Still Life 2 je brutální detektivka, která si nebere servítky

Příliš podobností s předchůdcem nehledejte, přesto je to povedená detektivka. Varování: pouze pro silné žaludky!

Fotogalerie1

Still Life 2 (PC)

První Still life byl jednou z nejrozpo-ruplnějších her, která se mi kdy prohnala počítačem. Na jednu stranu brilantně spletený příběh odehrávající se ve dvou zcela odlišných dobách, nádherná grafika a temná atmosféra historické Prahy, na stranu druhou pekelná obtížnost, absurdní hádanky (v čele s nechvalně proslulým pečením zázvorových koláčků) a především naprosto ostudný závěr bez pointy, což je u detektivky prostě neodpustitelné.

Autoři z francouzských Microids sice okamžitě slíbili pokračování, ale toho jsme se dočkali až teď. Má vůbec ještě nějaký smysl zabývat se po takové době událostmi čtyři roky staré hry, jejíž děj si dnes už téměř nikdo nebude pamatovat? Rovnou vám prozradím, že má, ale…

Technické zpracování je sice důležitou, nikoli však nezbytnou složkou kvalitního herního zážitku

Nutno říci, že hra samotná vám vaše snažení nijak neusnadní. Znalost událostí minulého dílu je pro pochopení nového příběhu nezbytná a kromě krátkého a notně zmateného intra si nikdo vysvětlováním souvislostí hlavu neláme. Vřele tedy doporučujeme oprášit minulý díl, jinak riskujete, že půlku hry nebudete vědět, o čem se to postavy na obrazovce vůbec baví.

Vůbec celé první dojmy z hraní jsou spíše negativní. Celá hra totiž smrdí korunou, takže zapomeňte na krásná renderovaná pozadí z prvního dílu (což půjde asi těžko, když jsem vám teď doporučil jeho opětovné hraní, že). Dvojka totiž jede na mizerném 3D enginu, kterého bych se štítil už před pár lety.

To, že je hra poměrně ošklivá, ještě není to nejhorší, ale amatérské chyby jako zběsilé přepínání statických kamer, prázdné lokace, prolínání objektů, dlouhé nahrávací časy, zasekávání hlavní postavy a další podobné vychytávky vyloženě kazí herní zážitek. V dnešní době jsme holt zvyklí na větší kvalitu a rozhodně bych se nedivil, kdyby se někdo přes tyto otravné vlastnosti nedokázal přenést. Byla by to ale škoda…

Still life 2 je typickou ukázkou toho, že technické zpracování je sice důležitou, nikoli však nezbytnou složkou kvalitního herního zážitku. Pokud totiž hře dáte možnost, odmění se vám opravdu originálním a napínavým příběhem.

Opět se vám pod kontrolu dostanou dvě hratelné postavy, stará známá agentka FBI Vic McPherson a nově i televizní reportérka hispánského původu Paloma Hernandez. Obě jsou na stopě novému sériovému vrahovi, který již dva roky terorizuje východní pobřeží Spojených států. A opět se s každou postavou jedná o zcela odlišný herní zážitek.

Still Life - díl první

Still Life je hra, na kterou spousta z nás dlouho čekala, a pokud budu mluvit za sebe, čekání se vyplatilo. Velkou škodou je, že hra je příliš krátká a pro znalce adventur nepřinese skoro žádný zádrhel. Vždy budete vědět co a jak máte udělat, ovšem to hru nesráží k žádnému průměru. - číst celou recenzi

Vic vede oficiální vyšetřování a ke svému postupu může využívat nejmodernější forenzní vybavení, takže styl hry částečně připomíná oblíbenou sérii podle seriálu CSI. Oproti tomu je Paloma v mnohem obtížnější situaci. Jako nejnovější oběť vrahových sadistických choutek musí chtě nechtě hrát jeho hru o svůj život. Inspirace v úspěšné hororové sérii Saw je očividná, ale to rozhodně není na škodu. Saw je opravdu výborný film (alespoň první díl) a na obrazovkách počítačů jsme nic podobného ještě neměli, takže výsledek působí svěže a neotřele.

Bohužel se autoři snažili o originalitu i na nesprávných místech. Konkrétně v práci s inventářem. Ten se dělí na tři části: již zmiňovaný vyšetřovací kufřík (samozřejmě pouze v případě Vic), telefon, kam se zapisují všechny důležité informace, a klasický inventář, do nějž ukládají předměty, na něž během svého pátrání narazíte, a který se v adventurách bez problémů používá již dvacet let. Ne tak ve Still life 2.

Někoho patrně napadlo, že není realistické, aby s sebou herní postava vláčela po kapsách hromadu haraburdí, a proto je velikost inventáře omezena na několik málo předmětů, které dokážete v jeden moment pobrat. Ve svém důsledku je ale tato vlastnost neskutečně otravná a pouze zdržuje od samotného hraní. Předměty si musíte odkládat ve speciálních prostorech a garantuji vám, že v nich po chvíli budete mít neskutečný bordel.

Vzhledem k tomu, že i přesto bude s sebou Vic oblečená v minišatech bez kapes tahat najednou demoliční kladivo a detektor kovů, nechápu, jak mohla podobná hloupost vůbec projít betatestem.

Co se od minula nezměnilo ani o píď, je opravdu vysoká obtížnost

Co se od minula nezměnilo ani o píď, je opravdu vysoká obtížnost. Přestože je velikost herní plochy značně omezená a aktivních předmětů není mnoho, míst k zakysnutí je dostatek. Záleží pouze na hráči, zdali je pro něj vysoká obtížnost pozitivem či negativem. My se v redakci přikláníme spíš k té první možnosti, některé úkoly jsou však na samotné hranici dobrého vkusu. Už dlouho jsem v adventuře neumíral tak často jako ve Still Life 2.

Svou roli jistě hraje také to, že nenalezneme tlačítko pro označení všech aktivních předmětů, na které jsme si už v poslední době zvykli, a jediná forma nápovědy, kterou hra obsahuje, je slušně řečeno k ničemu. Alespoň že tentokrát všechny hádanky do příběhu hladce zapadají a nepůsobí jako pěst na oko.

Přestože nám autoři po celou dobu hází klacky pod nohy, je na hře vidět obrovský kus práce. Za většinu chyb může jednoduše nedostatek financí, ať už se to týká ošklivé grafiky nebo odfláklého betatestu. Je pouze na vás, jestli se dokážete přes všechny chyby přenést a vychutnat si skvělý příběh, nebo sáhnete po něčem přístupnějším.