Počítačové hry podle televizních seriálů stíhá nelehký osud. Pokud tvoří seriály dostatečně hutný základ, vznikají docela zajímavé kousky, jako v případě hvězdného Star Treku. Na druhou stranu, pokud se někdo snaží vydělat klonováním slátaniny typu Buffy the Vampire Slayer, výsledek v podobě stejnojmenné akce, před kterou se pomodlí třikrát otčenáš kdejaký upír, je katastrofální – veškerý zájem tvoří úzká skupinka skalních přívrženců. Starsky & Hutch, jakožto americký seriál ze sedmdesátých let, má navíc úkol o to obtížnější, neboť jeho zájmovou skupinu tvořili povětšinou zámořští vrstevníci našich tatínků a maminek a v povědomí současné pařící generace je asi tolik, jako tajná základna pro výzkum mezihvězdných letů někde na Sibiři. Ani to ale hře nezabránilo, aby se stala docela chytlavou arkádou pro chvíle oddechu, ale nepředbíhejme.
Hned na první pohled zarazí do očí bijící podobnost hry s nedávno recenzovaným Grand Theft Autem Vice City, pouze s tím rozdílem, že spoušť budeme tentokrát mačkat na té „správné“ straně zákona. Hráč prohání dvojici policistů závratnou rychlostí prosluněným Vice…
pardon, Bay City v honbě za zločinci, přičemž zrovna nešetří municí. Po první minutě hraní je ale jasné, že autoři vsadili daleko více na krátkodobou zábavu a jednoduchost, než na komplexnost a propracovanost Vice City. Zaprvé jsou Starsky s Hutchem v rámci mise upoutáni na sedadla jediného vozu, byť se jeho typ v mnoha úrovních obměňuje, a celé ovládání se smrsklo toliko na směrové šipky v asistenci altu, který vždy udeří do virtuální nábojnice, jež skrz virtuální hlaveň vypustí virtuální projektil, aby skončil mezi očima, a dá-li kinetika ještě dále, virtuálního protivníka.
Jelikož Starsky & Hutch postrádá jakoukoliv souvislou dějovou linku, je provázán s televizním seriálem poměrně neotřelým systémem tzv. viewer ratingu, tedy divácké sledovanosti. Koláče sledovanosti ve hře naštěstí chroupat nebudeme, je však nutné držet pomalu ubývající rating na vysoké úrovni, neboť po jeho vypršení imaginární diváci jednoduše přepnou, což je, jak jistě uznáte, poměrně netradiční přístup, ALE…
Vysoká hodnota ratingu znamená neustálou palbu ukazováčku po spoušti, neboť sledovanost je odměnou jednak za demolování nepřátelských vozidel a sestřelování porůznu roztroušených bonusů, ale také za všeliké smyky, ukázkově předvedené hodiny a podobně. Naopak za sabotování dopravního provozu, ničení malebného prostředí Bay City nebo nedej bože přejíždění chodců diváci rating vztekle strhávají (zde se autorům viditelně nepodařilo vystihnout náturu správného krvechtivého diváka). V praxi tak použitý systém zpočátku nastoluje poměrně svižnou adrenalinovou zábavu, ovšem po pátém opakování mise jen z důvodu vyčerpaného ratingu je veškerý adrenalin nasměrován na hlavu designéra Starskyho & Hutche. Honbě za ratingem dále dopomáhají nejrůznější bonusy, jako například zrychlení, štít nebo tzv. special event v podobě hvězdičky, jež vždy spustí vypečenou a divácky velmi zajímavou událost, ovšem z hráčova pohledu se vždy jedná o katastrofu formátu vlaku blokujícího průjezd dále nebo kontejner spadnuvší na Starskyho nezničitelný Ford.
Samotné mise jsou rozděleny do tří sérií po šesti misích. Zde zamrzí zejména velká repetitivnost jednotlivých úkolů, jejichž cílem je až na výjimky vždy zlikvidování nepřátelského vozidla/vozidel. V praxi tak hráč neustále mačká alt, snaží se nenadělat paseku v poklidném provozu a naopak postupně přetvářet nepřátelský vůz v konzervu a zvedat si tak rating. Občas se do hry vloží spřátelené auto, jež je nutné chránit, jinak ale zůstává princip od začátku do konce stejný. Starsky & Hutche zachraňuje variabilní prostředí města, jež se zamhouřeným okem snese srovnání i s Vice City a je příjemné občas navštívit nepřáteli obležené vrakoviště, místní skládku plnou kluzkých olejových louží nebo jen tak prokličkovat mezi zmatenými nakupujícími v supermarketu. Občas se do hry v návalu dobrotivosti skriptaře vloží dokonce i regulérní, uměle inteligentní policie, ta se však většinou jen plete do cesty a práci ničím neulehčuje.
A co kromě lineární kampaně nabízí Starsky & Hutch nádavkem? V první řadě je to poměrně velký počet bonusů, jež jsou odměnou za splnění mísí hlavního příběhu včetně jejich sekundárních cílů. Trpělivý hráč se dočká širokého spektra vozidel, které lze využít ve speciálních módech zahrnujících například sbírání policejních odznáčků roztroušených po Bay City.
Otázkou je, zdali bude mít speciální mise někdo chuť hrát, neboť vyjma faktu, že se neloví zločinci, nýbrž mnohem pasivnější odznáčky, se jedná stále o jedno a to samé.
Po rozporuplné herní náplni se příjemným překvapením stávají docela věrné jízdní vlastnosti automobilů a fyzikální model obecně. Aby také ne, když jsou jeho schopnosti hojně demonstrovány množstvím nejrůznějších plošinek, skokánků a nájezdů. Velmi kontrastně pak ale působí samotná demolice přibližovadel. Na místech, kde se v Grand Theft Autu ohýbal každý plíšek, praskaly skla a nárazníky se drtily energií nadopovaného vorvaně, nastupují pouze tři stupně destrukce každého z budoucích vraků. A co víc – Starsky s Hutchem nejspíše vyzařují speciální auru, neboť jejich miláček je zosobněním nezničitelnosti, stejně jako většina plotů, zábradlí a jiných překážek v bezstarostné jízdě. Další výtkou je pak automatické obrácení auta, zřejmě jakousi astrální rukou, v případě jeho přistání na střeše, které sice arkádě, jíž Starsky & Hutch je, nelze vytýkat, ovšem nevypadá to dobře.
Po vizuální stránce, jejíž kvality nejlépe posoudíte pohledem na screenshoty, se opět neubráním srovnání s Vice City. Grafika není nikterak špatná, ovšem se svým konkurentem se příliš srovnávat nedá, což se týká zejména optimalizace. Jednoduchá hudba naopak ladí s prostředím sedmdesátých let a dodává akci nečekaný spád, podobně jako hlášky obou policistů navzájem se povzbuzujících k vyšším výkonům (ehm, tedy policejním výkonům).
Jak jste se dočetli již v úvodu, ze Starskyho & Hutche se vyklubala zábavná arkáda pro příležitostné odreagování, které zprostředkovává jednoduchý princip hry a rychlý spád akce. Bohužel, už během prvních pěti minut víte o hře první a poslední a tak zůstává jen na hráčově vkusu, zdali jsou jeho oblíbenci na pohled líbivé, ale po čase nudící akce.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
