Sublustrum - psychedelické dobrodružství aneb osvěžující výlet do světa fantazie

I na poli budgetových her se čas od času objeví zajímavý kousek hýřící originalitou. Na jeden takový se dnes podíváme zblízka.

Sublustrum

Sublustrum vyšel ve světě pod názvem OutCry už zhruba před sedmi měsíci a příliš slávy si nevydobyl. Jedná se o budgetovou psychedelickou adventuru z Ruska, takže si asi umíte představit, že jsme se kvůli ní v redakci zrovna nepoprali.

Čert ví, proč zrovna tomuhle půlroku starému dílku věnovala firma TopCD, jinak zaměřená spíše na poněkud přístupnější hry prodávané v supermarketech, tolik práce a na náš trh ho uvádí v kompletně lokalizované verzi včetně dabingu.

Video

Nějak si neumím představit, že by si takovouhle, na první pohled ujetou hru, jen tak někdo přihodil do košíku. Ale což, já jsem tady od toho, abych vám pověděl něco o samotné hře a ne abych rozjímal nad obchodní strategií českých vydavatelů.

"Zezačátku se hra ještě bezelstně tváří jako poměrně tradiční adventura, viděná z vlastního pohledu."

Zezačátku se hra ještě bezelstně tváří jako poměrně tradiční adventura, viděná z vlastního pohledu. Klasická nenápaditá zápletka o geniálním vědci, který zemřel těsně po dokončení svého posledního vynálezu, nikoho z židle nezvedne.

A ani během první kapitoly, kdy pouze prozkoumáváte bratrův (ano, ten vědec je navíc váš bratr) byt, to na nějaký nevšední zážitek nevypadá. Jen tak se procházíte po opuštěném domě, zkoumáte hromady podivných vynálezů a pročítáte desítky stran odborné literatury a deníkových záznamů.

 Postupně zjišťujete, že se bratrovi podařilo vyzkoumat jakési zařízení, které při správné kombinaci ultrazvuku a lehkých drog dokáže člověka přesunout do jiné reality. Něco takového si samozřejmě musíte vyzkoušet na vlastní kůži a v ten moment se ocitnete v úplně jiné hře.

Z nevýrazné, až ušlápnuté adventury se stane zběsilý trip, oživlá noční můra plná abstraktních tvarů. Ve Třpytosvětě nic nefunguje tak, jak jste zvyklí a čím se noříte hlouběji, tím více šílenství se na vás valí.

Neexistuje zde nic jako čas, nic jako nahoře a dole, žádné stéblo, kterého byste se mohli chytnout. Po všech těch hrách, snažících se o maximální realističnost je podobný výlet do světa bezbřehé fantazie nesmírně osvěžující. Idylka ale končí, když se chcete posunout zase o kousek dál, jelikož všechny hádanky jsou podobně ujeté.

Ve hře je naprosté minimum předmětů a všechny úkoly jsou založené spíše na puzzlech než používání inventáře. Jenže ono manipulovat s různými podivnými přístroji, jejichž účel, natož princip, vám nikdo nevysvětlil, je poněkud ošemetné.

Rovnou se přiznám, že bez občasné pomoci návodu bych se na závěrečné titulky asi nikdy nepodíval. Ono je sice hezké kochat se pohledem na neobvyklé prostředí, ale řešit problémy typu použij mechanické embryo na tramvaj už tak zábavné není.

"Po všech těch hrách, snažících se o maximální realističnost je podobný výlet do světa bezbřehé fantazie nesmírně osvěžující. "

Jediný kontakt s normálnem představují psané vzkazy od bratra a z těch si toho popravdě také moc nevezmete. Různých textů je ve hře až příliš a hledat v těch zmatených deníkových záznamech či citacích Freuda a Junga nějakou nápovědu není nic lehkého. Dialog je ve hře, pokud si dobře vzpomínám, jeden jediný a samotný příběh tak ustupuje do pozadí.

Ale zpátky k těm příjemnějším věcem jako je třeba grafika. Je jasné, že malé ruské studio nemůže v technologii konkurovat dnešním grafickým skvostům, ale to, co chlapci z Phantomery Interactive ztrácejí zastaralým enginem, dohánějí ve stylovosti.

Ať už bloudíte v industriálních komplexech nebo prolézáte rozpadlé pouštní městečko, všude se můžete kochat bezbřehou imaginací autorů. Tohle se opravdu nedá slovy popsat, to se musí vidět na vlastní oči. Výsledný obraz je navíc prohnán několika atmosférickými filtry, takže výsledek připomíná prastarý film.

 Jedinou výtku bych měl k pohybu hlavní postavy – jakoby se tvůrci nemohli rozhodnout mezi plynulým (jako v Atlantis) a skokovým (hry od Kheopsu) pohybem, a tak zvolili jejich kombinaci. Při přesunu z místa na místo se tak spustí nechutná slideshow, z které mohou slabší osoby dostat epileptický záchvat. Naštěstí lze tento „zlepšovák“ vypnout, takže to ani nemůžeme pokládat za zápor.

Jednoznačnou pochvalu si zaslouží hudba, která se řadí k tomu nejlepšímu, co jsme ve hrách mohli letos slyšet.

Táhlé ambientní plochy vás v přemýšlení neruší, ale pokud už se výjimečně na obrazovce děje něco výjimečného, dokáže hudba skvěle vyburcovat vaše vědomí.

Vynést na Sulustrumem nějaký finální verdikt není nic snadného. Drtivá většina hráčů a to včetně kovaných adventuristů nad hrou ohrne nos a nelze jim to zazlívat. Nezajímavý příběh není dostatečnou motivací, aby se probíjeli hromadou sice originálních, ale také nepřehledných a pekelně tuhých hádanek.

Na druhou stranu pro člověka unaveného neustálým omíláním klasických herních postupů se může jednat o srdeční záležitost, která ho připoutá k monitoru na pěkných pár hodin. Do které skupiny patříte vy?