Už mnohokrát se omílalo, že fotbalová série FIFA a její poslední díly mají k dokonalosti daleko, ale že pořád kraluje svému žánru, protože konkurenceschopné tituly nevycházejí. V budoucnu se snad situace zlepší, třeba hra Zidane Football Generation vypadá nadějně, její vydání je ovšem v nedohlednu. Jinak vývojáři konstantně vypouštějí nějakou tu fotbalovou simulaci, nicméně tyto pokusy nestojí za nic. A hra Sven-Goran Eriksson's World Challenge není žádná výjimka.
Výběr týmů, skutečná jména a variabilita hry je to první, co člověka trkne do očí. V případě hry SGEWCH (pěkná zkratka, že?) nemá co trknout, protože ve hře není prakticky vůbec nic. K dispozici jsou národní týmy všech zemí světa, i z těch nejzapadlejších koutů. Jenže soupisky obsahují kompletně vymyšlená jména, a dokonce také dresy nemají se skutečností nic společného, takže člověk vlastně nepozná, za jakou zemi hraje. Jednoduchost jde ale dál, ve hře je pouze jeden stadion, 
chybí nastavení počasí, taktika se omezuje jen na rozestavení, hráči jsou všichni stejní, od sebe se navzájem neliší atd.
Samotný zápas se nese v podobném duchu, i když... spíše všechno díky drsné simplifikaci připomíná jakousi parodii na fotbal. Ovládání tvoří, pomineme-li kurzorové šipky, tři klávesy. Tudíž takové věci jako přihrávky doběhu, zrychlení nebo kličky ve hře vůbec nejsou. Jednoduché ovládání by zas až tolik nevadilo, jenže třeba aby někdo přihrál, musí se zastavit, stát na místě pár vteřin a až potom kopne do balónu. A například k odebrání míče stačí hráčem přiběhnut k soupeři, dostat se před něj a míč sám od sebe přeskočí z jedněch kopaček na ty druhé. Ostatně, tyto paranormální jevy se objevují i jinde – fotbalisté dělají skluzy na deset metrů, celé hřiště se dá proběhnout jedním hráčem a bez jediné střely či přihrávky lze doběhnout až za brankovou čáru. A to díky tomu, že se hráči za příznivých podmínek jen tak převalí skrz těla obránců jako nějací duchové.
Další chybky a chybičky souvisejí s tím, že se fotbalisté hýbou jen do osmi základních směrů, a proto se hra ovládá neuvěřitelně špatně a na nějaké pěkné kombinace nejde ani pomyslet. Vedení míče je též jaksi podivné, zastaví-li se hráč běžící s balónem, míč mu odletí od kopaček, a tak je nutné stále běhat a běhat, aby se míč náhodou nezakutálel tam, kam nemá.
Umělá inteligence také ničím neoslňuje, hráči zmateně a chaoticky pochodují po hřišti, sami od sebe se staví do ofsajdu, a že by si někdy naběhli do šance, je nemožné. Soupeř vesměs dělá jen křoví a jeho jediná úloha je překážet při cestě k bráně. Ne, že by neuměl dát gól, ale nějaké kombinace se od něj čekat nedají. Rozhodčí je rovněž případ sám pro sebe, žluté karty rozdává jedna radost, ovšem klidně i za to, že hráč proletěl vzduchem a soupeře se vůbec nedotknul.
Označit grafiku hry za špatnou, by byla urážka všech opravdu špatně vypadajících her. Na statických screenshotech se grafika může jevit jakž takž dobrá, ale v akci hra předvádí neuvěřitelné věci. Vzhledem k bídnému rozanimování postaviček chybí hlavičky, hráči chodí jako banda robotů, pohyby jsou katastrofální, balón svým letem připomíná spíše míč na volejbal, prostě děs a hrůza. Zvuky jsou všehovšudy asi tři, komentář pro jistotu chybí úplně.
Tak to bychom měli. Další fotbalová simulace a další propadák, i když tentokrát to byl úplný extrém. A nepomohlo ani jméno jednoho z nejznámějších trenérů současnosti. Už by bylo na čase, aby někdo zkombinoval sérii FIFA se sérií Championship Manager, čímž by vznikl naprosto dokonalý fotbalový titul. Jenže na takovýto kousek si budeme muset pár let počkat, než se někdo do podobného záměru pustí. Škoda, ale zatím fotbalovým simulacím pořád kraluje série FIFA; a jak to tak vypadá, ještě dlouho kralovat bude.
| Sven-Goran Eriksson's World Challenge | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
