Nadcházející letní olympijské hry v australském Sydney nedaly spát rovnou dvěma týmům, které se snažily převést živé sporty do počítačového zpracování. O jednom z kousků Bonusweb informoval zhruba před týdnem, šlo o Sergei Bubka`s Millenium Games a popravdě řečeno, v příliš zářivém světle se ona hra zrovna nepředvedla. Millenium Games ztroskotalo především na silně nezáživném ovládání, což zapříčinilo relativně nízké hodnocení. O to větší naděje jsem vkládal do oficiálního Sydney 2000 pod taktovkou Eidosu, bohužel však ani tento projekt mé očekávání nenaplnil.
Zvládnout ovládání k dvanácti různým disciplínám není právě jednoduchou záležitostí. Už u Millenium Games se rozpoutala menší diskuse, zda je lepší použít strategičtější režim či nám dobře známý akčnější. Millenium Games vsadilo na strategický a prohrálo. Sydney 2000 zkusilo štěstí se zběsilým mačkáním a... nevyhrálo, avšak ani neprohrálo. O co jde? Jako příklad mi poslouží sprint na 110 m s překážkami. Po odstartování závodu musíte co nejrychleji střídavě mačkat šipku vlevo a vpravo, čímž uvedete svého sportovce do pohybu. Čím rychleji 
mačkáte, tím více sil borec do svého výkonu vloží. Jádro pudla je v tom, že klávesy musíte mačkat opravdu střídavě, jinak vám výkon začne klesat a vy zpomalíte. Jak si stojíte, poznáte dle tachometru v levém dolním rohu obrazovky. Osobně jsem spíš pro tenhle styl závodění, kdy i hráč u klávesnice musí podat určitý "sportovní výkon", jenže i tento způsob má svá nepříjemná úskalí.
Po deseti minutách hry cítíte, jak vám v prstech příjemně proudí krev - fajn rozcvička. Po dvaceti minutách vám začnou prsty lehce tuhnout, avšak stále nic tragického. Po čtyřiceti minutách se dostaví nepříjemná bolest, prsty začnou pomalinku vypovídat službu (tj. v režimu klik vlevo, vpravo, vlevo... začnete chybovat). No a po hodince si můžete dát tak akorát pauzu na pivo či televizi, protože pokračovat dál prostě nepůjde. Jak se ukázalo, použití výhradně strategického či akčního režimu je krokem stranou. Tudy cesta nevede. Každý má své výhody a nevýhody, mnohem lepší by bylo zkombinovat oba dva dohromady. Tak třeba za čtyři roky...
Výrobce nám v Sydney 2000 představuje celkem 12 disciplín z 38. Lví podíl na tom nese právě IOC (International Olympic Committee), který si mimo ceny za licenci kladl i podmínky týkající se samotných disciplín. Z toho důvodu v Syndey 2000 narazíte i na méně atraktivní odvětví, což ovšem hráči nemusí nijak zvlášť vadit. Takže co všechno na vás čeká?
Sprint na 100 metrů - Po odstartování se za zuřivého mačkání šipek vlevo a vpravo snažíte doběhnout do cíle jako první. Nemám, co bych dalšího dodal.
Běh na 110 metrů s překážkami - Po odstartování opět střídavě mačkáte klávesy k co nejvyššímu výkonu. Blíží-li se překážka, musíte co nejlépe odhadnou situaci, kdy zmáčknout klávesu třetí - tím ji přeskočíte. V opačném případě překážku porazíte, čímž se zpomalíte a vaše vyhlídky na vítězství se odsunou kamsi do pozadí. Počítejte s tím, že hodnotný soupeř nechybuje, proto je poctivý trénink namístě.
Hod oštěpem - V úvodu na vás čeká akční rozběh za klasického střídání kláves, v druhé části pak určujete úhel, pod nímž oštěp hodíte. Záleží na vás, jakou strategii si zvolíte, uspět lze v poměrně slušné škále možností. Hod oštěpem patří mezi lehčí a vesměs zábavnější disciplíny - tedy mě alespoň bavil.
Hod kladivem - Hod kladivem se od hodu oštěpem o poznání liší, také je poněkud obtížnější. V úvodu opět mačkáte střídavě klávesy k docílení co největší síly, ve vhodný okamžik pak musíte zmáčknou klávesu třetí, kterou určujete úhel a směr. A právě vystihnout tenhle moment už dá docela zabrat, hlavně proto, že se vše odehrává v neuvěřitelné rychlosti. Ze začátku vaše snažení bude pravděpodobně končit v ochranné síti.
Trojskok - Opět tradičně akční rozběh za střídání kláves, potom určujete úhel, pod nímž se odrazíte. Vše si musíte pečlivě rozpočítat, aby vaše snažení nekončilo neúspěchem.
Skok do výšky - Začínáte nám dobře známým akčním rozběhem, v pravou chvíli pak rozhodujete o okamžiku skoku a jeho zakončení. Další příjemná disciplína.
Střelba na skeet - Střelbu si dozajista oblíbíte, stejně jako já, jelikož vaše prstíky si konečně odpočinou. Po odstartování čekáte na vystřelený cíl, který se následně snažíte zaměřit a sestřelit. Hodně záleží na vašem postřehu, při střelbě na dva cíle se teprve ukáže, co ve vás je.
100 metrů volného plavání - Plavání patří mezi vizuálně velmi přitažlivé disciplíny, bohužel, rovnou si připravte náplasti na prsty. Po jednom bazénu je budete potřebovat. Mimo akčních kláves využijete ještě klávesou třetí, pomocí které se, ve vhodný okamžik, odrazíte od konce bazénu.
Skok z věže do vody - Rozhodčím předvádíte různé akrobatické kousky, oni vás pak ohodnotí. Nuda.
Vzpírání - Borec se snaží zvednout činku, to vše za zběsilého ťukání do klávesnice. Vzpírání probíhá na fáze a přiznám se, že zde se mi příliš nedařilo.
Cyklistický sprint - I když tahle disciplína vypadá lákavě, povím vám - není všechno zlato co se třpytí.
Kayak K1 slalom - Tenhle sport zaujme hodně fandy a fajnšmekry, protože vodní proudy vypadají nejen sexy, ony se i velmi přirozeně chovají. Ale jinak mi slalom připadá docela obtížný na zvládnutí.
Grafické zpracování bych rozdělil na tři části. Tu první tvoří úchylné publikum v podobě animovaných rozplizlých textur, což jak sami uznáte, je neuvěřitelně hnusné. Druhou část tvoří dostupná závodiště, která by nějaká ta vylepšení, hlavně pokud jde o detaily, ještě určitě snesla. A konečně třetí padá na geniálně rozhýbané sportovce, samozřejmě za pomoci technologie motion-capture. V jejich obličejích sice nerozeznáte známé sportovce (na jména také zapomeňte), avšak poznáte jakou mají zrovna náladu - sklíčený obličej po neúspěchu a naopak radostný při předvedení ukázkového výkonu. Po doběhnutí se třeba svalí na zem, tiše oddychují a podobně.
K dispozici je hráči předloženo několik režimů. V arcade módu si s kamarády (nebo sám) zahrajete postupně všechny disciplíny, přičemž za každou vykonanou získáte určitý počet bodů. Vyhrává ten, kdo má na konci v součtu bodů nejvíc. Nechybí ani trénink jednotlivých sportů, včetně ghost režimu (tj. závodíte se svým duchem). A konečně samotná olympiáda - jenže ejhle, k tomu, abyste se dostali až k vytouženému zlatu, budete muset hodně trénovat, kvalifikovat se a cvičit v posilovně. Frustrující. Rychle zapomeňte na to, že si sednete k počítači a vyhrajete medaili - taková je cena za dosti komplexní systém olympijských her.
Sydney 2000 rozhodně nedělá tvůrcům ostudu, jenom mohlo být v některých aspektech mnohem lepší než je. Závažné chyby hra neobsahuje, některé disciplíny jsou docela zábavné, takže koneckonců - proč ne.
| Sydney 2000 | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
