Dějiny Japonska, Číny a dalších asijských zemí jsou pro Evropany i Amíky možná trochu vzdálené, nicméně o to exotičtější a zajímavější. V poslední době si to uvědomili i tvůrci počítačových her a proto z historie dálného východu čerpají čím dál častěji. Nemám teď na mysli hry o bojovém umění, ale spíše tituly méně akční, jako například strategie Shogun: Total War a Three Kingdoms: Fate of the Dragon nebo RPGčko Throne of Darkness (no dobře, tady o nedostatku akce řeč být nemůže). Všechny tyto hry se u hráčů dočkaly veskrze kladných ohlasů a tak není divu, že se na herním trhu nedávno objevila další gameska těžící z historických událostí dálného východu. Jedná se o strategii Takeda, která se stejně jako již zmiňovaná hra Shogun: Total War věnuje bouřlivému šestnáctému století, kdy v Japonsku probíhala válka mezi několika klany o vládu nad celou říší.
V Takedě máte k dispozici nejen hlavní tažení, kdy se v roli warlorda Takedy Shingena snažíte vybojovat japonský trůn, ale také šestnáct samostatných historických bitev, navíc lze vyzkoušet i mód Head-to-Head, čili souboj s živým protihráčem. Většina hráčů se nejspíš rozhodne pro hraní kampaně. Po startu hry se před vámi objeví jednoduchá, ale přehledná mapa Japonska. Asi se hned budete pídit po příkazových ikonách či jiných ovládacích prvcích, ale budete se pídit zbytečně. Na hlavní mapě máte totiž jen tři možnosti
– vrhnout se do bitvy, jeden rok vyčkat a posilnit tak své vojsko (čímž se ovšem nejen vystavujete možnosti útoku, ale samozřejmě umožníte armády doplnit i nepřátelům) nebo se mrknout do Options. Nečeká vás tedy žádné přesouvání armád, žádné opevňování získaných provincií a stavění nových budov, žádné trénování nových vojáků, diplomatů či vrahů. Nic takového. Globální mapa vám jen ukáže rozložení jednotlivých klanů a jejich sílu, občas vám po bitvě také dá možnost volby ohledně nějaké historické události (například osud zajatého člena nepřátelské rodiny, možnost uzavření míru se sousedním klanem a podobně) či vám oznámí nějaký důležitý fakt (třeba dovezení střelného prachu z Evropy). Hlavní částí hry tedy není strategie „ve velkém“, ale řízení jednotlivých bitev.
Ať už se k bitvě dostanete v rámci kampaně, nebo si vyberete nějaký střet z nabídky historických scénářů, musíte ještě před bitvou sešikovat své voje. Děje se tak v poměrně přehledné předehře, kde si volíte formaci své armády (ze čtrnácti možných) a poté do ní umísťujete jednotlivé divize, případně volíte posily, které mají na bojiště dorazit v průběhu bitvy z nečekaného směru a pokusit se o překvapení nepřítele. Volba formace je přitom dost důležitá zejména u bitev, kde jsou od sebe nepřátelé poměrně nedaleko a není dost času na přeskupení celé armády ještě před bojem. Je přitom jasné, že pokud jste ve výhodném
postavení na kopci za řekou a očekáváte prudký útok nepřátelské převahy, zvolíte asi jinou formaci nežli při dobývání nepřátelské tvrze s dvěma přístupovými cestami. Rozestavení jednotlivých oddílů je neméně důležité. Každá divize má ve svém čele generála a může mít různé složení – k dispozici jsou lučištníci, kopiníci, samurajové, jízda a později i střelci („puškaři“). Každý generál má přitom jiné schopnosti velet různým druhům vojáků, stejně jako jeho podřízení důstojníci velící jednotlivým batalionům. Všichni velitelé se postupem času (resp. získáním bojových zkušeností a úspěchů) zlepšují a stávají se tak efektivnějšími veliteli. Po předbitevní přípravné fázi již nezbývá, než se pustit do boje.
Bitvy probíhají v reálném čase, přičemž jejich rychlost si lze snadno regulovat pomocí kláves. Hru bohužel nelze úplně pauznout (respektive jde, ale jedná se o úplné zastavení hry, během něhož nelze zadávat příkazy). Rozestavení armády zvolené před začátkem boje je pochopitelně důležité, nikoliv však neměnné. Na bojišti, které vidíte z ptačí perspektivy, je samozřejmě možno ovládat své vojsko, a to na několika úrovních. Pro povely celé armádě (která může čítat téměř pět set bojovníků) slouží ikony na pravé liště, která obsahuje příkazy typu postup vpřed, ústup, změna formace, válečné bubny (zvyšují morálku, ale svůj význam ztrácejí při častém použití), zastavení a podobně. Častější použití mají příkazy pro jednotlivé
divize, které jsou přístupné při kliknutí myší na dané vojenské uskupení nebo na ikonu příslušného generála na dolníliště. I zde najdeme více méně klasické povely typu útok, prudký útok, obrana, držení pozice a podobně. Trochu nešikovně je vyřešen pohyb divizí, jelikož i ten musíte zadávat přes speciální příkaz a na rozdíl od většiny ostatních realtimovek nelze prostě označit divizi a rovnou kliknout na prázdné území, kam se má přesunout. Divize lze formovat do samostatných formací, přičemž na výběr jich je dvanáct. Teď si asi říkáte – nic moc, pohyb, útok, formace, to je přeci v každé realtimovce. To máte jistě pravdu, ale Takeda je jedinečná zejména nepřeberným množstvím taktik, které můžete díky rozmanitosti formací, výhodám a nevýhodám jednotlivých typů vojáků a svému důvtipu v boji použít. Docela podrobný rozbor jednotlivých formací a základních strategických postupů najdete v přehledném manuálu. Svou roli sehrává také terén (vojáci překračující řeku jsou pomalí a v nevýhodě, kopec se brání lépe než rovina a podobně) a počasí, respektive denní doba. Dalšími faktory, se kterými je nutno v bitvě počítat, je zkušenost vašich mužů, stejně jako jejich morálka či únava. Příjemné je, že jednotlivé scénáře se neodehrávají jen v otevřené krajině, ale dost často se bojuje o opevněný hrad a není snad třeba dodávat, že v takovém případě je nutno volit úplně jiný styl boje. Při dobývání hradu jsou klíčovými místy brány, které lze silným útokem prorazit a umožnit tak cestu do hradu
dalším spolubojovníkům. Protivník však pochopitelně tato místa pečlivě hlídá a nežli bránu prorazíte, nadělá vám obvykle ve vašich řadách svými luky a mušketami pěknou paseku. Docela zajímavě je vyřešena interpretace příkazů od vás coby vrchního velitele přes důstojníky až k obyčejným vojákům. Ve hře totiž funguje řetěz příkazů, kdy každý jeho článek může výklad povelu trochu pozměnit. V extrémním případě se tak může třeba stát, že pokud nařídíte ústup z nevýhodné pozice, nějaký fanatický generál se na vás vykašle a s krví podlitýma očima nařídí svým mužům bojovat až do (hořkého) konce.
Hra podporuje rozlišení 1024x768 a 1280x1024, škoda jen, že tuto volbu nelze provést přímo ve hře. Hra vám prostě běží v tom rozlišení, jež si nastavíte pod Windows. Bojiště je vyvedeno ve velmi slušné 2D grafice a jako takové je velmi přehledné. Domky a tvrze jsou stylové, ráz krajiny dokreslují stromy, řeky a podobně. Na bojišti jsou terénní nerovnosti a solidně je zpracováno i počasí a různá denní doba. Nejdůležitější jsou samozřejmě vaši a nepřátelští vojáci. Jsou sice dobře zpracováni, ale na menších monitorech můžete mít problémy s rozeznáváním jednotlivých typů vojáků (kromě kavalérie, pochopitelně). Potěšující naopak je, že mrtví vojáci zůstávají na bojišti a krajina po řeži vypadá opravdu reálně. Animace postaviček jsou velmi dobré, stejně jako několik vizuálních efektů (oblaka
prachu za jízdou řítící se na nepřítele, střelba z pušek apod.). Občas se stane, že se při bitvách z celkem nepochopitelných důvodů seká scrolling, i když většinou hra běží plynule i při střetu několika set vojáků. Zvukový doprovod hry je na dostačující úrovni a hudba podbarvující průběh bitev je velmi atmosférická. Skladby hrající mimo boj mě osobně nijak zvlášť neoslovily, ale obdivovatele japonských brnkadel nejspíš potěší. Ovládání hry by podle mého názoru mohlo být o něco lepší. Nejde ani tak o škálu příkazů, ta je dostačující, ale spíše o trochu zdlouhavé zadávání povelů pomocí menu. Na škodu by nebylo ani větší množství klávesových zkratek s možností editace.
Hru Takeda lze označit za nadprůměrnou strategii, i když se její autoři nevyhnuli některým chybám. Za nejvážnější nedostatek považuji nepropracovanou část „mezi bitvami“ a značnou linearitu kampaně, zamrzí i nepříliš patrné vizuální rozlišení mezi jednotlivými typy vojáků, trošku těžkopádné ovládání, nemožnost hrát kampaň za jiný klan než Takeda a absence volby obtížnosti. Na druhou stranu však hra potěší velmi dobrou propracovaností a historickou věrností bitev samotných. Takeda patří mezi těžší strategie a začátečníky asi moc neosloví, pozornosti zkušenějších stratégů by však neměla ujít, jelikož nabízí o dost více bitevních variant, fíglů a taktik než většina podobných her.
| Takeda | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
