RECENZE: Steelrising je ideální soulsovka pro začátečníky z revoluční Paříže

Studio Spiders produkuje zajímavé tituly. Inspirují se u jiných vývojářů, ale udělají si to trochu po svém. Už když jsem hrál GreedFall, bylo evidentní, že vývojářům přirostl Bloodborne k srdci. Jejich následující hra Steelrising je už hotová pocta kultovní pecce od FromSoftware.

Jedna ze zásadních událostí západní kultury je velká francouzská revoluce. Občané se vzepřeli králi Ludvíku XVI. a dobyli Bastilu. Znamenalo to pád starých pořádků a veškeré snažení skončilo otestováním gilotiny. Aspoň tak to bylo v našich dějinách.

Povstání proti monarchii se ovšem pořádá o něco hůř, pokud proti vám stojí nemilosrdní roboti. V alternativní časové ose Steelrising se to pro povstalce nevyvíjelo tak příznivě. Ludvík XVI. proti povstání tvrdě zasáhl roboty – automaty. Celá Paříž se proměnila ve válečnou zónu, běsnění robotů nebyl ušetřen nikdo. Královna Marie Antoinetta má ovšem tajné eso v rukávu. Jeden automat, její osobní strážce, je jiný než ostatní. Má dokonce jméno – Aegis.

Spiders vzdávají poctu Bloodborne už hlavní hrdinkou. Aegis působí, jako by si Doll zaskočila na dovolenou ze svého útulného Hunter’s Dream do roboty ovládané Paříže. Aegis si můžete na začátku lehce upravit. Vybrat vzhled vašeho automata i specializaci. Ta ovlivní počáteční statistiky a výbavu.

Replikovat soubojový systém a feeling FromSoftware her se pokoušeli mnozí. Steelrising není Bloodborne, ač se snaží, seč může. Hra obsahuje vše, co definuje soulslike titul. Sbíráte univerzální platidlo – „dušičky“, zde zvané Anima Essence. Když vás zamordují, máte jednu šanci ukořistit esenci zpět, jinak nadobro zmizí. Vaší oázou klidu je Vestal, místo, kde nakupujete, upgradujete a levelujete. I lore se vypráví podobně, mimo jiné skrz popisky předmětů a rozhovory za dveřmi. Vše je tak, jak má být. Japonská preciznost, zkušenost s žánrem a větší rozpočet ale titulu chybí. Nejde pouze o soubojový systém, ale i o level design a atmosféru světa.

Soulslike

Soulslike (nebo také souls-like či soulsborne) je subžánr akčních her na hrdiny (nebo akčních dobrodružných her) známý vysokou obtížností a důrazem kladeným na příběh vyprávěný vlastním prostředím.

Zdroj: Wikipedia

Spiders doslova opisují od svého vzoru. Nezdá se však, že by to byl kalkul. Spíš upřímná touha přiblížit se originálu. Navíc japonští FromSoftware se při vývoji Bloodborne notně inspirovali francouzským filmem Le pacte des loups 2001. Takže jsou si národy v opisování celkem kvit. Znepokojivé zvuky sebraných dušiček nebo dramatická zvuková signalizace při vstupu do nové lokace jsou poznávací znaky Bloodborne a nyní i Steelrising. Přidejte kulisy zdevastované, starobylé Paříže a máte celkem solidní základ pro podobnou atmosféru.

Oproti jiným soulsborne hrám je souboj pomalejší. Roboti z konce osmnáctého století budou těžko mistry v akrobacii a mrštnosti. Jsou to povětšinou neohrabané bandasky rekrutované z řad pomocných robotů. Jejich původní zaměření bylo sekat dřevo, bavit rozmazlenou šlechtu hudbou či těžká dřina v dolech. Aegis je unikátní nejen tím, že mluví a myslí sama za sebe. Jakožto taneční robot přestavěný na zbraň je hbitá a obratná. Díky své rychlosti a mrštnosti je v neustálé výhodě. Hrozba jste vy, ne automati. Stačí jen skočit robotovi do zad a zasadit pár tvrdých ran a chudák ani pořádně neví, co se děje. Souboje jsou zábavné, hlavně pokud zvolíte lehké, rychlé zbraně. Aegis může uskakovat i parírovat, řetězit komba, lehké útoky, těžké a speciální. I tak by potřebovaly dopilovat. Lehké útoky z výskoku jsou skoro nepoužitelné.

Znatelně přituhne v momentech, kdy jsou roboti ve značné přesile. Početní převahu nepřátel však lze využít ve svůj prospěch. Pokud stihnete v rychlém sledu uštědřit běsnícímu robotovi dostatek ran, imobilizuje se a je připraven na super silný zakončovací úder. Ten nejen ukousne pořádný kus zdraví jemu, ale při správném nasměrování poškodí i nepřátele v okolí. Nevím, zda to byl záměr tvůrců, ale do hry to vnáší nový strategický element. Další způsob, jak se vypořádat s větší sebrankou, je nechat je posekat se mezi sebou. Nepřátelské útoky zraňují i ostatní roboty. Aegis je schopná i stealth útoku, pokud se nepozorovaně přiblíží k robotovi zezadu.

Hlavní hrdinka má k ruce mnoho unikátních zbraní. Od rychlých vysouvacích drápů po těžké disky a kombinované magické zbraně, schopné útoku na blízko i střelby. Každá zbraň má odlišné vlastnosti a scaling v jiných atributech. Všestrannější magické zbraně škálují ve více atributech. Mohou zároveň způsobovat i poškození ohněm, mrazem nebo elektřinou. Magické útoky používají i nepřátelé. Pokud se naplní ukazatel, projeví se efekt a vy musíte patřičně reagovat. Například při zmražení zuřivě mačkat všechna tlačítka, abyste se vysvobodili, a v případě, že hoříte, tak hbitě uskakovat. Tím oheň uhasíte. Na co si musíte dávat velký pozor, je přehřátí. Aegis není člověk, neunaví se, ale přetíží. Pokud příliš dlouho bojuje, přehřeje se. Lze aktivovat pohotovostní chladicí systém, který jí dá menší mrazivé poškození, nebo počkat, až vychladne. Při přehřátí jste nejzranitelnější, neschopni bojovat či uskakovat. Správné hospodaření se „staminou“ mi přišlo ještě důležitější než v jiných soulslike titulech.

Pomalejší soulsovka

Vrcholem soulslike her jsou střety s bossy. Ty proškolí vaše schopnosti na maximum. U Steelrising jde spíš o zpestření než výzvu. Bossové jsou podobně těžkopádní a pomalí. Ne vyloženě ve smyslu pohybu, ale spíš reakcí. Je dobře, že jsou útoky nepřátel i bossů snadno rozpoznatelné, ale ne, pokud je mezi nimi taková časová prodleva, že stihnete utéct na druhou stranu arény. Bossové jsou nejobtížnější v počátečních fázích hry, ale křivka obtížnosti spíš klesá, a čím nalevelovanější budete mít postavu a zbraň, tím snazší bude průchod hrou. I tak se ale nezřídka stane, že vás při zbrklém postupu pošle k zemi základní automat.

Soulsovky hraji velmi opatrně. Při soubojích s bossy se snažím držet si odstup. Ve většině her to není nic lehkého a agresivní protivník váš defenzivní přístup obrátí proti vám. Ve Steelrising to neplatí, v pohodě můžete kroužit kolem bosse a počkat, až se vám doplní zdraví. Máte k dispozici dva druhy léčivých lahviček. První funguje stejně jako v Elden Ringu. Postupným vylepšováním lahve navyšujete dávky a množství doplněného zdraví vyléčí okamžitě. Druhý typ zdraví doplňuje postupně dvacet sekund. Když v průběhu bossfightu přejdete na druhý typ, souboj se prakticky zastaví. Jen utíkáte před kolosem a čekáte, až budete opět fit. Dynamika souboje tím dostává pořádně na frak. Lahviček u sebe můžete mít neomezené množství. Bosse sice budete řezat pomalu, ale dokud máte zásoby, jste relativně v bezpečí.

Steelrising jde naproti nezkušeným hráčům. Sice jde o soulslike titul, ale je mnohem přístupnější. Úkoly se zanáší do deníku a kompas vás nasměruje k cílům mise. I ve vyprávění je přímočařejší. Bloodborne je proslulý těžkou interpretací příběhu. Nemusíte nakoukat sto hodin lorových videí a přečíst několik textů o rozsahu diplomové práce, abyste měli aspoň tušení, o čem hra byla. Steelrising vše vysvětlí po lopatě. Spiders si užívají, že vypráví příběh ze své domoviny. Titul je ukecanější, než je u žánru zvykem. Čas od času vám dá i možnost volby, která ovlivní budoucí události. Hru si můžete ulehčit použitím modulů. Zlepší Aegis statistiky, nebo dokonce doplní část zdraví při kritickém úderu.

Co je největší zjednodušení? Assist mode. Obtížnost lze upravit dle libosti. Snížit utržené poškození nebo vypnout ztrátu esence po smrti. Hry od FromSoftware mám rád, na Bloodborne a Elden Ring nedám dopustit. Nemůžu ale říct, že bych v nich exceloval. Každý triumf byl vykoupen spoustou potu a nervů. Díky tomu byl každý bossfight intenzivní zážitek. U Steelrising jsem ten pocit zažil na standardní obtížnost zřídka. Nemyslím si však, že by nižší obtížnost musela být na škodu. Trh nabízí spoustu náročných soulslike titulů, které se s hráčem nemažou. Steelrising může být solidní vstupní branou pro hráče, kteří se zatím žánru vyhýbali obloukem. I tak mohli autoři obtížnost lépe vyvážit, aby poskytla výzvu i pro zkušenější hráče.

Ztraceni v labyrintu

RECENZE: Výpravný GreedFall okouzlí alternativním sedmnáctým stoletím

Titul se skládá z několika postupně rozšiřovaných oblastí, do kterých cestujete. Ze začátku hra svižně mění prostředí. Z rozlehlých palácových zahrad se přesunete do rurální části Paříže a hned potom do továrních komplexů. Sice jsou všechny oblasti zbytečně velké, tovární haly přímo gigantické, ale scenérie se stále mění. Poté, co vkročíte do městské zástavby, se začne projevovat nižší rozpočet a design úrovní pokulhává. Valná většina hry se odehrává v centru Paříže. Level design centra je jednotvárný labyrint, který nedává příliš smysl a nenabízí moc pamětihodných míst.

Vývojáři se snaží nižší rozpočet maskovat velikostí map. Ale spíš než se zaměřit na rozlohu, měli autoři udělat prostředí zajímavější a přidat víc nepřátel. To, že nerozeznáte jednu uličku od druhé, navigaci nepomůže. I s postupným otevíráním zkratek budete neustále bloudit. Mapy jsou plné zákoutí, ve kterých by mohly být ukryté zajímavé poklady, ale odměnou vám je často jen pouhý granát nebo léčivá lahvička.

Pocit jednotvárnosti by se dal nabourat promyšlenějším dávkováním obsahu, autoři se ale rozhodli většinu vedlejších questů situovat do centra. Zhruba v polovině hry získáte za poražení bossů několik nástrojů. Díky nim můžete navštívit všechny nedostupné části map. Dash ve vzduchu vás dostane přes propasti, kotva na vyvýšená místa a beranidlem probouráte slabé zdivo. Až když máte všechny nástroje, můžete plnit vedlejší úkoly, co se vám nahromadily. Backtracking je hojný a není moc zábavný. Přesto, že se pohybujete v monotónním prostředí, jsou vedlejší questy obsahově zajímavé, pomohou vám odhalit víc z pozadí příběhu a natáhnou herní dobu na třicet a víc hodin. Navíc za ně dostanete i nějaké ty odměny.

Graficky je hra vydařená. Autoři se vyřádili hlavně na animacích. Automati i Aegis mají trhavé pohyby a využívají své nepřirozené pohyblivosti. To dává prostor k zajímavým a nečekaným útokům. I ozvučení je netradiční. Roboti vydávají kakofonii, která s trochou představivosti přechází v hudbu. Je to zneklidňující a originální. Pokud jde o stabilitu a optimalizaci, není si na PC nač stěžovat. Za celou hru jsem nenašel jediný závažnější bug.

Startovní soulsovka

Steelrising je jako dělaný pro nováčky žánru. Neklade takové nároky na skill a ve všech ohledech je přístupnější. Pokud hledáte hru, se kterou otestujete, zda vás soulsovky osloví, je Steelrising hra pro vás. Zkušenější hráče zaujme spíš netradičním zasazením než hratelností a designem úrovní.