RECENZE: Extrémní sportování ve Steep kazí nedotažené ovládání i kamera

Pokud doufáte ve strhující hru věnovanou zimním sportům, doufejte dál. Ze Steep budete zklamaní.

Do Steep jsem vkládal velké naděje. Opravdu velké. Jsem hráčem, který je odkojený na sérii SSX a řekněme si to na rovinu, pokud jde o aktuální generaci konzolí, nabídka titulů věnovaných zimním sportům je více než omezená.

A Steep se zdál být něčím, co by mohlo situaci změnit. Rozhodně měl velké ambice. Otevřený svět Alp a s ním spojená osvobozující volnost, čtyři sportovní odvětví nebo výrazné multiplayerové prvky, to všechno vypadalo lákavě. Alespoň na papíře. Ale jak už to tak bývá, realita je trochu jiná. Ve finále totiž dostanete hru, která je vizuálně povedená, ale obsah je místy bolestně nedoladěný.

Ve Steep se stanete bezejmenným milovníkem extrémních zimních sportů, který se ocitne v Alpách (později by měla přibýt Aljaška). A to je asi tak vše, co potřebujete o příběhu vědět. Jelikož jde o titul zasazený do otevřeného světa, souvislá dějová linie hraje přinejlepším druhé housle. Najdete tu příběhové mise, ale děj je tu prostě a jednoduše do počtu.

Filmový Steep

Ne, v plánu není film na motivy této hry, ale v roce 2007 se objevil dokument o extrémním lyžování. Sice přímo neposloužil jako inspirace pro stejnojmennou videohru, ale je více než možné, že se tvůrci v rámci přípravy podívali.

Dokument filmaře Mark Obenhause totiž mapuje historii a vývoj extrémního lyžování a kromě jiných lokací nás zavede i na Aljašku, což by měla být další oblast, kterou videoherní Steep nabídne skrze budoucí aktualizaci. Film má navíc další společnou věc s hrou: obsah jako takový se příliš chvály nedočkal, ale recenzenti básnili o nádherných vizuálech.

Je to sportovní projekt a ty si bez složitější zápletky vystačí. Mimochodem, když už přišla řeč na příběhové mise, tak narazíte na ty, které se tváří hrozně tajemně, zastřený hlas vám vypráví něco o mystické minulosti hor. Je to spíše úsměvné, než aby vám z toho běhal mráz po zádech.

Rozsáhlé, ale bez života

Steep není primárně určen pro ty, kteří chtějí absolvovat jeden závod za druhým v rychlém sledu. Dynamika je pozvolnější, protože se po vás chce, abyste se věnovali průzkumu.

Steep

Je to docela zábavné. S pomocí některého ze čtyř sportovních odvětví (o těch se budeme bavit později) poznáváte krásy virtuálních Alp a pátráte po klíčových lokacích a výzvách.

Alpy sice neodpovídají realitě, ale jsou zpracované pěkně. Ale ne tak pěkně, aby člověka bavilo bezcílně jimi bloumat tři hodiny v kuse. Pokud vás to omrzí, k dispozici je takzvaný Mountain Mode, kdy se na celou herní mapu nahlíží z ptačí perspektivy a můžete se v mžiku „přenést“ na již zpřístupněná místa.

Steep

Měl bych zmínit, že Mountain Mode umí být dost nepřehledný a chyběla mi legenda vysvětlující, co znamenají jednotlivé symboly. Na druhou stranu nejsou tak složité, aby časem nebylo jasné, co reprezentují. Na první pohled nepoznáte, kterou úroveň už jste dokončili a kterou ne. Je nutné si přiblížit popisek mise.

Mimochodem před uvedením Steep jsem se dočetl, že bychom ve hře měli narazit na divokou zvěř, ale upřímně si nevybavuji jediný okamžik, kdy bych se s ní setkal. Zřejmě tento prvek ve finální verzi chybí (nebo jsem slepý), což je škoda, prostředí by se zvířaty působilo živěji.

Postup hrou je vystavěn na standardních základech. Během úspěchů v závodech získáváte zkušenosti (a herní měnu), při překročení určité hranice zkušeností vyskočíte na novou úroveň a díky tomu se vám zpřístupní další mise.

Nefunguje to ovšem tak, že jsou nejprve k dispozici jednoduché a postupem času obtížnější závody. Už v prvních hodinách narazíte na poměrně náročné mise, které vám dají hodně zabrat.

Steep

Často ale až příliš. Ovládání totiž není úplně ideální, a to v kombinaci s kamerou, která volí dost nevhodné úhly (a navíc je nelze korigovat), a v určitých případech nedoladěným designem úrovní vede k tomu, že bude hodně ale hodně otrávení.

Je rozdíl mezi výzvou a frustrací. V tomto případě budete často zažívat to druhé. Některé úrovně jsou navrženy velmi zvláštním způsobem: jejich pokoření není už ani o postřehu a šikovnosti, ale o náhodě. Na malém prostoru je tolik překážek, že se jim vyhnete jen s velkou dávkou štěstí. A to i s ohledem na fakt, že vám často hra ukazuje vhodnou trasu.

Budete si muset zvyknout na časté opakování levelů. Ne dvakrát nebo pětkrát, ale klidně desetkrát. A to už není moc zábavné. Někdy bude stát hodně nervů a času, než se vám podaří získat alespoň bronzovou medaili.

Čtyři sporty, žádný nebere dech

Steep vám nabídne čtyři sportovní disciplíny. Snowboarding, lyžování, paragliding a létání s takzvanou wingsuit kombinézou. Nejlépe jsou na tom snowboarding a lyžování. Je obvyklé, že si můžete vybrat, zda chcete danou trasu zdolat na snowboardu či na lyžích. Obojí má své výhody i nevýhody, ale rozdíly mezi těmito dvěma sporty nejsou příliš výrazné.

Steep

Během lyžování nebo snowboardingu navíc není tak bolestně patrné, že ovládání nereaguje ideálně. I když si toho mnohokrát všimnete. Ve hře narazíte na několik typů závodů, jakou jsou klasické časovky, případně se po vás bude chtít, abyste našli nejlepší trasu z bodu A do bodu B nebo zvládli dostatek akrobatických triků a díky tomu získali dostatek bodů.

Kromě ovládání vás zaskočí zvláštní fyzikální model. Chování vašeho jezdce je dost nepředvídatelné. Někdy dopadne „na nohy“, i když by neměl, jindy provedete trik perfektně, přesto s sebou „plácne“ do sněhu a přijdete o body. A to docela naštve. I když budete extrémně precizní, nemusí to znamenat, že se dočkáte úspěchu.

Steep

Zbývající dva sporty jsou na tom ale ještě o něco hůře. Používání padáku je fajn na průzkum Alp, ale pokud se pustíte do misí, kde ho využíváte, jsou dost zdlouhavé a často nezáživné. Navíc je hra docela přísná, takže stačí jemně, ale opravdu jemně zavadit například o větev a už se řítíte k zemi.

To ale ještě není nic proti misím s wingsuit kombinézou. Ty si hodně zakládají na přesnosti, což s problémovým ovládáním a kamerou je problém. Například během úkolu, kdy bylo nutné prolétat skrze sloupy s elektrickým vedením, jsem byl mírně řečeno velmi nevrlý a měl jsem na jazyku pár šťavnatých výrazů.

Přiznám se, že bych nebyl proti, pokud by se tvůrci zaměřili jen na jeden (případně dva) sporty a ty pořádně dopilovali, než aby se snažili oslnit čtyřmi, z nichž žádný není pořádně zpracován. Nemůžu říct, že bych se během jízdy na snowboardu nebo lyžích nebavil, ale neustále se objevovaly menší nebo větší nedostatky, který zážitek kazily.

Steep

Podstatnou součástí Steep je hra pro více lidí. Je dovoleno tvořit menší skupinky s přáteli, připravovat pro jiné hráče různé výzvy nebo snažit se překonávat jejich výkony.

Multiplayer je asynchronního typu, takže nesoutěžíte proti ostatním v reálném čase (i když na ně můžete na trasách narazit), ale snažíte se pokořit jejich rekordy. Vaším hlavním rivalem je tak časový limit nebo určitý počet bodů.

To není tak strhující jako závodit v totožnou chvíli proti živým protivníkům, ale chápu, že s ohledem na koncept Steep bylo vhodnější vsadit na asynchronní hru pro více lidí.

Aby bylo Steep co nejvíce „cool“, tak se všechny vaše akce během misí zaznamenávají. Díky tomu si můžete prohlédnout to, jak se vám dařilo, případně se podělit o své úspěchy s internetovou komunitou.

Zatím vyznívám velmi kriticky, ale Steep není vysloveně katastrofální hrou. Je jen lehce nadprůměrný, což jednoduše zamrzí, protože pokud by si dal Ubisoft více záležet, mohla to být vynikající záležitost.

Načítání se nebojte

Potlesk si tvůrci zaslouží za to, že v podstatě nenarazíte na obrazovky s nápisem „Loading“. U her v otevřeném světě je to hodně velký klad. Povedené je grafické zpracování. Mnohokrát jsem se kochal krajinou a téměř měl dojem, že jsem skutečně v zasněžených Alpách během západu slunce.

Dojem trochu kazí, že vám hra před nos často cpe reklamy například na GoPro. V tomto ohledu mohli být tvůrci umírněnější a propagovat určité značky o něco decentněji.

Steep

Jestliže vás zajímá, zda je možné upravit vizáž svého jezdce, odpověď je ano, najdete tu hromadu různých kostýmů, snowboardů, lyží. Platíte za ně herní měnou, kterou získáte za své úspěchy, případně se dá dokoupit za skutečné peníze, ale vysloveně nezbytné to není.

Malinkým rozčarováním byl pro mě soundtrack, který sice nabídne několik hitů, ale jinak jde o spíše nevýrazné kousky. Ne špatné, ale hladinu adrenalinu příliš nezvednou. Jak se dalo čekat s ohledem na zaměření hry, je nezbytné mít stabilní připojení k internetu. Musíte být neustále on-line, jinak si ani „neškrtnete“.

Opravdu jsem chtěl mít Steep rád. Otevřený svět, nádherné prostředí, hromada možností, jak se zabavit, orientace na multiplayer, žádné zdlouhavé načítání. Jenže spousta věcí není pořádně doladěna. Jako byste doufali v to, že strávíte víkend na horách sjížděním černých sjezdovek na špičkovém snowboardu a místo toho byste sáňkovali na kopci za domem na igelitové tašce z Kauflandu. Pobavíte se, ale ne tolik, jak jste doufali.