Superstars V8 Racing jsou fádní závody s pochybnou licencí

Existuje řada známých motoristických soutěží, ale italský seriál cestovních vozů k nim zrovna nepatří. Přesto má svou vlastní hru.

Superstars V8 Racing

Počítáte se mezi fanoušky motorsportu? A znáte italský závodní seriál International Superstars Series? Pokud jste u kterékoliv z těchto dvou otázek alespoň na chvíli zaváhali, pak nemusíte pokračovat v dalším čtení, protože Superstars V8 Racing s největší pravděpodobností nebude nic pro vás.

Na zmíněném šampionátu, respektive na jeho mezinárodní větvi (existuje totiž i série ryze italská), je totiž založena kompletně celá hra. Na rozdíl od takové F1, WRC či Moto GP to ale zjevně není zrovna značka, o jejíž licenci by velcí herní vydavatelé byli schopni se navzájem postřílet.

V celé hře je kromě onlinu v podstatě pouze jediný režim

Samo o sobě by to ale nemuselo ještě vadit, vždyť jak se říká, i s malým kašpárkem se dá zahrát velké divadlo a i méně známé a nablýskané závodní série mohou nabídnout dostatek závodního vzrušení. Problém je ovšem ten, že v tomto konkrétním případě to dopadlo přesně tak, jak by se obecně dalo čekat, tedy nevalně. Hraje se to nepřesvědčivě, je to docela nuda a nevypadá to nijak extra hezky.

Po zahrání této záležitosti nám tak už nějakou dobu leží v hlavě otázka, kdo nebo co má být těmi Superstars v názvu série i hry. Jezdci to tedy rozhodně nejsou. Dá se zde sice narazit na pár známějších jmen, ale pokud nepatříte k alespoň mírným fanouškům motoristického sportu, nebudete znát asi vůbec nikoho. Tak schválně, říká vám něco třeba takový Gianni Morbidelli? Pokud ano, tak by se na tom dalo začít stavět.

Zbývají tak vlastně už pouze tratě či auta. Vzhledem k tomu, že se závodí na klasických okruzích, kde toho zase až tak moc k vidění nebývá, tak zůstávají jenom auta. Ostatně, okruh na Monze je určitě fajn (přestože takový Lewis Hamilton si to aktuálně asi nemyslí), je to legenda a máme ho moc rádi, protože se na něj v každé závodní hře dá s jeho pěti a půl zatáčkami skvěle adaptovat, ale taky ho nepotřebujeme mít úplně všude. Naproti tomu Mugello nebo Misano takovými klasikami zdaleka nejsou, ale jsou to pořád jen fádní okruhy ve fádní hře.

Titul Superstars tak ve výsledku zbývá na auta. I když ani tady to není úplně trefné, protože známe lepší káry, s kterými bychom si rádi ve videohře zajezdili. Pokud bychom měli zůstat u cestovních vozů, tak bychom tedy mnohem raději zkusili třeba takový šampionát DTM.

Na druhou stranu si tu ale pořád můžete zajezdit s auty, do nichž se v reálu jen tak neposadíte, nemluvě o tom, že i z hlediska hráče tu potkáte modely, které v jiných závodních hrách příliš k vidění nebývají. Třeba velmi solidní závodní jaguar.

Počítačem řízení oponenti to do vás občas s chutí napálí, aniž by museli

V celé hře je kromě onlinu v podstatě pouze jediný režim, kterým je sezona (nepočítaje pochopitelně položky typu rychlý závod či závodní víkend). Asi nebude překvapením, že účelem je zvládnout všechny závody co nejlépe, abyste se na konci co nejlépe umístili v konečném hodnocení. Takže si odjezdíte něco přes deset závodních víkendů, a pokud vám to nebude stačit, tak si to celé dáte znovu. A chybět samozřejmě nemohou ani klasické "licence".

Závodní víkend sestává z klasických součástí, tedy z volných tréninků, kvalifikace a samotného závodu. Nutno ovšem uznat, že všechny tyto položky mají svůj nezastupitelný význam, protože ve volných trénincích si tak říkajíc osaháte trať a v kvalifikaci se poperete o co nejlepší postavení na startu. Na druhou stranu se ale dá na nižší obtížnosti vcelku v pohodě vítězit i z úplně poslední startovní pozice.

S kvalifikací ale souvisí jedna zajímavá věc. Každé auto od začátku disponuje dvěma základními nastaveními – kvalifikačním a závodním. Jejich názvy jsou určitě dostatečně výmluvné, ovšem praxe to příliš nepotvrzuje. Pochopitelně to klidně může být chybou na naší straně přijímače, ale faktem zůstává, že se závodním nastavením dosáhnete často lepšího kvalifikačního výsledku než s nastavením kvalifikačním.

International Superstars Series

Šampionát Campionato Italiano Superstars vznikl v roce 2004 pod záštitou italského automobilového klubu a italské automobilové asociace, přičemž nahradil dřívější sérii Italian Superturismo Championship, a stal se tak nevýznamnější italskou soutěží cestovních vozů.

V roce 2007 se série podívala poprvé i mimo italské okruhy a zároveň odstartoval paralelní evropský šampionát nazvaný International Superstars Series.

Přinejmenším je tedy zajetí nějaké rozumné startovní pozice s tímto set-upem pohodlnější, nemluvě o tom, že se vám s ním mnohdy povede víceméně bez problémů zajeti rovnou pole position.

Největší vadou na kráse celé hry je pak jízdní fyzika. Auta, ať již vypadají sebekrásněji, po tratích podivně plují a kloužou, a v začátcích tak není úplně samo sebou udržet je v nějakém přijatelném směru a zároveň tempu na trati. Každý drobný kontakt či vyjetí z trati pak může znamenat nemilosrdné hodiny. Zrádné ovšem je, že může, ale nemusí. A ani s už jistou praxí nikdy nebudete přesně vědět, kdy to ustojíte a kdy se začnete motat v kačírku, což je značně nemilé.

Spolehnout se moc nedá ani na profily trati, protože zatáčky se odhadují hodně zle. I mírná zatáčka vás tak může vynést až kdovíkam, zatímco jiná, prudší si ani nevšimne, že jste jí prosvištěli na plný kotel. Při jízdě, která sama o sobě není nijak tragická, to tak chce hodně opatrnosti, respektive je potřeba se na každé trati naučit, jak se chová která zatáčka. Konkrétně tedy třeba zatáčky Lesmo na již zmíněné Monze se projíždějí hodně špatně, takže v nich musíte zpomalovat více, než jste zvyklí z jiných her.

Pokud ale na toto přistoupíte, nebude váš výsledný dojem vyloženě špatný. Musíte ovšem ještě přijmout i fakt, že počítačem řízení oponenti to do vás občas s chutí napálí, aniž by museli, a na dlouhých rovinkách se můžete setkat i s tím, že některý ze soupeřů sám od sebe půjde do kontaktu s vámi ve snaze vás vystrčit.

Grafickému zpracování nelze upřít snahu, ale výsledek je značně nevýrazný a matný. Okruhy zkrátka z podstaty věci vypadají jeden jako druhý a není tam moc co vymýšlet. Docela působivě jsou ale ztvárněny těžké dešťové mraky, které se tváří, jako by se blížil konec světa. Zvuky pak jsou na tom stejně jako celá hra, tedy v podstatě snad i v pořádku, ale zkrátka nevýrazné, unylé a nic neříkající.

Superstars V8 Racing tak lze ve výsledku doporučit pouze nadšeným fanouškům této skutečné závodní série nebo těm nejzarytějším virtuálním závodníkům, kteří by aktuálně neměli co hrát. Vzhledem k nabitému startovnímu roštu letošního podzimu ovšem tato možnost asi jen tak nehrozí.

Hru zapůjčila firma Gamehouse.