RECENZE: Steel Division 2 je strategie z 2. světové pro nejnáročnější

Málokterá hra dokáže skloubit dobrou hratelnost a výuku. Ještě méně her to dovede udělat tak, aby to byla zábava. Jak na tom je Steel Division 2? Záleží na tom, co od ní očekáváte.

Druhá světová válka byla jatka a nebýt mnoha šťastných náhod, mohla se soukolí dějin otáčet úplně jiným, mnohem šedivějším směrem. Ve Steel Division 2 okusíte pozdní etapu války. Rudá armáda žene nacisty svinským krokem od nevidím do nevidím. Můžete si zopakovat památné okamžiky skoro až s akademickou precizností předělané do interaktivní formy. Protože Steel Division 2 je nejen hra, ale i nenásilná forma výuky dějepisu.

Varování hned na úvod. Steel Division 2 je dost těžko stravitelný titul. Ten kdo hru designoval, byl nejspíše sadista, který si libuje v psychickém mučení. Jak jinak si vysvětlit, že hra zcela postrádá aspoň základní tutoriál, který by u komplexní realistické strategie měl být vyžadován zákonem. Steel Division 2 vás hodí do kolbiště druhé světové války a popasujte se s tím, jak je libo.

Steel Division 2

Je mu úplně šumák, že vám ze svého nepřehledného UI neprozradí nic a netrápí ho ani obeznámení základními herními mechanismy. Na to vše si budete muset přijít sami starou dobrou metodou pokus omyl, plnou bolesti, utrpení a slz. Tak, jak pravděpodobně zamýšlel sám návrhář, který se teď musí ďábelsky chechtat a mnout si ruce.

Varování druhé spočívá v cílení. Hra je zaměřená na velmi specifické publikum, které zná druhou světovou válku a její techniku lépe než obsah svých kapes nebo podobu babičky. Hra má mnohem blíž k Total War než k RTS typu Sudden Strike nebo Blitzkrieg. Vy, kdo jste hráli první díl, budete v obraze, ale nováčci by měli být obezřetní.

Steel Division 2

Ve hře zavítáte do jediného roku, a to 1944. Na výběr máte buď kampaň Army General, což není úplně správné označení, a pak historické bitvy. Army General je úplná novinka, kterou jste v Steel Division: Normandy 44 najít nemohli. Nápad je ambiciózní. Představte si Total War z druhé světové války. To nezní vůbec špatně. Ano, Army General je kombinace tahovky a RTS.

Pokud dojde na střet, hra se přepne do klasického RTS režimu. Způsob, který bravurně zvládla série Total War, ale Steel Division neuchopil úplně správně. Celá tahová část je spíš o přesouvání autíček po mapě a přikupování posil za vygenerované body.

Steel Division 2

Posily můžete umístit pouze na vytyčené místo a co je pro hru největší průšvih, do boje si lze vzít pouze tři armády. Na rozdíl od skirmish musíte operovat s předdefinovanými oddíly. Takže pokud v oddílu nemáte například zásobovací auto, vaší armádě hodně rychle dojdou bouchací kuličky. Nemáte v oddílu protiletadlová děla a nepřítel má letku bombardérů? Tak to jste v loji.

Situace se může i otočit a naopak nepřítel je proti vám zcela bezmocný. Je to realistické, ale hře to nepomáhá. Nepomáhá ani to, že veškeré zákonitosti toho, jak Army General funguje, musíte zjistit sami. Nechybí tu možnost automatického souboje, která je však velice prapodivná a zdá se, že spíš vše řeší hodem kostkou. Zajímavostí je poloautomatický souboj. V něm máte ještě šanci nějak ovlivnit dění, a to výběrem správných jednotek v každé fázi bitvy.

Steel Division 2

RTS složka je mnohem propracovanější a velice nekompromisní. Pro laiky a obyčejné smrtelníky také dost nepřehledná. Souvisí to s cílením autorů na znalce. Ikonky různých vozidel jsou téměř identické. Pokud byste hádali, že aspoň název jednotky vám rozsvítí, tak i tam můžete mít problém. Tedy pokud nerozeznáte RSO (transportér) od SDKFZ (protiletadlové vozidlo).

Názvů, které mnohým nic neřeknou, je ve hře požehnaně, ale ještě větší problém je s transportními vozidly a jejich nákladem. Odlišit totiž několik tříd pěšáků je nadlidský úkol. Možná to vše zní až moc negativně, ale pravda je taková, že taktická složka hry má co nabídnout.

Steel Division 2 je v taktickém módu Total War až podezřele podobný. I zde záleží na terénu, na natočení jednotek a samozřejmě i použití správných zbraní. V lese se dá lépe krýt, nepřátelské jednotky nevidí za terénní nerovnosti, a pokud to tank koupí z boku, je jedno, jak silný je, dostane pořádně na budku.

To dává tušit, že s přímočarým přístupem to ve hře daleko nedotáhnete. Terénní nerovnosti vám budou jak nabroušeným mečem, tak kudlou do zad. Pro orientaci, kam vlastně vaše či nepřátelské jednotky vidí, vám bude k užitku tlačítko C – informace, kterou vám jen tak mimochodem řekne hra pouze při jednom loadingu z mnoha.

Steel Division 2

Cílem misí je obsadit či ubránit body zájmu a těch může být i několik, různé obchvaty a lákání nepřítele do pasti se tak stane každodenní bojovou rutinou. Již jsem nakousl takzvané fáze bitvy. Ty jsou tři a jsou závislé na uplynulém čase. V každé další fázi máte k dispozici nové jednotky. Většinou to znamená mnohem silnější jednotky. Dodává to hře další prvek taktiky.

Na začátku bitvy budete moci do boje nasadit jen základní artilerii a nepřátelskou armádu laškovně lechtat, ale na konci už se nad hlavami vašich nepřátel rozezní hrozivý hvízdot kaťuše a z nepřátelské obrany zůstanou jen doutnající uhlíky.

Tak jako vaše dobře mířená střela rozpráší správně zvolený cíl, to samé s klidem udělá i protivník. Bušit do tlačítka pauzy budete jak pominutí. Naštěstí Steel Division 2 jde víc o taktickou složku než o cokoliv jiného, a tak vám dává do ruky možnost hru zapauzovat a rozdat rozkazy bez zbytečného stresu. Ono ho i tak bude hodně, to se nebojte.

Steel Division 2

Steel Division 2 má velmi atraktivní možnost tvorby vlastních balíčků jednotek – Battlegroups. Ty si sestavujete pro skirmish a multiplayer. Jde o dost propracovaný systém, který bere v potaz i fázi bitvy, ve které se posily mohou najímat. Rozhodně se představivosti meze nekladou a limitováni jste jen body.

Jako generál i pěšák

Budete se cítit jako velcí vojevůdci, ale nic vám nebrání zazoomovat až téměř do tváří každého vojáka. Po grafické stránce je druhý díl Steel Division opravdu povedený a pocit vtáhnutí do bitvy umí navodit pořádný. Jak odcizení, tak splynutí s vaší armádou jsou funkční složkou hry. Protože z výšky budete plánovat každý masivnější přesun i útok, ale při samotných konfliktech rádi slétnete ze svého „božského“ majestátu zhodnotit situaci.

Steel Division 2

Ozvučení také nemá chybu a já pravděpodobně už nikdy nezapomenu na zvuk letících raket z kaťuše. Po technické stránce je největší problém s AI. AI nepřítele je relativně v pořádku, ale spojenci vám mohu nadělat pořádné vrásky na čele. Není žádný vzácný výjev vidět mocnou armádu vašeho AI spoluhráče zaseknout se centimetr před klíčovým bodem, zatímco vy jste s vypětím sil dobyli bod na druhé straně mapy. Záseky spojenecké AI při různých příležitostech jsou dost časté, jako by si počítač řekl, že i on občas potřebuje zasloužené volno.

Pro zaryté fanoušky

V Eugen System si někdo řekl, že bude zábava zmučit nováčky a potrápit hlavu zarytým stratégům. Naprostá absence jakéhokoliv vysvětlení, jak hra funguje a jak se má správně hrát a ovládat, je v případě tak komplexního titulu tristní. Když se přenesete přes agonii prvotních hodin, začnete škrábat po povrchu něčeho hodně velkého a propracovaného, co si vaši pozornost zaslouží. Škoda zmařeného potenciálu Army General.