Strategické RPG od studentů se povedlo - Windchaser

Diplomová práce partičky studentů se zvrhla ve velký herní projekt, který přetéká originalitou.

Windchaser (PC)

Projekt Windchaser je splněným snem partičky německých vysokoškolských studentů. V rámci své diplomové práce se rozhodli zariskovat a vytvořit počítačovou hru, což je stále velmi neobvyklý počin. Co si budeme povídat, to je stále hodně neobvyklé a vůči často staromilským profesorům i dost odvážné.

Ale povedlo se. Pánové nejenže dostali své tituly, ale díky slušné medializaci v německých časopisech si ji všiml také vydavatel a poskytl peníze na to, aby z Windchaseru mohla vzniknout plnohodnotná hra s příběhem a opravdu zábavnými mechanismy. Bude šťastný příběh pokračovat?

Hra je sice v zásadě strategií, ale předem se smiřte s tím, že po celou dobu nebudete ovládat ani jednu velkou armádu a ani si nepostavíte žádnou základnu. Pokud si odmyslíme tyto prvky, připomíná Windchaser ze všeho nejvíce Spellforce. To indikuje mimo jiné výrazné RPG prvky. A skutečně – základem je trojčlenná skupinka hrdinů tvořících zvláštní gildu. Ostatně gildy jsou v tomto netradičním a velmi barevném fantasy světě něco jako rodiny.

Trailer

Tím to ale nekončí. K dispozici máte ještě určité množství pomocníků. A samozřejmě také jakousi vzducholoď zvanou Windchaser. Kolem ní se točí řada herního obsahu. Skladujete a prozkoumáváte tu cenné věcičky a artefakty, léčíte jednotky či vaříte nejrůznější lektvary. Jelikož je vzducholoď tím nejcennějším co máte, musíte nejprve prozkoumat a zabezpečit okolí, ve kterém chcete přistát.

To funguje zhruba tak, že v plně 3D prostředí vyšlete minimálně jednu jednotku, aby zabrala rozhlednu, což se děje tak, že se k ní pouze postavíte. Tím okamžikem se zpřístupní další část mapy, do které můžete Windchaser vyslat. Pochopitelně se tak otevírá také přístup k dalším dobrodružstvím, která mají překvapivě variabilní ráz a příjemně zapadají do komplikovaného a obšírně vyprávěného příběhu.

Na počátku se nějakou dobu pohybujete sami jako hrdina Loan, ale brzy potkáte válečného veterána Caina a pohlednou Sharu. Každý z bojovníků disponuje odlišným bojovým stylem, jenž je symbolizován jednou barvou. Koncentrace je modrá, disciplína zelená a chaos červený. Každá jedna specializace je nadřazena jiné. Zatímco koncentrace poráží disciplínu, ta si naopak umí poradit s chaosem a ten je ten zase dokáže zatočit s koncentrací.

Jakmile se tak setkáte se skupinkou nepřátel, která je vytrénována ve jménu chaosu, měli byste zaútočit s pomocí disciplíny. To znamená zvolit jako vůdce skupiny Caina, čímž celá grupa profituje z jeho schopností. Možná to působí lehce zmateně, ale vězte, že tyto základní principy si osvojíte během tutorialové chvilky.

Jenže to ani zdaleka není všechno. Windchaser je o poznání komplexnější. Každý hrdina má také schopnosti, které můžete během boje aktivovat a které mají dopady na nepřátelský bojový styl. K tomu se přidávají ještě efekty morálky, bojové kontry a v neposlední řadě komba. Tahle hra zkrátka není žádné Diablo. Nevyhraje ten, kdo se jako první zorientuje a nejrychleji kliká. Naopak to chce počáteční analýzu situace: jakým bojovým stylem oplývají nepřátelé? Na jakém jsou levelu? Jaké má jejich vůdce talenty?

Na obřích mapách často potkáte dobrovolníky, které můžete najmout do svých řad a v některých případech si je držet natrvalo. Zejména ty, kteří se vám hodí. Ty potom můžete ještě dále specializovat a přisuzovat jim různé bojové styly. To však lze provést pouze v často příliš vzdálených budovách k tomu určených. Ve hře tak bohužel zažijete až příliš mnoho zbytečného běhání. A to i poté, co zemřete. Pak se totiž objevíte zpět u Windchaseru, který slouží jako základna a musíte se dostat zpět. Jenže hrdinové se pohybují docela líně.

Hráč si může složit a následně ovládat až čtyři týmy. Ve Windchaseru se totiž všechno děje v týmech. Ani nepřátele nepotkáte jednotlivě roztroušené. Vždy tvoří pevnou skupinu. Důležité upozornění: pokaždé je nutné zlikvidovat všechny příslušníky dané grupy. Pokud dostanete například jen tři a pak se z boje stáhnete, po novém započetí bitky budete čelit znovu plnému počtu.

Windchaser není zrovna jednoduchá hra. Je to dáno zejména těžkou odhadnutelností bojů a jejich značnou nevypočitatelností. Přestože jste papírově silnější nebo jste v přesile, v průběhu bitky se může stát leccos. Například padne nejslabší člen vaší skupiny, čímž okamžitě klesne morálka jeho spolubojovníků a stoupne bojová odhodlanost protivníka. To nejsou žádné zanedbatelné bonusy, ale čísla, která občas dokáží rozhodnout o úspěchu.

Trochu zamrzí, že jednotky se sice dostávají na vyšší levely, ale velká část vylepšování je automatizována. Ze všeho nejvíce tak můžete upgradovat vzducholoď. Plněním questů získáváte slávu a za ní potom stavíte třeba laboratoř, která vyrábí ozdravné lektvary, svatyni, která vám umožní teleportaci na loď apod. Později je dokonce možné rekrutovat pomocníky přímo na palubě, aniž byste museli obíhat mapu a shánět je.

Mise a úkoly velmi dobře kombinují silné stránky hry, tedy využívání vzducholodě, zpřístupňování jednotlivých sektorů mapy a taktické boje. Například musíte zabírat části mapy, abyste se s Windchaserem postupně dostali do blízkosti raněné Shary a zachránili ji. Budete vykuřovat doupata monster, která ohrožují vesnici. Tím ji osvobodíte a otevřete si přístup k dalším bojovníkům. Jindy zase postavíte eskortu a pomůžete obchodníkům. Čas od času vás hra postaví před důležitou volbu, kde se budete muset rozhodnout tak či onak a později nést následky.

Na technické stránce Windchasera se dá poznat, že rozpočet rozhodně nedosahoval horentních sum a někde zkrátka bylo zapotřebí ušetřit. Hra tak za současným stavem vývoje má několikaleté zpoždění, ovšem to a priori neznamená, že vypadá špatně. Naopak – styl je docela povedený, a když si zvyknete na kostrbaté animace a občas až příliš podobné prostředí, budete snad i spokojeni.

Windchaser je velmi nenápadným titulem, ze kterého se prodejní hit asi nestane. Nevypadá nikterak úchvatně a na první pohled působí komplikovaně. Jenže se překvapivě dobře hraje, a přestože se u pobíhacích pasáží budete chvílemi nudit a sem tam se nevyhnete bojové frustraci, vydrží vám hodně dlouho.