RECENZE: Storyteller řeší komiksové hádanky, délka hry ale tropí problémy

Hra Storyteller nabídne zajímavou kombinaci řešení logických hádanek s vyráběním krátkých komiksů. Bohužel pro všechny zúčastněné jde o extrémně krátkou hru, a dokonce má kvůli tomu i problémy s prodeji.

Každý z nás má jinak nastavenou laťku, co se týče poměru utracených peněz k hrací době, kterou od daného titulu dostaneme. Někdo obrací každou korunu a očekává, že dostane stovky hodin zábavy, jiný klidně dá plnou cenu za relativně krátkou hru. V obou případech je každého věc si stěžovat, že se mu hra zdála moc krátká, ovšem je třeba zároveň chápat kontext – produkční hodnotu, původ a cenu hry. A právě kontext je u hry Storyteller obzvlášť důležitý.

Hru stvořil nezávislý tvůrce z Argentiny Daniel Benmergui a mě osobně tento titul zaujal už před dvěma lety, když jsem si mohl zahrát demoverzi v rámci festivalu ukázek chystaných her na Steamu. Na finální verzi jsme si sice museli ještě pěkně dlouhou dobu počkat, ovšem přiznám se, že zrovna tato hra opravdu nepatřila k těm, u kterých bych si musel dělat křížky do kalendáře.

Storyteller pracuje s poměrně originálním námětem. V každém „levelu“ dostanete předem daný počet komiksových políček, zadání a rekvizity, jak komiks vyskládat tak, aby naplňoval ono zadání. Komiksové pole vyplňujete nejprve scénami a následně i postavami, které se automaticky přizpůsobují dosavadnímu dění.

Třeba v hádance „Uviděla ducha svého milého“ máte dvě scény – lásku a smrt a postavy Adama a Evy. Nejprve Adama a Evu umístíte do panelu lásky, v druhém panelu pak Adama necháte umřít (přesunutím jej na náhrobek), a když jej ve třetím panelu přidáte do hry, bude z něj duch, což vyděsí Evu. A je splněno. Hádanky jsou občas trochu složitější, občas opravdu na úrovni, kterou by byl schopný dát dohromady i předškolák.

Fajn věc je, že některé hádanky mají vícero možných řešení a je tedy jen na vás, jak se toho chopíte. Občas vás hra nepovinným úkolem v podstatě nasměruje k tomu danou hádanku vyřešit jinak, občas si to vlastně ani neuvědomíte, že existovalo vícero způsobů. A někdy je samozřejmě možný jen jeden. Pár hádanek má vlastní, trochu nejasné dynamiky (třeba že se některé postavy se zdánlivě stejným statusem chovají různě), které se ovšem dají i bez vysvětlení vyzkoušet stylem „pokus–omyl“.

O hře Storyteller se toho vlastně ani moc dalšího napsat nedá, je totiž dost přímočará a jednoduchá. Má roztomilou ručně malovanou 2D grafiku, stylový hudební podkres různých klasických melodií a možnost se vracet k předchozím hádankám. Ačkoliv zatím vyšla pouze pro PC/Mac a Nintendo Switch, nemůžu se ubránit dojmu, že autor ji původně zamýšlel i pro mobilní zařízení.

Jelikož jsem se ke hře dostal až po vydání, musím trochu vnímat i kontext uživatelských hodnocení, která jsou především na Steamu ke hře možná až moc přísná. Ano, já sám mám několik výhrad. Určitě by nebylo od věci nabídnout sandbox režim, kde byste si sami mohli navrhovat vlastní hádanky nebo rozšířit seznamy nepovinných úkolů. Lidem se ovšem nelíbí především délka hry, která je někde mezi jednou až jednou a půl hodinou. A co?

Storyteller stojí v úvodní slevě 12,5 eura, tedy asi 300 korun. Zamyslete se sami nad tím, kdy jste naposledy byli v kině a dali stejnou částku za hodinu a půl dlouhý film. Pokud byl dobrý, pak to za ty peníze stálo. U Storytelleru mám přesně stejný pocit. Tři stovky za hodinu a půl docela kvalitní indie hry, kdy podpoříte především talentovaného nezávislého vývojáře a ne nějaký nenažraný herní korporát, za to stojí.

Ještě horší je fakt, že lidé hromadně zneužívají systém automatického vracení peněz na Steamu, kde lze o takovou věc zažádat, pokud máte nahráno méně než dvě hodiny. To si prostě Storyteller nezaslouží a mrzí mě, že to Steam nemá lépe ohlídané. Pak se nemůžeme divit tomu, že mají nezávislí vývojáři málo motivace se pouštět do krátkých titulů. Storyteller by prostě neměl být opomenutý, pokud máte rádi roztomilé logické hříčky.