Přelom tisíciletá byl v podstatě posledním vzepětím kdysi milovaného žánru adventur. Ani The Longest Journey, Broken Sword 3 a bohužel ani Syberia nedokázaly tyto upovídané a oproti akční konkurenci prakticky statické interaktivní knihy zachránit před pádem do undergroundu.
Pamatuji jak na tehdejším Invexu byla hra předinstalována na volně dostupných PC stanicích, což mi přišlo poněkud bizarní. Syberia opravdu není ten typ hry, který si zahrajete na pár minut a jste zaháčkováni, kromě času vyžaduje i naladit se na specifický umělecky styl jejího autora Benoit Sokala, který s nesmírnou lehkostí kombinuje pohádkové motivy se syrovou realitu západního kapitalismu.
Hrajeme za mladou lehce naivní právničku Kate Walkerovou, která se vydává do fiktivní východoevropské země dokončit finanční transakci, ve které nadnárodní korporát hodlá pohltit továrnu na mechanické hračky, tzv. automatony.
Na místě ovšem zjistí, že existuje ještě jeden potenciální dědic, jehož souhlas je nutné nejprve opatřit. A tak se Kate vydává po jeho stopách, což jak už to tak ve hrách bývá, je daleko složitější, než může zpočátku vypadat.
Hra je velmi statická, jediné, co se ve scénách pohybuje, je hlavní hrdinka.
Ve výsledku vás tak čeká prozkoumávání mnoha bizarních lokací, rozhovorů se zvláštními obyvateli originálního světa a řešení více či méně smysluplných hádanek.
Na rozdíl od originálu tak ovšem nečiníme pomocí klikání na aktivní objekty, ale Kate máme pod přímou kontrolou, stejně jako tomu bylo ve tři roky starém čtvrtém díle. Který byl ovšem s touto myšlenkou vytvořen, tady máme jen remake, jehož snad až zbytečně rozlehlé lokace nejsou na takovýto typ pohybu uzpůsobeny.
Kvůli tomu až zbytečně času strávíte pouhým přebíháním z bodu A do bodu B, což je obzvláště problematické ve chvíli, kdy nevíte, kde vlastně aktuálně ten bod B má být.
Grafika má svůj osobitý styl, ale celkově je dojem horší, než v roce 2002.
Na druhou stranu díky novému enginu odpadá tzv. pixelhunting, tedy hledání těch pár vzácných míst, kde jde interagovat s okolním světem.
Důležitá místa se nyní automaticky zvýrazňují v blízkosti hlavní postavy, což ve výsledku velmi zrychluje plynulost hraní. I tak občas budete bloudit a hledat, co máte v danou chvíli vlastně dělat. Hra není vyloženě těžká, ve smyslu náročných hádanek, spíše občas není tak úplně jasné, co se vlastně po vás chce.
Často je další postup navázán jen na konkrétní jednu činnost, která není úplně zjevná. Což je samozřejmě jeden ze základních principů adventur, ale tak nějak mi přijde, že už se to v nových hrách podařilo vyřešit daleko lépe. Jakože víte co, psát inkoustem pomocí husího brka dávalo kdysi smysl, ale proč to dělat ještě dnes?
A to říkám jako člověk, pro kterého je Syberia jednou z těch zásadních a bez přehánění život měnících her.
Pamatuju se, jak jsem před tím bezmála čtvrt stoletím hltal na Bonuswebu recenzi respektovaného Petra Ticháčka a pak zamířil na pirátské servery, protože takhle se to tenkrát v Čechách dělalo. Sokalova další hra Paradise pak byla mojí vstupenkou do herního novinářství.
Syberia je klasickou adventurou, ovšem práce s inventářem je zde jen okrajová.
Kolik se toho změnilo… Teď jsem tak starý, že píšu vzpomínkové články, Petr už dávno není nedotknutelná kapacita, ale kamarád, kterému u piva dokážu do očí říct, že Simon Sorcerer 3D je shit, adventury už raději hraji na gamepadu.
Jsem jinde, všichni jsme, jen Syberia navzdory novému enginu zůstává úplně stejná. V případě animovaných sekvencí doslova, na ně se ani nesáhlo a tak na velkých obrazovkách vypadají vyloženě směšně. Bohužel i zbytek hry není žádná velká nádhera a pocitově působí ošklivěji než ve své době vypadal originál.
Dabing a hudba jsou stejné, ale digitálně vyčištěné, což je rozhodně fajn, těch pár hlavních motivů funguje i po letech, české titulky určitě potěší, pokud je tedy přes mimořádně odporný font dokážete přečíst.
Robot, nebo chcete-li automaton, Oscar je jeden z nejlepších „sidekicků“ v historii videoher.
Sokal bohužel před pár lety zemřel, jeho životní dílo ale žije dál. A bude žít i v budoucnu. Jenže to by žilo i bez tohoto remaku, který i z pozice fanouška vnímám jako zbytečný. Zůstává totiž i největší problém původní hry a to je konec do prázdna, celý příběh je totiž vypointován až v druhém díle. A to bůhví jestli, na komerční úspěch remaku bych příliš nevsázel.
Po pravdě řečeno vlastně nevím, koho chtěli autoři oslovit. Původní hra má sice prehistorické rozlišení, ale relativně vypadá stále dobře, je k mání za pár korun a z dnešního pohledu má tu správnou retro atmosféru.
Remake sice vypadá obstojně a náplň nijak nemění, ovšem většinu negativ (pomalost, hranatost) si bohužel uchovává. Syberia je to stále výborná a unikátní, ale od publika si žádá mnohem více, než je většina z nich ochotná akceptovat. Remake dnešnímu publiku nijak nevychází vstříc, což mělo být jeho smyslem.
