Přiznám se, že když Disney odkoupil práva od Lucase na Star Wars, tak jsem neskrýval nadšení. Představa, že se vrátíme do předaleké galaxie a dostaneme pořádnou nálož nových dobrodružství, byla prostě pro moje fanboy srdce neodolatelná. Už jako malé škvrně jsem si dělal papírová AT-AT a hrál si na obranu planety Hoth.
 |
Jenže nadšení velmi rychle opadlo a s každým novým filmovým produktem bylo čím dál jasnější, že myší majitel nemá tušení, jak se značkou správně naložit. Z toho všeho průšvihu však vznikla pro mě jedna dobrá věc – Rogue One. Dospělejší dobrodružství o tom, jak získala parta, ne úplně morálně bezúhonných individuí, plány Hvězdy smrti. Rogue One v sobě měl stále tu čirou Star Wars esenci, aniž by jen slepě kopíroval. Rogue One se u mě postupně dostal na úroveň původní trilogie. Autorům se podařilo vytvořit skvělé, sympatické postavy, kterým ty z kapitol VII-IX, nesahaly ani po kotníky a příběh měl tu správnou tíživost a osudovost. Zero Company jde ve šlépějích právě Rogue One, a je to sakra dobře.
Zero Company by se asi ráda nechala srovnávat se sérií X-COM. To by si ale moc nepomohla. Zatímco X-COM je hardcore tahová strategie, Zero Company víc míří na mainstream. Je zjednodušený jak herními mechanismy, tak i možnostmi. Ale to není výtka. Otevírá to dveře mnohem širšímu publiku, které si hru může užít bez toho, aniž by si mělo potřebu trhat vlasy a mlátit hlavou o zeď po každém tahu.
Hra se tak dělí, podobně jako X-COM, na část příprav a část taktickou. V přípravné části se staráte o svou základnu. V third person pohledu se můžete bavit se svou posádkou, běhat mezi různými terminály, nechat vylepšovat vše možné, nakupovat vybavení, měnit zbrojní arzenál svěřenců a plnit operace na mapě galaxie.
Star Wars: Zero Company
Star Wars: Zero Company
Hra má hned několik typů platidel. První jsou kredity, ale kredity v případě Zero Company nebudou stačit. Dalším podobně důležitým platidlem je Intel. Za Intel se plní operace. Jsou to časově omezené události na planetách. Mohou buď odemknout taktické tahové mise, nebo v případě úspěchu zajistit nové vybavení, kredity, další Intel a tak podobně. V každém cyklu, což je úsek mezi taktickými misemi, lze splnit díky stále nedostatkovému Intelu jen omezenou část operací. Je tedy nutné zvážit, které operace vynechat.
Hlavní náplní jsou mise. Ty se od jiných tahovek příliš neliší. Ve čtyřčlenném týmu jste vysazeni na planetu a snažíte se splnit daný úkol. V každém tahu mají vaši hrdinové omezený počet AP – akčních bodů. Kromě ápéček, která jsou pro každého hrdinu individuální, se i střádá advantage – dovoluje speciální akce. Naprostou nutností je overwatch, hlídka. Ta zajistí, že vaši bojovníci budou hlídat vytyčenou oblast, a pokud se tam objeví zlobivák, pokusí se to do něj našít. Je to nejlepší způsob, jak nepřátele soustavně oslabovat a být ofenzivní i v tahu soupeře.
Mimo běžné herní mechanismy známé z tahovek má Zero Company sympatický systém asistence. Každý tah má vybraný svěřenec možnost požádat o asistenci jednoho z kolegů. Ten pak útočí na stejný cíl bez použití AP. Čím více spolupracujete v rámci týmu, tím víc se vytváří přátelské pouto. Přátelské pouto je pěkný detail. Je milé vidět, jak se ze zapřisáhlých nepřátel postupně stanou nejlepší přátelé, kteří kryjí záda jeden druhému. Navíc při každém vyšším levelu pouta se otevře i speciální trénink, který zvýší statistiky oběma členům.
Star Wars: Zero Company
Pokud se z mise vrátíte v pořádku, získáte odměny a navíc i body soustředění. To jsou zkušenostní body. Podle dané třídy hrdiny si odemykáte lepší schopnosti. Body soustředění se mohou kdykoliv přelokovat jinam. Lze tak snadno měnit build podle potřeby. V průběhu hry se také otevře možnost druhé specializace. Díky tomu lze experimentovat o to více. Pokud se vrátíte lehce pocuchaní, musíte své svěřence vyléčit na ošetřovně. Pakliže v boji padnou třikrát bez vyléčení, je to pro ně konečná.
Vaši spolupracovníci jsou různí. Od typických střelců se dostanete i k lovkyni odměn nebo Jedi bojovnici. Každý má svůj charakter a všechny si oblíbíte, navíc mají hlavní postavy i speciální schopnosti. Ženská verze Jango Fetta má k dispozici elektrické šipky, které odpaluje na dálku. Čím víc nepřátel v perimetru je ošipkováno, tím větší řetězící poškození. Nádhera.
Skvělou pomocí je i Jedi. Sice nepatří mezi prvotřídní ligu jako Mace Windu, ale se Sílou to celkem umí roztočit. Telekinezí zvládne odhodit každého nepřítele a při overwatch se pokusí obrátit střely nazpět světelným mečem. Každá z hlavních postav má i své speciální mise, díky kterým se odkryje část jejich příběhu. Samozřejmě, že hlavní hvězdou je váš charakter Hawks. Typický Han Solo archetyp rošťáka s dobrým srdcem. Hawks má charisma a působí jako správný šéf, který tmelí tuhle sebranku dohromady.
Kvantita nad kvalitu
Pokud jde o hlavní mise, nelze jim moc vytknout. Častokrát kromě taktické části hra volí i možnost volného pohybu ve stylu third person adventur. Se svým týmem se volně pohybujete koridorem a nasáváte atmosféru a čas od času i vyčmucháte nějaká ta ukrytá tajemství. Hra mohla být v tomto mnohem štědřejší a nabídnout víc interakcí s prostředím. I tak ale ta trocha narušuje typickou turn-based rutinu.
Star Wars: Zero Company
Star Wars: Zero Company
Horší to je s výplňovými misemi. Ty se dost opakují. Úkoly vedlejších misí jsou hlavně zajistit bednu, udržet pozici a zdrhnout na evakuační bod, nebo vymlátit nepřátele do posledního. To by tolik nevadilo, ale prostředí se příliš nemění. Hned několikrát opakujete stejnou mapu. Kupříkladu tu, ve které jste pár cyklů zpět shodili obří parabolu na celou základnu. Teď stojí jako nová. Separatisté mají zatraceně rychlé dělníky.
Nechci úplně říct, že to je nutné zlo, protože i to málo, co z vedlejších misí kápne, se nesmírně hodí, ale tempu by prospělo víc se zaměřit na unikátní mise. Hra má dobrých několik desítek hodin a dělat stále stejné rutinní mise zbytečně tříští skvělý zážitek z příběhových úkolů. Největší frustrací jsou sabotáže nových schopností nepřátel. To jsou jen další výplňové mise, kde je za úkol zničit na již několikrát navštívené mapě datacentrum. Bez jejich absolvování dostanou nepřátelské jednotky místo jednoho upgrade rovnou dva. A s množstvím takových vylepšení se střety hodně komplikují. Na rozdíl od filmových stormtrooperů a droidů se tito zmetci umějí trefit, a když se trefí, tak to dokáže dost zabolet.
Co se mi na Zero Company opravdu líbí, je hloubka, kterou má příběh i postavy. Na poměry Star Wars se tu řeší dost temná a vážná témata, jako je bolest ze ztráty, vyrovnání se se svou minulostí nebo traumata z války. Když chce být hra temná, je temná a když chce odlehčit, přidá typický han-solovský humor. Dělá to však citlivě. Je trochu deprimující, že nejlepší scénář, dialogy a charaktery dostaneme v tahovce, místo v celovečeráku. Byl by Zero Company skvělý film nebo seriál? Bezesporu. Ale jako hra funguje taky dobře.
Vizuál kazí glitche
Hra vypadá slušně. U tahovky úplně nepotřebuju ani neočekávám vizuální orgie. Jde spíš o přehlednost. A tam není problém. UI je v pohodě, jen je trochu nešikovné, že se kolo schopností a akcí promítají pouze kolem charakteru. Pokud nevidíte na charakter a máte ho zrovna označený, tak nic moc nesvedete. Spoléhat se na numerické ovládání není nejlepší, protože při překliku můžete místo overwatch třeba někomu z kamarádů namasírovat záda granátometem. Což k přátelským vztahům nepomůže.
Star Wars: Zero Company
Fixní panel by byl přece jen praktičtější. Občas se i stane, že UI detekuje kliknutí na úplně jinou akci, ale to se stává opravdu minimálně. Co se stává mnohem častěji, jsou glitche. Nepřátelé místo běhu kloužou bez animace po herní ploše a někdy není synchronizovaná animace s akcí. Takže nepřítel proběhne, ubere se mu zdraví a pak teprve vystřelí váš parťák. Jindy zase zazlobí akční kamera a místo epického filmového záběru na insta kill vidíte pouze velmi akční záběr na zeď. Ruší to a je to škoda. Trochu péče by zasloužila i AI nepřátel. Ti se na střední obtížnost nechovají zrovna moudře. Hlavně v pozdních misích se dovedou slušně zacyklit a potíže působí hlavně svým počtem, než schopností taktizovat.
Co je naprosto perfektní, je dabing postav a hudba. Sice motivy mnohem víc připomínají perfektní soundtrack Jeremy Soulea k Total Annihilation než Williamsovu nesmrtelnou klasiku, ale to nevadí. Když hra nabídne pár tónů typických motivů, o to silnější to celé je. Hra umí tyto momenty skvěle prodat.
Výborný příběh v solidní taktické strategii
Zero Company je příjemné překvapení. Pokud hledáte solidní taktickou akci, tak vám ji nabídne a k tomu dostanete možná nejlepší příběh od „restartu“ hvězdné ságy. Taktická část trochu drhne díky zbytečným výplňovým misím, ale ten zbytek to vynahradí. Pro fanoušky původních Star Wars pohlazení po duši.
Star Wars: Zero Company
Star Wars: Zero Company
