivní díky kvalitním joypadům s výbornou ergonomií. Každí tlačítko má přidělený pohyb ovládání směru lze zvládnout palcem a ostatní prsty jsou volné pro speciální pohyby. V případě PC si musíte pro pohyb vyhradit pravačku na kurzorových šipkách a všechny akce si nastavit pro levou ruku. Jednotlivé pohyby mají v menu přidělenou ikonu, který se zobrazuje i v nápovědách místo zobrazení aktuálního přiřazení kláves. To je stejná prasárna, jako kdyby vám v Tekkenu pro PC počítač ukazoval posloupnost komba v trojúhelníčcích, čtvercích, oválech a křížcích. S joypadem se na totožná dá zvyknout, ale Taz:Wanted určitě nestojí za takovou investici.
Grafické zpracování je otrokem rozhodnutí začlenit do hry třetí rozměr, pozadí a objekty ve hře nevypadají nijak špatně, pokud přistoupíte na hru na kreslenou grotesku. Prostředí v podstatě kopíruje televizní předlohy, a to i včetně praštěného designu jednotlivých herních úrovní. Horší je to už se zpracováním samotné postavy, trocha detailů a prostorovosti by jí určitě prospěla. Nemůžu s ubránit srovnání se staršími plošinovkami, jako je Alladin nebo, a proč ne, Prince of Persia 3D. Vedle nich vypadá Taz jako chudý příbuzný. Stejně jako grafika mě zklamal i zvuk. Skřeky linoucí se z počítače sice připomínaly to, co si pamatuji z toho nemalého počtu shlédnutých grotesek ze série Looney Tunes, ale to ještě neznamená, že se mi líbily. Na druhou stranu těch zvuků není mnoho, takže si na ně časem zvyknete a možná se i spřátelíte, tedy pokud mezi vámi a zvuky ve hře nevypukne ponorková nemoc.
Vlastně ani nevím, jestli jsem oprávněn tuhle hru hodnotit a recenzovat, protože jsem ji nevydržel hrát déle než hodinu, za kterou jsem se stačil vytočit do otáček, které sluší spíše Ferrari než člověku. Tím pádem jsem prostě nestačil poznat všechny její taje, natož ji dohrát a zachránit Tazovu chlupatou přítelkyni. V rámci objektivity jsem zkusil ke hře posadit i sedmileté dítě, to se ale po pěti minutách znechuceně dožadovalo Tetrisu.
| Taz Wanted | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
