Vznik série Mario Party se datuje do éry konzole Nintendo 64, první díl vyšel v roce 1998 v Japonsku, do Evropy se podíval o rok později. Zjednodušeně jde o takové vytuněné Člověče, nezlob se s postavičkami od Nintenda a akčními minihrami. Popravdě řečeno, první kousky jsou z dnešního pohledu prakticky nehratelné – nové díly ukazují, jak se herní průmysl za čtvrt století proměnil.
Na konzoli Switch už vyšly dva nové díly: Super Mario Party v roce 2018 a Mario Party Superstars v roce 2021. Oba vám rád doporučím i dnes, ostatně Super Mario Party je jednoznačně nejoblíbenější hra v naší rodině. Koukám, že máme nahráno přes 380 hodin, zatímco v Superstars polovinu. Je mezi nimi jeden zásadní rozdíl: první sází na pohybové ovládání, druhá se ovládá výhradně tlačítky a páčkou. Novinka Super Mario Party Jamboree láká na oba způsoby ovládání. Ačkoli názvem má blíž k dílu z roku 2018, po stránce herních mechanismů vychází ze Superstars.
 |
Super Mario Party Jamboree je vůbec největším dílem série. Těšit se můžete na 7 hracích desek, 22 hratelných postaviček a úctyhodných 112 miniher. Každá hrací deska má svoje téma a soubor pravidel. Jejich obtížnost vyjadřují hvězdičky, takže pokud se se sérií teprve seznamujete, je lepší začít těmi snazšími.
Před začátkem si lze přizpůsobit pravidla. My se pustili do klasické verze, nicméně je tu sekce Pro pro ty, kteří chtějí trochu snížit vliv náhody a víc nechat vyniknout své schopnosti. Prakticky to znamená, že se některé prvky na hrací desce vůbec nezobrazí, nebo se upraví jejich funkčnost.
Cílem každého hráče je získat co nejvíc hvězd. Hráči házejí kostkou a podle toho se pohybují po políčkách na hrací desce. Základní modré políčko hráče odmění mincemi, u červeného naopak ztratí. A pak tu je asi desítka speciálních. Získávat lze různé předměty, které vám mohou pomoct – nebo někomu jinému uškodit, například tak, že určený hráč hodí v dalším tahu jen mezi jedničkou a trojkou. Každé kolo končí nějakou minihrou (o těch podrobněji později), což je způsob, jak získat peníze. Ono si totiž nestačí hvězdu jen sebrat, ale je třeba za ni zaplatit.
Herní desky se neliší jen vzhledem a počtem políček, ale specifickými pravidly. Například u desky Mega Wiggler’s Tree Party vede cesta přes obří housenku, která se může naštvat a posunout. Tím se změní i vzdálenosti. U nás doma jsme si rychle oblíbili obří nákupní centrum Rainbow Galleria, které hráče odměňuje za sbírání razítek a nakupování. V Roll ’em Raceway usednou hráči do formulí, mají šanci se díky kostkám pohybovat opravdu rychle a skrz speciální místa střídají dráhy.
Mně osobně přišel vtipný Mario’s Rainbow Castle, tedy hrad v oblacích. V tomto případě je hvězda vždy jen na jednom stejném místě: na vrcholku věže. Vtip je v tom, že sebráním hvězdy, ale i jinými akcemi, začne noc, změní se obchody a otočí se i věž. Tam se namísto Toada s hvězdou objeví Bowser, který vám také prodá hvězdu, ale úplně bezcennou. Vy samozřejmě můžete jít naproti tomu, aby se některému z protihráčů ukázal Bowser. Asi i proto hru rád přirovnávám k Člověče, nezlob se, protože při hraní Mario party se občas někdo zlobí. Čas od času se někomu naskytne příležitost provést nějaký vyložený naschvál, nicméně v rámci zachování rodinné pohody raději necílím na děti.
Bez miniher by to nešlo
Vlastní kapitolou jsou minihry. Vždy platí, že jednomu hráči stačí k ovládání jeden Joy-Con – někdy pohybujete jen páčkou, jindy využijete tlačítka a u další stačí mávat. Hra vždy názorně vysvětlí, jak ovladač správně uchopit, a všechny minihry si lze vyzkoušet nanečisto. Miniher je několik typů, od všichni proti všem přes duely po jedna versus tři, případně nový boss rush.
Budete utíkat před ohromným balvanem, přeskakovat lávovou tyč, krájet maso na (ideálně) dvě stejně velké půlky, uhýbat před padajícími sendviči… U nás doma jedeme nejčastěji klasickou volnou hru, v níž si vybíráme minihry a zkrátka hrajeme. Takto lze hrát – stejně jako hlavní desku – až ve čtyřech u jedné televize. Pokud je počet hráčů nižší, zbylé zastoupí AI.
Desky a minihry jsou už samy o sobě na poměry série poměrně robustní, nicméně Jamboree jde ještě o kus dál. Fanoušky pohybového ovládání potěší trojice následujících režimů: Paratroopa Flight School vám umožní mávat ovladači jako křídly a létat. Rhythm Kitchen potěší fanoušky rytmických akcí, tentokrát v motivu soutěžních kuchařských show. V požadovaném rytmu tak budete krájet zeleninu či připravovat bagety. Hlavu naopak potrápí série Toad’s Item Factory, což je série puzzlů, v nichž je třeba dostat kuličku ze startu do cíle. Pohybem ovladačů Joy-Con se ovládají různé prvky na scéně, takže úkolem není jen vymyslet řešení, ale zároveň ho i realizovat. Skvělá záležitost.
Jamboree víc myslí také na online složku. Před vydáním jsem bohužel na žádné další hráče nenarazil, nicméně zkusil jsem aspoň hru s boty a velmi slibně vypadá Koopathlon. V něm se utká až dvacet hráčů: nejprv se pohybujete po jednoduchém okruhu, a to tak, že kolik mincí v některé z miniher seberete, o tolik políček se posunete. Vše vyvrcholí soubojem s Bowserem – to už se všichni hráči sejdou v minihře na jedné obrazovce.
Tvůrci ovšem mysleli i na ty, kteří raději spolupracují. V Bowser Kaboom Squade se musí osm hráčů pokusit nabít dělo a zneškodnit Bowsera. Společným úsilím tak rozbíjíte bedny, v nichž jsou dělové koule, a zároveň se vyhýbáte nepřátelům, případně zachraňujete ostatní hráče. Tady se hraje o čas.
Jak už jsme psal, Super Mario Party Jamboree vychází principiálně z dílu Superstars. To znamená, že je tu určitá forma postupu (desky si odemknete rychle). Během hry můžete vyjádřit emoce pomocí samolepek, přičemž další si nakoupíte v obchůdku za herní měnu, stejně jako hudbu a další prvky. Můžete si navrhnout vlastní pohlednici.
Děti měly radost, že se na deskách vrátili i parťáci. Ti ovšem fungují trochu jinak. Když na nějakého narazíte, není automaticky váš, ale musíte absolvovat specifickou minihru. Hráč, který na parťáka narazil, má v minihře výhodu. Parťáka ovšem bere vítěz. K čemu je pak dobrý? Zejména k tomu, že u hvězdy si můžete koupit rovnou dvě, což je sakra výhoda. Takto zdvojnásobuje i předměty, zisk peněz z políčka, ovšem i ztráta peněz na červeném políčku je dvojnásobná. To je ovšem jen malá nevýhoda, že? Parťák je na tři kola a připravit vás o něj může jen to, že přes vás přejde jiný hráč. Dětem k dokonalosti chybí už jen specifické kostky podle zvolené postavy, tady ovšem chápu, proč vývojáři zůstali u stejné desetistěnné kostky pro všechny. Bylo to šíleně nevyvážené.
Super Mario Party Jamboree je jednoznačně nejlepší díl série, který pokud by vyšel v roce 2018, tak dávám bez váhání maximální hodnocení. Jenže Nintendo do toho pořádně šláplo až na třetí pokus. Pořád ovšem platí, že kromě pořádné dávky obsahu je vše vyladěné, minihry vám přejdou do krve, zkrátka je tu kvalita, kterou od Nintenda očekávám. Pro sólo hráče, ani s online režimy, to moc není. Ale pokud máte s kým hrát, berte. Ono se to nezdá, ale když si zahrajete minihry od konkurence, překvapí vás, jak těžkopádné to někdy je.
