Street Fighter IV – bojovka pro pamětníky
Street Fighter IV
CD Projekt 17.02.2009 Xbox360
Street Fighter IV
Jan Lysý
Když si uvědomím, že se Street Fighterem (respektive s jeho pokračováním) jsem se setkal v době, kdy byla konzole SNES od Nintenda na vrcholu, vyjde mi z toho jediné, pomalu bych si měl začít zařizovat zubní protézu. Je to už pěkných pár let, kdy se objevil 2D Street Street Fighter II v neodolatelném kresleném zpracování.
Pro běžného člověka je ve všech těch SF hrách asi slušný chaos, ale důležité je vědět, že všech asi sto padesát her má něco společného. Jsou svižné, plné pestrobarevných efektů, postav s nelidsky napumpovanou svalovinou a očima přes půl hlavy. Je prostě vidět, odkud Street Fighter pochází.
Porazit takového ruského svalovce Zangiefa, to není legrace.
Street Fighter IV v tomto není jiný. V době, kdy se remaku dočkávají i hry, o kterých vlastně skoro nikdo nevěděl, že existují a snaží se přinést něco „revolučního“, jdou tvůrci z Capcomu trošku jiným směrem. Oficiální čtvrtý díl netlačí na pilu a záměrně nehodlá měnit nic podstatné, autoři neexperimentují s herním systémem, ani s grafikou.
Ne, neděste se, samozřejmě je vidět, ve kterém roce spatřil čtvrtý díl světlo LCD a plazmových obrazovek, ale kreslený styl byl zachován. Postavy jsou nyní sice 3D, ale stále se pohybují ve 2D. Tedy mohou kráčet jen vlevo či vpravo. Možná vás to zaskočí, ale já osobně jsem jedině pro, je to staromilské, ale má to své kouzlo a ke Street Fighteru to prostě patří.
Bojovníci a bojovnice vypadají skvěle. Zachovali si svůj původní styl, ale jsou vymodelováni do posledního detailu. Jejich kontury jsou obtaženy silnými černými liniemi, což jim propůjčuje působivou kreslenou image.
Pokud se na prostředí i postavy podíváte pozorněji, zjistíte, jak precizně je vše vymodelováno, ale současně uvidíte, jak velmi se vše podobá původním hrám. To je jednoznačné plus pro ty, kteří starší Street Fightery pamatují a obdivují.
Současně jsem si ale skoro jistý, že nováčci, kteří s žádným předchozím dílem nepřišli do kontaktu, budou určitě zaskočeni a mnozí také zklamáni. Už jen to, že je možný pohyb jen ve 2D asi slušnou spoustu lidí odradí. Je to trošku nezvyk, když ostatní konkurenti berou možnost pohybu ve třetím rozměru jako samozřejmost.
Směr, kterým se postava vydá, kontrolujete buďto analogem nebo směrovým křížem. Analog je pohodlnější, ale pokud máte postavu, jejíž speciální údery vyvoláte např. kombinací dopředu dozadu a úder, je s tím trošku problém. Pro tento případ je vhodnější směrový kříž. Na druhou stranu ten, kterým disponuje ovladač pro Xbox 360 není úplně nejpřesnější, takže se často stane, že se přemáčknete a bojovník skočí, aniž byste o to stáli.
Ovládání samotné není nějak složité, blok se aktivuje tak, že stisknete analog/kříž ve směru od protivníka. Každý bojovník má šest standardních útoků – lehký úder a kop, střední úder a kop, silný úder a kop.
Pokud naráz stisknete lehké útoky a jste dostatečně blízko soupeře, můžete použít hod. Současné tisknutí středních útoků aktivuje Focus Attack (o tom níže) a těžké útoky slouží ke specifické akci každé postavy.
Teď něco ke zmíněnému Focus Attacku. Jde o novinku čtvrtého dílu. Pokud využijete obou středních útoků, můžete nejen absorbovat útok soupeře, ale ještě docílit protiútoku. Ale není to zdarma, vyčerpá to energii, která se vám postupně nabíjí během souboje. Není to úplně nejjednodušší naučit se s Focus Attackem pracovat, ale jestliže to zvládnete, poskytne vám to velkou výhodu. Navíc počítačem ovládaní bojovníci tohoto využívají často, takže je v podstatě nutností zvládnout Focus Attack také, protože bez něj byste se hodně zapotili.
U této hry si můžete i doma připadat jako v japonské herně.
Další novinkou jsou Ultra Combos (byť něčeho podobného už jsme se ve Street Fighterovi dočkali). Jde o speciální útoky, k jejichž použití potřebujete dvě věci, obvykle ne úplně jednoduchou kombinaci tlačítek a mít dostatek energie v ukazateli. Jestliže se vám to ale podaří, stojí to za to. Dočkáte se několikavteřinové animace, kde váš rival dostává pořádně po „čumáku“ a navíc mu to ubere slušnou část života.
Domácí verze Street Fighter IV obsahuje 25 postav. Ale všechny nejsou dostupné hned. Poté, co zdoláte hru (rozumějte, zmlátíte každého, kdo se vám postaví), získáte například obrázky do galerie, videa nebo právě další hrdiny a hrdinky.
Máme tu obvyklé borce jako je Ryu, Ken, Chun-Li, Guile, Vega, Bison, ale také nováčky. Celkově jsou čtyři – Abel (pochází z Francie, vyznává různé styly bojových umění), Crimson Viper (chladná americká špiónka), Rufus (tlusťoch, který spoléhá na Kung Fu) a El Fuerte (wrestlingový zápasník z Mexika).
Rozdíly mezi jednotlivými zúčastněnými jsou, skoro bych řekl, až propastné. Bojovníci fungují na standardních principech – slabý – rychlý, silný – pomalý. Ovšem někdy je to poněkud nevyvážené a například porazit takového ruského svalovce Zangiefa, to není legrace. Umělá inteligence funguje tak, že pokud se k němu jen přiblížíte, okamžitě vás čapne a praští s vámi o zem a znovu a znovu.
Každý z bojovníků má vlastní úvodní a finální animaci (kreslenou v manga stylu) a jednoho úhlavního nepřítele, se kterým se utká před závěrečným bossem. Tím je Seth, který býval šéfem zbraňové divize v Shadaloo. Je to poměrně slušný zabiják, protože využívá speciální údery ostatních postav a dostat se mu na zoubek není sranda ani na nižší obtížnost.
Zmatek nad zmatek |
První hra ze série pochází z roku 1987, ale dovolím si tvrdit, že pokračování - Street Fighter II je o něco známější. Ale to byl jen počátek, vznikaly další a další tituly a není úplně jednoduché dopočítat se, kolik jich bylo. Například druhý díl se dočkal rozšíření nesoucí přídomek Super, následně Turbo (vylezlo nám z toho tedy Super Street Fighter II Turbo), Champion Edition nebo The New Challengers. Street Fighter II tak možná aspiruje na hru s nejvíce variacemi. Aby hráčský svět nebyl zmatený málo, tak následovala série Alpha, někde ovšem nazývaná Zero, která měla oficiálně tři díly, ale každý měl opět několik „mutací“. Právoplatný třetí díl Street Fighter III samozřejmě nezůstal pozadu a připravil si také několik různých verzí. Později se dokonce objevila i větev pokoušející se přenést Street Fightera do 3D, nesoucí přídomek EX. Celkově je to ale tak komplikované, že bych se vsadil, že v Japonsku určitě existuje nějaký vysokoškolský seminář, kde historii her Street Fighter přednášejí pilným studentům. |
Popravdě řečeno hra není vůbec snadná. Už u druhé nejnižší obtížnosti se můžete slušně zapotit. Pokud nechcete každý souboj absolvovat dvacetkrát, budete muset ovládat vybranou postavu minimálně skvěle. S tím, že budete střídat kopy a údery si nevystačíte. Vstřebat musíte Focus Attack i Ultra Comba, pokud ne, budete mít hodně velké problémy.
I když se to na první pohled nezdá, tak bojový systém je slušně promyšlený a sází na to, že budete využívat vše, co bojovník nabízí. Ale není to vždy úplně nejsnadnější. Street Fighter proslul tím, že často využívá pro speciální údery čtvrtkruhy popřípadě půlkruhy (analogem/směrovým křížem musíte například projet dráhu zprava dolů, zprava doleva a podobně) a jelikož na ovládání, které není až tak citlivé, si musíte zvyknout, bude chvíli trvat, než vaše postava bude provádět to, co byste si přáli.
Kromě příběhového Arcade módu, tu máme ještě možnost hrát přes Xbox Live, klasický Versus, dále pak tréninkový mód, kde si můžete bušit do soupeře jak je vám libo, ten se nebude bránit a navíc ještě Challenge mód, kde na vás budou kladeny různé požadavky ve stylu přežij co nejvíce soubojů, zvládni co nejvíce protivníků v daném čase nebo mise, kde budete muset použít předem dané útoky (nenápadný tutoriál, ve kterém se učíte komba).
O vizuálním zpracování už řeč byla, teď něco k hudbě. Co se týče namluvení, tak lze zvolit anglické či japonské, obojí je na vysoké úrovni, stejně jako zvuky, které (jak jinak) odkazují na předchozí hry, podobně jako hudba (často se dočkáte remixů původních songů).
Street Fighter IV je tedy vlastně takovým poděkováním všem věrným fanouškům dlouholeté bojovkové série. Nabízí pár nových zpestření v bojovém systému, ale zuby nehty se drží originálu. To je jistě pro pamětníky dobrá zpráva, ale trochu se bojím, že ty, kteří nikdy Street Fightera příliš neobdivovali nebo ho nezkusili, toto neocení. Není až tak divu, že nový díl budou mít za pár desítek let starou hru jen lépe technicky zpracovanou. Ale když se nenecháte odradit prvotním šokem, tak zjistíte, že Street Fighter IV je mnohem hlubší, než vypadá.
Hodnocení: 90%
Michael Mlynář
Na rozdíl od Honzy jsem hrál verzi pro PlayStation 3, která je podle toho, co se píše v předchozích řádcích prakticky totožná, a tak bych doplnil jen pár poznámek více či méně subjektivního charakteru.
Vzhledem k tomu, že již dříve jsem měl možnost si párkrát nového Street Fightera zahrát, byla má očekávání velmi vysoká. O to větší pak ale bylo moje rozčarování z toho, že se mi doma v pohodlí gauče nehraje nový díl tak dobře, jako při různých předváděčkách nebo v japonských hernách.
Důvodem je ovládání. Jak již naznačil kolega, není ovládání na gamepadu zcela ideální, protože k něčemu se lépe hodí směrový kříž (jenž je mimochodem na Sixaxisu na bojovky naprosto ideální), ale na různé půlobloučky je zase vhodnější analogová páčka, která je ale zase horší pro přesné určení jednotlivého izolovaného směru.
Osobně se mi tak v praxi potvrdilo, že nejvhodnější ovládací periférií pro tuto hru je takzvaný „arcade stick“, tedy klasická sestava jako na coin-op automatech – páčka na jedné straně plus tlačítka na straně druhé. Mimo jiné totiž páčku ovládáte celou dlaní a ne jen palcem, a tak je zaručena výborná přesnost i při zadávání jednotlivých směrů. Pokud to tedy se SF IV myslíte vážně, nákup této periférie vás asi nemine.
Druhý filmový pokus |
Herní série Street Fighter už se svého filmového zpracování dočkala. V roce 1994 nás slušně rozesmála taškařice s Van Dammem, která je až nechtěně veselá. O nápravu se pokouší Andrzej Bartkowiak, který sice nepatří k oscarovým režisérům, ale film jako Lovec policajtů nebo Od kolébky do hrobu jsou slušně koukatelné záležitosti. Nic uměleckého, ale újmu na zdraví to nezpůsobí. S filmovými adaptacemi her už má své zkušenosti, režíroval Dooma. A i když to nedopadlo nejlépe, upřímně, zase taková hrůza to nebyla. Street Fighter: The Legend of Chun-Li uspokojí ty, kteří touží vidět krásky, které dovedou kopat pěkně vysoko. Chun-Li ztvárnila Kristin Kreuk, Bisona Neal McDonaugh, Charlieho Nashe Chris Klein, Balroga Michael Clark Duncan, Vegu zpěvák Taboo a Gena Robin Shou. Premiéra je naplánována na 27. února (USA), datum české zatím nebylo oznámeno. |
Souhlasit musím i s obtížností hry, respektive spíše s „kauzou Zangief“. Tato postava dokáže člověka opravdu otrávit, zejména tedy v začátcích, protože, když to Zangiefa popadne, tak vám nedá nejmenší šanci a vymlátí z vás duši jednou velkou řadou chytaček.
Jednou se mi dokonce stalo, že jsem se s plným zdravím dostal do fáze, kdy stačilo Zangiefovi zasadit jeden jediný jakýkoliv poslední úder, ale v tu ránu mě začal drtit právě chytačkami a ve výsledku jsem prohrál. Zdá se, jako by právě u tohoto týpka hře místy „ruplo v bedně“ a rozhodla se vás přivést do blázince. U žádné jiné postavy včetně závěrečného bosse Setha jsem to ale nezaznamenal.
Naopak lehce s Honzou nesouhlasit ovšem musím ohledně obtížnosti a vyváženosti hry. Ta je sice obecně vyšší, než by se dalo čekat, ale není to nic strašného. Navíc je v nabídce celých osm obtížností, takže si tu na své může přijít každý. Pravdou ale je, že úplným zelenáčům může dělat jisté problémy i ta úplně nejnižší obtížnost.
Capcom se tak v tomto ohledu zachoval ve stylu Chytré Horákyně, když na jednu stranu nabídl v duchu současných trendů hru pro co nejširší škálu zákazníků, ale zadruhé se nevzdal svých tradic, a SF IV, tak jasně odkazuje ke svým kořenům mimo jiné ani zdaleka ne triviální obtížností.
Vyváženost postav je pak poněkud diskutabilní. Nejedná se ani tak o to, kdo proti vám stojí, ale spíše koho ovládáte vy. Podobně jako vlastně u každé jiné bojovky vám některé postavy sednou více, jiné méně a zároveň by se dalo říci, že některé jsou pro začátek vhodnější než jiné.
Trochu matoucí může být skutečnost, že sumista Honda i tlusťoch Rufus dokáží bez problémů sázet salta a skákat dva metry vysoko, ale Street Fighter zkrátka nikdy nebyl o realismu. Osobně jsem měl například velké problémy při hraní za Guila nebo Blanku.
Ve skutečnosti mají sice všechny postavy v základu stejný rejstřík pohybů, ale ty se mnohdy liší mimo jiné například dosahem, co se týče základních úderů, nebo snadností provedení v případě již pokročilejších technik. Obecně se ale dá říci, že pro začátek jsou asi podobně jako v jiných bojovkách nejlepší klasicky rychlé a hbité holčičky jako například Chun Li nebo Sakura. Dobrými univerzály jsou i nesmrtelní klasici celé série Ryu a Ken.
A jedna zajímavost na konec. U této hry si můžete i doma připadat jako v japonské herně, kde vám do hry kdykoliv může vstoupit kdokoliv, kdo hodí minci do protějšího automatu, propojeného s tím vaším. Ve verzích pro domácí konzole (přinejmenším tedy v té pro PS3) to pak funguje tak, že vás během hraní může vyzvat někdo online. Dokonce se v případě více vyzyvatelů tvoří jakási virtuální fronta, která čeká, až vyzvaný dohraje aktuální zápas. V japonských hernách se takovéto fronty stojí běžně, v tomto případě ji ale nemusíte stát, ale můžete ji třeba ležet v posteli.
Ve výsledku mi tak v případě Street Fightera vychází velmi slušná bojovka, která se ale svým pojetím značně liší od toho, co v tomto žánru vídáme v posledních letech. Zda to bude její trumf či naopak nevýhoda, to teprve ukáže zájem zákazníků. Osobně tedy akorát strhávám decentní dva bodíky za problémy se Zangiefem a ne úplně nejlepší ovládání na gamepadu.
Hodnocení: 88%
Miliardářské elity technologického světa propadly nezávislé české videohře
Hraní videoher není jen zábavou pro teenagery, kteří nevědí, co s volným časem, ale dokáže pohltit i elity. Noviny Financial Times publikovaly článek o tom, že česká strategie Factorio nadchla...
Toto jsou nejkrásnější herní streamerky, podívejte se
Mají až miliony sledujících. Jsou úspěšné, krásné a hrají počítačové hry. Řeč je o herních streamerkách. Ze čtyřiceti dívek a žen jste vybrali ty nejkrásnější.
{NADPIS}
{POPISEK}
Kvůli bugu přišel o stovky nahraných hodin, vývojáři udělali záplatu na míru
Kvůli technické chybě, kterou nemohl ovlivnit, hrozilo fanouškovi komplexního vesmírného simulátoru No Man’s Sky, že jeho více než šestisethodinový postup přijde vniveč. Vývojáři mu ovšem přispěchali...
{NADPIS}
{POPISEK}
Poznáte, který z těchto děsivých příběhů se skutečně stal a co je fikce?
Čas, kdy se všední realita střetává se světem nadpřirozena, opět nastal, a s ním i příhodná doba povyprávět si další tajemné historky. V minulém díle jsme si pověděli o příbězích inspirovaných...
Kingdom Come je přes 6 let staré, ale prodává se lépe než dnešní novinky
České studio Warhorse se na svých sociálních sítích pochlubilo, že za posledních 9 měsíců prodalo další dva miliony kopií své prvotiny Kingdom Come: Deliverance. To je více, než zvládly mnohé letošní...
Je to spíš noční můra než videohra. Generuje ji umělá inteligence
Vypadá to jako Minecraft, ale není. Projekt Oasis je první hratelná videohra, kterou vám za pochodu generuje umělá inteligence. Nutno dodat, že jde spíše o takovou interaktivní halucinaci než o...
Vrací se nejvíc sexy herní série. V Dead or Alive nebudeme bojovat, ale randit
Japonské vydavatelství Koei Tecmo oznámilo další přírůstek své značky Dead or Alive. Tentokrát nepůjde o klasickou bojovku, naopak, ke krásným obyvatelkám tropického ostrova budeme přistupovat po...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!