RECENZE: Dobývání hradů ve Stronghold: Warlords očekávání nenaplnilo

Ani nejnovější strategie Stronghold: Warlords nedokázala navázat na úspěch prvního dílu. Ačkoli mise jsou pestré, hru sráží budgetové zpracování, špatná umělá inteligence a nechtěné inovace.

Když se řekne Stronghold, nejedno stratégovo srdce poskočí nadšením. Desítky hodin budování nedobytných pevností a další desítky hodin jejich zdolávání. Stovky panáčků mašírujících na smrt proti obřím kamenným zdím, které se po příjezdu katapultů měnily v pouhou prašnou vzpomínku. To byl první Stronghold z roku 2001. 

Vývojáři z britských Firefly Studios definovali svým debutem nový subžánr strategií. Na úspěch prvního dílu se však autorům už navázat nepodařilo. Přesto se ze série stal pro některé kult. Další díl vychází po dlouhých sedmi letech a přenáší potyčky do exotické Asie.

Výlet do Asie

Stronghold: Warlords nás tentokrát zavedou do Asie. Do turbulentních dob, kdy si všichni šli po krku a jedna dynastie střídala druhou. V pětici kampaní si vyzkoušíte hru za Čínu, Vietnam, Mongolsko i Japonsko. Jde převážně o válečné kampaně, ale jedna ekonomická je ušitá i pro ty, kteří raději budují své dominium v relativním poklidu. V nabídce nemůže chybět ani klasický multiplayer, skirmish nebo free build.

Stronghold je jedinečná série. Stírá hranici mezi budovatelsko-válečnou real-time strategií a tower defense her. Takový hybrid Age of Empires a Caesara. Rozpracovává do detailu defenzivní a ofenzivní složku hry i management pevnosti. Pro správné hraní si musíte osvojit umění, jak správně stavět hrady, osadit je pastmi, věžemi a posádkou. Ale také jak zajistit stabilní přísun jídla, materiálů i zbraní. Z druhé strany barikády zase získat přehled, jak udolat nepřátelské pevnosti.

Jít proti kamenným zdivům s meči není zrovna moudré, ale stačí pár žebříků na nehlídaných místech a vaše malé oddíly bez větších ztrát pobijí stráže a ještě obsadí hlavní bránu. Základní mechanismy hry vám Stronghold: Warlords nastíní v tutoriálu, který netrvá snad déle než tři minuty. Komplexnější výuku dostanete v první kampani. Mechanismů a nových věcí ale přibývá s každou misí. 

Základem je zajistit si požadovaný přísun zlaťáků, který získáte, pouze pokud se svědomitě staráte o blaho poddaných. Daně nemůžete šroubovat donekonečna. Napálili jste moc vysokou daň? V hradě vám zbudou možná tak vepři. Pokud však svěřencům poskytnete vyšší příděly rýže a k tomu třeba maso a zeleninu, budou nadšení. Jestliže je chcete opravdu rozmazlit, tak i čaj a ošacení. Potom si nejspíš nechají i vrtat koleno a oškubat se o poslední halíř.

Mimo ekonomickou kampaň jsou zlaťáky téměř všemocné. Ve válečných kampaních si za ně můžete nakoupit skoro všechno: materiály, suroviny i zbraně. Což je škoda. Stačí mít vysoké daně a vlastně už nemusíte řešit nic dalšího. Odpadá nutnost složitějšího řetězce. Proč se starat o těžbu železa, dřeva, kamení a výrobu zbraní, když je za jistý obnos nakoupíte?

Hon za vladaři

Novým mechanismem jsou takzvaní Warlords. Jde o nezávislé panovníky, které si můžete naklonit buď diplomacií, nebo silou. Vladaři jsou předsunutou základnou. Poskytují, podle svých možností, suroviny a vojsko. V jistých případech dokonce mohou mašírovat ve jménu vašeho praporu proti zvolenému nepříteli.

Stronghold: Warlords

Do Strongholdu přichází zcela nová „měna“ – diplomatické body. Generují se ve speciálních budovách. Body se používají nejen k podmanění nezávislého vladaře bez krvavého masakru, ale i k jeho pozdějšímu komandování. Za pár desítek až stovek diplomatických bodů si lze vyžádat dodávky rýže nebo celé armády.

Má to však jeden háček, který podkopává vše, co jsme u Strongholdu měli rádi – hru máme spojenou hlavně s budováním neproniknutelné obrany, jenže na území podmaněných vládců stavět nemůžeme. Jaký má tedy smysl budovat dokonalý obranný val kolem vaší pevnosti, když se všechny bitvy odehrají u stěží opevněného hrádku někde na kopci?

Systém vladařů má i další neduh. Veškeré požadavky musíte řešit manuálně. V mnoha misích máte za úkol si od podmaněných vládců nechat poslat určitý obnos surovin. Soustavně ťukáte na tlačítko poslat suroviny a sem tam vyřešíte nějaký ten konflikt na bojišti. To není úplně esence zábavy.

Stronghold: Warlords nemá nouzi o variabilitu misí. Každá z pěti kampaní dobře dávkuje úkoly. Některé mise jsou čistě obranné, jiné dobývací a nebo kombinace obou. Úplně vybočuje ekonomická kampaň. Byla pro mě trochu zklamáním – klame názvem. Ekonomická kampaň připomíná o něco víc budovatelské strategie, ale i zde se nevyhnete soubojům. To by ještě tolik nevadilo, jenže se zde objevují zcela náhodně a hojně eventy, které hru zbytečně komplikují.

Hlavní náplní ekonomické kampaně je vyrobit určitý počet produktů v dost šibeničním časovém limitu. Začnete tedy budovat produkční řetězec. Vše jde jako po drátkách, odrazíte pár útoků a v tom přijde požár a pak další a další. Než poddaní doběhnou s vědry vody, vaše snažení doutná. Nejsem si jist, jak to bylo s požáry ve středověké Číně, ale asi tam nehořelo co pár minut, jinak by moc prosperity a věhlasu nezískala. Určitě ne, kdyby hasiči byli tak pomalí a neorganizovaní jako ve hře. Toto má být Stronghold, ne Emergency. Takových událostí má hra v rukávu dostatek na to, aby vám zkrabatěla obočí. Obzvlášť, když vám blafne sýpka s uskladněnými surovinami pár minut před cílem.

Stronghold: Warlords

Podobné pocity jsem zažíval při komandování vojáků. Ze strategií jsme zvyklí na to, že pathfinding není dokonalý a umělá inteligence je na úrovni absolutní nuly. Jenže v případě Strongholdu to může být extrém. Útok na hrad je nejodvážnější tah. Je třeba najít nejslabší místo a zaútočit rychle a precizně. Tuto ideu však vaši svěřenci příliš nenaplňují, spíš inklinují k taktice „vrhnu se na prvního nepřítele v okolí a nechám se umlátit“. Naneštěstí se s tím nedá dělat nic jiného, než načítat pozici stále dokola, dokud vaše armáda není natolik sladěná, aby útok provedla podle vašich představ.

Co v dnešní hektické době potěší, je důraz na rychlé vybudování armády. Při dobře zaběhnuté ekonomice si vybudujete obří armádu během pár minut. Většina jednotek nemá moc velkou životnost, ale s tím se počítá. Kromě řadových rytířů a lučištníků dostanete pod svou kontrolu i speciální jednotky lišící se podle národa. Za Japonsko jsou to třeba extra odolní a extra pomalí samurajové nebo ninjové, schopní zdolávat zdi bez žebříků. Mongolská armáda by se zase stěží obešla bez své hrůzu nahánějící jízdy. 

Bitvy jsou dostatečně epické. Autoři nezapomněli na to, odkud se vzal střelný prach, a tak na obloze prosviští i salvy rachejtlí nebo bojiště ozáří exploze nastraženého sudu se střelným prachem.

Budgetový kabát

Mám rád slovo „eklhaft“, perfektně podle mě vystihuje pocity nelibosti. Přesně takové pocity mám z audiovizuální stránky hry. Samotná grafika až taková hrůza není. Obrázek z ní byste si asi stěží pověsili na zeď, ale budiž. Autoři by udělali lépe, kdyby se vrátili k izometrické 2D grafice.

Stronghold: Warlords

Mnohem horší to je s uživatelským rozhraním, které by už bylo zastaralé a nevkusné na přelomu tisíciletí, natož v roce 2021. Kromě vizuální stránky je však UI v pořádku a neztratíte se v něm. Budgetově působí i briefing a animace. Podobně nelibé pocity mám i z dabingu. Celou hrou vás doprovází nesympatický hlas eunucha, který drásá uši. Hudba je asi to jediné, co vás nemá čím iritovat.

Stronghold: Warlords má i neduhy technického rázu. Optimalizace není nejlepší, mnohokrát se mi stalo, že se počítač tak zavařil, až se raději vypnul.

Nelichotivý comeback po sedmi letech

Máte-li estetické cítění, nejspíš vás budou bolet oči a uši a z některých nedotažeností polezete po stropě. Stronghold: Warlords však dokáže být i zábavná RTS s asijskými kulisami. Naneštěstí podkopává odkaz sama sebe nedomyšlenými inovacemi a technickým zpracováním. Jako budgetová hra neurazí ani nenadchne. Zarytí fanoušci strategií si v ní to dobré stejně najdou.