Syphon Filter: Logan’s Shadow

Pokračování jedné z nejúspěšnějších her na PSP již brzy na pultech. Gabe Logan v plavkách se šnorchlem a pořádnou porcí nových herních zážitků.

Syphon Filter:Logan’s Shadow

Když jsem se v recenzi na Dark Mirror zmínil o způsobu, jakým by Kojima mohl pojmout MGS na PSP (v té době jsme měli možnost hrát pouze dvě hry ACID!) neměl jsem ani tušení, v čem bude mít Portable Ops největší problém. Tím bylo samozřejmě překombinované ovládání, které se mi ani po hodinách hraní nepodařilo dostat pořádně pod kontrolu. Dark Mirror byl naproti PO ovladatelný naprosto pohodlně, a bylo to právě intuitivní ovládání, co z něj udělalo akční lahůdku. Jakmile prosákly první informace o dalším Syfónu na PSP, moje očekávání nebralo konce.

Znalí by měli hned při startu zvolit obtížnost Hard, protože jinak hrou projdou jako nůž máslem.

A málem mi moje očekávání pokazilo celou hru. DM je, podle mého názoru, dodnes jednou z nejlépe vypadajících her na PSP a očekávat markantní posun v grafice byla z mé strany čirá bláhovost. Takže v prvních minutách hry nastalo nevyhnutelné vystřízlivění. Studená sprška započala ihned v tutorialu, který je totální kopírkou tutorialu z DM. Následující první dvě sady misí mé rozčarování jen umocnily. Nejednalo se pouze o prakticky totožný grafický hábitek, ale také o Loganovy plovací vložky (ze kterých jsou v druhé misi přímo první housle), kterým jsem při všem úsilí prostě nepřišel na chuť. Naštěstí ale tato novinka nemá v Logan's Shadow přílišného zastoupení a se startem třetí sady misí jsem se zpozoroval, jak pomalu a jistě Syphonu znova propadám, tažen příběhem o dvojitém agentovi ve vlastních řadách, ztrátě kontaktu s partnerkou Lian Xing a honbě za novým zdrojem energie.

Těm, kterým DM prošel rukama, budou herní mechanismy naprosto vlastní. Něco jako jízda na kole. Analogem běháte, čtyřmi základními akčními tlačítky se rozhlížíte, digitál funguje jako přepínač mezi zbraněmi a jinými udělátky, R1 střelba, L1 míření. Naprostý luxus, o kterém si Portable Ops může nechat jen zdát. Ovšem znalí by také měli hned při startu hry zvolit obtížnost Hard, protože jinak hrou projdou jako nůž máslem. Nejen že ze hry budou mít větší požitek, ale také valná většina bonusů (nepostradatelné při online hraní) se otevírá hraním až na této obtížnosti. Nováčci si na Normal ovládání osahají, a zjistí základní pravidla hry. Hlavní je pořád se krýt a když už někam jít, tak k dalšímu zákrytu.

Když máte všechny čtyři sloty pro zbraně zaplněny, připomíná Logan spíš než žoldáka pašeráka zbraní.

V orientaci vám pomáhá radar (na obtížnosti Hard není) a další nepostradatelná proprieta – vizory. Jsou tři – elektromagnetický, noční a infračervený. Jakmile se je naučíte využívat, pohled vlastníma očima přestane mít v podstatě význam. Infra vám odhalí všechny nepřátele i za zdí (velice zábavná je stať, kde ochraňujete NPC střelbou těžkým kulometem skrze zeď s použitím těchto brýlí), elektromagnetický prozradí všechny aktivní předměty na dohled (velice užitečné při hledání alternativních cest nebo hledání skrytých předmětů). Noční vizor myslím nepotřebuje komentář. Několikrát se mi stalo, že jsem level prošel plynulým přepínáním těchto tří vizorů a neviděl jsem jedinou texturu zdi, skály, prostě nic. Hra s vizory je zkrátka jedním ze základních pilířů hry. Nejen že se bez nich v určitých momentech hry neobejdete, ale vhodným používáním si hru usnadníte, obohatíte, ale hlavně zpestříte.

Co ještě LS nabízí?

Kvalitní CGI jako v předešlém dílu. Nové pohyby, jako slepá střelba za roh. Automatické léčení, které hru činí ještě plynulejší. Využívání protivníků jako živých štítů. Kontextové ovládání nejen Logana, ale také NPC, se kterými se po bojišti několikrát pohybujete. Báječný level, kde máte na povel tank – vtipná záměna s DM, kde tank byl jedním z bosů. Plynovou bombu, ploutve a harpunu. Slušnou AI. Několik bonusových levelů.

Vizuální dojem ze hry je oproti mému pesimistickému úvodu bezchybný. Samozřejmě už nebudete překvapeni jako já, že grafika je de facto totožná jako loni, ale i tak si užijete její variabilitu (navštívíte několik míst roztroušených po Zemi), estetičnost a hlavně funkčnost. Jedním z mnoha bonusů ve hře je minihra, kde procházíte speciálním levelem vytvořeným postupně pouze z vektorů, potom ploch, následně otexturovaným prostředím a postupně jsou přidávány další grafické prostředky, jako je třeba světlo. Tak se dozvíte více, jak samotný engine, kterému pomáhá fyzikální prostředí HAVOC, vlastně funguje. S animací postav nejsou sebemenší problémy. Stejně jako posledně mě potěšilo, jak Logan tahá všechen arzenál s sebou. A tím myslím s sebou, ne jen jako ikony v inventáři. Když máte všechny čtyři sloty pro zbraně zaplněny, z toho tři granáty, připomíná Logan spíš než žoldáka pašeráka zbraní. Ovšem stejně jako v minulém díle jsou grafickou lahůdkou ony vizory. Všechny tři jsou naprosto dokonale funkční právě díky bezchybnému grafickému zpracování.

Logan’s Shadow, stejně jako Dark Mirror, nabízí díky nepřebernému množství zbraní, třem vizorům a – musím znovu zopakovat - bezchybnému ovládání, možnost hru uchopit několika možnými způsoby. Hra vás k tomu nenápadně sama vede svými bonusy, které se otevírají podle toho, jakým způsobem a jakými zbraněmi hrajete. Počítají se headshoty, přesnost střelby, zásahy sniperkou, počet zabitých nožem, množství spotřebovaných neprůstřelných vest a tak dále a tak dále. Pokud tedy budete chtít mít přístup k celému arzenálu zbraní, které LS nabízí, musíte hrát jako Rambo s AK uprostřed Afghánistánu, ale i jako Solid Snake se sniperkou v bezpečné vzdálenosti. Každý level navíc ukrývá několik zpráv, které je třeba získat – tento aspekt zase prověří vaše explorační schopnosti a um v používání speciálních brýlí.